Thalie

Když běžím a někoho zahlédnu a zpomalím, tak je to většinou prostě ohleduplnost.

Zkrátka mu chci dát čas (hráči), aby na mně mohl nějak zareagovat. Pokud bude chtít.

Například pokud by chtěl napsat: *je celý od krve, potácí se a strašně řve* nebo třeba *výhružně na něj míří kuší* Naval prachy šmejde!

Má postava by nejspíš zareagovala, kdyby něco takového viděla, i když zrovna někam běží. Jenže pokud svou postavu nezpomalím, tak tím tomu hráči často ani nedám šanci to dost rychle vyklepat na klávesnici předtím, než se dostanu k přechodu.

Když vidím, že nijak extrémně nereaguje v rp a někam běžím, tak proč bych se zdržoval? Po chvíli běžím dál. Leda bych byl nadšený, že konečně někoho vidím a chtěl si spíš jen tak zahrát a svou postavičku.

------------------------------

Jinak jako asi každý, i já mám nějakou úroveň rp, která mi vyhovuje a pak určitou přizpůsobivost k ostatním (ne moc velkou).

Osobně nemám moc rád dlouhé a časté stání a kecání, pokud se nic neděje - rp je pro mně hlavně hra postavy v tom, že postava nějaká je a to se nějak projevuje. Něco ráda a něco nerada, v něco věří a v něco ne. A hráč je ochotný to zahrát, i pokud to pro postavu bude nevýhodné.

Spíš mi osobně vadí v poslední době, když se sem tam lognu do hry takový ten trend, že i na povrchu je hodně postav, co povolává démony, stíny, masové golemy (to už bylo probráno) a kdo ví jakou havěť a téměř všichni se tváří, že je to v pohodě. Ale to je na DM jen částečně (zákony a možnost je využít). Spíš je to o tom, že mám zrovna postavu, která má potíž to řešit (holt blbej ork) a jsem líný věnovat x desítek hodin tvorbě a expování paladina nebo něčeho podobného.