Řekněme, že cokoliv z devadesátých let je dnes staré - koneckonců, dělá to deset roků a víc. 
Osobně mám rád hry, co dokáží vyčarovat pořádnou atmosféru, právě na takové se vzpomíná nejlépe. S Baldur's Gate, Fallouty atd. se naprosto ztotožňuji, ještě k nim bych zmínil oboje Icewind Dale, to kvůli krásně malovanému prostředí.
Po dechu lapám při vzpomínce na takové Stíny nad Rivou, ze série Říše Arcanie. Dokonalejší vyprávění příběhu jsem nezažil, k tomu připočtěte úchvatnou hudbu. A navíc to převratně mluvilo česky, což mě v tom věku dostalo, že jsem dokonce rozuměl tomu, co hraji. Jako v Bránach Skeldalu. A až teď jsem se dostal ke starému Feistovskému Betrayal at Krondor - konečně chápu, oč tam jde, a i v současnosti se mi líbí.
Kromě klasických RPG se do mne zaryly zvlášť adventury, zmiňované Quest for Glory, dál zapeklitá Legend of Kyrandia, ale i připitomělej Kapitán Mlíčňák. Zatímco na Gobliiins jsem nikdy neměl hlavu. Z novějších, ne-sierrovitých, rozhodně sérii Atlantis -naprosto parádní, melancholická "first person adventura", český Posel smrti a magická The Longest Journey.
Dál mám vzpomínky i na pár strategií jako Warcraft II, taky Dune 2, první SimCity...ale jen málokteré mě uhranuly něčím jiným než perfektní zábavností. Skvělou atmosféru měl snad jenom docela neznámý Dark Reign a samozřejmě Heroes of Might and Magic.
PS. A pochopitelně DUCK TALES, Kačeří příběhy! Jenom tak nezapomenu na Rampu v jeho dvoujplošníku, jak komentuje, když vlítne do mraku...
|
A to je aspoň stará hra!