Thalie

A proto nikdo nic nedělá, čímž se zodpovídají dotazy ze začátku topicu. Jak psal kdysi Prasokrálík a dostal za to BAN - nejjistější je jen creeepit, lootit craftit. Nikdy nezapomenu jak za splnění úkolu pro Inkvizici, což nebyl ani OOC zrovna sranda quest, jsme měli jít leda na mučidla. Co je tohle za motivaci?!


Ghost: všichni mluví, hlavně na mučidlech Inkvizice... je fajn jak máte miliardy řešení, ale jádro problému vidím v tom, že se nastolí prospěšná myšlenka a je smetena nějakým argumentem od DG (možná ne absolutním, ale zcela to naruší původní záměr, komplikuje to a je tam pořád "co když na to někdo příjde? - tak jsem v ... "

...já v tom příspěvku od DG čtu jen výhrady k nahlížení na nekromancii, ne na magii jako takovou. S Agorem blahé paměti jsem se sám pídil po tom, jak je možné, že očividná nekromancie u očarování předmětů je tolerována. A dozvěděl jsem se to. IC, samozřejmě, protože primární je nejspíš OOC důvod "protože se to při dělání craftu neřešilo a teď už o nikdo měnit nebude"

Ale co. Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody

Já teda nevím, jsem sám, kdo v tom PMku vidí taky docela vyhrůžku? Takové PM dostat já, nečtu to jako "Ale pokud jsi někdo bez společenského statusu pak jsi samozřejmě v nebezpečí, že na tebe dopadne ruka příliš horlivého inkvizitora." ale spíš jako "protože ty jsi jen PC tudíž vandrák, tak mě radši nes*** jinak na tebe dopadne ruka horlivě zahraného inkvizitora"

ale možná jen DG dělá soukromý průzkum vztahovačnosti

Způsoby hledám v PM s DGčkem, kokose. Tady jen argumentuju tím, že:

1)

Je tu nesnášenlivost vůči mágům, o které Desmond nějak záhadně jakožto DM nevěděl a cpal mi tu, jak je to vše snadné. Snadné to až tak nění. Další vývoj situace kolem mágů budu moct rozebírat tak za dva tři týdny dle úspěchu, či neúspěchu v dalším snažení.

2) Jak neškodný a prospěšný nápad najednou dojde k tomu, že musím řešit zbytečné komplikace a pořád tam bude to zatracené riziko. Opět je tam strop v podobě "jsi jen vandrák" a "na vandráky" si někdo vždy rád posvítí.

3) A pořád tam opakuju dřívější zážitky, kdy za IC pozitivní snahu nám bylo jedině pohroženo trestem apod. a strašně dlouho trvalo, než nakonec z toho bylo něco pozitivního. Nutno dodat, že po takových zážitcích jít do něčeho takového znovu... no nevím nevím asi spíše ne.

Ale v tom to právě je, ne? Když chceš v našem světě něčeho dosáhnout, taky se bez riskování neobejdeš. Ten kdo dělá vše jen v mezích toho, co je "v pořádku" a "bez rizika", bude žít společensky průměrný život. Rozhodně ho nelze považovat za hrdinu. Kniha, ve které by vystupoval by musela, být docela nudná...
Nemyslím to nijak zle, ale třeba v papírovém RPG postavy taky umírají. A dokonce ani neprocházejí přes pekelníka, když je něco zabije v lese, ale prostě je po nich.



Tohle mě trochu překvapilo, podle mých informací je i v řadách inkvizice pár mágů...

Bez urážky, Prasokrálíku, to už opravdu chce dost vysokej level v umění vidět to, co vidět chci a ignorovat to, co je napsané

Církev a magie: církev je církev a mágové jí tak trochu fušujou do řemesla. Takže ano, nejraději by je zakázala. Stejně jako by byla nejraději, kdyby v Karatě fungovala teokracie, na modlitby by se chodilo povinně a radostně a desátky by platili všichni. Ale to neznamená automatický pronásledování postav, který maj něco do činění s magií.

Já, když do něčeho jdu, tak jsem rád, když předem vím o existujících rizicích. Pak se rozhoduju, jestli jsou pro mě akceptovatelná, nebo ne. Se svým oblíbeným Agorem jsem byl taky upozorněn na rizika a taky jsem dojel na jedno z nich. Tady DG upozorňuje na rizika, která existují. Abys pak nebyl překvapen. Ty ses rozhodl riziko (jakkoli zanedbatelné) nepodstoupit. Tuhle tvoji volbu ale nemůžeš házet na DG, že ti to zakázal, nebo že ti nedejbohům vyhrožuje. Rizika existují, jsou dána světem. Osobně pokládám jen za dobře, že svět se nemění podle toho, co kterého hráče kdy napadne. Ano, některé činnosti tak jsou ztíženy. O to větší pocit uspokojení pak je, když se rizika překonají a úspěch je dosažen. Aspoň u mě teda.

Ano, riziko mi za to nestálo, pracuji na složitější variantě, která má své obtíže mnohem větší, ale v konečném důsledku menší riziko.

Nicméně jak říkám - chci hlavně poukázat, že Desmond říkal, jak není nic takového jako Inkvizice vs Mágové.. a ono je!

A tím to asi na pár hodin zapíchnu, připadám si jak při diskuzi s Pavlem Urbanem a jeho alpinisty.

ok ok jen jsem se zeptal, jestli jsem sám kdo to tak vidí, budu to vkládat na rub mé paranoie

..... ani nevíš jak tohle vyznělo

Po přečtení všech výše zmíněných návrhů bych si dovolila taky přispět, snad ne úplně od věci. V mnohém se bude můj názor shodovat s tím, co už zaznělo, ale aspoň je snad vidět, že si to myslí více lidí.
Vzhledem k tomu, že tady zatím jsem cca 3 měsíce a nemám srovnání s žádným jiným RPG světem, bude ten názor oproštěný od zbytečně vedlejších vlivů a třeba i aktuální.

Když jsem přišla na Thalii, prvotní dojem, co jsem získala, bylo jakési místní a priori dogma (získané z reakcí hráčů, ne Týmu), že:
a) postavička přichází na svět s holou zadnicí a jako nevítaný prvek v rámci většinové společnosti - Fajn, řekla jsem si, že přeci jen hra na postavy (ten pojem "hrdinové" mi moc zavání lesklou zbrojí a zabíjením draků) spočívá v nějakém tom růstu, který bude nejlépe viditelný, když začne od nuly.
b) najednou se přidává tvrzení, že prý nikdy nic nedokáže a vše je marné - Fajn, dám tomu volný průběh a uvidím sama.

Nevidím tu situaci až tak černě. Dostala jsem nabídku zapojit svoji postavu do jedné guildy a z pohledu hráčky mě to samozřejmě potěšilo, protože čím větší provázanost postav na sebe, tím (podle mého skromného názoru) lepší, zajímavější a kvalitnější hra. Když jsem se ale vžila do postavy, uvědomila jsem si, že pokud by ona sama měla založit nějaký spolek, určitě by nebyl podobného ražení a jeho hlavní účel pro ni samotnou není moc "chytlavý", takže jsem s díky odmítla. Tolik asi k tomu, proč sama nejsem zapojená do žádného spolku postav, přestože postavička má celkem předpoklady i motivaci "někam patřit".

Je škoda, že guild - vzhledem k počtu hráčů/postav - není až tak mnoho. Odvoláváte se na jiné podmínky, než jaké byly "tehdy dřív", ale u mnoha postav vidím, že jsou rovnou raději hrány jako solitéři a individualisté, u kterých si dokážu jen s velkou dávkou fantazie představit, že by se byli ochotni sdružit pod jednu myšlenku a komunikovat spolu jak na OOC hráčské, tak IC postav. rovině.
Nemluvím samozřejmě o všech, těžko bych tohle mohla tvrdit o aktivních členech existujících guild. A prosím, vyvraťte mi někdo tento subjektivní názor, budu za to ráda!

Možná by nebylo od věci (jak už zaznělo) dostat od DMek nějakou inspiraci a tip na to, co by osobně ráda ve hře viděla a s čím by je i bavilo pracovat.
Když se někdo určitého nápadu chytne a začne si k němu hledat parťáky, o to lépe. Taky zaznělo, že guilda potřebuje nějakou jednu vůdčí osobnost, která bude udávat směr, vyřizovat základní komunikaci s DM... něco mezi šéfem a tiskovým mluvčím, chápu-li to dobře. V akváriu plném rybiček - solitérů to je těžko, ale zase narážím na svůj názor o sólovosti postav a doufám, že mi ho vymluvíte někdo.

K tomu, jestli přijímat PC postavy do NPC společenství; myslím, že nevyhnutelnou podmínkou takového zapojení je vložený čas některého zaštiťujícího DMka, které hráče navede jistým směrem, povzbudí je k tomu, aby si mezi sebou vytvořili nějakou základní hierarchii a... voilá, máme z toho ve výsledku PC guildu zaštítěnou některou NPC organizací, která se shoduje v cílích a zvládá se o sebe postarat i sama bez vodění za ručičku.
Ke stejnému výsledku jde dojít i nejprve založením spolku čistě v rovině postav a následným sdružením se pod NPC organizaci (i když tady se můžou hůř trefovat do vkusu oné NPC organizace), do Říma vede mnoho cest. Druhá je delší, ale zato prokáže, že jsou hráči schopní své role v rámci guildy uhrát.

Jde o subjektivní a ne příliš konkrétní názor, ale snad nápomocný.
Byla bych ráda, kdyby se stávající vakuum někam posunulo, udělalo by to svět zajímavější.

Mě by celkově zajímalo Nalkanare, jak by to dopadlo kdyby si DG prostě nepsal a hrál si podle sebe...
Podle mě by se DG o tobě nedozvěděl a mohl by sis dělat co bys chtěl....

Nebo existuje nějaké závazné pravidlo, které vyžaduje aby hráč své akce konzultovat s DG?

Já bychto tedy nečetl přes prasokralikovi anihilační brýle, ale taky z toho cítím od DG "varování" (férové varování, bez jakýchkoli škodolibostí), jako zkus to, ale stačí aby se toho chytil jakýkoli herní troll, co se rozhodne jet podle reálií a "já-my-tým" si nad permkou tvojí postavy myjeme ruce.

A jsme drobnou oklikou u motivace k hraní (a tedy "živou" existencí PC spolků), která souvisí s náturou jednotlivých hráčů - někoho baví hrát "low" lvl postavy ve světě, kde je to samý epic. Někoho baví znova a znova se nimrat s veškerou výbavou (blablabla RP je fajn, ale...kdo má IC řešit to, že Svatá inkvizice a její paladini IC jsou/byly každýmu pro smích, když je sežeralo všechno kam se podívali, zatímco támhle Franta Vomáčka dá to samé s prstem (upatlaným od 20lvlové alchymie) v nose. Za paladiny klidně dosaďte low lvl trpaslíky bez výbavy, které sežerala před očima elfky "silnější" spawn verze skřetů na cestě v Dorenu a kteří se chvíli předtím v Ivory kasali, jací jsou to skřetobijci a kolik stovek hlav zelených už rozšlápli. A spousta jiných "veselých" CvC příběhů lv 12 vs lv 30. Asi tak.

Někdo (třeba kokos ) si nechá zaříznout rozjetou postavičku, někdo (sem se klidně přihlásím já ) to prostě neskousne a tudíž ani "neriskne", protože představa měsíců ztracené "investice" (IC vztahy, výbava, postavení, OOC investice časové), navíc s vědomím, že to skončí větou od týmu "já jsem ti říkal, že tu permku dostaneš", is not my cup of tea! Každý máme představu o zábavě jinde.

Pod tohle se podepisuju, mám podobný pohled.

a já si chvíli myslel, že jsem divnej, když mám tyhle názory

vítej na palubě brachu