Svým způsobem je jednodušší zahrát jiný charakter, než ten vlastní, když je ta postava jiného pohlaví. Je jednodušší se přenést přes to, když se té postavě něco nedaří a člověk z toho může mít i legraci, když není k postavě tak připoutaný.
A navíc jsou z nějakého důvodu mi v době, kdy jsem D. zakládal, přišli mužští čarodějové nudnější - jsou ve fantasy vykreslení často jako přes kopírák - ten starej tajemnej (proto, že nechce prozradit, že všechny problémy jsou důsledek jeho chyby v minulosti) zašedlej chlap, co všechno ví (Brom, Brumbál, Gandalf, Obi Wan, ...). (jsou výjimky - Mrakoplaš a jiní)
Na čarodějkách se se mi líbí že jde hrát ta snaha se emancipovat, že je to někdo, kdo by ve středověkém prostředí kvůli svému pohlaví byl normálně znevýhodněný, ale kvůli svým schopnostem vyniká v prostředí, které by tomu jinak nepřálo, a hezky se pak hraje ta arogance, to přehnané sebevědomí, zkrátka mi to přišlo přitažlivé.
Prostě mi přišlo zábavnější hrát knihomolku.
(Paulus by mi teď jistě připomněl craft - časem se nějaký ústupek pohodlnosti našel)
A s ohledem na současný stav věcí (muži raději hrají ženy) bylo výzvou hraní ženy, která se chová jako žena a ne jako součást výlohy v nevěstinci.
Když ne z jiných důvodů, tak proto, že je důležité, aby postava byla v nějakém ohledu obyčejná, lépe pak vynikne to ostatní a není to jako když pejsek a kočička vaří dort.
tl;dr - pokud zase začnu hrát, klidně si založím mága - chlapa, na tom už dlouho nelpím, ale nějaký ten rok dozadu jsem hrával převážně ženy ve hře pro jednoho hráče a mohu říct, že tehdy to i u mě bylo rozhodně proto, že hráč chce vnímat svoji postavu jako prostě úúúúžasnou a to pro chlapa jde u ženské postavy snáz
+1 k tomu
)
Zahrát něco takového z pohledu ženské (tedy té, která v konečném důsledku tu mužskou přitažlivost hodnotí) je taková zajímavá výzva.