Thalie


Persistentní svět hry Neverwinter Nights
It is currently 06:29 19. Mar 2024

All times are UTC + 1 hour [ DST ]





Post new topic Reply to topic  [ 1 post ] 
Author Message
 Post subject: Soutěž vypravěčů
PostPosted: 11:05 26. Jul 2011 
Offline
Ďábel
User avatar
 Profile

Joined: 20:20 24. Jul 2009
Posts: 5342
Zdravím milí vážení,

zde máte povídky ze soutěže vypravěčů (//vytaženo z logu, děkuju Nalkovi, ušetřil mi práci ;))

Vil - Dřevorubec

Aria Oria: Vil tvé téma a název přívěhu zní .... "Dřevorubec"
Vilmawien Gener: Aaah
Vilmawien Gener: Byla jednou jedna krásná borovička, ve větru se kývaly její žluté silné větve a jehličí měla zelené jako rosnička v trávě.
Vilmawien Gener: Její koruna sloužila jako dům pro mnoho ptáků, nebo také jako deštník tuláků.
Vilmawien Gener: Sídlila na okraji lesa, kde ji každé ráno vítal úsvit slunce.
Vilmawien Gener: A jednoho rána ji uvítal dřevorubec.
Vilmawien Gener: Potřeboval dříví na zimu, o tom žádná.
Vilmawien Gener: Začal tedy brousit svou sekeru, když v tom něco nahoře zašustilo.
Vilmawien Gener: Jen se ohlédl, nic neviděl, ale brousil dál.
Vilmawien Gener: Zezhora se ozvalo zapraskání větvičky, to už přestal brousit a zamžoural hnědýma očima do koruny... zase nic.
Vilmawien Gener: Chvilku přemýšlel, pak zakroutil hlavou a už se napřahoval, když v tom se z kmenu borovice začalo ozývat výhružné skřípění dřeva, na jeho lesknoucí se pleš káplo ptačí lejdo a za krk mu přistál oříšek.
Vilmawien Gener: Jenže to není vše.
Vilmawien Gener: Dřevorubec sice nadával, ale nenechal se!
Vilmawien Gener: Opět napřáhl. A udeřil... Jenže v ruce měl jen topůrko! Naštvaně přelomil topůrko o koleno.
Vilmawien Gener: Byl z toho neštastný, a tak si sedl pod strom a nechápavě koukal na zlomenou sekeru.
Vilmawien Gener: Jenže byl tu ještě jeden obyvatel stromu.
Vilmawien Gener: Krásná nymfa...
Vilmawien Gener: To ona mu vzala sekeru z topůrka.
Vilmawien Gener: A jak ho tak pozorovala, zželelo se jí ho.
Vilmawien Gener: Když dřevorubec zvedl hlavu, měl před sebou hromádku šišek a popadaných větví.
Vilmawien Gener: Vůbec nechápal co se stalo, ale od té doby vždy chodil k borovičce s košíkem jablek, šel se projít a vždy potom našel košík plný dřeva.
Vilmawien Gener: A to byl konec milý vážení

Sil - U jezera

Aria Oria: Tvé téma zní "U jezera" ...začni
Silenzio Morte: *protáhne se na židli a chvilku sleduje oblohu*
Silenzio Morte: U jezera?
Aria Oria: *kývne*
Silenzio Morte: Nemohlo by to bejt u moře?
Aria Oria: Ne Jezero a bez diskuze, běží ti čas
Silenzio Morte: No dobrá
Silenzio Morte: U nás v Targothu žádné jezera nejsou, leda tak umělé nádrže pod městem
Silenzio Morte: ale tenhle příběh by se stal, kdyby v Targothu nějaká jezera přeci jen byly
Silenzio Morte: Pomatuju si to, jako by to snad bylo včera
Silenzio Morte: přišla velká voda, potom co se protrhla hrát Studenýho jezera
Silenzio Morte: všichni utíkali ... i krysy utíkaly na těch svých malých nožičkách
Silenzio Morte: ale to byste nevěřili jak rychly to ty potvory umí
Silenzio Morte: no a hlavním protagonistou mojeho příběhu
Silenzio Morte: je pekař Nedopeč
Silenzio Morte: on byl původně kasař, ale ta povolání jsou si dosti podobná
Silenzio Morte: takže si to předtavte
Silenzio Morte: jednoho rána se probudíte, pokud patříte k těm štastnějším
Silenzio Morte: a váš kutloch je celý pod vodou, tedy víc pod vodou než obvykle
Silenzio Morte: manželka Vám uplavala
Silenzio Morte: děcka Vám uplavaly
Silenzio Morte: a vy máte objednávku na sto obzvlášť propečených chlebů
Silenzio Morte: protože to byl rodilý targoťan
Silenzio Morte: stejně jako jsem já
Silenzio Morte: *uculí se*
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: [Šeptání] tak to byl pěkný vychcánek
Silenzio Morte: Vykašlal se na potopu a začal péct chleba
Silenzio Morte: jenže
Silenzio Morte: to jde těžko, když máte pec pod vodou
Silenzio Morte: stejně tak mouku a kvásesk
Silenzio Morte: *kvásek
Silenzio Morte: takže co s tím?
Silenzio Morte: Inu, vzal svoji loďku, kterou tak moudře umístil na střechu svého domu
Silenzio Morte: a plavil se pro zásoby
Silenzio Morte: cestou minul několik chudáků, kteří dostávali první hodiny plávání
Silenzio Morte: a popřál jim hodně štěstí
Silenzio Morte: sem tam někoho i poplácal pádlem po zádech
Silenzio Morte: k jeho hrůze, ale zjistil
Silenzio Morte: že pod vodou není jen jeho zavšivený kutloch
Silenzio Morte: ale i půlka Targothu
Silenzio Morte: V tu chvíli se v něm něco zlomilo
Silenzio Morte: nebo možná zapraskala záda jednoho z plaváčků
Silenzio Morte: no to je jedno
Silenzio Morte: poté co si otřel slzy
Silenzio Morte: *postaví se*
Silenzio Morte: Vzal pádlo a ...
Silenzio Morte: vypáčil jednu z mříží
Silenzio Morte: vysral se na chleba a vrátil se ke kasařině
Silenzio Morte: *ukloní se*

Alishah - Tajuplná věž

Aria Oria: Tvé téma zní ..."Tajuplná věž"
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: Tedy...
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: žil byl.. jeden čaroděj...
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: ale nebyl to takový obyčejný čaroděj, který se učí magii, píše si magické teorie a vůbec myslí na nějaké nesmysly..
Silenzio Morte: takže to nebyl pouliční mág jako ty? *neodpustí si*
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: on to byl takový mág nešika... vždy když měl něco seslat, tak celé kouzlo zpackal... jednou chtěl zapálit svíčku a zapálil celou jídelnu...
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: *zašklebí se na Sila*
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: každý mistr co ho kdy učil už si s ním nevěděl rady.. a tak čaroděj stárnul a stárnul a nic neuměl a neuměl...
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: ale jednou.. to si takhle jednou seděl v hostinci nad medovinou a proklínal život a magii... si k němu přisedl takový chlapík...
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: vypadal jako takový ten typický pouliční obchodníček zlodějíček.. jako tadyk Sil řekněme...
Silenzio Morte: Ach ty lichotníku *mávne ruku*
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: a ten sympaťák mu povídá...
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: znám jednu věž... když mi pomůžeš se tam dostat, tak ti zaručuju, že se naučíš pořádně kouzlit, i když už jsi starý dědula
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: mág... trošku už zpitý mu to odkýval a vydali se na cestu
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: cestovali daleko.. předaleko... až došli kamsi na sever a před nima stála obrovská věž
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: zkusili otevřít dveře, ale nenašli žádné... čaroděj i ten chlapík si chvíli lámali hlavy.. až nakonec ten chlapík požádal čaroděje, jestli by mu nepřičaroval nějakou židli na sezení...
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: čaroděj se sice moc netvářil, ale nakonec to zkusil... omylem ale vyčaroval pěkně masivní beranidlo a udělal pořádnou díru do věže...
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: a tak vstoupili.. v každém patře našli nějaký zádrhel...
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: jednou podlahu plnou štírů... chlapík chtěl posvítit a tak řekl čaroději, ať rozsvítí a ten je všechny spálil...
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: poté třebas obrovskou propast.. chlapík se chtěl napít, tak požádal čaroděje o vodu a ten tam vyčaroval celé jezero..
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: a tak propast přeplavali...
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: až nakonec došli na vrcholek věže...
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: tam se chlapík představil jako potulný čaroděj, který by rád založil skupinku bojových čarodějů.. a z čaroděje neuměla se stal jejich velký velmistr, který byl obávaný na každém bojišti i v každé jídelně se svíčkami
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: *ukloní se*

Theureg - Veverky

Aria Oria: Tvé téma zní....."Veverky" -*zazubí se* začni
Theureg syn Theureguv syna Ghrumova z rodu Darwolf: heh co?
Theureg syn Theureguv syna Ghrumova z rodu Darwolf: veverky? ty malí hlodavci s vocasem jo?
Aria Oria: Jo
Theureg syn Theureguv syna Ghrumova z rodu Darwolf: k čertu... *zamyslí se*
Theureg syn Theureguv syna Ghrumova z rodu Darwolf: tak jo... *nahne si*
Theureg syn Theureguv syna Ghrumova z rodu Darwolf: žili byli támhle hluboko v lese... daleko na sever a ještě pak kus dál
Theureg syn Theureguv syna Ghrumova z rodu Darwolf: šavlozubí veverky
Theureg syn Theureguv syna Ghrumova z rodu Darwolf: měli dobrejch deset stop na vejšku a vocas no jako kr.... velkej
Theureg syn Theureguv syna Ghrumova z rodu Darwolf: a z tlamy jim čněli zuby na loket dlouhý
Theureg syn Theureguv syna Ghrumova z rodu Darwolf: *koukne do korbele*
Theureg syn Theureguv syna Ghrumova z rodu Darwolf: no ale jak byli velký tak měli taky větší mozečky než jejich jižní příbuzný
Theureg: a tak takhle jednou seděli dvě šavlozubí veverky v lese.... baštili ledního medvěda a řikali si...
že je to tam teda nebaví a že je tam zatracená kosa, že teda potáhnou na jih
zbalili si ještě pár medvědů na cestu a pro jistotu tři krávy kdyby náhodou medvědi došli....a šli...
po cestě viděli věci co ještě v životě neviděli, protože je předtim nikdy nenapadlo vylízt z lesa
třeba taková řeka.... co tekla...to se ty dvě veverky málem utopili
protože řeku sice znali,. ale tam na severu to bylo zamrzlí a mohli po tom chodit tak byli celí špatný z toho že je tanhle řeka neunese
teda unesla... hrozně mil po proudu...no až do teplího lesa
tam se teda dvě mokrý šavlozubí veverky dostali z vody a co neviděj.... sou zas v lese
jenže v jinym lese a tam uviděj veverku... tu normální vobyčejnou veverku co má stopu elfky nanejvejš
a koukaj jak ta běžná vevrka baští voříšek...no.... chvíli an to valili svoje velký voči. a řekli si,.... Ty vole veverko.... řekla ta jedna tý druhý... voni tu žerou nějaký bobule
no a tak dvě šavlozubí veverky vzali nohy na ramena...
protože si řekli že žrat bobule teda nebudou a protože jim medvědi už došli a krávy jim uplavali...tak pelášili spátky na sever kde spokojeně žerou medvědy dodnes.... a kdo tam k nim příde... toho taky sežerou...proto nikdy nikdo nevyprávěl vo šavlozubejch veverkách...
protože všecky co je viděli sežrali
Theureg syn Theureguv syna Ghrumova z rodu Darwolf: došlo mi pivo a tudíš to je konec

Tomas - Plavba na voru


Aria Oria: Tvé téma zní "Plavba na voru" začni
Tomas Tane: Tož byla jednou divoká řeka plná balvanů vírů a vodopádů.
Tomas Tane: A přijde takhle tlupa skřetů, že jí přejdou.
Tomas Tane: Tak tam přijde ten s největší hlavou a že udělaj ze dřeva most.
Tomas Tane: Tak ty nejsvalnatější se sekerama porubou stromy a ty so umí vázat uzle to svážou dohromady.
Tomas Tane: A jak to tak vážou v tý vodě, tak jim to začne brát proud.
Tomas Tane: Ten nejchytřejší křikne ať se všichni chytnou, že to udržej.
Tomas Tane: Jenže voda divoká a skřetiska malý a slabí.
Tomas Tane: Všechny je to vodtáhlo a celej most se proměnil ve vor zmítajícíse v divé vodě.
Tomas Tane: Pár se jich pomlátí o kameny a ten šťastnější zbytek co stihnul se vydrápat na vor s hrůzou sledujou kam je prod bere.
Tomas Tane: Drží se pevně vázání, hází to snima jak se stéblem trávy ve vichřici.
Tomas Tane: Voda je divá bere je zezhora ze zdola až se najednou utiší a v uších jim zazní jen nekonečný šum.
Tomas Tane: Chudáci skřeťáci do riftovali to až k vodopádu.
Tomas Tane: Tam ta velká kebule rozhlídne se a prhlásí, všichni přes palubu.
Tomas Tane: Jak tak letí s vodou dolu. Nejde jim do hlavy proč vlastně tu řeku nepřešli na mělčině za vodopádem.
Tomas Tane: *ukloní se* Tak to je vše.

Tulák - Zabijačka

Aria Oria: Tvé téma zní "Zabijačka" Začni
Rastalien: Zabíjačka v každém většinou probudí chuť k jídlu.
Rastalien: Přeci jen, ovárek, jitrničky, pečené kolínko.
Rastalien: *mlaskne*
Rastalien: Ne vždy ale zabíjačka vypadá takhle
Rastalien: Nedávno jsem šel směrem k tartenu přes dorenský hvozd
Rastalien: Jako první mě upoutalo množství zelené slizovité krve
Rastalien: posléze zahnívající noha...
Rastalien: Tak jsem si říkal.. aha vlci bojovali se skřety.. ale mé oči upoutalo něco...
Rastalien: no jak to říct
Rastalien: za stromem bylo světlo a zvuky boje
Rastalien: schoval jsem se do stínů a šel blíže
Rastalien: a tam byla hotová řež
Rastalien: tři postavy doslova jak na zabíjačce podřezávaly asi deset klečících lidí
Rastalien: chtěl jsem zasáhnout
Rastalien: ale nešlo to
Rastalien: byl jsem si vědom toho, že když tam vletím
Rastalien: skončím na kolenou jako oni
Rastalien: ty tři postavy provolávali slávu kněžce
Rastalien: a mě v té chvíli došlo že koukám na silnou rodinu drowů
Rastalien: naštěstí mne nezpozorovali
Rastalien: ale kolem nich běhal jakýsi skřet
Rastalien: a ten náhle zavětřil
Rastalien: *udělá malou pauzu*
Rastalien: Mým směrem a začal vrčet jako pes
Rastalien: V hlavě se mi honilo všechno možné
Rastalien: protože jak jsem koukal na toho skřeta
Rastalien: tak jsem zmizel, přesně jako teď (//Ikstremistovi spadlo připojení, tak to svedl na lektvar)
Rastalien: díky jednomu lektvaru, ktery jsem se naučil již jako velice mladý elf
Rastalien: no, ale ti tři zpozorněli
Rastalien: protože ten skřet mi čmuchal kolem nohou a porád více a více vrčel
Rastalien: takže mi nezbylo nic jiného, než se dát na úprk
Rastalien: nikdy jsem tak rychle neutíkal
Rastalien: možná dnes, s panem thomasem v krynských horách
Rastalien: *podívá se na thomase a usmeje se*
Rastalien: Ale tu scénu budu mít dodnes před očima
Rastalien: zachránili mne až elfové v drudském hájku
Rastalien: takže
Rastalien: Zabíjačka která voní, není špatná. Ale ta, co je potichu, mi nevoní vůbec
Rastalien: na zdraví *přihnul si poháru s vínem*

občanka města Karathy polodračice Aria Oria, Morusův stánek
*na listu je nakreslený červený dráček*
*po tím je otisk plných rudých rtů*

_________________
Aria Oria - pohledná divoká dívka, která ráda své skvostné tělo vystavuje jen ve skromném oblečení. Její postava nese znaky dračí krve, od rudých křídel, přes oranžové dračí oči, až po tělo hřející tak, jako by měla horečku.
Měšťanka Karathy a členka Morusova stánku.

*otisk rudých rtů nad tím malý dráček držící mrkev a to vše ve zlatém poli*


Top
Reply with quote  

Display posts from previous:  Sort by  
Post new topic Reply to topic  [ 1 post ] 

All times are UTC + 1 hour [ DST ]



Who is online

Users browsing this forum: No registered users and 1 guest


You cannot post new topics in this forum
You cannot reply to topics in this forum
You cannot edit your posts in this forum
You cannot delete your posts in this forum
You cannot post attachments in this forum

Search for:
Jump to:  
cron
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group  
Design By Poker Bandits