Zdravím milí vážení,
zde máte povídky ze soutěže vypravěčů (//vytaženo z logu, děkuju Nalkovi, ušetřil mi práci
) Vil - Dřevorubec
Aria Oria: Vil tvé téma a název přívěhu zní .... "Dřevorubec"
Vilmawien Gener: Aaah
Vilmawien Gener: Byla jednou jedna krásná borovička, ve větru se kývaly její žluté silné větve a jehličí měla zelené jako rosnička v trávě.
Vilmawien Gener: Její koruna sloužila jako dům pro mnoho ptáků, nebo také jako deštník tuláků.
Vilmawien Gener: Sídlila na okraji lesa, kde ji každé ráno vítal úsvit slunce.
Vilmawien Gener: A jednoho rána ji uvítal dřevorubec.
Vilmawien Gener: Potřeboval dříví na zimu, o tom žádná.
Vilmawien Gener: Začal tedy brousit svou sekeru, když v tom něco nahoře zašustilo.
Vilmawien Gener: Jen se ohlédl, nic neviděl, ale brousil dál.
Vilmawien Gener: Zezhora se ozvalo zapraskání větvičky, to už přestal brousit a zamžoural hnědýma očima do koruny... zase nic.
Vilmawien Gener: Chvilku přemýšlel, pak zakroutil hlavou a už se napřahoval, když v tom se z kmenu borovice začalo ozývat výhružné skřípění dřeva, na jeho lesknoucí se pleš káplo ptačí lejdo a za krk mu přistál oříšek.
Vilmawien Gener: Jenže to není vše.
Vilmawien Gener: Dřevorubec sice nadával, ale nenechal se!
Vilmawien Gener: Opět napřáhl. A udeřil... Jenže v ruce měl jen topůrko! Naštvaně přelomil topůrko o koleno.
Vilmawien Gener: Byl z toho neštastný, a tak si sedl pod strom a nechápavě koukal na zlomenou sekeru.
Vilmawien Gener: Jenže byl tu ještě jeden obyvatel stromu.
Vilmawien Gener: Krásná nymfa...
Vilmawien Gener: To ona mu vzala sekeru z topůrka.
Vilmawien Gener: A jak ho tak pozorovala, zželelo se jí ho.
Vilmawien Gener: Když dřevorubec zvedl hlavu, měl před sebou hromádku šišek a popadaných větví.
Vilmawien Gener: Vůbec nechápal co se stalo, ale od té doby vždy chodil k borovičce s košíkem jablek, šel se projít a vždy potom našel košík plný dřeva.
Vilmawien Gener: A to byl konec milý vážení
Sil - U jezera
Aria Oria: Tvé téma zní "U jezera" ...začni
Silenzio Morte: *protáhne se na židli a chvilku sleduje oblohu*
Silenzio Morte: U jezera?
Aria Oria: *kývne*
Silenzio Morte: Nemohlo by to bejt u moře?
Aria Oria: Ne Jezero a bez diskuze, běží ti čas
Silenzio Morte: No dobrá
Silenzio Morte: U nás v Targothu žádné jezera nejsou, leda tak umělé nádrže pod městem
Silenzio Morte: ale tenhle příběh by se stal, kdyby v Targothu nějaká jezera přeci jen byly
Silenzio Morte: Pomatuju si to, jako by to snad bylo včera
Silenzio Morte: přišla velká voda, potom co se protrhla hrát Studenýho jezera
Silenzio Morte: všichni utíkali ... i krysy utíkaly na těch svých malých nožičkách
Silenzio Morte: ale to byste nevěřili jak rychly to ty potvory umí
Silenzio Morte: no a hlavním protagonistou mojeho příběhu
Silenzio Morte: je pekař Nedopeč
Silenzio Morte: on byl původně kasař, ale ta povolání jsou si dosti podobná
Silenzio Morte: takže si to předtavte
Silenzio Morte: jednoho rána se probudíte, pokud patříte k těm štastnějším
Silenzio Morte: a váš kutloch je celý pod vodou, tedy víc pod vodou než obvykle
Silenzio Morte: manželka Vám uplavala
Silenzio Morte: děcka Vám uplavaly
Silenzio Morte: a vy máte objednávku na sto obzvlášť propečených chlebů
Silenzio Morte: protože to byl rodilý targoťan
Silenzio Morte: stejně jako jsem já
Silenzio Morte: *uculí se*
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: [Šeptání] tak to byl pěkný vychcánek
Silenzio Morte: Vykašlal se na potopu a začal péct chleba
Silenzio Morte: jenže
Silenzio Morte: to jde těžko, když máte pec pod vodou
Silenzio Morte: stejně tak mouku a kvásesk
Silenzio Morte: *kvásek
Silenzio Morte: takže co s tím?
Silenzio Morte: Inu, vzal svoji loďku, kterou tak moudře umístil na střechu svého domu
Silenzio Morte: a plavil se pro zásoby
Silenzio Morte: cestou minul několik chudáků, kteří dostávali první hodiny plávání
Silenzio Morte: a popřál jim hodně štěstí
Silenzio Morte: sem tam někoho i poplácal pádlem po zádech
Silenzio Morte: k jeho hrůze, ale zjistil
Silenzio Morte: že pod vodou není jen jeho zavšivený kutloch
Silenzio Morte: ale i půlka Targothu
Silenzio Morte: V tu chvíli se v něm něco zlomilo
Silenzio Morte: nebo možná zapraskala záda jednoho z plaváčků
Silenzio Morte: no to je jedno
Silenzio Morte: poté co si otřel slzy
Silenzio Morte: *postaví se*
Silenzio Morte: Vzal pádlo a ...
Silenzio Morte: vypáčil jednu z mříží
Silenzio Morte: vysral se na chleba a vrátil se ke kasařině
Silenzio Morte: *ukloní se*
Alishah - Tajuplná věž
Aria Oria: Tvé téma zní ..."Tajuplná věž"
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: Tedy...
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: žil byl.. jeden čaroděj...
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: ale nebyl to takový obyčejný čaroděj, který se učí magii, píše si magické teorie a vůbec myslí na nějaké nesmysly..
Silenzio Morte: takže to nebyl pouliční mág jako ty? *neodpustí si*
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: on to byl takový mág nešika... vždy když měl něco seslat, tak celé kouzlo zpackal... jednou chtěl zapálit svíčku a zapálil celou jídelnu...
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: *zašklebí se na Sila*
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: každý mistr co ho kdy učil už si s ním nevěděl rady.. a tak čaroděj stárnul a stárnul a nic neuměl a neuměl...
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: ale jednou.. to si takhle jednou seděl v hostinci nad medovinou a proklínal život a magii... si k němu přisedl takový chlapík...
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: vypadal jako takový ten typický pouliční obchodníček zlodějíček.. jako tadyk Sil řekněme...
Silenzio Morte: Ach ty lichotníku *mávne ruku*
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: a ten sympaťák mu povídá...
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: znám jednu věž... když mi pomůžeš se tam dostat, tak ti zaručuju, že se naučíš pořádně kouzlit, i když už jsi starý dědula
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: mág... trošku už zpitý mu to odkýval a vydali se na cestu
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: cestovali daleko.. předaleko... až došli kamsi na sever a před nima stála obrovská věž
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: zkusili otevřít dveře, ale nenašli žádné... čaroděj i ten chlapík si chvíli lámali hlavy.. až nakonec ten chlapík požádal čaroděje, jestli by mu nepřičaroval nějakou židli na sezení...
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: čaroděj se sice moc netvářil, ale nakonec to zkusil... omylem ale vyčaroval pěkně masivní beranidlo a udělal pořádnou díru do věže...
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: a tak vstoupili.. v každém patře našli nějaký zádrhel...
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: jednou podlahu plnou štírů... chlapík chtěl posvítit a tak řekl čaroději, ať rozsvítí a ten je všechny spálil...
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: poté třebas obrovskou propast.. chlapík se chtěl napít, tak požádal čaroděje o vodu a ten tam vyčaroval celé jezero..
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: a tak propast přeplavali...
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: až nakonec došli na vrcholek věže...
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: tam se chlapík představil jako potulný čaroděj, který by rád založil skupinku bojových čarodějů.. a z čaroděje neuměla se stal jejich velký velmistr, který byl obávaný na každém bojišti i v každé jídelně se svíčkami
Ali'Shah Ibn Tuek'Lim: *ukloní se*
Theureg - Veverky
Aria Oria: Tvé téma zní....."Veverky" -*zazubí se* začni
Theureg syn Theureguv syna Ghrumova z rodu Darwolf: heh co?
Theureg syn Theureguv syna Ghrumova z rodu Darwolf: veverky? ty malí hlodavci s vocasem jo?
Aria Oria: Jo
Theureg syn Theureguv syna Ghrumova z rodu Darwolf: k čertu... *zamyslí se*
Theureg syn Theureguv syna Ghrumova z rodu Darwolf: tak jo... *nahne si*
Theureg syn Theureguv syna Ghrumova z rodu Darwolf: žili byli támhle hluboko v lese... daleko na sever a ještě pak kus dál
Theureg syn Theureguv syna Ghrumova z rodu Darwolf: šavlozubí veverky
Theureg syn Theureguv syna Ghrumova z rodu Darwolf: měli dobrejch deset stop na vejšku a vocas no jako kr.... velkej
Theureg syn Theureguv syna Ghrumova z rodu Darwolf: a z tlamy jim čněli zuby na loket dlouhý
Theureg syn Theureguv syna Ghrumova z rodu Darwolf: *koukne do korbele*
Theureg syn Theureguv syna Ghrumova z rodu Darwolf: no ale jak byli velký tak měli taky větší mozečky než jejich jižní příbuzný
Theureg: a tak takhle jednou seděli dvě šavlozubí veverky v lese.... baštili ledního medvěda a řikali si...
že je to tam teda nebaví a že je tam zatracená kosa, že teda potáhnou na jih
zbalili si ještě pár medvědů na cestu a pro jistotu tři krávy kdyby náhodou medvědi došli....a šli...
po cestě viděli věci co ještě v životě neviděli, protože je předtim nikdy nenapadlo vylízt z lesa
třeba taková řeka.... co tekla...to se ty dvě veverky málem utopili
protože řeku sice znali,. ale tam na severu to bylo zamrzlí a mohli po tom chodit tak byli celí špatný z toho že je tanhle řeka neunese
teda unesla... hrozně mil po proudu...no až do teplího lesa
tam se teda dvě mokrý šavlozubí veverky dostali z vody a co neviděj.... sou zas v lese
jenže v jinym lese a tam uviděj veverku... tu normální vobyčejnou veverku co má stopu elfky nanejvejš
a koukaj jak ta běžná vevrka baští voříšek...no.... chvíli an to valili svoje velký voči. a řekli si,.... Ty vole veverko.... řekla ta jedna tý druhý... voni tu žerou nějaký bobule
no a tak dvě šavlozubí veverky vzali nohy na ramena...
protože si řekli že žrat bobule teda nebudou a protože jim medvědi už došli a krávy jim uplavali...tak pelášili spátky na sever kde spokojeně žerou medvědy dodnes.... a kdo tam k nim příde... toho taky sežerou...proto nikdy nikdo nevyprávěl vo šavlozubejch veverkách...
protože všecky co je viděli sežrali
Theureg syn Theureguv syna Ghrumova z rodu Darwolf: došlo mi pivo a tudíš to je konec
Tomas - Plavba na voru
Aria Oria: Tvé téma zní "Plavba na voru" začni
Tomas Tane: Tož byla jednou divoká řeka plná balvanů vírů a vodopádů.
Tomas Tane: A přijde takhle tlupa skřetů, že jí přejdou.
Tomas Tane: Tak tam přijde ten s největší hlavou a že udělaj ze dřeva most.
Tomas Tane: Tak ty nejsvalnatější se sekerama porubou stromy a ty so umí vázat uzle to svážou dohromady.
Tomas Tane: A jak to tak vážou v tý vodě, tak jim to začne brát proud.
Tomas Tane: Ten nejchytřejší křikne ať se všichni chytnou, že to udržej.
Tomas Tane: Jenže voda divoká a skřetiska malý a slabí.
Tomas Tane: Všechny je to vodtáhlo a celej most se proměnil ve vor zmítajícíse v divé vodě.
Tomas Tane: Pár se jich pomlátí o kameny a ten šťastnější zbytek co stihnul se vydrápat na vor s hrůzou sledujou kam je prod bere.
Tomas Tane: Drží se pevně vázání, hází to snima jak se stéblem trávy ve vichřici.
Tomas Tane: Voda je divá bere je zezhora ze zdola až se najednou utiší a v uších jim zazní jen nekonečný šum.
Tomas Tane: Chudáci skřeťáci do riftovali to až k vodopádu.
Tomas Tane: Tam ta velká kebule rozhlídne se a prhlásí, všichni přes palubu.
Tomas Tane: Jak tak letí s vodou dolu. Nejde jim do hlavy proč vlastně tu řeku nepřešli na mělčině za vodopádem.
Tomas Tane: *ukloní se* Tak to je vše.
Tulák - Zabijačka
Aria Oria: Tvé téma zní "Zabijačka" Začni
Rastalien: Zabíjačka v každém většinou probudí chuť k jídlu.
Rastalien: Přeci jen, ovárek, jitrničky, pečené kolínko.
Rastalien: *mlaskne*
Rastalien: Ne vždy ale zabíjačka vypadá takhle
Rastalien: Nedávno jsem šel směrem k tartenu přes dorenský hvozd
Rastalien: Jako první mě upoutalo množství zelené slizovité krve
Rastalien: posléze zahnívající noha...
Rastalien: Tak jsem si říkal.. aha vlci bojovali se skřety.. ale mé oči upoutalo něco...
Rastalien: no jak to říct
Rastalien: za stromem bylo světlo a zvuky boje
Rastalien: schoval jsem se do stínů a šel blíže
Rastalien: a tam byla hotová řež
Rastalien: tři postavy doslova jak na zabíjačce podřezávaly asi deset klečících lidí
Rastalien: chtěl jsem zasáhnout
Rastalien: ale nešlo to
Rastalien: byl jsem si vědom toho, že když tam vletím
Rastalien: skončím na kolenou jako oni
Rastalien: ty tři postavy provolávali slávu kněžce
Rastalien: a mě v té chvíli došlo že koukám na silnou rodinu drowů
Rastalien: naštěstí mne nezpozorovali
Rastalien: ale kolem nich běhal jakýsi skřet
Rastalien: a ten náhle zavětřil
Rastalien: *udělá malou pauzu*
Rastalien: Mým směrem a začal vrčet jako pes
Rastalien: V hlavě se mi honilo všechno možné
Rastalien: protože jak jsem koukal na toho skřeta
Rastalien: tak jsem zmizel, přesně jako teď (//Ikstremistovi spadlo připojení, tak to svedl na lektvar)
Rastalien: díky jednomu lektvaru, ktery jsem se naučil již jako velice mladý elf
Rastalien: no, ale ti tři zpozorněli
Rastalien: protože ten skřet mi čmuchal kolem nohou a porád více a více vrčel
Rastalien: takže mi nezbylo nic jiného, než se dát na úprk
Rastalien: nikdy jsem tak rychle neutíkal
Rastalien: možná dnes, s panem thomasem v krynských horách
Rastalien: *podívá se na thomase a usmeje se*
Rastalien: Ale tu scénu budu mít dodnes před očima
Rastalien: zachránili mne až elfové v drudském hájku
Rastalien: takže
Rastalien: Zabíjačka která voní, není špatná. Ale ta, co je potichu, mi nevoní vůbec
Rastalien: na zdraví *přihnul si poháru s vínem*
občanka města Karathy polodračice Aria Oria, Morusův stánek
*na listu je nakreslený červený dráček*
*po tím je otisk plných rudých rtů*