Thalie


Persistentní svět hry Neverwinter Nights
It is currently 09:53 19. Mar 2024

All times are UTC + 1 hour [ DST ]





Post new topic Reply to topic  [ 1 post ] 
Author Message
 Post subject: Pohádkový večer
PostPosted: 07:47 25. Jun 2012 
Offline
Ďábel
User avatar
 Profile

Joined: 20:20 24. Jul 2009
Posts: 5342
Zdravím milí vážení,

přináším vám pohádky z krásného Pohádkového večera, aby si i ostatní mohli počíst

Pohádka o moudré alchymistce
Nathaniel

V brlohu jsem velký nepořádek měl, venku se soumrak tměl, a já na lov pomalu šel, najít šikovnou hospodyni, co uklidí mojí síni, kdo se má vyznat v tomhle binci, vypadá to jak v prasečinci, vařit mi bude každý den, dříve než slunce nakoukne do oken, já zatím budu snít svůj sen,

číhal jsem u cesty poblíž vesnice, laskavá tma mě halíce, spánkem se zakývala má palice, mé uši již kroky slyší, blízko mě cizí rty dýší, tich jsem ve své skrýši, něco přichází ke mně, cítím lehounké otřesy země, nedočkavostí se mi zrak kalí temně, větřík mě šimrá na zadku jemně, v chřípí cítím hobití vůni, asi večerní koupání v tůni?

Jak lovící tygr vyskočím, kol své oběti pařáty obtočím, s hobitkou zpět se plahočím, už se těším, až jí hadr do vědra namočím, mdloby přišly na ní, trol se nad ní sklání, vodu lije ze svých dlaní, za chvilku hobitka poslušně šůruje, trolík si pro sebe spokojeně hudruje, mnohokrát s hadrem jeskyni propluje,

všude značnou špínu stírá, odpadky po trolovi sbírá, pak vařením jí týrá, leč hobitka věří sama sobě, pohotová v každé době, vytáhne váček s bylinkami, přivonět ke koření dá mi, říkaje: *hlasem napodobí hobití hlásek*:

s kořením chutnější maso bude, až dotknou se ho plameny rudé, omamně a zvláštně voní, oči z toho slzy roní, trol spokojeně sní, co mu navařila, hobitka do večeře uspávající koření skryla, trol už spí jak dub zimním spánkem, než sluníčko vykoukne na dalším ránkem, hobitka je pryč, našla ke svobodě klíč.

Tak zvítězila moudrost alchymistky, stačily jí k tomu omamné lístky a její neutuchající duchapřítomnost, naštěstí i odvahy měla dost, jen nemnohý trolí host, unikne z trolího zajetí, hobitku čeká domova objetí.

Ač oproti trolovi malá byla, přesto nad ním zvítězila, ošklivého trola porazila, mnohé další poutníky tím zachránila, pomohla jí rozvahy síla, omamné bylinky do váčku skryla, v jeskyni našla i nějaké poklady, za ně zbudovala na své náklady, prostory kde nemocné léčí, s láskyplnou neutuchající péčí, s léčivými lektvary u nich klečí.

A jaké z toho plyne poučení, nikdy nepropadejte strachu, i když východisko zdá se není, řekněte si: mám prima bráchu, Rozum se mu totiž říká, ostřejší než leckterá dýka, s ním vyřeší se šlamastika, odhoďme tedy náš strach, ať se změní v neškodný prach.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Arulka a Vlk
Aria, Vellai

*v lese cupitá dívka v červených šatech s velkýma brýlkama na nosíku, v ruce si nese košíček a vesele si zpívá*

Tralalí tralalá,
Arulka jde v leséé,
dobrůtky si néseéé…

*když v tom narazí do velkého hrozivého vlka*

Arulka: Jejda pane, kde jste se tu vzal? *upravuje si brýlky*
Vlk: Já jsem vlk a teď tě sežeru! *cení na ni zubiska*
Arulka: *prohlíží si vlka a mžourá očima* Povídali že nám střelí, vy jste hajný Kožíšek!
Vlk: Stejně tě sežeru! * zle zavrčí*
Arulka: Aááá nééé*začne vlka mlátit košíkem*
Vlk: Au! Au! Auu! Hauu! Nech měě!

*vlk kňučí se zlomeným zubem a Arulka utíká pryč*

*Vlk odejde k jednomu stavení a tam jej čeká hrozivá čarodějnice*

Čarodejnice: Tak co vlku? Kde máš Arulku? Už jsi ji sežral?
Vlk: Né má paní, ona ona mě přeprala! *krčí se před ní*
Čarodejnice: Jak se to mohlo stát?! Ty budižkničemo! * zahrozí mu holí*
Vlk: Dejte mi ještě šanci prosím má paní. *klaní se jí*
Čarodejnice: Dobrá tedy a ukaž ten zub. *dívá se mu na zub, pak vezme velké kleště* na tohle se nemůžu dívat *zavře oči, chytí zub a šup, už je venku, ale zdá se ten špatný zub*
Vlk: *Kňučí* Auuu tys mi vytrhla špatný zuub! Hauuuu! *vrhne se na čarodějnici a sežere ji*

*Vlk těžkým krokem zaleze do stavení a lehne si do postele*

*Za chvíli ke stavení přicupitá Arulka a zvědavě se rozhlíží*

Arulka: Kdopak tu asi bydlí *zvědavost ji nedá a vstoupí dovnitř* Kdopak to tam spí ? Dobrý den *zaklepe na stolek*
Vlk: *zakroutí se v posteli* Tady spí čarodějka a nebuď *v tom se vlk zarazí a vykoukne z pod peřiny na Arulku, která na něj mžourá očkama přes své velké brýle*
Arulka: Jejda čarodějko a že máte tak velké oči.
Vlk: To abych viděla tvou krásnu děvčátko.
Arulka: *uculí se* A babičko…tedáá *upraví si brýlky* čarodějko, že máte tak velké uši.
Vlk: To abych lépe slyšela tvůj líbezný hlásek.
Arulka: *hihňá se* Ale čarodějko, že máte tak veliký nos.
Vlk: To abych cítila tvou příjemnou voňavku. *vycení na ni zuby*
Arulka: *přijde blíž* A čarodějko, vy máte bolavé zoubky, pofoukám vám to.*sehne se a dá vlkovi pusu na čumák*

*A v tu chvíli se vlk promění na krásného mladého prince*

Arulka: *zamrká na něj* Co to?
Princ: Tys zrušila mou kletbu Arulko! *šťastně ji chytí do náruče a odnese pryč*

A tak šťastně žili a byli dokud neumřeli

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

O rytíři Silomilovi a myšce Všudybylce
Olwen

V zemi jižní kdysi žil rytíř jménem Silomil,
v knihách mnoho nečítal, síle paží přednost dal.
Jednou jídlo když chystal, chléb a sýr na talíř dal,
do krbu šel přiložit, v pokoji chtěl teplo mít.

V koutě cosi zašustilo, jako blesk se připlížilo,
k talířku se přitočilo, po sýru se natáhnulo.
Kdopak s ním šel hodovat, z večeře mu ujídat?
Hbitě k stolu přiskočil, zlodějíčka polapil.

Tvoreček se v dlani chvěl, tenkým hláskem zapištěl:
„Šlechetný buď pane můj, života mě nezbavuj,
slávu žádnou nezískáš, úderem když uděláš,
pro sýra malý kousíček, sirotky z mých dětiček.“

Rytíře ta slova čilá převelice pobavila:
„Neboj se, má myško víc, dám ti sýra polovic,
nakrm svoji rodinu, krádež tvou ti prominu.
Příště však si pozor dej, co není tvé, nesbírej.“

Myška úsměv vykouzlila, sýr do mošny zabalila,
potřikrát se uklonila, smělou řečí promluvila:
„Děkuji ti, vzácný pane, dobrotou tvé srdce plane,
za tvoji shovívavost, rodu mého máš vděčnost.“

Ocáskem svým zavířila, dokola se zatočila.
Tlapičkou se natáhnula, chloupky tři si vytrhnula,
před ním na zem položila, takto k němu hovořila:
„Dobře si je uschovej, v paměti mě zachovej.

Až tě někdy potká nouze, neštěstí tě zdrtí dlouze,
až pocítíš těžkou chvilku, zavolej si Všudybylku.
Ač se možná malá zdám, hlavu chytrou za to mám.“
Mírně se jen pousmál, dárek od myšky však vzal.

Uběhlo snad dnů jen pár, kraj postihl pláč a zmar,
prameny se vytratily, pole louky vysušily,
zlý mág kde se tu se vzal, trápení přičaroval.
Silomil moc neváhal, zlo porazit přísahal.

Koně svého osedlal, na cestu se spěšně dal,
krajem prašným putoval, žalu lidu naslouchal:
„Zemi čeká hladomor, když nezhyne Černomor!“
Na jih k poušti zamířil, kde zlý mág se vynořil.

V kruhu rozeklaných skal, pramen čistý vyvěral,
teď však jenom skomíral, Černomor vodu zaklínal.
Silomil z koně seskočil, na mága mečem útočil,
čaroděj rány odrazil, rytíře kouzly porazil.

Na oběť křivě pohlédl, ke stromu rychle přivedl,
„Blázen jen může uvěřit, se mnou že může se měřit!“
Vodou řemeny namočil, údy mu pouty obtočil,
okolo krku smyčku dal, do očí se mu zadíval:
„Než slunce večer půjde spát, smrt rychlou sám si budeš přát!“
Pak odešel opodál, odpočinek si hledal,
ochrannou clonu vykouzlil, své lože s ní pak obklopil.

K zenitu slunce zvolna stoupá, rytíře tísní seschlá pouta,
na myšku teď vzpomene si, smutným hlasem posteskne si:
„Zahynu tu bez pomoci, nedožiju chladu noci.
Kéž by přišla Všudybylka, stačila by malá chvilka,
třebaže je maličká, může dělat poslíčka.“

Kde se vzala, tu se vzala, před rytířem myška stála:
„Nevěš hlavu Silomile, nadešla teď moje chvíle,
mnohem lepší pomoc znám, do práce se rychle dám.“
Pouta jeho prohlídnula, do kůže se zahryznula,
netrvalo dlouhý čas, svobodný byl rytíř zas.

Pohlédl, kde mág pospával, s mečem v ruce k němu chvátal,
myška honem vyskočila, kroky jeho přibrzdila:
„Sečkej trochu Silomile, boj s ním není kratochvíle,
kouzla jeho žádný špás, ať neskončíš v poutech zas.

Clonu když mu narušíme, ze spánku jej probudíme,
na to třeba jinak jít, musíme jej překvapit.
Nekloň hlavu Silomile, zavolám své družky milé,
společně jej zaskočíme, moc jeho zlou ukončíme.“

Do kruhu se zatočila, ocáskem svým zavířila,
než zavážeš střevíček, přiběhl houf myšiček.
Do kola je postavila, tlapkou gesta naznačila:
„Nebude-li čarovat, dá se silou udolat.“

Myšky dlouho nemeškaly, k mágovi se podhrabaly,
zoubky ostré obnažily, do těla je zabořily.
Moc kouzla se narušila, clona v dým se rozpustila,
než se mág vzpamatoval, Silomil mu hlavu sťal.

Krvavý meč odložil, k zemi až se poklonil:
„Malá myško Všudybylko, naše výhra tvoje dílko,
na čest svoji přísahám, do erbu si tebe dám.
Už nebudeš jídlo krást, odstraníme každou past,
na talířku stříbrném, nalezneš sýr každý den.“

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jak se zrodili všichni z draků
Ali

Povím vám příběh o tom, jak se zrodili všichni z draků *vypustí dým z nozder*

Kdysi dávno předávno přišel na Thalii jeden mocný zlý démon. A ten to tu chtěl dobýt a získat pro sebe. Aby to udělal, tak vymyslel velký plán. Rozhodl se sehnat některé mocné čaroděje a proměnit je v draky. Nejdříve se vypravil za jedním starým mistrem, který vyučil obzvláště schopné žáky.

Avšak starý mág.. říkejme mu třeba arcimág... jak ho viděl, tak se s ním hned dal do boje. Takový démon, to je jasné zlo, přece nebude poslouchat jeho zlé nabídky. Boj byl dlouhý a při něm démon vyjevil arcimágu svoje plány a nabídku. Arcimág jej však zahnal a hned se dal do práce, aby démonovy plány překazil.

Oba pak tedy sháněli arcimágovy učně, někdy učeň následoval arcimága, jindy démona. Každý z nich byl totiž povahou jiný a měl rád jiná místa, jinou zábavu a jinou barvu. Dlouho se shromažďovali, až se nakonec střetli na vzdálené hoře - arcimág, démon a všichni učni. Počty byly vyrovnané.

Avšak démon se začal smát. Myslel si, že má navrch, protože jeho mágové se uměli proměnit v draky. Avšak pozapomněl, že při boji s arcimágem mu vše vyslepičil. Jak se démonovy mágové začali proměňovat do draků, tak se začal měnit i arcimág a jeho společníci. Byl to zvláštní pohled, jak ta těla rostla a rostla až z každého byl obrovský drak.

Bylo tam mnoho různých barev. Arcimág se změnil ve zlatého draka, protože věřil v dobro a ctil boha Dei-Ananga. Jeden z jeho žáků se zase měnil v rudého draka, protože vyrostl v poušti a měl rád oheň a ctil paní Lilith. Byl tam třeba bílý drak, seveřanský kouzelník, který trávil většinu času ve svém srubu v Krynských horách. A vůbec tam byla spousta dalších barev, snad každá, na kterou si vzpomenete.

No a strhla se ohromná bitva. Draci mágové se pustili do sebe, vzduchem zněl dračí řev a chrlili ohně, mrazivý vítr, kyselinové oblaky, mračna blesků a mnoho dalších. Arcimág se ve své podobě zlatého draka bil s démonem.

Ale bitva byla dlouhá předlouhá, trvala mnoho dní, až nakonec se draci rozlétli. Každý letěl někam jinam do světa, tam kde se mu líbilo nejvíce. Jen arcimág a démon dlouho váhali, ale nakonec i oni zmizeli. Ale povídá se, že každý rok se ti dva znovu sejdou a znovu svedou velkou bitvu, avšak žádný né a né vyhrát.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tajemná zahrada
Míroslava

Budu Vám vyprávět o tajemné zahradě.. je vzácná, nikdo netuší, kde se právě nachází a každý si jí musí najít sám.
Je zvláštní tím, že je v ní věčné jaro. Má svého zahradníka.. který se o ní stará s takovou láskou, že se v ní zrodila květina v lidské podobě. Elanor se jmenuje... a každé ráno s rosou procitá a každý večer s rosou odkvétá.
Nebyla ale vždy taková, jaká je dnes..
Zahradník se do své květiny zamiloval. Celý den byl jenom s ní a o zahradu nedbal. A večer, když mu zemřela v náručí, s jeho jménem na rtech, propadl zoufalství. Netušil, že se druhý den zrodí znovu. Bloumal celou noc po zahradě až ráno došel na její druhý konec. Náhodou se na tomto místě dívka znovuzrodila.. avšak nic si nepamatovala z předešlého dne. Když se spatřili, znovu se do sebe zamilovali, ale večer se vše opakovalo. A tehdy pochopil.. noc patřila zahradě.. bylo třeba se starat i o ní, ne jen o svou lásku.
Znovu se tedy začal věnovat svým povinnostem a ráno se vydával hledat svou dívku. A protože květinám přestal jen vyprávět a začal jim i naslouchat.. přiváděly ho k Elanor.. které vdechla zahrada z vděku duši, jež mladík stvořil svými slovy. S večerem dívka již neumírala, ale jen usínala.
Slyšela jsem i to, že snad má tuto zahradu ve svém nitru každý. Ale cestu k ní nalezne jen ten, kdo najde rovnováhu mezi rozumem a citem.

Děkujeme všem za účast a zase příště nashledanou

měšťanka Karathy polodračice Aria Oria, Morusův stánek
*na listu je nakreslený červený dráček, který drží mrkev*
*po tím je otisk plných rudých rtů*

_________________
Aria Oria - pohledná divoká dívka, která ráda své skvostné tělo vystavuje jen ve skromném oblečení. Její postava nese znaky dračí krve, od rudých křídel, přes oranžové dračí oči, až po tělo hřející tak, jako by měla horečku.
Měšťanka Karathy a členka Morusova stánku.

*otisk rudých rtů nad tím malý dráček držící mrkev a to vše ve zlatém poli*


Top
Reply with quote  

Display posts from previous:  Sort by  
Post new topic Reply to topic  [ 1 post ] 

All times are UTC + 1 hour [ DST ]



Who is online

Users browsing this forum: No registered users and 1 guest


You cannot post new topics in this forum
You cannot reply to topics in this forum
You cannot edit your posts in this forum
You cannot delete your posts in this forum
You cannot post attachments in this forum

Search for:
Jump to:  
cron
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group  
Design By Poker Bandits