Thalie


Persistentní svět hry Neverwinter Nights
It is currently 10:45 28. Mar 2024

All times are UTC + 1 hour [ DST ]





Post new topic Reply to topic  [ 7 posts ] 
Author Message
 Post subject: Deníček Menhiri
PostPosted: 19:18 09. May 2008 
Offline
Rytíř
User avatar
 Profile

Joined: 09:15 21. Jun 2007
Posts: 508
Location: Morava
Drahý denníčku dnes jsem se rozhodla odejit z polopuště do velikeho města Khel al Hazr nebo tak nejak a odplout
do Karathy. Konečně mi má matka sdělila proč jsem tak světlá
a proč nejsem tak černá jako ostatní holky z vesnice. No proč proto že za to asi mohl nějakej
cestovatel nebo dobrodruh kterej , no milí deníčku jak ti to napsat, přijel votravovat asi z Karathy
až do polopouště a rozlil tu bílou barvu. Tak nějak no.

Za několik dnů:
Karatha je veliiké město o hodně větší než ten Khel a hlavně je tu lepší počasí, není tu takové vedro jeko v Khelu
a nelezou tu protivní škorpioni. Roste tu mnoho rostlinek a jsou zde zajimaví lidé.
Dnes jsem se seznámila s bílou hodně bílou dívkou jmenuje se Sandra Ztruhly a ta mi povídala svůj otřesný příběh.


Asi za 14 dní:
Drahý deníčku promiň že tě tak málo otevírám ale , safra kolikáteho dnes je, asi bych si měla psát tady datum
nebo se v tom nevyznám. Teda psaní mne nikdy moc ve škole nebavilo. Tak co je nového.
Živím se sběrem a lovem a lovení mne baví, od malička mám kladný vztah k přírodě.
Včera jsem se seznámila s mladíkem jmenuje se Dolmalhir a říkají mu Dolma, je mladej sympatickej a děsně splašenej
a málo zkušenej, teda jako v lovu ostatní neposuzuju. občas s ním někam zajdu a něco mu poradím je s ním dobrá
zábava.
Už jsem objevila Ivory a dokonce i Doubkov tam mne zavedl tajemný starší muž..
Dnes jsem potkala kamarádku Karien, máme obě rádi les a tak vyrážíme někam spolu na průzkum.
Právě jsme vyrazili a najednou vidíme - jakysi malý golemek chodí po lese , mluvime s ním a on nic a za náma
se ozve důstojný vysoký staršina s bílím plnovousem v modrém šatu a klidným hlasem nám vysvětluje , že to
je jeho golémek, působil velice
důvěryhodně prozradil nám že se jmenuje Wall a my jsme ho ukecali na výlet, po dlouhé cestě nás zavedl
až do malebné
vesničky Doubkov. po vesnici pobíhali roztomilí půlčíci nebo Hobiti, až teda na jednu paní půlčici která
teda byla stále nakvašená a hned někomu vrazila pár facek.
No abych nezapoměla před třemi dny jsem objevila
Dornovu osadu a nedaleko ní jsem narazila na leoparda , zavolala jsem si na pomoc svého medvěda .
Medvěd se přikrčil ani se nehnul rozhodla jsem se leoparda ulovit, napnula jsem luk počkala až
leopard příjde blíž - šíp prosvištěl ranní rosou rozetnul vzduch a uvízl šelmě v krku.
Tři skoky a kočka byla u mě, placla jsem medvěda , ten vyrazil proti nebezpečí a s pomocí mého ostrého mečíku
jsme levharda zabili. Kůži jsem ještě ukazovala v Ivory v hospodě jako aby všichni viděli jaký jsem lovec.
Těším se na další dobrodružství.

_________________
Menhiri Dierta


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Deníček Menhiri
PostPosted: 17:54 10. May 2008 
Offline
Rytíř
User avatar
 Profile

Joined: 09:15 21. Jun 2007
Posts: 508
Location: Morava
Podzim 1495
Tak předem bych se chtěla svému deníčku svěřit že jsem nedokázala určit přesné datum. Hledala jsem v kronikách
v Ivory i v Karathe a našla i neuvěřitelné věci. Například jeden kronikář jménem asi Daenrius napsal jeden
den datum 3.11. 1495
a hned v dalším záznamu na druhý den asi , tvrdí že je 19.5. 1495, ach ta medovina.
No jisté je že teď je podzim roku 1495.
Asi před třemi dny mi Wall ukázal vesnici Gruberik, moc se mi líbila ale obchod
nic moc, výlet to byl pěkný .
Co je horší ale že jsem chytila nějakou strašnou nemoc a hodně nakažlivou.
nechtějí mne pouštět do žádné vesnice či města, ještě že na sebe dokážu seslat neviditelnou mlhu a takto
do města proběhnout. Jinak přebývám v lese u Doubkova , spávám sama v lese zakrytá větvovím statných smrků,
stočená pod dekou.
Vím hraničářka to musí vydržet , ale ta nemoc mne sžírá ještě že mi občas pomůže Dolmalhir.
Ani dopis mamince nemohu poslat, doufám že přežiji , blíží se zima a i když je tu zima mírná , né jak v horách i
tak se jí bojím.

_________________
Menhiri Dierta


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Deníček Menhiri
PostPosted: 18:38 10. May 2008 
Offline
Rytíř
User avatar
 Profile

Joined: 09:15 21. Jun 2007
Posts: 508
Location: Morava
Počátek roku 1496
Před několika dny jsem šla už zcela zoufalá a zničená z nemoci k jezírku.
Nad jezerem se stříbřitě třepotala ranní mlha zachycující první paprsky líného zimního slunce.
Právě jsem spojila ruce v misku a chtěla se napít když jsem zahlédla poutníka.
Nebyl to jistě nějaký obyčejný poutník , cítila jsem že tento muž má zvláštní moc v sobě ukrytou.
"Menhiri tvá nemoc je zákeřná a nakonec tě může zcela zahubit", oslovil mne takto přívětivým hlasem onen tajemný neznámý.
"Chceš li přežít učiň co já ti pravím,"" ano učiním ", rychle jsem přikývla.
" Zde odlož meč a zbroj svou a zde pak svršky své" e e no to tu budu asi nahá , pomyslela jsem si,
leč odporovat jsem nechtěla, možnost uzdravení byla silně lákavá.
Poté jsem zavřela oči, svět se zatočil a když jsem oči otevřela Poutník už odcházel a směrem ke mě naposledy
promluvil "Jsi zdráva Menhiri, žij šťastně, tvou nemoc ti bude připomínat jen malá černá tečka na tvém těle"
Tečka, a na těle? Začala jsem jí okamžitě hledat , aha tady je . "Děkujíí" zavolala jsem za postavou mizíci v šeru
mezi stromy probouzejícího se lesa.
V chvatu jsem se oblékla , ustrojila a ozbrojila a utíkala co mi síly stačili do Ivory.
Nakoukla co strážní , ale ti se na mne konečně jen usmívali. Vlétla jsem do Ivory jak svěží jarní vítr
a uprostřed Ivory stál široce se usmívající Dolmahír. Ano již jsem zdráva , odpověděla jsem na dotazy.
Po odpočinku jsme vyrazili do větrných kopců za dalším dobrodružstvím.

_________________
Menhiri Dierta


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Deníček Menhiri
PostPosted: 16:54 11. May 2008 
Offline
Rytíř
User avatar
 Profile

Joined: 09:15 21. Jun 2007
Posts: 508
Location: Morava
Leden 1496
Výprava do Krynských hor

Drahý deníčku za posledních čtrnáct dní se toho událo mnoho zajímavého, tak si to napíšu abych to nezapomněla.
Znovu jsem narazila u Doubkova na půlorca jmenuje se Bersek a má něco se sekerou , teda má jí velkou.
Pořád by chtěl jen špásovat , ale na to já nejsem , jak říkávala maminka , až po svatbě. Stejně není můj typ je na mě
jaksi rozměrově objemnější.
U Ivory jsem potkala takového divného menšího chlápka , pravil že je potulný alchymista a zavítal k
nám do našich krajů z .. to sem zapomněla odkud , no a prodával křivule, baňky a různé přístroje na alchymii.
Koupila jsem si od něj poctivě knihu , ne že bych mu jí šlohla , přečetla a pak vrátila, taková já nejsem.
No musím konstatovat že mi to moc nejde, kotel mi vytekl a zasvinil mi nové boty.
V Ivory v hospodě mne Dolmalhir seznámil se Sucelem a Hudrianem , Hudrian je velmi sympatický trpaslík
a Sucelus je rozumný starší pán s méně vlasy tedy skoro žádnými , alespoň mu helma necuchá účes.
S oběma se velice dobře chodí na výpravy, je tam sranda a nepouští s do hazardu se životem.
Na jedné vypravě na obry mi vyprávěl Dolma že na Thálii existuje nějaký spolek žoldnéřů kteří se nechají najímat
na různé práce, prý si říkají "Železná pěst" hm ptala sem se ho jestli berou i holky, odpověděl že neví.
Večer před spaním jsem o tom přemýšlela , jaké by to asi bylo být v nějakém oficiálně uznávaném spolku.
Na druhý den jsem šla zase do Ivory, před hospodou stál hlouček lidí na první pohled svobodných Thalijských občanů
a povídali něco o nějakých Drowech. Moc jsem to neposlouchala až do chvile kdy jsem zaslechla že chytají i
svobodné občany na otrockou práci v podzemí. No a proč proti nim vládcové nezakročí , pomyslela jsem si.
Takový nějaký spolek, třeba ti žoldnéři , ti by se jich přece neměli bát. Na další uvahy nebyl čas ,
šlo se na minotaury.
Včera sem zase měla roupy , nechtělo se mi lovit a požádala Dolmalhira ať jde se mnou na průzkum do Krynských hor.
Lákala mne ta odbočka doleva před Tartenem, tam sem ještě nebyla. Zima byl mírná a na konci ledna se
už oteplovalo, tak proč to nezkusit. Zpočátku to šlo velmi dobře, ulovili jsme i nějaké sněžné vlky, minuli
staré doly a octli se na počátku zlaté stezky, vyrazili jsme po ní dál.
Jdu po sotva znatelné cestě upírám zrak dál dopředu do sněhu když najednou se pohnula hromada sněhu. Uprostřed
hromady vidím dvě malá černá očka a obrovskou černou tlamu. lední medvěd napadlo mne správně, no
medvěd jako medvěd a začala jsem bojovat ,tento byl ale velmi silný.Šli jsme dál leč
bohužel lední medvědi nám ztížili průzkum,
dostat se dopředu bylo čím dál těžší. Po poslední šarvátce s medvědy jsem byla celá od krve,
levá ruka mi bezvládně visela dolů , levé oko zalepené krví a kulhala jsem. Přešli jsme průsmykem a
v dali před sebou vidím veliké postavy asi nějací obři či co to bylo, už nevím.
Ta stezka musí někam vézt, musí někde končit , na něco navazovat, pravila jsem Dolmovi.
Sedla jsem si a ošetřila se , pak jsem navrhla Dolmovi že přece už to nemůže byt daleko -och jak jsem podcenila
rozhlehlost Krynských hor- navrhla jsem skrýt se pod mlhu neviditelnosti kterou umím seslat a tak to proběhnout.
Vyrazili jsme skrytí dál do hor, přeběhli jeden kopec , dolinu a už tu byl další, kličkovala jsem mezi různými
obry a konec v nedohlednu, a přece po nějaké době jsme narazili na rozcestník. Doprava hostinec , a doleva
Khann Dhar nebo tak nějak. Já chtěla doprava a Dolma doleva , šlo se doleva a prej že má ženská poslední slovo.
Obrů bylo čím dál více , nějaký obronárium nebo co pomyslela jsem si, nebo že bu tu měli sněm .
Za druhým sedlem od rozcestníku mne zahlédl jeden mimořádně hnusnej obr kterému jsem byla sotva po kolena ,
jeho dvě rány obrovským
kyjem a šla jsem na zem, šli na mne mrákoty a cítila jsem že umírám.Obr mne přestal mlátit a začal
dunivým hlasem volat ostaní přerostlí hovada aby se šli podívat co jako ulovil, tím myslel mne.
Najednou se objevil Dolmalhir , zatáhl mne za roh ledové skály, vytahl bleskově z batohu nějakou moc dobrou
lekárničku a postavil mne opět na nohy. Schovali jsme se za ledový přechod, obři zuřili a mlátili
kyjema do ledovce až odlétali střepy ledu větší jak má hlava.
Nenašli nás. Co teď zpět nemůžeme a dopředu? Čert ví co tam bude. Dolma se mne ptal co navrhuji.
Navrhla jsem počkat , počkat až ranní paprsky slunce obnoví mou sílu , až se budu moci pomodlit k Thallovi
a pak vyrazit pod ochranou mlhy neviditelnosti zpět do udolí v plné síle.
No ale to je dlouhá doba co tak tedy malý opatrný průzkum třeba jsme už na konci a nevíme o tom.
Pomaličky a velmi opatrně ve skrytu jsme vyšli ven z úkrytu na průzkum oblasti . silný severský vítr řval jak
raněný démon , mráz svíral duši i tělo. "Tady umreme" Několiktáte zhodnotil situaci Dolma, "nesýčkuj"
opnovala jsem tiše , leč neopravněně. Přez veškerou opatrnost a skrytí nás zahledli obřiska spíš než mi je.
Najednou jich bylo všude plno. Dolma se snažil chudák s nimi bojovat, ještě teď se mi sevře srdce , když si
vybavím ten pohled na něj.Jeho jsem však mohla sledovat jen jedním okem měla jsem v patách hned
dva vypasený čahouny s kyjema , tak tak jsem jim uhybala , přeskočila jsem velkou sněhovou převěj
ale oni stále za mnou. V kotoulu jsem překonala ledový přechod ale na druhe straně na mě čekal ten vztekloun
co mě nedorazil a vrhl se opět na mne , vyhla jsem se třem kyjům a skočila zpět za přechod, oběhla jednoho
vypleštěnýho obra a všimla si že by třeba nalevo mohla být soutěska , průchod, vběhnu tam , ale neé , není
tam nic jen kolmá ledová stěna na které se neudrží ani moucha , a za mnou už čtyři obři....
V Ivory svítalo, slunce se odráželo o chrámové sloupoví , ptáci zpívali a já jsem už tušila že si Dolmem
nebudeme hodně pamatovat.

_________________
Menhiri Dierta


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Deníček Menhiri
PostPosted: 20:50 21. May 2008 
Offline
Rytíř
User avatar
 Profile

Joined: 09:15 21. Jun 2007
Posts: 508
Location: Morava
Železná pěst - leden/únor 1496
Byl poslední lednový den, karathský vyvolávač na naměstí právě vykřikoval něco o turnaji 12 února.
Nevěnovala jsem tomu pozornost, včera večer bylo celkem hnusně, poletoval sníh a do toho pršelo.Vyšla jsem před
Karathu,mraky se začali trhat a
za farmou se nad Medvědími vršky válela těžká mlha. Zaplatila jsem sto zlatých a půjčila si mulu. U brány sever
jsem si všimla mladého muže s překrásným černým koněm. Slušně jsem pozdravila a počala takticky obdivovat koně.
On se představil a opáčil kam že jdu s tou mulou? Já tušila že je to asi Sigurd , ten velitel od Železné pěsti
celkem známý muž v okolí Karathy a Ivory,
a byl to on. Prozradila jsem mu že chci jít na medvědy do oblasti medvědích vršků, ale že se bojím do jejich jeskyně,
že
asi nepřemůžu grizzliho. Načež on mi nabídl doprovod , v což sem doufala, a že mi ukáže jak s těma medvědama
zatočí. No je to sympatický , udatný bojovník a s medvědy neměl žádný problém, ale já v jeskyni vyzvídala a vyzvídla co nejvíce o
Železné pěsti. Po té co snadno vyřídil medvědy se Sigůrd slušně rozloučil a odjel.
V hospodě v Ivory jsem si
pronajala pokoj a dlouho přemýšlela o různých sdruženích o kterých jsem slyšela, guildy zlodějů ,hm to není pro mne ,
nebo nějaké bratrstvo Karathských kněží , inkvizice či co to, a pak tu byla armáda, no ta při mém vztahu k disciplíně
a poslouchání nepřipadá vůbec v úvahu, neposlouchala jsem maminku a nebudu poslouchat žádnýho chlapa ani manžela
možná, kdyby byl moc hezkej tak možná trochu ho poslechnu, přemýšlela jsem. No ta Železná pěst by nemusela být tak
špatná. Podívala jsem se do malého zrcadla na pokoji, rozhodila své dlouhé černé havraní vlasy a pak se podívala
na svůj železný rapír v rohu pokoje , kdepak co neukecám to nezapíchnu pomyslela jsem si a šla jsem spát.
Druhý den jsem seběhla po schodech do hospody , nevíte kolikátého dnes je ? Optala jsem se hospodského,
" prvního února devadesátého šestého " nevrle zamumlal a dál leštil kalichy na pivo.
Běžela jsem do Karathy okukovat obchody , byl jasný den a v Karathe už
vánek od moře rozdával první teplé polibky blížícího se jara. Na náměstí jsem zahlédla skupinku potulujících se
mužů. No jasně byl to Dolma a Sucelus, hned jsem jim povídala vše co jsem dělala včera , o Sigurdovi
a o Železné pěsti. "mě ale asi nebudou chtít" řekla jsem smutně "Berou jenom silný chlapi co se dovedou o
sebe samy postarat, holky asi nebudou chtít " dodala jsem ještě smutněji.
No Dolmu to vůbec nedojalo hned začal ukazovat svaly , musela jsem si sáhnout teda jen svaly, milí deníčku,
jen na svaly. No silný chlapy berou , no to já jsem ,vyjadřoval se Dolma, no úplně se tam těšil a hned že bude Sigurda
kotaktovat. Hm,to nemusí být tak špatné ta Železná pěst rozvážně uvažoval nahlas Sucelus.
Odpoledne jsem lovila severně od Ivory když mne našel Dolma a hned mne táhl do Ivory, že tam viděl Sigurda.
Já si neodpočinula a hned že do akce, že nás chce Sigurd vidět v akci, jel totiž s námi.
Přepadli jsme tábor cikánů a pak ještě tábor obrů . Sigurd pořád točil rukou nad hlavou , ukazoval rukama hned
nalevo a hned napravo a byl vykolejený když jsem se objevila z druhé strany zprava a za mnou tři obři. Vůbec nechápal
jak jsem se tam dostala když jsem šla nalevo. No někde jsem slyšela že když půjdu porad doleva tak vylezu vpravo neé
prej je země kulatá. Ale na akci byla sranda, tak proč né, těšila jsem se na další.
No to ja ale neměla, neměla jsem se moc těšit. Hned asi třetího února se jelo útočit na maják.
Tentokráte nás jelo celkem dost asi šest, jo šest do šesti určitě počítat umím. Byl s námi i Sucelus.
Po velmi těžkém a od všech obětavém boji se podařilo dobít i spodní patro majáku a šíleného alchymistu
uklidnit. Velitel pak zodpovědně uschoval veškerý poklad co tam našel k sobě. Maminka mi vždy říkala
"Men , o zlato jde vždy až v první řadě" No a to se teda nemýlila , určitě ne. Také jsem si zpočátku myslela že nás
velitel nějak podělí , ale nepodělil a jedno pivo to nespravilo a došlo na emoce. Neskončilo to tak jak
bych si přála , ale silně doufám že se učastníci hádky zamyslí a napraví to.
Drahý deníčku moóhlo by to být ták fajn
kdyby to dobře fungovalo.

_________________
Menhiri Dierta


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Deníček Menhiri
PostPosted: 16:51 22. May 2008 
Offline
Rytíř
User avatar
 Profile

Joined: 09:15 21. Jun 2007
Posts: 508
Location: Morava
Druhá výpava do Krynských hor - počátek února 1496

Byl jasný den a my jsme šli s partou někam asi do hor. Vpředu ,na hranici dohledu přede mnou kráčel Arto,
a daleko za mnou sotva viditelný hbitý mrštný trpaslík Muradin.
když jsem byla kousek od Tartenu zahlédla jsem daleko na vlčí stezce postavu , zdálo se mi že na mne volá a mává na mne.
Zavolala jsem na Muradina , že jdu doprava na východ něco prozkoumat . Po pár krocích jsem poznala Dolmalhira.
Celá zpocená pochodem lesem a od teplého slunce jež konečně pořádně vylezlo , jsem se ho zeptala "Co je našel jsi něco?"
Ano jo našel, odpověděl. No to je něco pro mě tajemný věci , neznámé cesty a hrůzostrašné báchorky.
Dolma našel průchod Severní vysočinou. No mne potěš teda a já tam v zimě prolezla kde co , ale v zimě se člověk
natož sama holka jen tak někam nedostane, s rozpouštějícím se sněhem se odkrývají různé průsmyky přes něž
se dá dostat. Napila jsem se , snědla jablko a vyrazili jsme. Za chvíli jsme byli nedaleko Gruberiku.
Prošli jsme v kopcích nepřehledným průchodem a ubránili se litým medvědům a došli na tajemné místo o
jehož existenci se ani deníčku bojím svěřit o tomto opuštěném , možná i prokletém místě bude jistě řada zvěstí.
Ještě se tam půjdeme podívat jindy. Pokračovali jsem dál na sever či západ a občas severozápad,
alespoň si to myslím. Když jsme překonali kus lesa a vylezli na kopec , padl na mne chlad , začalo se stmívat
a nejen to - poslední paprsky slunce osvítili ledové hory, hory pokryté sněhem a ledem , byli před námi.
Byli to Krynské hory , ale tento pohled jsem neznala z této strany jsem je nikdy neviděla.
Ze snění mne vytrhlo zlověstné vití vlků a vrrků. Vrátíme se , hned jsem navrhla Dolmovi , ne ne oponoval co když
se za námi cesta uzavřela a dole teď jsou vlkodlaci nebo nějací strašní duchové. Šli na mne mrákoty zlomila jsem
se v kolenou a vymodlila u Thalla ochranu pro dva lidi, a byla potřeba hned za kopcem byla celá rodina ledních medvědů
zvládli jsme to bez větších problemů ale vpředu se něco velkého třpytilo a hučelo , šla jsem blíž , byl to vodopád
slunce asi rozpouští i sníh na horách, pomyslela jsem si. Vyškrábali jsme se na kopec nad vodopádem a stoupali výš
. Uklidňovali jsme se vzájemě že jistě brzo narazíme na známé místa v Krynských horách. Chybný předpoklad .
Vyšplháme na další sněhem pokrytý kopec , táhnu za sebou ještě mulici , do kopce se jí nechce, ale musí.
Rozhlédnu se, planinka stromy svah zase malá planinka se stromy a malý lesík. Zajímavé místo, Dolma šel vpředu ,
když v tom jsme byli přepadeni. Skřetiska , no nevadí Dolma je složí raz dva,pomyslela jsem si ale mylíla jsem se.
Nebyli to obyčejní skřeti ale , jak jsem později zjistila , byli to horští skřeti. No byl to tuhý boj.
Rychle jsme poté co jsme jich pár pobili prošli jejich územím. Byli dost silní , hbití no vůbec se nedali srovnat
se svými bratranci v Dorenském lese. Na okraji jejich území jsme našli hodně starou ceduli na ní stálo něco jako
že tudy vede Stříbrná stezka. Skřetiska nám dali zabrat a teď jsme ještě zjistili že jsme na Stříbrné stezce ,
o níž nikdo nic nevěděl, ani jsem o ní neslyšela. Svěsili jsme hlavy a šli dál a výš do neznáma.
Ledu přibývalo a my jsme sváděli jeden souboj za druhým sněžní tygři , prasata , sněžní leopardi, jeden kopec
druhý kopec - nepočítala jsem je. Najednou jsem zpozorněla v oblasti kde bylo dost leopardů se stezka jako
by rozšířila a dokonce rozcestník. Rychle jsem jej utírala rukávem a čtu poničená písmena Fornh ...m , ano to
je město na severu, ano tady nikdo v nových dobách před námi nebyl, váleli jsme se šťastni po sněhu.
Vydali jsme se tím směrem úvozem či údolíčkem vzhůru asi k nejvyššímu bodu cesty do jakési soutěsky.
Ta byla ale bohužel neprůchodná , cesta byla zasypaná lavinou a další laviny hrozily stržením se na nás.
Tak zpět k rozcestníku je tam ještě jedna možnost na západ asi ano je to Kharn d...n špatně čitelný název ,
ale oba jsme věděli co to je ,je to místo kde jsme oba naposledy navštívili podsvětí.
Prý to má být nějaké legendární trpasličí město jsem zaslechla na trhu v Karathe, říkám Dolmovi.
Dolma šel vpředu a nejednou se rozběhl, běžím tedy za ním, a vidím že je u nějaké velké brány, ale ne je to fata
morgána to není khar dorn vrať se , pozdě zavřela se za ním bílá mlha , v ledových horách se rozpoutala ledová bouře
a já slyšela jen jeho hlasy, někde v horách okolo mne , stála jsem v údolí zcela sama, já a mula .
Začala jsem prositi boha o pomoc , naštěstí mne vyslyšel. Jakýsi velký obr shodil Dolma zpět do údolí ke mě.
odychla jsem si . Tak a teď bude po mém. My už tu neumrem to nepřipustím. Řekla jsem mu. Šli jsme k rozcestí
zlaté se stříbrnou stezkou.
Po zlaté stezce jsi už šel že? Zeptala jsem se Dolmy tak a ted po ní poběžíš úprkem dolů neohlídneš se ,
nebudeš se bát, všemu se vyhneš a zastavíš se až v bezpečí. vymodlila jsem ještě tři velmi silné kouzla, pro
sebe , Dolma a mulu. Ve skrytu jsme se tentokráte už dostali kolem obrů, orců, medvědů či jiných potvor
až do bezpečné oblasti. když jsme scházeli z hor začalo svítat. Na cestě jsem byli od druhé hodiny odpolední.
V Ivory jsem padla mrtvá únavou.

_________________
Menhiri Dierta


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Deníček Menhiri
PostPosted: 17:09 26. May 2008 
Offline
Rytíř
User avatar
 Profile

Joined: 09:15 21. Jun 2007
Posts: 508
Location: Morava
Manic Asen-Hilské ruiny 13-14.2 .1496
Teplé jižní větry již hladili zelenající se trávu a přinášeli první hřejivé jarní dny do okolí Karathy.
Vzala jsem batoh a šla na bylinky, jenž mi bohužel zabírají stále více místa v zavazadle. V okolí Doubkova
roste několik bylinek, sotva se sehnu už vidím nějakou povědomou postavu, no ano byl to Esstariol. starý známý
naposledy jsem ho viděla než u mne vypukla zlá choroba. Stále třímajíc v ruce místo hole rybářskou udici, pustil
se do vyprávění, co a jak. Vybídla jsem ho aby šel se mnou do Doubkova, kývnul na souhlas a šel.
Chtěla jsem napravit starou křivdu jež na něm byla spáchána. Bohové nejsou vždy jen milující.
Esstarianol mi kdysi zachránil život, kněz však žádal vysokou daň, jeho hůl, jeho radost , jeho oporu.
Od té doby neměl hůl a opíral se jen rybářský prut. Proto jsem nyní vběhla do magického obchůdku v Doubkově a
dala mu peníze na hezkou novou hůl. Poté jsme se rozloučili s tím že se ještě uvidíme.
Za pár kroků jsem u alchymisty potkala malinkou šlečnu Šermínu Prstokládkovou, která stále něco u kotle vaří -
nějaké bublající lektvary.Velmi ráda Šermínu potkávám a poslouchám ty její krášné šišlací ploslovy a básničky a čurajících čuňících
. Nechala jsem jí destilovat a skočila si posbírat med od doubkovských včel. Už vylétli a bzučeli všude kolem.
Pořádně jsem se zapnula a sešněrovala a šla k úlům.Už se mi sběr daří a občas seškrábu i včelí vosk.
Slunce svítilo a tak jsem si sedla na poražený kmen a psala dopis mamince. Mimo jiné jsem napsala že už jsem
se naučila pískat , nedávno jsem jen dělala samé pfů fpfuu, ale teď mi to už pěkně jde. Dopsala jsem dopis a šla zvolna jej
odnést do Karathy. Šla jsem přez Ivory , kde jsem potkala Dolmu a ptala se ho jak bylo na turnaji.
No jemu se to líbilo, a hned na mne proč jsem nešla? " Nesnáším lidskou ani jí podobnou krev" Odpověděla jsem mu
, navrhl ať dojdu do Ivory hned zítra ráno, souhlasila jsem.
Za Ivory směrem na Karathu jsem potkala mladého
lovce jmenuje se Male Davis a doprovodil mne až do Karathy. Tam jsem zašla nejdříve ke svemu učiteli do chrámu Thalla
po chvíli společné meditace mi učitel oznámil že už ovládám kouzla které dávají ale i berou život.
Brr no otřásla jsem se a raději šla hned poslat dopis do přístavu. V karathském přístavu vál , no spíše foukal
teplý mistrál. Čerstvý vítr zvedal mé husté černé vlasy z holých ramen a pohled na moře do dáli z okraje mola
umocňoval pocit volnosti a svobody , touhu po novém . "Přála jste si" ,přerušil zamyšlení kapitán lodi, "ano
prosím tento dopis paní doručit paní Diertě v Khel A Hazru" předala jsem dopis a 50 zlatých a šla přenocovat
do hostince U modrého racka. Noc jsem ztrávila klidně v odpočinku.
Ranní zpěv ptáků mne doprovázel na cestu do Ivory. Hned ale za farmou stala se mi divná věc, na stromě jako by
spolu kecali, poskakovali dvě veverky, jedna červená s bílím flíčkem na hrudi a druhá úplně černá. pořáde se
motali okolo mne, skákali po stromech , hopsali po zemi mezi stromy. Zdálo se mi že mne sledují, dívali se na mne
a snad si povídali o mně a jednou dokonce , ne to ne to se mi zdálo asi ta červená s flíčkem na mne jako by ukázala
svou maličkou tlapičkou. Před hřbitovem odhopsali do lesa. No toto nemohu vůbec nikomu říct , tomu by
nikdo nevěřil. V Ivory v hospodě, kde jinde že, na mne už čekal Dolma a představil mi Marica Asena
mladého statného muže , který mi sdělil že je paladin a že zde v Ivory má přetěžký úkol , při němž zřejmě i
zahyne hrdinskou smrtí. "A kdo Vás to pane sem poslal a jaký to přetěžký úkol máte" vyzvídala jsem.
Rozvykládal se že je tu z vůle boží , že chrání spravedlnost, čest a dobro a jde očistit to doupě
zlých sil do Hilských ruien. A my mu jdeme pomoci , že? radoval se a těšil se Dolma.
Příkývnula jsem , pomůžeme, jistě bude stačit když vyčistíme první patro.
A tak jsme vyrazili , na kraji Ivory se k nám přidal ještě jeden takový velmi sympatický elf ale jméno si
bohužel nepamatuji i když by si to za svou nesmírnou chrabrost zasloužil.
Tak jsme tam šli čtyři. Zpočátku se na nás vrhlo jen pár zoufalích zombíí, ale pak měli na nás ty
bestie připraveny bojové skupinky temnot, vždy nějaký neklidný duch sem tam ghůl a ghast a asi i upír.
No bojovali , šanci proti nám ale neměli. za chvili jsme obsadili celé patro a já už pronašela oslavné
ody a chtěla jít ven , ale Maric néé a Dolma už vůbec nechtěl pryč , s bojechtivými hesly sestoupili do
druheho patra. Z počátku to i zde nebylo tak strašné , ale obrat nastal když jsme vstoupili do Oregova doupěte.
(nebo jak se jmenoval ten hlavní zloduch) Tam to bylo dost zlé , ve chvilince se objevili jeho bojovnici všude
kolem nás a napadli nás a to jich bylo asi třikrát tolik co nás, po té co jsme přežili a Oreg byl zničen
sem chtěla zase zdrhnout ale Maric se nevzdával a že musí úkol stůj co stůj splnit a šlo se na Démona.
No slovo démon je samo o sobě hnusný a to sem ho ještě neviděla , naskakovala mi husí kůže. Všechny jsem
poléčila a podpořila jak jsem mohla a Manic už ho lákal ven , byli jsme schovaní za dveřma a po litém
boji jsme ho zlikvidovali. Chudák Dolma ztratil zkušenosti za tři návštěvy učitele, ale já to dokázala zvrátit
a obnovit mu vysáté zkušeností.
Po cestě ven paladin vše vysvěcoval, venku pak světil Maric i dveře a pronášel něco ve smyslu ať se tam zlo už
nikdy nedostane, na čež Dolma předpovídal že se tam asi stejně dostane znova.
S udatným Maricem jsem serozloučili v Ivory šel ničit zlo asi o dědinu dál.

_________________
Menhiri Dierta


Top
Reply with quote  

Display posts from previous:  Sort by  
Post new topic Reply to topic  [ 7 posts ] 

All times are UTC + 1 hour [ DST ]



Who is online

Users browsing this forum: No registered users and 7 guests


You cannot post new topics in this forum
You cannot reply to topics in this forum
You cannot edit your posts in this forum
You cannot delete your posts in this forum
You cannot post attachments in this forum

Search for:
Jump to:  
cron
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group  
Design By Poker Bandits