| Thalie http://thalie.pilsfree.cz/forum/ |
|
| Eriela E´lynn - spisy z mých cest http://thalie.pilsfree.cz/forum/viewtopic.php?f=110&t=1568 |
Page 1 of 1 |
| Author: | Kuty [ 22:46 14. May 2008 ] |
| Post subject: | Eriela E´lynn - spisy z mých cest |
Na úvod snad něco málo o sobě říci bych měla. Jako většina elfů žijících na Thalii, i já narodila se nedaleko elfího sídla Alvariel a tam strávila i celé své mládí. Však osud tom chtěl, že tak jako jiným starání se o les a jeho obyvatele stačilo, mě dálavy širého světa lákaly svou svůdnou písní. Tak vydala jsem se dobrodružství vstříc, nové země a jejich obyvatele poznávat. Vždyť svět nabízí tolik krás, že každé ráno nedočkavostí se budím, na co nového při svém putování narazím. A tak jednoho dne dorazila jsem do vesnice Ivory. Tamní lid byl vstřícný a v hostinci dobré víno měli, rozhodla jsem se tedy na chvíli zde zůstat a porozhlédnout se po okolí. Jak se později ukázalo, štěstěna mi přála, neb vesnicí prochází mnoho dobrodruhů podnikajících výpravy do blízkých i vzdálenějších koutů této země. Vždy tak nedočkavě vyčkávám u sklenice dobrého vína, kdy se budu moci přidat k nějaké výpravě a zažiji další dobrodružství, o kterých stojí za to složit píseň, která udrží v paměti činy, které by neměly zůstat zapomenuty. Eriela E´lynn |
|
| Author: | Kuty [ 22:49 14. May 2008 ] |
| Post subject: | Re: Eriela E´lynn - spisy z mých cest |
Helios Jednoho slunného dne se ve vesnici Ivory skupina dobrodruhů rozhodla vydat na dobrodružnou pouť a pokusit se pokořit ohnivé obry sídlící v jednom z jeskynních komplexů. Když se všichni sešli a posilnili, vydali se na cestu. Slunce právě vycházelo vstříc novému dnu a tak cesta k jeskyním byla příjemná a dobrodruhové hýřili dobrou náladou a vtipem. Přesto bylo cítit všudypřítomné napětí z nadcházejících hodin. Vedení se ujal člen Karathského vojska, Arto. Společnost mu dělal ošlehaný bojovník Sucelus, jižan Hakím, který znal polohu jeskyní, tajemný trpaslík oděný celý v černém s kapí spuštěnou hluboko do obličeje a elfka Isabel. Když družina dospěla ke vchodu do komplexu, bylo slunce už vysoko nad obzorem. Krátce si odpočinuli a vyrazili dovnitř. První patra jeskyní nebyla příliš obydlena a jen tu a tam narazili na hlídku, se kterou si však snadno poradili. Hakím v čele dával pozor na léčky a pasti do, kterých by se mohli dostat, a snadno družinu dovedl až do nižších pater, kde sídlili ohniví obři. Čím byli hlouběji vzduch těžknul a byl cítit sírou. Okolní teplota začala stoupat až na těžce snesitelnou mez. Naši hrdinové si však z překážek nedělali těžkou hlavu a rozhodně pokračovali dál za svým cílem. Obrové se dozvěděli, že se někdo opovážil proniknout do jejich sídla a tak se družina musela potýkat s čím dál tvrdším odporem. Těžké sekery Arta a Suceluse si však s obránci lehce poradily a podporováni mrštným Hakímem, trpaslíkem a elfí lučištnicí si razili cestu dále. V jednu chvíli se dostali do obklíčení, když je obři obklíčili ze všech stran, ale výsledek bitvy zvrátil mág Wall zvaný vlčí kůže, který se na poslední okamžik objevil a počastoval obry svými mocnými kouzly. Posilněna magií tak družina pokračovala opatrně dále. Hakím je varoval, že pověsti mluví o ohnivém démonovi Heliosovi, který tyto jeskyně obývá a ohniví obři mu slouží. Dobrodruzi se proto měli na pozoru a naslouchali tajemným zvukům okolí a bublající lávě a snažili se rozpoznat jakékoliv hrozící nebezpečí. Osud jim však tentokráte nebyl nakloněn. Když uprostřed bitvy na můstcích nad lávou se z ničeho nic objevil obávaný pán jeskyně sám ohnivý démon Helios, nezbylo vysíleným dobrodruhům než se mu postavit, protože uniknout už nebylo kam. Arto a Sucelus se na něj vrhli, avšak jejich útok neměl dlouhého trvání. Mág zapomněl na bojovníky seslat kouzlo ochrany proti zlu a tak, když se dostali do bezprostřední blízkosti démona a prostoupil je pocit čirého zla, nevydrželi s ním bojovat a propadli jeho temným kouzlům a dali se na útěk. Tím byl osud této výpravy zpečetěn, protože ostatní členové nemohli s démonem bojovat přímo a tak jeden po druhém umírali a jejich duše se odebraly k poslednímu soudu. Jediný, kdo se zachránil, byl mág Wall, který skrytý kouzlem neviditelnosti, unikl démonovým pátracím kouzlům. Osud této výpravy tak byl zpečetěn. Mohlo by se zdát, že tento příběh je smutný….a to on opravdu je, však nemusíme truchlit pro padlé, protože jejich duším se dostalo další šance a my bychom si měli ze všeho vzít příklad. Ne vše musí dobře dopadnout a ne každý hrdina se dožije svého opěvování, však činy, které vykonali a jejich odvaha postavit se zlu je stejně důležitá a zaslouží si naší pozornost. V plameny své tělo halí, A pohled jeho mění louky v poušť, Jen ti nejodvážnější proti němu se staví, Když řeky mění v souš. Tam pod zemí, kde horkost dechu brání, A srdce svírá strach a bol, Tam trůn ohnivý ve tmě plane, Tam Hélios má svůj dóm. Eriela E´lynn |
|
| Author: | Kuty [ 17:56 20. May 2008 ] |
| Post subject: | Mithrilový golém |
Mithrilový golém Byl krásný den a ptáci zpívali, Když v hospodě u škobku piva, Hrdinové z různých krajů, Výpravu uspořádat se chystali. Mrzačit jezevce a skřety už je nebavilo, A tak větší cíl si hledali, Své jména zvěčnit chtěli, A tak do opuštěné mágovy tvrze se vydali. Roztodivná družina to vskutku byla, Řada bojovníků, trpaslík, Ork i krásná Isabel, Co pro dobrodružství žila. Rychlou chůzí šli k severu, Kde opuštěná věž prý stojí, Již mág kdysi obýval, A nejeden smrtelník vkročit se tam bojí. Ten ve své pýše sluhy si stavěl, Aby jej chránili, Golémy z masa, hlíny, kovu, Co nakonec jej zabili. Však bystré hlavě hnedka dojde, Že když tak mocný byl to mág, Shromáždil jistě spoustu věcí, Na které každý rád by si sáh. Inu ani já neodolala , a k výpravě se přidala, Ostatně co sama bych si, V hospodě u vína počala. Před věží umění mágů dostalo prostor, Golemy běžný meč prý nezraní, A tak každý svou zbraň hned a rád, Nechal si očarovat bez váhání. Jen co octli jsme se uvnitř, Ze všech stran golémové nás obklopili, A nebýt tvrdého tréninku a dřiny, Na věky věků bychom už tam hnili. Nestalo se však tak, a my postupovali neohroženě dále, až do nejspodnějších pater, kde odpor sílil stále. Pak najednou z ničeho nic, Skřípavý zvuk srdce nám zastavil, Když golem z pravého mithrilu, Do cesty nám se postavil. Nezbylo než bojovat či padnout, Neb nikdo utéct nehodlal, A tak každý bojoval jak mohl, Když golem rány nám rozdával. Po dlouhém boji, smršti střel, Oslňující magii a tanci těl, Padl v prach a hromadu kovu, A jen tak vyprávět vám dnes mohu, Jak odvaha nad strachem zvítězila, A naše vůle nedala se zlomit, A na památku toho dne, Mithrilový prsten bude nás zdobit. Eriela E´lynn |
|
| Page 1 of 1 | All times are UTC + 1 hour [ DST ] |
| Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group http://www.phpbb.com/ |
|