//Po dlouhé době herního půstu, byla Shadi opět v akci a přináší do thalijských putyk tradiční rýmovaný raport, který asi nebude moc srozumitelný pro nezúčastněné.
1
Slunko se stěží vyhouplo nad obzor
a u starouše narváno, jako o svátcích.
Tu válečník, mu z očí kouká vzdor.
Tu zas čaroděj, co ztracen někde v obrazcích.
Prostě nával.
Co vím, tak smluva žádna nebyla,
však každý v kostech cítil bouři.
Bouře pak i chutě k pivu přebyla,
když kdosi zvolal - Z lesa se snad kouří!
A ono fakt.
Ale teď trochu v čase předbíhám,
té bouři předcházel i hrom.
Byl jim knecht, co vyslal ho sem chrám.
Pozdravil, popošel a zasadil jak strom
sám sebe před nás.
Listinu nám něžně rytíř přednesl
a dal důraz hlavní zprávě:
„Aby se démon sem k nám přenesl,
potřebujou pár kusů svitku právě!
A ty už maj.“
„Nevíme kdo, nevíme kde,
nevíme ani proč a ani s kým,
víme jen, že bude zle,
že přikrade se stín …
i tam kde dosud nebyl.“
Rytíř se odmlčel a mluvil dál
„Že bez pomoci všech národů,
(Kdopak by se toho nenadál)
bude Karatha v náhlém přerodu.
V pustinu.“
„Krom těchto všech národů po našem boku
potřeba jest navíc mocné zbraně!“
Ať přinese ji někdo z místních reků,
páč bez ní že se teda stane …
tamto.
Rytíř čtení sbalil, svižně odkráčel
a někdo cítil z lesa dým.
Každý v píívu jazyk dosmáčel,
že jde honem provést něco s tím.
Ale né sám.
A co čert nechtěl takhle po ránu
to banda ohnivá si v lese řádí.
Přišla si až z pekla do ivory pro ránu
od entů, co hvozd od pradávna stráží
potají.
Nu vlítli jsme smrčkům na pomoc.
Tasené meče a kouzla děsivá !
Démoni nestihli ni pípnout o pomoc,
taková byla přesila …
prý.
Já stála kousek opodál.
Stromoví slova díků utrousilo
a už nás hnalo z lesa ven.
Ale aspoň se hasit nemuselo,
čemuž … byl někdo udiven.
(zbytek byl rád.)
2
Nato někdo nápad dostal pěkný,
tuším, že to byla jedna z krásnych slečen,
pro který byl kdosi trochu vzteklý,
ale nakonec přece davem vlečen
byl směrem na sever.
U Guberiku stojí temný hrad,
opředen rouškou tajemství.
Mrtvý vévoda měl tuze meče rád
a prý v jeho arzenálním bohatsví …
může být i naše zbraň.
Tak jsme se na sever pěkně prošli
cestou, pod útoky divé zvěře
a nakonec i díky bohům došli
přímo vstříc noční opeře
s upíry
Ano, vážně už tam čekali,
namísto démonů hromada zubatých.
Však my s tím valný problém neměli
a už bylo tucet mečů zaťatých
do upířích těl.
Likvidace šla rychle, svižně, kvapně,
ale měla jednu malinkatou vadu.
A to, že jsme tu byli úúplně špatně,
že v celém velkém hradu,
je jen hromádka rzi.
Kýženou zbraň jsme sice nenašli, ale naše putování tím ještě rozhodně nekončilo. Trpasličí héros Mannaz se v čele naší družiny vydal do neúprosných hor, aby promluvil se samotným králem všech trpaslíků a požádal ho o pomoc. Co se tam všechno událo a jak to bylo dál, vám snad sdělí některý z dalších bardů, jichž se výpravy zúčastnilo hned několik.