Thalie http://thalie.pilsfree.cz/forum/ |
|
"Poezie" pro všední den http://thalie.pilsfree.cz/forum/viewtopic.php?f=110&t=2061 |
Page 1 of 1 |
Author: | human_wreck [ 14:12 28. Oct 2008 ] |
Post subject: | "Poezie" pro všední den |
Amywiel Luelven - Harfistka Déšť tiše padá, opět z nebe slzy ti stékají po plavých vlasech to andělé pláčí, slyšíce tebe zpívati pro sebe o starých časech. Prsty něžně harfu hladíš, kolem plují sladké tóny, cítím, že i dnes roztančíš v bledých srdcích lásky zvony. Já podobna jsem městské lůze: Žebrám z tvého hlasu příděl, však neodcizím této můze víc, než pírko z jejích křídel ... |
Author: | human_wreck [ 17:17 03. Nov 2008 ] |
Post subject: | Re: "Poezie" pro všední den |
Seržant Sigurd - Žoldák Hle, tu jizva svádi jizvu při tanci na přísné tváři. Spíše přijme smrti výzvu, než na poli dožít stáří. Skrývá kápě pohled meče v barvě rovů, mraků, růží, vesel je když rudá teče jako lev se se lvy druží. Smrt je jeho řemeslem! Zde povinnost vraždí přízeň při úkolu možná nehezkém: To po zlatu zahnat žízeň! |
Author: | human_wreck [ 17:19 03. Nov 2008 ] |
Post subject: | Re: "Poezie" pro všední den |
Verše v písku ryté Ač je noc, tak písek ještě pálí, jak zrada šitá kdesi potají. Hledíme do temně modré dáli, kde lidé se v sladké vodě koupají. Moře šumí, vítr čechrá vlasy, Kel-a-Hazr vítá hvězdnou záři. Kam jen zmizely ty časy? Snad ještě nejsme tolik staří … Denis rukou svoje nože laská, Berserk zas v toporo cos řeže. Barbar, já a moje první láska, jen my tři a nekonečné moře. Dnes i já si plavu v sladké vodě, písek česám ze svých vlasů. Co zrnko, to vzpomínka na lodě, jež plují na jih, proti času. |
Author: | human_wreck [ 20:14 04. Dec 2008 ] |
Post subject: | Re: "Poezie" pro všední den |
Žoldácká Pancířů rosou pokrytých a čepel ryje pravdu, tu zlatou do těl pobitých, tím do pekel já zajdu. Za ústa plná krve potom bičem jednu šlehu, mi smrtka záda drbe, marně předstírajíc něhu. Královská Rytíř koně hladí, levou zvonem poplach bije, však ponechá si mládí, ať žoldák v hlíně hnije. Z krále mince budou, jen přežít všechny mordy, a pak s mastnou hubou Ostrohem honit kurvy. |
Author: | human_wreck [ 11:32 15. Jul 2010 ] |
Post subject: | Re: "Poezie" pro všední den |
(Vzpomínka na minulost. První karathský turnaj po wipu - únor 2008 Revised) 1 “Hej pane řezník! Rychle, rychle!“ Zakřičí Shadi a zoufale vzdychne. „Povězte mi prosím honem, Kde se tu lid baví bojem?“ Řezník otře pracky mastné, zamračí se, svíčku zhasne. „Hloupá náno, zmiz mi z očí! Než tě zliju kravskou močí!“ Shadi strachy z domu běží, tenhle turnaj stihne stěží. Snad tamhleta hezká paní bude o něm míti zdání. „Dobrý večer ctnostná dámo, zdalipak vám není známo, jestli se tu někde v městě chlapi nervou v tónu žestě?“ „To je můj flek!“ Štěkla děva. „Pasák ti dá zprava, zleva. Jestli rychle neodprejskneš, říkám ti hned bídne zdechneš!“ „Jak zlí lidé tady žijí … svého hledí, cizích bijí …“ Shadi všechny chutě zašly, Sedla smutně na kraj kašny. Morus sám se bardky zželel, po tváři jí dlaní přejel, nechal bábu kořenářku říci „No tak holka, jářku.“ „Copa tu jak slípka sedíš? Že je v městě sláva nevíš? Pěkných mužských přišla spousta, z velké výhry urvat sousta!“ 2 Projde Shadi dlouhou halou, rozhlíží se, kroutí hlavou. „Kdopak stavěl tento domek? Střecha šikmá, žádný dvorek …“ V tom se pod ní země chvěje „Copak se to dole děje?“ Zdá se že snad boje začly Někoho už mečem načli. Seběhla těch dvacet schodů, kouká, kdo má nejvíc bodů. Zdali náš pan holohlavý levým hákem soky zdraví. No však ano, zas mám pravdu, dalšího teď nesou na vzduch. Gabriel jen protáh paži, Zdá se, že je pěkně v ráži. Vlevo stojí dvojce známá Manny, Sigurd, třikrát sláva! Opodál pak Moidrin z lásky vyhlašuje velké sázky Láskou jeho zlaťáky jsou „Pozor další do boje jdou!“ Terner mistr na dva meče (ze dvou ran prý krev líp teče.) Proti němu kráska stojí na důkaz, že žena v boji leckdy muže snadno skolí až ho hlava týden bolí. Té dámě Beatris říkají a prý někde cvičí potají. ale dneska asi nemá den, vládě mužů nedá změn. Terner vítěz, kápi shodí muž co s prohrou málo chodí Dojde tiše na své místo práci odved věru čistou. Tu Wally hladí fousy bílé, k Beatris se maje mile. Na svůj věk s ní čile mluví hlídaje si v puse zuby. Ale ostatní už tají dech Teď tam Moidrin skoro zdech To bejčí ranou orka BU Málem starost byla tu. Moidrin zlehka vyskočí, A doprava hned ukročí zasadí tam úder přesný výsledek to bude těsný. Oba se tam v kole točí, já zavřela radši oči. Ani nevím, kdo to vyhrál páč dav spustil děsnej virvál Proti sobě jdou dva bratři Sigurd s Mannym jak se patří. Z kruhů se na sebe šklebí, Snad neskončí jeden v nebi. Pěkne se tam chlapi bijou, občas dávaj, občas kryjou poslední však ze všech ran pošle Manny jenom sám. 3 Bubny buší meče jiskří Teď se servou vícemistři Terner, Manny a velký BU huláká „Už na vás jdu!“ Fandila jsem nahlas „Manny! Koukej rozdat pěkné rány Štěstí musíš pevně lapit Ať to můžem potom zapít. Oba dva tam Mannaz složil, však někdo jiný slávy požil. To Gabriel je noci král Ni jeden zápas neprohrál. No turnaj to byl vážně skvělý Býti jste tam všichni měli. Tolik umu v jeden večer nejeden pak v knajpě brečel. |
Author: | human_wreck [ 11:40 15. Jul 2010 ] |
Post subject: | Re: "Poezie" pro všední den |
(Vzpomínka na minulost. Reakce na první drowy - rodinu N`Abarn. Trochu vytrženo z kontextu. Únor 2008) Vepři Slyšela jsem včera ve vsi, Že pod zemí žijí vepři Co tváře mají špínou černé Umýt se jít, to je nehne. Bylo vepřům velmi smutno Řekli tedy „sluhů nutno!“ Pochytali krysy, můry, Chlubí se jak vládnou z hůry. Občas vepři pírko vezmou Svoji černou tlapkou jemnou Polechtají přísně sluhu Mučení prý jde jim k duhu. Jestli tohle všechno pravdou, Říkávám Vám teď tady rovnou Nezbýva než rychle prchnout Než později smíchy zdechnout. Sen Zaškytala náhle Shadi “Kdopak na mě myslí? Opěvují moje vnady nebo se zlou přišli?” Možná právě někdo jednu z mojich básní přečet, Poškrábal se, na zem sednul Začal smíchy brečet. A nebo taky vůbec ne a kdosi špínu na mě valí mluví o mě děsně zle a vše černým veršem halí. Možná se to trochu pojí Se snem co jsem měla - Kde muži zvyklí k boji měli obnažená těla. ---- Sedím sama v malé kobce Řada chlapů nemá konce Za dveřmi tam čekají a nakukují potají. Volám na ně „Hola muži. Kdo vám takhle zbarvil kůži?” Odpověd mi byla dána, Prý je takhle rodí máma. “A pročpak se vás tolik tlačí? Tenhle pohled to je k pláči.“ Muži se na sebe koukli Poté tiše ke mě houkli. Mezi tyto vězňů cely Poslaly nás naše ženy Provést na tě znásilnění Jiná možnost prý tu není. Shadi rtíky našpulila Nad větou se zamyslila. „A proč tam tedy drowí páni čekáte jak na pozvání?” Nejstarší drow zrudl studem. “No však už snad na to pujdem. Jenže nikdo tady z nás Neví, jak to provést má. U nás drowů všechno jinak Muži lehaj vždycky nazad Ženy s bičem potom rejdí Kříčí na nás, že jsme šmejdi!” Konec snu už mám spíš v mlze já smála jsem se celou noc. Přesto pro strach tajit nelze černých vepřů temná moc. |
Author: | human_wreck [ 12:11 15. Jul 2010 ] |
Post subject: | Re: "Poezie" pro všední den |
Ztracený epos o rekovi Mannazu Dotianovi. Zachoval se z něj pouze prolog, kde je Mannaz ještě robátko a přijde vinou otce v boji s orky o matku a poté přísaha berserkrů, kterou skládá před svým zhoubným koncem ... Prolog Horami nesl se bolestný řev, tkaný je nití, jež zove se krev. Horami nesl se žalostný řev, to kdesi bezradně uprostřed střev, Orlaf kleče nořen v sněhu, vědom si, že ženskou něhu, ztratil právě vinou svojí, při litém to s orky boji. Teplá krev sněhu pojídá, co smrt vezme už nevydá. Ni trpaslíku milou ženu. Ni orky jež právě jemu, sekerou manželku ubili, matku synáčka zabili. Mrtvá matka ve smrtelné křeči, robátko tiskne, to zoufale brečí. V breku je otázka, otec ji zná. Odpoví synovi: Už jsme jenom dva … Přísaha Já, syn Orlafův, Mannaz Dotian, Tobě Norde na smrt přísahám: Slabostí svojí jsem potratil čest, ať krvavou sekerou vrácena jest. Dračí smečka či ďábel z pekla třeba mu láva z tlamy tekla bo armáda ušatejch šmejdů se všema s chutí se servu! Ať třeba lich právě v ráži Dokud sekeru držím v paži Vrhnu se do všeho boje Taková smrt bude moje! Mannaz těžce na zem klekl, to dunění, že by se lekl i drak, co kdesi v horách spí přísaha teď chrámem zní opře trpaslík sekeru tu temnou hladovou megeru pak utne s výrazem nechtěny svůj cop po léta šlechtěný. |
Author: | human_wreck [ 13:59 18. Jul 2010 ] |
Post subject: | Re: "Poezie" pro všední den |
Na několika Karathských domech se přes noc objevily připevněné pergameny s následujícím textem. Podepsané někým, kdo si říká Hayidash. Na vědomost se lidu dává, od kancléře velká zpráva! My Arbit první, nový král, voláme všechny lapky, vrahy. Každého, kdo by o zlatku stál za zabití bez výstrahy. Vraždili jste ve stínu domů? U nás máte unifmormu! Před strážemi prchali jste? Toť minulostí, to je jisté! Máte rádi znásilnění? Pěkný lov vám tedy přeji! Okrást za tmy tovaryše? To je u nás běžné klišé! Děvkám platit ranou pěstí? Věru máte velké štěstí! A jestli máte kamaráda, co má stejně křivá záda, řekněte mu o Karatě, lháři se tu koupou v zlatě. Trusius vám předá smlouvu, šiřte zmatek, šiřte zhoubu, měšec plný, mysl čístá, říkejte si pan gardista. |
Author: | human_wreck [ 20:34 18. Jul 2010 ] |
Post subject: | Re: "Poezie" pro všední den |
Na zdech Karathských domů se občas najdou vyryté průpovídky od Hayidashe. Nalejvá se vínem rudým, který ze žil vysál chudým. Hubu máchá v kančím mase, ty Ambite, ty jseš prase! --------------------- Děti kopou, chudí platí, zločinci jsou rázem svatí. Šestá rota brousí meče, Ambit bude brzo brečet. ---------------------- Ambite vstávej, vyměň pleny, hlídají tě všechny stěny. Pomsty nůž už ve tmě čeká, pes po tobě nezaštěká. |
Author: | human_wreck [ 08:55 19. Jul 2010 ] |
Post subject: | Re: "Poezie" pro všední den |
// Tato činnost byla skutečně ve hře prováděna. Od zjišťování informací, přes psaní po následné noční vyškrabování v Karatě. |
Author: | Braenn [ 18:32 25. Oct 2010 ] |
Post subject: | Re: "Poezie" pro všední den |
Se svolím human_wreck přidám jednu starší báseň z dob (požehnané) války, napsanou coby chvalozpěv na kancléře Ambita. Ať tu chudák není jen haněn. Autorka Henri, odboj snad promine: Pláč nad Karathou Hleď: vysoké věže a mramor bílý, tu chrámové čtvrti, zde obchod čilý, každého poutníka cíl všech cest - Karatha stříbrná, perla měst. V poledni vyhledáš průčelí stinné, z hostince lákavá vůně se line, fontána čistá ti ochladí tvář, než za střechy skryje se sluneční zář. Však je slyšet pláč, kde veselí bylo, a sukno černé tvář průčelí skrylo. Do očí lidu pad těžký stín, jak slovy popsat ten krutý čin! V prstech mých tklivě zpívá loutna o tom že v srdcích věrných doutná nenávist k tomu, kdo všechno vzal - vlastní strýc krále zavraždit dal! Tak rukou zrádce zahynul mladý Lambert, náš král, to všude se praví. Hrdinou zval se kdo dnes je vrah na Karathu zářivou padl strach. Kéž bez boje šlo by nastolit znovu poklidný mír, však brání se tomu Lacarant zrádný, a burcuje dav rebelů lhostejných řádu a práv! V chaosu, v bouři se království zmítá, jak tonoucí hledá, kde naděje svítá Kdo vyvede z temnoty zoufalý lid? Kdo v království nastolí toužený klid? Lord kancléř Ambit, rmoucený žalem, za ztrátu přítele, jenž byl mu králem, ve víře pevný a v názorech ctěn, rozhod se postavit do čela změn. Z temnot lid vede, vlast je mu drahá, když Isil v rukou je královraha přes pomluvy nepřátel, zbabělost těch, co před mírem myslí jen prospěch. Vždy bolí léčba, kde bolela rána tak bolestná zdají se pravidla daná zákony nové teď v čase zrad - však kdo mír chce, oběti přinese rád! |
Page 1 of 1 | All times are UTC + 1 hour [ DST ] |
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group http://www.phpbb.com/ |