Hon na jednooký bobryTož se tak kolme poledna probuďám v Ajvory a štrachám si to před hospodu. Vusy ješťá plné pěny a keho to nepotkám. Vždyť to je děda, které nám minulá pomóh s těma potvorama. Tož plácnu ho přes záda, že málem vypustil dušu. To fakt nečekal, ale je rád že ma zas viďá. Prej že nějakej člobrda v Karathě vypsal vodměnu na Šamana jednookejch bobrů. Prej že nám vyplací tolik, že ajni na mulách to nebudem moct vodtáhnút. Po krátké debatě je rozhodnuto, že se to přece nedá jen tak nechat plavat taková nabídka. To sa musí využít, ne? Tož si to se staříkem míříme přes Isilský kopce až ke křižovatce s Karathó a keho tam neviďáme. Neveděl som zpravu, zda sem sa vožral tak moc, nebo estli mňa zlobí zrak, ale viďál sem něco bílého okřídleného ženůcího se to na koni. Děda naštěstí tu okřídlenku znal tož tak jak jí vysvětlil naš plán, vyklubala se z ní kněžka nějakého hodného boha, Už ajni nevím kerého, ale asi ho Nord má taky rád, bo naše síly se dohromady jen násobily. Rozhodla se nás v našem plánu podpřit, tož, hafo peněz je pre tři pořád hafo, tož tak prečo se k nám nepřidat, že?
Tak si to teda mířáme k jednookém oi cestě jen stínáme hlavy nějakém buranům dvóokem a i pár přičmódlém a dorážíme až k táboru. Tam sma sa poctivě pomodlili k naším bohóm a zahájili drtivů invazi na jenoočka. Zprvu vypadali že šancí mají dost, ale Děda se do tého obůl z plnů vervů, aj ta okřídlená se přidala se svým párátkem a tak sme vcelku postupovali. Už ajni nevím, jak se k nám připletla, ale prosťa se tam objevila ta ženšťina, co ma jméno jak mój brat a furt nadává, na ty svoje nože, že se jí furt ničijó. Nějak sa s tů okřídlenů neshodly, tož ale sú to ženské no. Nic inačího se od nich ajni čekat nedá.
Tož si tak klestíme cestu skrz ty jednooký obludy k jejich šamanovya tam začala konečně ta pravá mela. Přivolali sme si na pomoc několikero různých tvorov, přislo mi to jako dobrá sbírka. Byl tam mój pes, ten z tej jinej sféry, nějaký divný chodící brnění aj oživlá voda. Tož no jak v blázincu by si tam někdo připadal. Vrhli sma sa se všů vervů na tého šamana a začlo přituhovat. Nějakej idiot my asi shodil helmu do očí, bo sem prd viďál a tak sem sa moc nemoh zapojit. Enem som sa snžil sa dostat dopředu, keď začnu přivolávat pekelný voheň. Ale nějaká sviňucha jednooká to asi zmerčila, tak si na mňa počíhala a v nestřeženéj okamžik mi vrazil tak uranu, že sa mi rozletěla gelmica.
Mohl sem mýt zatmíno aj pár hodin bo jak som sa z teho probudil, byli všici nade mnů a ptali se jestli je mi už dobře. Tož sem si dal frťana a ten mi spravil náladu. Už ajni nevím kdo pobral všechno to zlato, co tam bylo všude kolém ale hlavni byla ta hlava teho šamana. Tož vůkol splněné tož sa ide dom. Bylo to jasný rozhodnuťá každé sa těšil na to množství chechtálků, co s teho malo vylézt.
Cesta domů byla v dobrej náladě. Každé šťastné , že sma to vvšici přežili tož sma si už jen hráli po cesťa domů plní radosti. Děda sa pustil do boja s tů jeho minihůlečkó a dokoncá aj skolil dva jednoočka! Takej svižné v jeho věku, to sa jen tak neviďá, málem my vypadli oča z důlkó. Tož co by nás taky mohlo vohrozit, že? Tady, tady všici známe, ne? Aj létavica sa pustila do předváděčky, co že je vlastně zač, ak sme narazili na Amosi vlky, tož ti musali lejtat až přes kopec. Ajni já sem nezůstával pozadu sa ví. Moje kladivo sa ponořilo do tenýho ohňa a začalo s pálením kožuchů těch vlčků. Vzduchem jen sršela magija, kolem všech bylo také magické pole, že sa od nás ty jejich tesáky snad aj odráželi. Každém se chťal jen předvést, co už umí. Tož co by nás taky mohlo vohrozit, že? Tady, tady všici známe, ne?
Narazili sme aj na nějaký lidi ale ti eném valili bulvy, nad ťami všemi čmáryfuky co jich kolem nás bylo. Aj sem se divil, že nevzali nohy na ramena a nezdrhli před náma. Tož co by nás taky mohlo vohrozit, že? Tady, tady všici známe, ne?
Tak si to teda mašírujem prostředkem silnic, keď sa před námi objeví asi šestero postav. Byla tam a byli všeci v černém preto je asi ta naša létavica pozdravila Dobrej den. Ale ja pak pořádně zamžůral a uviďal. Nebyly to žadný vobičajní cvelfové, tož byli to černý huby jedny z děr hnusných podzemních vylezlí. Zavelel sem Na stéč! A už sma sa proti nim rozběhly. Asi to od nás nečekali. Vlastně vypadalo to jako by čekali že brzo ojni přepadnů tu skupinu co sme míjeli bo sa dívali zprvu po stopách. Ale keď sma sa na ně s našimi zvířátky vyřítili asi pochopili, že řež bude nevyhnutelná. Jedna černá cvelfka zezadu sa snažila ně co začmáryfukovat proti našomu Dědovy. Ale Děda jako by byl připravené ty jeho čmáryky narazili na mocnů bariéru, kterú nám ukazoval u vlkó a čmáryky tej černé huby vyšly naprázdno. Potém sa strhl litý boj n ablízko. Enem vzduchem lítaly čepele a lámaly se klůby jak se naše zvířectvo do nich vopřelo. Já sem si to pěkně vzal okruhem kolem hlavního boja, vytáh soja burácí kladivo a přetáhl tu jejich čmáryfuku pěkná přes nohy. Byla na zemi v cuku letu. Jo vono sa blbě čmarykuje keď někdo ležá na zemi jako chípla žaba.Však som ji pre jistotu ješťá jednů majzl. Ale to už mňa zahlídli nějaký další černý huby a asi sa jim nelíbilo, že jim mlátim bezbranů čmáryfučku. Pěkná sa do mě opřeli až sa mi zdálo, že mi praskne toporo od kladiva. Byli dva a byli silní, tož no nezalkl sem sa jich tak moc, ale no, ustupil sem a ten krok vzad sem nemál dělat. Jak to edém zmerčil, tož mňa vzal jakúsi kosú či co to bylo a podebral mi to moju nohu a už sem ležál taky. Ešťa že mi Roko vyrobil taký dobrý plášť nějak mna to celého skutálalo a v kaluží krve která za mňa tekla průdem sem sa dostal na kraj bojišťa a tam v mrákotách dočkal zbytku sóboja. Ajni nevím aká to byla mela, bo sem měl v očách krev a pivo bylo daleko.
Ale až bylo po boju, ta létavica do mňa dala akýsi dryják, že sem byl na nohách v cuku letu. Uviďál sem, že tu jednu černů hubu sma zadrželi. No to je skvělé. Tož sma sa ho jali vyslýchat. Sýpal něco o nějaké armádě, ž sprej si ho pude vyzvednut, ale kdo by mu věřil, že? Za chvýlu sa objevila další černá huba kroma teho zajatca ale chytli ji tak snadno, jako by sa snad ajni nebránila. Ale vo tu novů byl asi velký zájem bo sa kolem ni začali shlukovat a šel sem se tma přichométnůt i já s tým prvým zajatcom. Ale byla to sviňa podrazácká. Měl asi někdá schovaný nóž, bo sa dostal z půt a vurk mi keď sem svojů palicó tej hubě vysvětloval, že domů už sa nikdy nepodívá.
V tu sa objevil celej pluk černejch. Nevím odkud ale po troše vyjednávani, prej ať jim dáme to černů prohnilů dušu sma jim vysvětlily, že to radši budem s Nordem va Valhale chlastat, než bychom postili čerňáka na svobodu. Tož sa strhla další mela. Sem šel co možná nejblíž tej řečnici, aby sa kolem mňa najednů začali objevovat čerňáci. Ajsi byli schovaní pod růšků čmárů, bo bych přísahal že som jich neviďál. A už zase chřestili pelchy a lámali sa čepele. Je mi blbý že si zas z teho moc nepametám, ale jak ma zalije bojové amok, tož podrobnosti dů stranú. Nejhorší na tom bylo, že se přes nás ta armáda přehnal skoro jako smršť. Taky ve čtyřoch bojovat proti cleej armádě. Ale naštěstí byl Nord nad námi a enem si vzali to rukojmí a táhli do svejch děr. Asi sa báli teho, že ja dorazí to slunko, které sa začalo pomalu šůrat z pod vrcholků hor.
Ale taky dobře. Aspoň byl klid a my konečná mohly dojít domů. Nikemu sa ani nechťalo bojovat dál. Bylo teho na ten den moc. Pros´ta říkam, neplýtvajte Nordovů mocí, bo tím chťal určiťa Nord vukázat, že plýtvajni je špatný. Keď bychom tak neplýtvali magijů na cesťe zpat a nedokazovali sme si, jací sme dobří navzájem, určiťa by nás Nord ušetřil setkání s ťami černými hubami. Příšťa ať už nikeho nenapadne mi říkat, že nás nič nemóže překvapiť.
Okor, kněz Norda, Klanu Nordova kladiva, bratr Roka, Oroka, Kora a Orko.
