Thalie

Je tomu par dni co jsem se objevila zde, na teto podivne pevnine. Kdyz jsem se dostala z mrakot, byla jsem tak slaba, neudrzela jsem v ruce ani svoji zbran. Odplazila jsem se do nejblizsiho zakouti, kde bych se mohla schovat pred okolnimi jevy, tak jak mne to ucili Starsi.

Par dni jsem jen prospala. Pak prisel cas na lehky pruzkum. Svoji zbran jsem peclive uchovala do kusu latky a pripevnila na zada. Popadla kus pevneho klacku a jak otrhanec se vydala na pruzkum.

Furt jsem bloudila, ruzna mista obchazela dvakrat a snazila se zorientovat v terenu. Bylo to tu pro mne tak cizi.

Pres tyden se potulovala jen tak po lesich a loukach, prespavala v mistech kde ji nikdo nemohl najit. Den ode dne se snazila udelat vse pro to, aby nabyla svych sil. Slo to ztezka a pomalu. Nevedela co se stalo, ale neumela to co drive.

Zabijela vse co ji prislo pod ruku, od malicke mysky az po jezevce. Z prirodnich zdroju a kuzi si vyrobila lehky oblecek. Noci byly tak studene, jinak by neprezila. Ohen vzplal z par kremenu a suchych vetvicek.

Dokazala se o sebe postarat. Nemohla si vzpomenout co a jak se dela, ale instinkt jednal za ni. Vse co ji Starsi naucili, mohla ted vyuzit.

Uz je tomu nekolik tydnu co preziva na tomto miste. A zatim se dokazala o sebe postarat. Poznatek na ktery nedavno prisla byl pro ni az lehce zastrasujici.
Bylo to pri toulkach lesem, dostala hlad, tak se snazila ulovit laň. Zbran, kterou nosila zabalenou s sebou jeste nemohla pouzivat - nebyla v ni tak zrucna - a tak s kusem klacku vybehla na svoji korist. Par ranami ji ustedrila. Ale co nasledovalo pak. Laň nebyla mrtvá, telo měla pohmožděné, ale žila, trpěla, měla veliké bolesti a ona tam jen tak stála a sledovala to. Jen se divala na to a bavila se tim, libilo se ji to. Po nekolika minutach zvire naposledy vydechlo a ona si z neho vzala co potrebovala. Premyslela nad tim, nevedela zda je to dobre nebo spatne. Ale libilo se ji to ...