|
Bernárt se s trhnutím probudil. Ležel v místnosti náležící k chrámu Thala. Celý spocený a notně zadýchaný se posadil na postel, rukama si promnul strachem a bolestí zkřivený obličej a zároveň spustil nohy dolů na studenou kamenou podlahu. Ještě jednou si promnul obličej a zamyslel se nad útržky toho děsivého a zmateného snu, z kterého se právě probral:
......
...Kráčel po lesní pěšině následujíc takřka éterickou elfku, jejíž jméno si teď nemohl vybavit.
Tma se dala krájet a tak s boží pomocí na vrcholku své hole rožhnul světlo, které učinilo noční les ještě děsivějším....
...Náhle bez jakéhokoliv varovaní stanul spolu s nějakými neznámými lidmi na popelem pokrytém místě a jeho zrak ulpěl na obrovském draku, majestátně stojícím uprostřed toho spáleniště. V jeho přítomnosti se cítil tak povznešeně, ale zároveň pokorně, jako kdyby stál před samotným Thalem...
...Drak k nim promlouval, ale jeho hlas byl jakoby na míle vzdálený, takže jakoliv se Bernárt sebevíc snažil, nemohl si nyní vzpomenout byť na jediné slovo....
...Z ničeho nic toto opojení přerušil mrazivý stín, který zapříčinil, že se mu do srdce vkradl obrovský strach.Pocítil pravý opak, toho co cítil doposavaď . Vzduch kolem začal vířit, jako když se žene letní bouřka...
...Zde se mu sen začal rozpíjet v mohutné kakofonii lidského nářku, řinčení zbraní, a zoufalství , když tu náhle tento chaos ukončil záblesk a ostrá bolest která ho vytrhla ze zlého snu...
....
Když se v myšlenkách dostal k této poslední vzpomínce na hrůzostrašný sen, jal se rozklepanou rukou ohmatat místo, kam ho blesk zasáhl smrtící silou.
"Uff" ulevil si polohlasně, poté co se dotkl hrudi.
Ještě chvili bloumal nad snem, ale pak se rozhodl vstát a zabalit si své věci, aby stihl ranní motlidbu. Jak pečlivě rovnal věci do koženého vaku narazil na něco tvrdého. Zahrabal ve vaku a vytáhl překážející předmět ven na boží světlo. " U THALA" vykřikl zděšeně.
V ruce třímal DRAČÍ ŠUPINU.
_________________
Obuki - ten vod Škopku
|
