Thalie

Vysoká elfka seděla v trávě pod velkym prastarým dubem a v elfské vesničce v samotném srdci prahvozdu byl podezřele veliký klid.Domky v korunách stromů byly prázdné aspoň většina a na pasece pod nimi bylo několik mladých elfů.Vypadalo to tak , že většina obyvatel kamsi vyrazila a odrostlé děti zůstaly samotné.Ono ostatně co se mohlo stát tak daleko od Alwarielu?*//přeloženo z elfštiny:** ,,Hele co takhle si tu udělat náš ples?"Řekla jedna menší elfka s kratšíma hnědýma vlasama a rozhlédla se po ostatních.,,To není vůbec špatný nápadl Siril!"Křikla vesele další elfka , světlovlasá , co seděla na nízké větvi a drnkala si na liru.,,No jo , jenže kluci jsou zase někde nevim kde."Rozesmála se zrzavá elfka , která akorát slezala ze stromu.Siril se rozesmála na celé kolo.,,To je pravda, ty než přijdou tak padne tma , ale zase bych to možná neviděla tak , černě Anriel." .Zrzavá Anriel se přidala k Sirilině smíchu a světlovlasá elfka koukla na vysokou elfku sedící v trávě , která si něco četla. ,,Ami , nečti už a raději se zapoj , potřebujeme víc hlaviček." .Elfka zvedla hlavu od knihy a upřela na ní kočičí oči v barvě modrých kvítků co měla ve světle blondatých vlasech. ,,Co jsi říkala Mirulin?Byla jsem začtená.".Všechny elfky se nanovo rozesmály , ale o nějakém plese raději dál nemluvily.Anriel zrzavá elfská dívčina šla odpočívat , Anriel si dál v korunách stromů drnkala na liru a dokonce i Siril šla raději vysoko do bezpečí.


O NĚKOLIK HODIN DÉÉÉÉLE


Nad Prazvozdem padala tma i tři elfský mládenci se vrátili z lovu a raději se schoulili za slečnamy k ohni , který byl vysoko v korunách.Když vyšplhala poslední elfka Amárië , vytáhnuly lanové žebříky nahoru , aby měli klid , že jsou v bezpečí.Ono přeci jen ono čtyři elfky a tři elfové a ještě k tomu ty co nedovršili dospělosti. ,,Zítra se všichni vrátí."Řekla Anrien , když pozrovala oheň.Její vlasy se teď tomu ohni podobaly. ,,Hele Anrien , nikdo nás nenutil tu zůstávat i tvůj bratr šel s nimi." Zamumlal hnědovlasý mladík. ,,Jo Anriel , Amis má pravdu a vůbec jsme tu přece já Amis a Nardil.Co by se vám mohlo asi stát?"Řekl zase jiný elf se stejným odstínem barvy jako Mirulin. ,,Brácha kroť se a ty si z něj nic nedělej Anriel."Řekla konejšivě a drnkala si na liru opět. ,,Měli by jsme jít už spát holky."Řekla rozhodně nejstarší , hnědovlasá Siril a Mirulin i Anriel se okamžitě zvedly.Ami v klidu seděla do ohně a něco si zapisovala do deníku. ,,Ami nejdeš?"Koukla na ní Siril. ,,Nene Sirilko , musím ještě dopsat pár věcí."Usmála se Ami. ,,Dobrá , přijď pak." Završila Siril a s přáním dobré noci odešly všechny elfky spát do jednoho domku. ,,Fyrale?Co si myslíš o Anriel?"Řekl Amis a pozoroval kamaráda , bratra Miruien. ,,Je hezká a roztomilá s tim jak si myslí ,že se jí něco stane."Rozchechtal se a dál si povidali o dnešní výpravě jen Nardil
byl zticha.
Ami si dopsala to co chtěla do deníku a vydala se nejprv k domku rodu F´ane Indil.U domku rostla krásná bílá lilie , znak rodu.Až tam si uvědomila , že spí u Anriel a vrátila se zpět.Elfky si v tichosti ještě povidaly , zanedlouho však všechny usnuly.


....TMA a NOC ani HVĚZDA nesvítila....

Ami se probrala.Mohlo být něco po půlnoci.Slyšela jak někdo leze po žebříku dolů.Vstala , aby se šla podívat co se stalo.Jen co vystrčila hlavu , uviděla u ohně dvě mrtvoly Amise a Fryala.Zakryla si rty rukou a okamžitě vzbudila ostatní tři elfky. ,,Siril,Anriel,Miruien ...Musíme utéct! Křikla v šepotu.Všechny tři se rozespale divily. ,,Co se děje Ami , že nás budíš?" Řekla Siril.Ami však nemluvila a vzala jí za ruku , aby jí ukázala co se stalo. ,,U Lothiana!Musíme pryč!!" Všechny okamžite vstaly.Když viděli venku mrtvá těla jen ze zakously do rukou. ,,Vyndáme žebřík nahoru Siril , prosím."Prosila uplakaná Anriel. ,,To nemůžeme." Žekla Siril a Anriel se dala do tichého pláče. ,,Ten někdo leze stále dolů." Řekla Ami , ale hlas se jí hrozně klepal. ,,Vezmeme to zadem , okolo domu Amise." Navrhla Siril a všechny čtyři se rychle vydaly k onomu žebříku.Lezla dolů jedna za druhou , když uviděly světla , světla ohňů.Ani jedna strachy nedutala.Ohně se blížily rychle , byla to skupina mužu na koních.Chtěli se dát na útěk , ale byl příliš pozdě. ,,Ale , ale copak křehotinky!" Řekl jakýsi muž na černém koni.Sám byl celej v černém ovšem elfky obecným jazykem umět neuměly a tak mu nerozuměly. ,,Zkusíme útěk , snad jich tu není víc , ty co jedou s ohňem nsá neuvidí." Navrhla Siriel a začala utíkat , k níž se přidaly i ostatní.Muž na koni byl možná rrychlejší a ve výhodě ovšem elfky les znaly lépe a v hustém porostu a nízkých větvích kůn špatně projel.Každá utíkala jiným směrem.Ami běžela a běžela co jí nohy stačily.Bílé šaty na spaní za ní vlály a bosé nožky měly vypočítaný snad každý krok.Modlila se k Lothianovi za pomoc, ale marně.Jistý kořen neviděla bum!Padla k zemi , rána do hlavy o tupý kámen byla velká tak , že omdlela.

Drsné probuzení

Probrala se v malé kleci.Hlava jí třeštila jak střep.Viděla muže , velké lidské muže , kteří o něčem mluvili.Pak přistoupil elf. ,,Chtějí tě vidět , zkus utýct a zabijou tě." Ami polkla.Slzy jí stékaly po tvářích , bála se jich tolik moc.Elf jí vzal a vzal jí dost hrubě pod krkem.V druhé ruce měl nůž.Ami se okamžitě zrychlil tep a hrdlo se jí stahovalo.Muži něco povídali na hlas a smáli se.Pak jí jeden chlap hodil zas do klece.Neviděla jim do tváře , měli kapuce a masky.Několik mužů vzalo klec a nalodilo na loď.Kdyby věděla co s ní bude.Lothian jí zklamal a zklmal jí poněkolikáte.Její modlitby se ted obrátily k Jaune.Četla o ní málo a něco málo slyšela a vše jen v dobrém.Ovšem spánek zavřel její oči a umlčel hlas.


Modlitba vyslyšena

Probudila se v lese.Byl jí cizí avšak byla volná.Nevěděla jak dlouho čekala.Kočičí oči těkaly všude možně.Sáhla do tajné kapsy nočních šatů.Nenašly ho - její deník.Ovem něbylo čím psát.Teď bylo prvé zjistit kde je.
Procházela se až došla do malého městečka jménem Ivory.To zde zašaly první krůčky učení obecného jazyka.Zprvu se lidí bála , ale pomalu se naučila , že oni nejsou ti zláci.Modlila se každý den k Jaune a prosila jí , aby Siril , Anriel , Miruien i celá vesnice byla v pořádku.Dostala i takové knihy , aby aspon něco málo rozuměla , ovšem moc obecnému psaní nerozuměla a tak se musela naučit vycítit co po ní kdo chce.

První setkání

Jednou tak v noci když se Ami procházela potkala mága.Přesněji řečeno mága na černém koni.O království něco věděla a zvlášt o magii , kterou tak obdivovala.Měl v ruce vlajku mágů azurové věže.Dala se s ním do "řeči" a on jí nabídl , že jí odvede do Karathy.Po cestě zjistila , že se jmenuje Carcaroth , což bylo dlouhé , takže Carthy.Měl zajímavé zelené vlasy opravdu.Pak potkali ještě bojovníka.Jeho jméno nezjistila , ale zprvu se bála.Zbraně - věc která v ní vyvolává strach.Schovala se automaticky ke Carthymu v doufání , že jí čaroděj ochrání.
Další bod zlomu přišel u vlků.Ami h naučila něco málo z elfštiny a on í zas naučil ,že vlk je krásná šelma.Teda spíš Ami to řekla.Další zlom byl u lumpů!Ami se jich dost bála , připomínali jí její věznitele.Carthy jí vysvětloval ,že né každý je zlí , ale lumpové ano.Pak přišlo vysvětlování stráží a ukazování slepice , prasat a sromu(hrušky) na farmách.Po smání se smradlavým chrocht chrocht prasátkům přišla ona očekáváná Karatha.Carthy dostal hlad a tak Ami pozval do hospody k Rackovi.Šel s nima i onen bojovník.Stůl byl plná jídla a Ami vše ochutnala , vajíčka od slepice i chrocht chrocht.Bylo to orpavdu zajímavé je sledovat.Najednou si Ami něčeho všimla.Carthy se snažil skrývat ruku.Ami ho prosila , aby jí ukázal co s ní má a ačkoliv chvilku oponoval , nakonec povolil.Ami se zhrozila nad jeho zraněním a řekla mu ,že ho vyléčí.Už doma se zajímala o trochu kouzlení a umění léčit.Tak tedy vše dojedli a vydali se k deltě řeky.
Cesta byla pná nástrach - krabů!Když už konečně došli na ono místo rozdělal se ohýnek, aby kolem nelítalo tolik komárů.Pak Ami vzala Cartyho ruku do svých a v domovské elfštině se modlila k Jauně.Jejími dlaněmy proudila spousta magie a jejího dobra.Po dlouhém vyměnování energie padla unaveně k zemi.Dlouho si povídali než nabrala znovu sil.Chtěla vědět proč se mu to stalo a taky , že jí to vysvětlil.Pak následovala další léčivá modlitba.Tentokrát byla vyčerpána ještě víc a dokonce chvilku spala.OVšem spát ve dne co je to za moresy.Vstala a šla pozorovat západ slunce a vyptávala se při tom co je to přítelkyně , láska , jak to pozná a na další věci co se týkali Cartyho nebo obecného jazyka a taky na jeho vlasy.Už se stmívalo a na oba dolehla chut spát.Než ovšem odešli, darovala mu Ami další část dobra a silnou dávku energie...
Jedno bylo bylo jasné ten čaroděj jí dal mnoho!

Už konečně v normálu


Měsíc byl už vysoko nad Karathou když přijela.Oslíčka nechala u severní brány a společně s Evženem si to zamířila rovnou na náměstí , kde nebyla ani noha , krom stráží.Společně s odrostlím štěnátkem mastifa prošla východní bránou , přes farmy až k pobřeží.Byl tam ten okřídllenec nemašlenej , ale bylo jí to jedno její kroky mířily k deltě řeky.
Sedla si v tichosti na kládu k k ohništi a zahleděla se do svitu měsíce.Přemýšlela o všem co se stalo od doby , co se dostla do království.Bylo to tak zvláštní , nikdy by jí nenapaldo , že bude pracovat pro nějakou baronku , ani to , že bude bojovat nic...
Jednou to skončí , musí...Pak si jen vystaví meč od Kory se štítem , který nese erb rodu Canisiů a bude žít zas normálně s Carthym...ale kdo ví , c se v dnešní době může stát?