Thalie


Persistentní svět hry Neverwinter Nights
It is currently 12:38 28. Mar 2024

All times are UTC + 1 hour [ DST ]





Post new topic Reply to topic  [ 1 post ] 
Author Message
 Post subject: starý muž
PostPosted: 16:24 29. Jul 2009 
Offline
Rytíř
 Profile

Joined: 19:04 08. Jul 2009
Posts: 644
V domě u sedláka Hnátka je rušno. Na dřevěné lavici leží starý, značně prošedivělý muž. Je v bezvědomí, chvěje se a jen

tiše sípe.
Shlukem rodiny i čeledi si razí cestu kněz Jákob, všichni mu uctivě ustupují z cesty. Vědí, že tento skromný služebník

Thala pro ves vykonal již mnoho dobrého.
Klerik zastaví na ležícím, zkušeně přiloží ruku na spánek, se zavřenýma očima počítá tep. Krátce se pomodlí.
Osmiletý klučina, který stojí nejblíž lavici, si všimne, že z Jákobovy ruky splynul zvláštní záblesk světla a dotkl se

ležícího. Pár okamžiků nato stařec otevřel oči a začal hlasitě kašlat. Kluk vytřeštil či a údivem mu spadla brada.
"Kde.. kde to jsem?"
"Jste v mym domě, v Ivory,"říká Hnátek. "Přinesl vás nějakej tulák, prej ste ležel v lese, ouplně bez ducha... ale co se

vám stalo, nevěděl."
"Já... já.." starý muž s epokoušel vstát.
"Ležte," zarazil ho Jákob. "Musíte si odpočinout."
Stařec s úlevou zavřel oči.

"Mami, mami, v hospodě je vypravěč! že si smím poslechnout co bude říkat!"
"Cos dělal v hospodě, holka nezdárná! Kolikrát ti mám říkat, že jsi ještě malá na takové místo! Hybaj do práce!"
"Mamí, mamí, jenom venku na zahradu, k rybníčku..."
"Dobře, ale až nakrmíš králíky..."

"Jákob říká, že je to potý ráně do hlavy," mudroval Hnátek. Seděl na dvoře hostince U Krkovičky i se svým novým hostem.

"Prej se to dá zase dohromady, za nějakej čas. Třeba až přijdete na známý místa, ebo tak, určitě si vzpomenete. Von Jákob

je moudrej muž, to se musí nechat. Když to říká, je to jistojistě pravda."
Stařec kývl a pousmál se. "Určitě. Velebeno budiž jméno Thalovo, hospodáři. A děkuji za pohistinství tvého domu." Sedlák

jen mávl rukou. "Maličkost," zabručel,a le bylo znát, že jej pochvala těší. "Tady v Ivory sme zvyklí si pomáhat. Ono z

Dorenu se rojí mnohdy podivné věci, to by jeden koukal. Ale povídaj radši něco, třeba to pomůže tý jejich ztracený

paměti. Vzpomněli si už jak se volaj?"
Stařec kývl. "Vybavil jsem si jméno Arcusius, ale nevím jestli je moje nebo cizí." Povzdechl si.
Osmiletý kudrnatý klučina se objevil u stolu znenadání. "Budete vyprávět, pane? Jistě znáte příběhy z dalekých krajů,

povídejte..." "Huš, Ferdyši," zaháněl hocha Hnátek. "Host si ještě neopodčinul a ty takhle."
"Jen ho nechte, hospodáři," usmál se stařec. "Právě jsem si vzpomněl na jeden příběh."

"Bude vás zajímat tím spíš, že člověk o kterém je se narodil tady v Ivory. Ale nevím, jestli o něm někdo z vás slyšel,

protože se to stalo už před dlouhou dobou. Už jako chlapec měl nadání pro kouzla a čáry."
"Kouzla," vydechl omámeně Ferdyš, "Mág z Ivory!"
"Neruš," okřikl jej nerudný kolohnát Bárta. "Posloucháme, kluku!"
"Rodiče jej milovali víc než cokoli jiného na světě. Když zjistili, co v jejich dítěti je, chtěli pro něj jen to

nejlepší, aby se naučil svůj talent ovládat. Prodali celý statek a odstěhovali se do Karathy, kde dali syna do školy

Azurové věže, kterou bohatě obdarovali. Žili tam skromně jako chudina,jen když jejich milovaný syn měl péči a vzdělání,

které potřeboval.
Chlapec rostlo a učil se, měl ve škole dobré výsledky. V té době byl v Karathě hostem mágů jistý elf z Alwarielu, jeden z

velemágů Lesního lidu. Hoch na něj udělal takový dojem, že jej vzal do svého osobního učení a odvedl sebou do Alwarielu.

Rodiče byli rádi že je v péči takového pána, ale když dlouho neměli zprávy o něm, vydali se do elfího města za ním. Nikdy

však nedošli... jejich karavana byla v Zelených vršcích přepadena orky a nikdo z ní nepřežil. Už nikdy se s ním

neshledali."
Několik okolstojících žen vzlyklo, ale ne moc nahlas. Nikdo nechtěl vyprávění rušit.
"Velemág vzal chlapce mezi své žáky, ale elfové na něj žárlili. Někteří měli za to, že je proti tradicím, aby se v

Alwarielu učil magii člověk. Došlo to tak daleko, že během cvičení s meči jeden z elfů zranil mladíka ve tváři, že krev

stříkala na sáh daleko. Odvedli ho do chrámu, kde jej kněží zachránili, ale velemág pak vzal chlapce pryč, na cesty, kde

se dál učil pod jeho vedením. Od té doby měl na tváři podivnou jizvu, kterou většina lidí neviděla, ale někteří ano. jeho

mistr jí viděl a byl tím znepokojen. Bádal ve strých grimoárech, hledal vysvětlení. nakonec se vydal na výpravu do

Podtemna, nejhoršího místa na světě."
"Do Podtemna," zajíkl se Ferdyš. "Tam jsou ale drowové!"
"Ano," přikývl stařec. "Brzi na ně narazili. Rozpoutala se krutá bitva,a le drowů bylo mnoho a vrhali mocná kouzla.

Chlapcův mistr bylporažen a zabit, i když si jeho moc vybrala mezi nimi krutou daň. Jeho samotného zajali a odvedli v

okovech, aby jej prodali do otroctví."
Posluchačstvo opět vydechlo hrůzou. To byl osud, kterého se všichni obávali.
"Dostal se do majetku velké kněžky pavoučí bohyně. Viděl orgie, které drowové provozují. jelikož zatajil svou vzdělanost,

mohl poznat mnoho zajímavých věcí, strašlivé jedy a drogy, které připravují. jednoho dne, když se chystala další

slavnost, využil nepozornosti a nasypal do nádob směs více drog než bylo obvyklé. Nápoj vypil veliký drider.. víte co je

drider?"
Odpovědělo mu napjaté ticho.
"Je to rouhavá napodobenima člověka, napůl muž, napůl pavouk. Při slavnostech pavoučí bohyně obcuje k vybranými kněžkami

drowů..." Všichni se otřásli odporem.
"Když vypil nápoj, ztratil sebekontrolu. Rozběsnil se tak, že začal ničit vybavení a poranil několik drowek. velekněžka

se jej pokusila zastavit, ale její zaříkání nemělo nad ním moci a on ji v hněvu zabil a rozsápal. V chrámu vypukl zmatek,

ze všech stran přibíhali drowové s tasenými zbraněmi, mysleli, že jde o spiknutí. Takové věci se u nich dějí běžně.

Pustili se vzájemně do boje. Mladík vzal jednomu z mrtvých strážců klíče, odemkl ostatní otroky a společně si probojovali

ve zmatku cestu pryč. Dlouho bloudili Podtemnem, než našli cestu zpátky na světlo..."
Stařec se odmlčel a upil piva. Krkovička si dal záležet a narazil ten den sud Zlatomoku.
"Co s ním bylo dál?" otázal se naléhavě Ferdyš. Tentokráte jej nikdo nenapomenul.
"Vlastně nevím," zamyslel se stařec. chodil dlouho po světě, našel si ženu, usadil se. Ale žil déle než mnozí jiní,

přežil svou ženu i své děti. když jsem se s ním setkal, netušil, proč tomu tak je a své tajemství skrýval před světem.

Možná jsem jej potkal v Tartenu, už nevím..." odmlčel se náhle a hrdlo se mu stáhlo jakoby zlou vzpomínkou. "Tarten.. co

se stalo v Tartenu?" Rozhlédl se tázavě po ostatních.
"Na Tarten zaútočili orci," odpověděl mu Hnátek. "Byla to prý hrozná řež, jen málokdo přežil..."
Stařec zaúpěl a podklesl. Hnátek a Bárta k němu přiskočili a podepřeli jej. "Vezmeme ho ke mně, je ještě slabý. Ať si

odpočine," řekl sedlák.
"Já vezmu jeho hůl," dodal Ferdyš.
Oba muži odnesli starce zpátky na statek a položili ho na lavici. Chlapec pak k němu postavil hůl, opřenou o lavici. Uměl

už trochu číst, takže když viděl zlatem intarzovaný nápis v ní, dokázal jej pomalu přeslabikovat.
"Enta I saira Vanwië: Ménë Elúmë," četl s námahou. Co to ale je, nevěděl a tak opřel hůl prostě o lavici.
Všichni odešli a nikdo si tak nevšiml, že na starcově tváři se nad levým okem objevila podivná, do zlata zbarvená jizva.

_________________
Život je svině, a teď vypadni mám práci.


Top
Reply with quote  

Display posts from previous:  Sort by  
Post new topic Reply to topic  [ 1 post ] 

All times are UTC + 1 hour [ DST ]



Who is online

Users browsing this forum: No registered users and 9 guests


You cannot post new topics in this forum
You cannot reply to topics in this forum
You cannot edit your posts in this forum
You cannot delete your posts in this forum
You cannot post attachments in this forum

Search for:
Jump to:  
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group  
Design By Poker Bandits