Thalie


Persistentní svět hry Neverwinter Nights
It is currently 12:40 28. Mar 2024

All times are UTC + 1 hour [ DST ]





Post new topic Reply to topic  [ 69 posts ]  Go to page Previous  1, 2, 3, 4, 5  Next
Author Message
 Post subject: Re: Isabell....příběhy ze "života"
PostPosted: 18:47 07. Jan 2011 
Offline
Čestný člen týmu Thalie
User avatar
 Profile

Joined: 16:25 16. Nov 2008
Posts: 6579
Location: Praha
Kor R´rorrok, balada o ženě, která byla jeho osudem i záhubou:

Jeho život dával smysl jen v bitevní vřavě. Živen strachem nepřátel a poháněn svým hněvem a zlobou.
Zabíjel celý život, bylo to jediné co mu šlo a co uměl.
Nezajímala ho politika a intriky, nazijámalo ho postavení domu či mocenské boje o vliv.
Chtěl krev, výzvu, boj a vztek. Potřeboval zabíjet stejně jako jíst, pít či spát.
Čím byl starší, tím dával před bojem ve skupině přednost boji o samotě.
Nechtěl zabíjet jednotlivce, zbožňoval vír boje proti přesile, miloval vůni strachu a smrti, kterou rozséval svou čepelí do davu nepřátel, trhal jim hlavy, řezal končetiny a pil jejich krev.
Jako divoká šelma vypuštěná z klece, jako běsnící živel rozsévající zkázu a smrt.

Jeho dům jej brzdil, jeho velitel jej držel zkrátka. Možná se báli jeho krvežíznivosti. Snad možná i jeho hněvu, který by mohl jednou přestat být ovladatelný. Otroci se jej báli a vyhýbali se mu.
Neutápěl své myšlenky ve vínu, alkohol zastíral jeho prázdnou mysl a to nepřipustil, chtěl krev a strach nezastřené. Když nemohl zabíjet, alespoň vyhledával strach a smrt mimo bojiště. Dům rozkoše navštívil mnohokrát, a stejně tak často musel připlácet za smrt všech dívek, které ve svých záchvatech hněvu uprostřed vášně zabil.
Vzrušení z žen ho nijak nenaplňovalo, zato jejich týrání a mučení přímo vyhledával. Jeho nenávist a hněv zde mohly páchat v plné síle všechny zvěrstva, opouštěl svou mysl a v potocích krve utápěl svou existenci.

V domě nastal převrat, nevnímal jej jako ostatní, nestaral se o budoucnost ani o hašteření kněžek.
Na rozkaz zabíjel již tisíckrát, nebylo tomu jinak ani teď. Když dokonal krvavé dílo a setřel z obličeje krev svých bývalých vůdců, dosedl na stolici Qu´el´saruka jehož před chvílí sám popravil, a bez jediného náznaku smlouvání se prohlásil jeho nástupcem. Jediným důvodem tohoto aktu, bylo získání své vlastní nezávislosti a moci nad svým jednáním. Od té doby byl v Charxxassu viděn jen zřídka, z města i do něj přicházel sám, obvykle se vracel celý od krve. Konečně mohl terorizovat dle své chutě a nebyl vázán na žádného velitele. Tunely podtemna zrudly krví a Korova mysl se dočkala cíle po němž prahl - vraždil bez ustání a jeho cesty podtemnem znamenaly pro všechny žijící tvory smrt pod jeho čepelí. Jeho mysl uvadla a stal se vraždícím strojem bez rozumu, poháněn jen instinkty a hněvem.
Nic už jej nemohlo zastavit, do města se vracel jen aby vyřídil nutné formality či kvůli odpočinku.

Pak potkal Ji.
Nerozuměl jejím způsobům ani jejímu chování. Věděl že jej zkouší ovládnout, již mnoho drowů jej zkoušelo intrikami využít ve svůj prospěch. Ale ona byla jiná. Nevěděl proč, ale musel ji mít. Chtěl opět uspokojit svůj chtíč a v záchvatu hněvu ji zabít. Chtěl její tělo drásat nožem a sledovat jak z ní prchá život. Nemohl. Jeho prázdná duše se jemu samotnému vzepřela. Nedokázal si pomoct, musel ji vidět znovu. Nebyl v tom chtíč ani touha, nedokázal to popsat. Poslouchal ji a nechal svou mysl naplnit jejími slovy. Nebránil se ničemu. Jeho dosavadní život přestal mít smysl když byl vedle ní. Zabíjení a strach nepřátel šel stranou. Přemýšlel nad věcmi, o kterých dříve ani myšlenkou nezavadil, nad životem a smrtí, nad city a svým hněvem. Už nebylo cesty zpět, chtěl víc. Přestal počítat kolikrát s ní byl. Stal se nepřítelem své vlastní duše, sám svým vlastním lovcem, zmatený a opuštěný ve světě plném krve a smrti. Objevoval s ní nepoznané. Uvědomoval si svou situaci a začal se stranit domu a svých vrstevníků ještě více než doposud.

A pak zmizela. Zanechán ve svých myšlenkách a pomatení nacházel útěchu v samotě a odloučení. Už nezabíjel pro potěchu, ale jen pro vykonávání činnosti kterou jedinou ovládal. Už nerozséval v tunelech podtemna smrt a zkázu jako dříve, uzavřel se do sebe. Přišel o moc, přišel o svou duši, zbyla jen naděje, naděje že se jednoho dne zase objeví.


Attachments:
drow_face_study.jpg
drow_face_study.jpg [ 206.43 KiB | Viewed 8290 times ]

_________________
KDVP
Kucik:153, Bahnak:175, Drake: 48, Fryn:163, Klobouk:19, Derken:8, Vejk:8, Nomis -16, Terka:1
Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Isabell....příběhy ze "života"
PostPosted: 15:48 19. Jan 2011 
Offline
Rytíř
User avatar
 Profile

Joined: 16:24 13. Sep 2008
Posts: 540
Location: všudezdejší,momentálně Zákupy!
TAJEMSTVÍ

Spatřiti ženu, co tajemství skrývá, je obvyklé. Nebe je modré, tráva zelená a ženy mají tajemství. Isabelliným tajemstvím byla nejistota otcovství dítěte, jež v sobě nosila. Není divu, že otěhotněla, známe nepoučnou Isabell a tak si umíme domyslet hrátky i nekalosti, které prováděla s Vorenem. Problém byl, že nejen s ním......
Attachment:
is vorenus 1.jpg
is vorenus 1.jpg [ 46.67 KiB | Viewed 8299 times ]

Attachment:
is vorenus 2.jpg
is vorenus 2.jpg [ 224.51 KiB | Viewed 8319 times ]

Attachment:
is vorenus 3.jpg
is vorenus 3.jpg [ 198.9 KiB | Viewed 8305 times ]

_________________
"Černá paní" ISabell Trpěla odsouzená božskou krásou,kurtizánou v tmavých koutech byla.Bičem omotávala pavoučí spásou,dobré i zlé pohledem oslepila.Nenáviděna i milována.Není prolité krve,které by litovala.Kdo přežil její lásku i bolest již nezapomene.To stovkám obětí její znak připomene.Lid jí nazval Černou paní, když se jitro krví zabarvilo.Přesto ticho jen po temné zbylo


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Isabell....příběhy ze "života"
PostPosted: 15:54 19. Jan 2011 
Offline
Rytíř
User avatar
 Profile

Joined: 16:24 13. Sep 2008
Posts: 540
Location: všudezdejší,momentálně Zákupy!
Attachment:
Isabellka.JPG
Isabellka.JPG [ 91.06 KiB | Viewed 8293 times ]


Přec pravila Vorenovi, že dítě jeho jest, trnula při pomyšlení, že by dítko bylo plodem jejím a drowa Kora. Při nejmenším si přála aby tomu tak nebylo. Měsíce plynuly a Vorenus očekával potomka v naději, že mu Is dá syna. "Jak bude moct chodit, pořídim mu malou kosu krásko. Žádný čáryfukoviny." Hrdě, s vidinou synova učení, pravil Isabell. Ani náznakem se nezmínila o nejistotě jeho otcovství. On i jeho kosa by to dozajista těžce nesli. Isabell čekala už své čtvrté dítě a tak se zdaleka tolik neobávala porodních bolestí. U zrození dvojčat asistovala porodní bába pupkořezka, půlorčice Berta. U jejího druhého porodu pomáhal řezník Vorenus, který se zašklebí ještě dnes při vzpomínkách na porod Samuella. Tentokrát to ale bude jinak. Is se rozhodla riskovat zrození nebožátka na vlastní pěst. Kdo ví proč tomu tak chtěla. Snad proto aby se neměla jak zjistit případná výměna novorozeňat, kdyby přecijen dítě mělo známky drowů. Pro takovou situaci byla Isabell pojistkou jedna mladá rodička ve sklepení. Isabellino břicho bylo větší než rodičky a tak bylo očekáváno, že bude rodit dříve. Jisté však bylo, že čas nevinné těhotné žebračky také brzy nadejde. Is vnímala jak se role Vorena co by Samuellova otce naplňovala. Ale cítila, že její "pravá ruka" touží po vlastním potomstvu. Už dávno věděla, že je toho hoden. Za ta léta vybavil by pro něj zbrojnici, kdyby ho Černá paní
nezastavila. Od mala Vorenus vedl Samuella ke krvežíznivosti. Neustále mu do ruček spal tu nejlehčí sekyrku a stavěl ho na několik hodin den co den k pařezu nechť trénuje již od svého dětství. Věnoval mu prak a sledoval pyšně jeho učení. Mezitím se Sam těšil příchodu sourozence a nové role staršího bratra "ochránce". Na koni uměl jezdit dříve než
jeho sestry. Není divu, neboť v podtemnu se jim tato možnost nenaskytla. Ale Samuell byl ještě příliš maličký a tak dával přednost hříběti. Vskutku učenlivý malý pán.

Den D nadešel a s ním i bolesti. Rychle Isabell poslala všechny pryč a uchýlila se do cimry s připravenými věcmi k porodu. Vorenus neměl potuchy o tom, že nastala porodní hodinka. Isabell zkrze zuby pocedila marnivý úkol a všichni uposlechli. Těžko to mohlo Vorenovi dojít neboť Is často vyřkla úkol s takovou hořkostí, že její dnešní bolestný výraz ve tváří velmi se podobal tomu obvyklému. O její marnivosti snad ani hovořit nemusíme. A tak krom dcery Agnes, syna Samuella, otroků a jí nebyl v blízkém okolí nikdo, kdo by pomohl či uškodil. Zakousla se do klacku a tlačila ze všech sil. Hodiny trvalo než přeřízla pupeční šňůru a plácla zakrvácené stvořeníčko přes zadeček. To co Is nevěděla bylo, že její bolestný křik a po sléze i nářek novorozeněte přilákaly zvědavou Agnes ke dveřím cimry a nahlédnutí klíčovou dírkou. Agnes tak spatřila unavenou,vyčerpanou a zuboženou matku svíjící plakající dítko. Byla to holčička, to bylo již jisté. Nedalo by se říci, že v Isabelliných očích bylo v tu chvíli zklamání, jejímu srdci byly vždy blíže dívky. Nedočkavě stírala v sevření krev z nebožátka. To, co viděla, v ní náhle trnulo. Novorozeně mělo tmavou pleť! Stírala a stírala div dítku nedřela kůži. Cloumal s ní vztek a hněv sama v sebe. Děťátko naříkalo čím dál tím víc hlasitěji. Nebrala ohled a polila špinavou vodou z lavoru miminu hlavičku. Sice na hlavě bylo pomálu vlásků, zářily bíle zrovna jako všem drowům. Až po chvíli si všimla poměnkových oček, které se občas v slzách otevřely. Zlostný a zároveň zoufalý jekot se rozléhl po okolí. Uviděla denní světlo za okenicemi. Před déle než hodinou vysvitlo slunko. Namáhavě vztala a rozevřela okenici. Do místnosti jakoby se vrojil duch jara.Čerstvý vzduch se vmísil do zpola osvětlené světnice. Podložila mimino zábalem a položila na okraj okenice. Bedlivě sledovala reakce dítka na slunce a natáhla malíček k pěstičce dcerky. To jej pevně uchopilo a tisklo. Křik sílil a doplňovalo ho popotahování a zakuckávání se. Zorničky miminka se pomalu sužovaly. Stisk malíčku povoloval a křik se utišoval. Přiložila ucho k hrudníčku a poslouchala, jak tep dcerušky slábne. V hlavě se jí honilo tisíce myšlenek; Rychle ji zanést do podtemna a nechat na pozpas? Ne, modrooká a vysláblá, sirotek.....leda jako krmivo pro dridery. Uchechtla se. Najít otce nebylo jak, stejně by se tam už nikdy nevrátila. Ponechat ji zde a ukrývat? Nesmysl. A co by řekla Vorenovi? Soudnost jí to nedovolí. Zbývalo jediné. K čertu s tím!! Stejně je to drowí lůza!!; Prstem nahmátla dotloukávající srdíčko a dýkou, co pupeční šňůru přeřízla, probodla teď špičkou i dívčino srdce. Chladný výraz panoval na její tváři. Srdce vlastní v kámen se proměnilo v tu chvíli. Život té malé kratší byl, něž-li někdo vůbec mohl posoudit, zda smrt byla záslužná. V tu chvíli Agnesino oko opustilo klíčovou dírku. Viděla toho dost, řekla si. Ampulku Isabell nastavila a nechala do ní stéct trošek krve zemřelé. Tělíčko pak zavinula a háv s kápí přes sebe natáhla. Kouzly se posilnila a zneviditelnila a pomalu opouštěla zakrvácenou místnost. Donesla dítko na okraj lesa a ponechala první hladové havěti. Když hleděla na tu zrůdnost a nestvůrnost, co spáchala, pro sebe si řekla: "Jméno ty mít nebudeš. Matku ani otce si neměla. Neboť si se nikdy nenarodila." V tu chvíli jakoby jí píchlo u srdce. Zatočila se jí hlava. Sváděla to na poporodní bolesti . Ale co ti pavouci vylézávající ze země a kousající jí do nohou? Něcobylo špatně. Cítila to. Propadla tomu místu a pavouci třepetali nožkama po jejím těle. Vztala z kolen a rychle se vracela.


Attachment:
pavouk is.jpg
pavouk is.jpg [ 76.04 KiB | Viewed 8289 times ]

Attachment:
pavouci.jpg
pavouci.jpg [ 86.44 KiB | Viewed 8293 times ]

_________________
"Černá paní" ISabell Trpěla odsouzená božskou krásou,kurtizánou v tmavých koutech byla.Bičem omotávala pavoučí spásou,dobré i zlé pohledem oslepila.Nenáviděna i milována.Není prolité krve,které by litovala.Kdo přežil její lásku i bolest již nezapomene.To stovkám obětí její znak připomene.Lid jí nazval Černou paní, když se jitro krví zabarvilo.Přesto ticho jen po temné zbylo


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Isabell....příběhy ze "života"
PostPosted: 15:57 19. Jan 2011 
Offline
Rytíř
User avatar
 Profile

Joined: 16:24 13. Sep 2008
Posts: 540
Location: všudezdejší,momentálně Zákupy!
Pár dní se zotavovala, ale z mysli jí nemohly uniknout vracející se vzpomínky na vraždu vlastního dítěte. Byla zamlklá a po letech nastalo pár po sobě jdoucích dní, kdy Isabell nic neplánovala, nevraždila ba dokonce ani nekula pikle. Spočítejme to na rovných osm dní, než nastal porod rodičky ve sklepení. Isabell dohlížela na narození dítěte. Vydařilo se. Zdravý chlapeček měl se rázem k světu. Is si ho prohlížela a zdála se být i poměrně spokojená.
Attachment:
Septimus.JPG
Septimus.JPG [ 17.09 KiB | Viewed 8286 times ]

Přivlastnila si tohodle šedookého nešťastníka a se slovy "Posloužila si mi dobře, na oplátku ti zkrátím trápení chudinko." povolila natažené skřipce a podala nebohé vyprahlé doušek vody. Po té jen zavřela mříže sklepení a nechala nevidomou v krátkých bolestech rozežrat vnitřnosti jedem, který právě vypila. Pečovala o říkejme už jejího syna a konejšila ho dokud se družina nevrátila. Vorenus jak spatřil spící uzlíček v Isabellině náručí, slezl z koně a poklekl před svou paní. Is mu ho předala se slovy "Tvůj syn."
Attachment:
vorenus.jpeg
vorenus.jpeg [ 7.21 KiB | Viewed 9853 times ]

Hrdě na něj pohlédl a s dovolením ho pojmenoval Septimus. Agnes tomu jen pousmívaje přihlížela s vidinou využití tajemství do budoucna. Ne pravá krev Černé paní se nezapře!

Attachment:
agnes.jpg
agnes.jpg [ 28.37 KiB | Viewed 8288 times ]

_________________
"Černá paní" ISabell Trpěla odsouzená božskou krásou,kurtizánou v tmavých koutech byla.Bičem omotávala pavoučí spásou,dobré i zlé pohledem oslepila.Nenáviděna i milována.Není prolité krve,které by litovala.Kdo přežil její lásku i bolest již nezapomene.To stovkám obětí její znak připomene.Lid jí nazval Černou paní, když se jitro krví zabarvilo.Přesto ticho jen po temné zbylo


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Isabell....příběhy ze "života"
PostPosted: 04:19 10. Mar 2011 
Offline
Rytíř
User avatar
 Profile

Joined: 16:24 13. Sep 2008
Posts: 540
Location: všudezdejší,momentálně Zákupy!
VINCENT

Po úmrtí jeho matky, vraždě svého otce a malé sestry Gabriellky, mu zbyla jediná osoba. Mladší sestra Isabell, kterou vždy nazýval andílkem. Záleželo mu na ní a dával jí to najevo svým vlastním způsobem. Vzpomeňme se na sourozeneckou minulost. Vincentův chtíč vůči Isabell a jeho nadřazenost. Především si vzpoměňme na den, kdy Vincent v záchvatu nechtíc zabil malou sestřičku. Tento den byl osudným jak pro Isabell, tak pro Vincenta. Ona odešla a opustila rodné místo. On se potácel s vlastním opovržením a výčitky. Několik měsíců byl v chatrči sám. Žalostně se mu žilo, lépe řečeno přežívalo. Stále jí však měl v mysli. Dokola a dokola až ona bylo to jediné, co zaplavilo jeho myšlenky. Usínal v její posteli, dotýkal se jejích šatů, toulal se po lesích a vyhledával květiny, které by mu připoměli její vůni. Mluvil na ní, ikdyž kolem něj zela samota. Oslovoval svou vidinu andílkem, tak jak celý život říkával Isabell. Stesk po ní ho pohltil a on pomalu přicházel o rozum. Vytvořil si vlastní svět, kde byli jen oni dva,
sami a spolu. Veškeré věci jež byli památkou na zbytek rodiny vyházel. Žil si v poklidu se svou vysněnou dívkou, ale realita byla jiná, krutější. Dům byl v zanedbaném stavu, zrovna tak i on sám. Jeho černé kadeře zapletly se do chuchvalcovitých copánků. Jen jeho meč byl opečovávaný. Na ten jediný neopoměl. Pokračoval ve výcviku a trénoval se zbraní různé kousky. Tedy i jeho síla se navyšovala. Hodiny často jen tak sedával a hleděl na plamen svíce na stole, kde dřív celá rodina jídávala. Jako malý chlapec byl u ono stolu šťastný. Dnes pohlédl na čtyři prázdné židle a v hlavě se mu zatmělo. Pohladil opěradlo i sedadlo židle vedle sebe, kde dříve sedávala Isabell a odhodlal se jí najít. Nic dopředu neplánoval a jen si sebral tzv. svých pět švestek. Nechtěl aby chalupu obsadil někdo cizí až bude pryč. Ten domek v sobě držel příliš mnoho vzpomínek. Taky v něm byli památeční věci po Isabell a ty nesměl nikdo jiný vlastnit. Vincent vzal pouze zdobené zrcátko po Ise, které jí věnoval v dobách, kdy ho měla ještě ráda.
Attachment:
zrcátko.jpg
zrcátko.jpg [ 18.6 KiB | Viewed 8294 times ]

Byl to klenot nad klenoty. Drahocenost, kterou pro ní ukradl. Naposledy přičichl k noční košili po sestře a po té zapálil dům. Šíleně se smál při pohledu na hořící dům a vydal se na nikdy nekončící cestu.

Attachment:
domek v plamenech.JPG
domek v plamenech.JPG [ 55.56 KiB | Viewed 8287 times ]

Attachment:
oko.JPG
oko.JPG [ 57.21 KiB | Viewed 8292 times ]

_________________
"Černá paní" ISabell Trpěla odsouzená božskou krásou,kurtizánou v tmavých koutech byla.Bičem omotávala pavoučí spásou,dobré i zlé pohledem oslepila.Nenáviděna i milována.Není prolité krve,které by litovala.Kdo přežil její lásku i bolest již nezapomene.To stovkám obětí její znak připomene.Lid jí nazval Černou paní, když se jitro krví zabarvilo.Přesto ticho jen po temné zbylo


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Isabell....příběhy ze "života"
PostPosted: 16:29 17. Mar 2011 
Offline
Rytíř
User avatar
 Profile

Joined: 16:24 13. Sep 2008
Posts: 540
Location: všudezdejší,momentálně Zákupy!
Jako prvního navštívil svého kumpána Tobiáše. Vzpomeňme si, že Vincent býval vůdcem malé skupinky zlodějíčků, poskládanou z jeho přátel. Ačkoliv za přítele nyní označíme někoho, kdo by se mu bál vzpříčit nebo mu oponoval. "Jaká to návštěva Vincente, slyšel jsem, že už je po tobě. A tys živ ty pardále jeden." Zachechtal se o pět let starší Toby a začal rozlévat domácí pálenku. "Sedej a vyprávěj příteli, kde si byl tak dlouho? Málem po tobě převzal velení zrzek, ale já ho zkrotil. Na mě se můžeš spolehnout." Umění boje a činy Vincenta vždy byli o krok před ostatními. Ikdyž většina mužů ve skupině byla starší než vůdce, neměli dost kuráže. Ale především Vincenta doprovázela jeho pověst. Uměl akci naplánovat jako nikdo. I náš milý Toby se ho bojí..."Zavraždil sem otce, toho parchanta. Ale před pár měsíci i svou sestru. A teď je můj andílek pryč! Chci ji vystopovat. A ty mi pomůžeš." Vincent hovořil jako tělo bez duše.
Attachment:
Vincent.JPG
Vincent.JPG [ 24.69 KiB | Viewed 8290 times ]

_________________
"Černá paní" ISabell Trpěla odsouzená božskou krásou,kurtizánou v tmavých koutech byla.Bičem omotávala pavoučí spásou,dobré i zlé pohledem oslepila.Nenáviděna i milována.Není prolité krve,které by litovala.Kdo přežil její lásku i bolest již nezapomene.To stovkám obětí její znak připomene.Lid jí nazval Černou paní, když se jitro krví zabarvilo.Přesto ticho jen po temné zbylo


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Isabell....příběhy ze "života"
PostPosted: 16:36 17. Mar 2011 
Offline
Rytíř
User avatar
 Profile

Joined: 16:24 13. Sep 2008
Posts: 540
Location: všudezdejší,momentálně Zákupy!
Při těchto slovech se Tobiáš napil pálenky a přesto po té na sucho polkl. Udělal jak mu přikázal. Ti dva se vydali na
cestu. Lepšího stopaře si Vincent nemohl vybrat. Toby se ho na nic neptal, dobře dle Vincentova chování poznal, že ho rozum opouští. Pátrání prováděli co nejnápadněji a v převlecích. Bagáž ale měli vždy při sobě a tak je nikde neoznačovali za domácí. Toby za informace chtěl odměňovat zlaťáky, ale Vincent volil krvežíznivější cestu beze svědků. Ach ano, Isabelle byla v tu dobu její krása opravdu prokletím. Její osobu si každý pamatoval, proto nebylo nemožné ji vystopovat. Dopluli do Hag-Graru a potulovali se po místech, kde byli co nejméně nápadní. Tržiště bylo to hlavní místo. "Hledám dívku. Možná už je to delší doba, ale vzpomeň si. Dobře ti zaplatím. Je jí čtrnáct let a tak krásná, že bys jí nepřehlédl." Zachřastil Tobiáš měšcem na obchodníka se svitky a krátce se ohlédl na v helmě zahaleného Vincenta za sebou. "Možná jsem viděl, možná ne." Obchodník nakrčil rameny a tak Toby vytáhl druhý měšec. "Vzpomeň si. Má dlouhé černé vlasy a modré oči. Možná chodí zahalená, ale ty oči...k sakru! Ty bys nepřehlédl!" Obchodník se uchechtl. "Tak to budete muset ponejprve do fronty pánové. Už se mě tu na ní ptali i
lacinějš." V tu ránu se Vincent neudržel, odtáhl obchodníka stranou a chytl ho pod bradou. "Jak si to kurva myslel?!Mluv!" Obchodník třeštil oči a nejistě pravil. "Ona, ona....je to kur....prostitutka pane. Nebylo v tom nic osobního. Jen že je nejžádanější, proto jsem se smál. Ale u mě nenakupuje. Chodí s tím svým démonem tady vedle k vetešníkovi. A teď mě pusťte, než mi někdo něco ukradne!" Vincent ho pustil. "Tak s démonem povídal." Zamumlal si Vincent pro sebe. "Pst, pst, hej!Já jí znám." Šeptl na něj zahalený mužík. "Bere si ode mě svoje dávky. No nečuč, drogy chlape." Obchodníček nastavil ruku. Vincent kývl na Tobiáše a ten podal práskači měšec. Zahalený mužík se kysele usmál a pravil. "Každých deset dní za ní chodím se zbožím do pokoje na konci chodby v hospodě U padlýho paladina. " Toby si cosi zapisoval. "Kdy uplyne zas těch deset dní?" Optal se Vincent. "Už pozítří." Vincent se zamyslel. "Tentokrát tam ale nepůjdeš. Měšec navrch, pokud na pár dní vypadneš. "Dva měšce." Smlouval práskač. "Ujednáno. A co to vlastně za svinstvo máš? Že ho ani na ulici neprodáš." Obchodníček ukázal nabídku. "Ale klidně na ulici. To spíš ta šťavňaťoučká holčina asi nechce aby to věděl ten její křídlatej. Krom toho pokoje je jinak furt s ním." Vincent se zamračil. "Prodej mi něco!" Obchodník se kysele zašklíbl. "Pro vás to nejlepší hošánci." Víc pro tuto chvíli Vincent už nechtěl vědět. Jen zaskřípal zubama a koupil několik omamných bylin. "Pozítří tam zajdeš místo něj s nabídkou těhle sraček." Hodil Tobiášovi byliny. "Zjistíš zda je to můj andílek. Nechce se mi věřit že....že....sakra uděláš prostě, co ti říkám!" Toby porozuměl chytrému plánu. Však ho Isa nikdy neviděla. Po dva dny byli spolu zavřeni v jedné místnosti. Vincent neustále omýval tu stejnou písničku o jeho andělovi. Buď hladil zrcátko nebo jílec meče. Tobiáš z něj měl čím dál větší strach. I byl rád, že nastal čas a on vyšel z pokoje, přes hlavní chodbu, do posledního na konci chodby. Byla opravdu tam a opravdu tak krásná, jak mu Vincent tvrdil. Nyní už věděl, proč pro ní Vinc ztratil hlavu i rozum. Na chvíli zapoměl mluvit. Seděla uvelebeně na posteli v černém postroji kurtizány a hleděla na něj.

Attachment:
Is mladá.JPG
Is mladá.JPG [ 53.67 KiB | Viewed 8298 times ]

_________________
"Černá paní" ISabell Trpěla odsouzená božskou krásou,kurtizánou v tmavých koutech byla.Bičem omotávala pavoučí spásou,dobré i zlé pohledem oslepila.Nenáviděna i milována.Není prolité krve,které by litovala.Kdo přežil její lásku i bolest již nezapomene.To stovkám obětí její znak připomene.Lid jí nazval Černou paní, když se jitro krví zabarvilo.Přesto ticho jen po temné zbylo


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Isabell....příběhy ze "života"
PostPosted: 16:40 17. Mar 2011 
Offline
Rytíř
User avatar
 Profile

Joined: 16:24 13. Sep 2008
Posts: 540
Location: všudezdejší,momentálně Zákupy!
Jednou rukou mávala vějířem a nadzvihávala si ofinku mírným vánkem. Druhou protáčela si pramen vlasů na prstě. Ano, taková ona opravdu byla. Lolitka mu sdělila s mrknutím modroočka, že dalšího zákazníka vezme později, protože na
někoho čeká. Podle plánu jí Tobiáš vysvětlil záskok za prodejce drog a ukázal jí zboží. Isabellka polkla jednu bylinu a nedůvěřivě čekala. Po chvíli působení opií se přecijen rozmyslela a svedla Tobyho.

Attachment:
Toby Is.JPG
Toby Is.JPG [ 16.58 KiB | Viewed 8296 times ]

_________________
"Černá paní" ISabell Trpěla odsouzená božskou krásou,kurtizánou v tmavých koutech byla.Bičem omotávala pavoučí spásou,dobré i zlé pohledem oslepila.Nenáviděna i milována.Není prolité krve,které by litovala.Kdo přežil její lásku i bolest již nezapomene.To stovkám obětí její znak připomene.Lid jí nazval Černou paní, když se jitro krví zabarvilo.Přesto ticho jen po temné zbylo


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Isabell....příběhy ze "života"
PostPosted: 16:42 17. Mar 2011 
Offline
Rytíř
User avatar
 Profile

Joined: 16:24 13. Sep 2008
Posts: 540
Location: všudezdejší,momentálně Zákupy!
Mezitím Vincent nervózně čekal, kde vězí tak dlouho. Isa měla náruživou náladu a tak zvyklá od hrátek s jinými zákazníky, vytáhla dýku a přejížděla mu jí po krku. Tobiáš se lekl a vyřkl jemu osudnou otázku. "Co to děláš andílku?" Ovšem, že mu to ujelo. Po Vincentových ovacích se tomu ani nedivme. "Jak si mě to nazval?" Isabell přiložila čepel u tepny na krku. Vzpomínala na oslovení od bratra a veškeré vzpomínky se jí vracely. Jeho týrání na jejím těle i duši.
Attachment:
Isabellka.JPG
Isabellka.JPG [ 16.1 KiB | Viewed 8289 times ]

Attachment:
drát.JPG
drát.JPG [ 17.13 KiB | Viewed 8291 times ]

_________________
"Černá paní" ISabell Trpěla odsouzená božskou krásou,kurtizánou v tmavých koutech byla.Bičem omotávala pavoučí spásou,dobré i zlé pohledem oslepila.Nenáviděna i milována.Není prolité krve,které by litovala.Kdo přežil její lásku i bolest již nezapomene.To stovkám obětí její znak připomene.Lid jí nazval Černou paní, když se jitro krví zabarvilo.Přesto ticho jen po temné zbylo


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Isabell....příběhy ze "života"
PostPosted: 16:45 17. Mar 2011 
Offline
Rytíř
User avatar
 Profile

Joined: 16:24 13. Sep 2008
Posts: 540
Location: všudezdejší,momentálně Zákupy!
"Ještě se pořežeš, dej to pryč." Těmito slovy si Tobiáš spečetil svůj úděl osudu, poněvadž tyto slova říkával Isabell její bratr, když jí učil zacházet s mečem. V Ise zažehnulo zlo a plná hněvu mu prořízla tepnu. Škubal sebou a přidržoval si ránu. Vydával pro dnešní Isabell směšné zvuky, ale pro tuto Isabell byly strašlivé. Spáchala svou první vraždu. Isabell učenlivě zkoumala řez kudlou na jeho krku a pomyslela si, že si zaslouží lepší hrdlořez. Obyčejnou dýku mu vložila do ruky. Na stole na papír sepsala vzkaz. "Nebeská je už z pekel bratře." Omyla si tvář i ruce, navlékla spodničku, v klidu si připálila cigaretku s náhubkem a ve dveřích se vrátila okrást mrtvého.
Attachment:
isa.JPG
isa.JPG [ 31.95 KiB | Viewed 8289 times ]

_________________
"Černá paní" ISabell Trpěla odsouzená božskou krásou,kurtizánou v tmavých koutech byla.Bičem omotávala pavoučí spásou,dobré i zlé pohledem oslepila.Nenáviděna i milována.Není prolité krve,které by litovala.Kdo přežil její lásku i bolest již nezapomene.To stovkám obětí její znak připomene.Lid jí nazval Černou paní, když se jitro krví zabarvilo.Přesto ticho jen po temné zbylo


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Isabell....příběhy ze "života"
PostPosted: 16:47 17. Mar 2011 
Offline
Rytíř
User avatar
 Profile

Joined: 16:24 13. Sep 2008
Posts: 540
Location: všudezdejší,momentálně Zákupy!
Zlatek už moc nenašla, za to bylin dost, než se pravý kšeftař navrátí. Tou dobou Vincent popadl meč a rozhodl se vejít se vší zvědavostí do posledního pokoje. Osud tomu chtěl, že se ti dva na hlavní chodbě o vteřiny minuli. Na chodbě načichal jen obláček kouře, který vražedkyně užívaje si hřích vyfoukla.
Attachment:
kouř.jpg
kouř.jpg [ 58.77 KiB | Viewed 8289 times ]

Když vešel do pokoje užasl. Přečetl si vzkaz, sebral ho ze stolu a odebral se zpět do svého pokoje. Pomyslel si, že jí musel pomoci ten démon i vraždu provedl. Ten záludný bratříček dostal strach z onoho křídlatého, co s ní neustále je. Sešel dolů a uviděl jí na klíně tieflinga Mihiru u stolu plného vrahů a spodiny.
Attachment:
is.JPG
is.JPG [ 22.04 KiB | Viewed 8291 times ]

Od této chvíle Isabell tajně sledoval muž s helmou na každém kroku. Čekal až bude sama....

_________________
"Černá paní" ISabell Trpěla odsouzená božskou krásou,kurtizánou v tmavých koutech byla.Bičem omotávala pavoučí spásou,dobré i zlé pohledem oslepila.Nenáviděna i milována.Není prolité krve,které by litovala.Kdo přežil její lásku i bolest již nezapomene.To stovkám obětí její znak připomene.Lid jí nazval Černou paní, když se jitro krví zabarvilo.Přesto ticho jen po temné zbylo


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Isabell....příběhy ze "života"
PostPosted: 00:33 03. May 2011 
Offline
Rytíř
User avatar
 Profile

Joined: 16:24 13. Sep 2008
Posts: 540
Location: všudezdejší,momentálně Zákupy!
LOUTKÁŘ

Mnoho zim uplynulo. Stotisíckrát se přesípací hodiny otočily. Pohaslo hodně duší. Nekonečno hvězd by jste napočítali od začátku tohoto příběhu, až po dobu, kdy vám bude odvyprávěn......
Každý obyvatel Alwariellu znal starého dřevorubce, pana Branza. Bylo to jeho příjmení, ovšem všichni měli za to, že je to jméno křestní. Nikdo mu jinak neříkal, až na jeho malou vnučku Amélii, která ho nazývala dědečkem. Stařík se o Amélii staral. Byla vše, co měl. Bylo mu steskno po jejích zesnulých rodičích, ale její smích mu vnášel světlo do života. Činil vše proto aby byla šťastná. Jeho zručné ruce oboum zajistily značný majetek, především jeho výtvory umění. Ke stáří se o něm hovořilo jako o loutkáři. Krásné panenky byly vystavovány na tržištích Karathského království. Každá šlechtična musela pannu své ratolesti zakoupit. Ohlas po umu loutkáře se zvedal a tím i jeho zisk z prodeje. A právě na trhu potkal onu čarokrásnou ženu, která se vyznala v černé magii a bylinkářství. Jmenovala se Grasiella. Byla mladá a šarmantní. Ovšem není všechno zlato, co se třpytí. Její život byl plný přetvářek, které učila i svou dcerku Sibil. Snadno prokouknutelná byla Grasiellinina náklonost vůči vetchému Branzovi pro každého, kdo oči a rozum měl. Jenomže stařík byl láskou k ní zcela oslepen a jeho rozum se mu zakalil. A tak neuplynul ani měsíc a byli svoji. Není neočekávané, že Grasiella neměla ráda malou Amélii. Ohrožovala přeci její právoplatný majetek. Plynuly roky a Grasiella panovala ve svém domě a stařeček trávil čím dál více času ve své malé dílně tvorbou panenek. Jednoho dne manželka nakázala loutkáři vyřezat tu nejkrásnější pannu z toho nejcennějšího dřeva. Přála si aby její dcerka Sibil měla ten nejlepší dar
k narozeninám. Kdežto na ty Améliininy se neustále opomínalo. I vydala se panička do prahvozdu se svým mužem vybrat nejvhodnější strom. Zastavili se u mohutného prastarého dubu a žena nakázala pokácet ho. Stařík měl ke dřevu přecijen nějakou úctu, obzvláště pak k takové kráse přírody. Jemu samotnému se řezat do stromu nechtělo, natož jej pokácet. "Tak na co čekáš?! Dělej jak káži." Stařík už se sekerou napřáhl, když v tom ze křovin za dubem přispěchala lesní dryáda a zjevila se v plné své kráse.

Attachment:
dryada.jpg
dryada.jpg [ 36.63 KiB | Viewed 8285 times ]

_________________
"Černá paní" ISabell Trpěla odsouzená božskou krásou,kurtizánou v tmavých koutech byla.Bičem omotávala pavoučí spásou,dobré i zlé pohledem oslepila.Nenáviděna i milována.Není prolité krve,které by litovala.Kdo přežil její lásku i bolest již nezapomene.To stovkám obětí její znak připomene.Lid jí nazval Černou paní, když se jitro krví zabarvilo.Přesto ticho jen po temné zbylo


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Isabell....příběhy ze "života"
PostPosted: 00:36 03. May 2011 
Offline
Rytíř
User avatar
 Profile

Joined: 16:24 13. Sep 2008
Posts: 540
Location: všudezdejší,momentálně Zákupy!
Stařec si všiml úprosného pohledu magického stvoření a s uvědoměním si propojení dryády se stromem odmítl dub rubat. Grasiella se rozhněvala. Nejenže opovrhovala drzostí dryády, ale nedokázala už dál přihlížet její kráse. Zvedl se vítr a žena uchopila svou magickou hůl. Proklela krásu dryády i její strom a ukázala se tak loutkáři konečně v plném světle. Nebyl schopen se v tu chvíli jakkoliv zachovat. Dryádu zachránit nemohl, dbal přání své ženy ačkoliv se mu velmi příčilo. Bylo mu zjevené duše dubu líto a tak odvrátil zrak od neštěstí. Vichr cuchal listí ve větvích koruny zároveň s vlasy lesního stvoření. Větve stromu se lámaly a hnízda z nich padaly, tak jako okrasné květiny, ozdoby ve vlasech dryády. Útrpné, táhlé a lítostné sténání dryády se rozprostíralo v korunách stromů široko daleko. Stařec se prvíkrát v životě chvěl a jeho oči se rozslzely. Kletba nepřestávala a trápení dryády se zdálo být nekonečné. Z půdy vylézal škodlivý hmyz a okusoval kořeny dubu. Dryádě se podlomila kolena. Grasiella se druhou rukou chopila dřevorubcovi sekyrky a tou sekla do kůry stromu. Chudince dryádě se přes holé bříško objevil zakrvácený šrám. Prosila, její slzy stékaly, tak jako pryskyřice z díry v kmeni dubu. Čarodějnice přinutila staříka zbavit dryádu trápení. "Poraž ten strom!" S bolestí u srdce vykonal, jak přikázala. S posledními tesy zaznělo neobvyklé ticho pro toto místo. Strom byl poražen, dryáda zemřela.......Pro jak málo zemřít musela.
Starcovi se třásly ruce, když vytesával z kmene nejlepší kus dřeva na tvorbu panenky, tak zvané "srdce stromu". Loutkářova mysl byla zaplavena výčitkami. Jeho srdce bylo příliš slabé na takovou citovou zátěž. Po dvacet devět dní vyřezával, zdobil, krášlil a zdokonaloval pannu ze smutečního dřeva. Byla to ta nejkrásnější panenka v rudých šatičkách s knoflíčky, co kdy vytvořil. Stařík cítil, že jeho vnučka již není v bezpečí. Grasiella si uvědomila, že nemá co ztratit a tak poslední měsíc, kdy loutkář hračku tvořil, byl pro Amélii neúnosný. Plnila pro macechu nesmyslné vyčerpávající úkoly a snášela její tyranii. Nastal den, kdy čarodějka nakázala starcovi vykázat vnučku z domu. "Zítra tak vykonám drahá." Tu noc Branza přesunul veškeré své nejcennější věci z domu do dílny, když dívky spaly. Uvědomil si chybu svého života. Třicátý den byl s panenkou hotov. Výsledek byl mistrovským dílem.
Ten den se rozloučil se svou milovanou vnučkou Amélií. Dal jí všechny zlatky, co jen za léta našetřil, ikdyž dobře pamatoval na slova manželčina zákazu. Naposled jí políbil na čelo a panenkou jí obdaroval. Nepochopila to, přesto odešla.

Attachment:
Amélia.jpg
Amélia.jpg [ 456.17 KiB | Viewed 8296 times ]

_________________
"Černá paní" ISabell Trpěla odsouzená božskou krásou,kurtizánou v tmavých koutech byla.Bičem omotávala pavoučí spásou,dobré i zlé pohledem oslepila.Nenáviděna i milována.Není prolité krve,které by litovala.Kdo přežil její lásku i bolest již nezapomene.To stovkám obětí její znak připomene.Lid jí nazval Černou paní, když se jitro krví zabarvilo.Přesto ticho jen po temné zbylo


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Isabell....příběhy ze "života"
PostPosted: 00:37 03. May 2011 
Offline
Rytíř
User avatar
 Profile

Joined: 16:24 13. Sep 2008
Posts: 540
Location: všudezdejší,momentálně Zákupy!
Loutkář si v klidu sedl do houpacího křesla, připálil si fajfku a jiskra od křesadla podpálila předem připravenou kopu slámy v dílně plné cenností. Starcovi spadl kámen ze sdrce s pocitem, že svou chybu napravil. V poklidu zůstal sedět v hořící místnosti s úsměvem na tváři. Snad poučen ze svých chyb, snad zaplaven vzpomínkami na milované, zemřel tiše. Dřív než teplo ohně mohl pocítit. Jediný žár na srdci ho spaloval, když čas si ho vzal.....
Grasiella zahlédla kouř a lesknoucí se drahocennosti uvnitř dílny. Ve snaze zachránit pro sebe, co v rychlosti zmůže, vběhla mezi plameny. Když však byla v pasti obklíčení plamenů, jediné co jí zbývalo, bylo proběhnout zkrz ně k zavřenému oknu. Sklo se jí podařilo roztříštit a dostat se do bezpečí. Ale cestou jí vzplála šála, od té vlasy a tak došlo k tomu, že byla nadosmrti zohyzděna jizvou táhnoucí se přes polovinu tváře. Ne nadarmo platí, že kdo zlomyslně strom dryády nechá zahynout či zničit, toho spravedlivý trest nemine......

Attachment:
Grasiella.JPG
Grasiella.JPG [ 29.73 KiB | Viewed 8277 times ]

_________________
"Černá paní" ISabell Trpěla odsouzená božskou krásou,kurtizánou v tmavých koutech byla.Bičem omotávala pavoučí spásou,dobré i zlé pohledem oslepila.Nenáviděna i milována.Není prolité krve,které by litovala.Kdo přežil její lásku i bolest již nezapomene.To stovkám obětí její znak připomene.Lid jí nazval Černou paní, když se jitro krví zabarvilo.Přesto ticho jen po temné zbylo


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Isabell....příběhy ze "života"
PostPosted: 00:54 13. Jun 2011 
Offline
Rytíř
User avatar
 Profile

Joined: 16:24 13. Sep 2008
Posts: 540
Location: všudezdejší,momentálně Zákupy!
AMÉLIA

Attachment:
oheň.gif
oheň.gif [ 576.15 KiB | Viewed 8276 times ]

Amélia seděla u krbu ve srubu v horách a hleděla na němého muže s nesmírnou ctí a vděčností. Ten vděk patřil tajemnému hraničáři za záchranu jejího života. Jak víme Amélia opouštěla svůj domov v Alwariellu jako dospívající dívenka. Toulala se s nabitým měšcem neznámou krajinou. Ale nikdo jí neuštědřil lekcí šetřivosti a myšlení na zítřky. A tak byly zlaťáky rychle rozkutáleny. Nikdo jí nepomohl. Musela se o sebe postarat sama. Často spávala v krmelcích, pila z louže nebo dokonce žebračila. Časem zjistila, že si peníze vydělá i lovem. Vzala zakázky na kůže z jezevců a vlků. Pro tento lov jí vystačil krátký meč, ale hlavní zbraní byl její hlad. Dávala si pozor aby je však přepadala zvlášť, když se odloučili od skupiny. Osudným se dívce stalo, když přijmula těžší výzvu sehnat kůže z vlků v Krynských horách. Vyhlédla si jednoho vlka, ale tomu se raněnému podařilo uprchnout. Měla si uvědomit, že šelmy nikdy neútočí sami, ale ve smečkách. Náhle byla v obklíčení hladových tlam s ostrými špičáky. Věděla, že z tohodle jí pomůže pouze zázrak. Drápy a tesáky by lehce rozcupovaly kožich, co zahříval její vyhublé tělo. Upustila tasenou zbraň, zavřela oči a tichounce vzývala bohy. V tu chvíli se o pár metrů dál ozval vysoký táhly zvuk píšťalky. Když Amélia otevřela oči, vlci
klidní jak beránci, seděli u nohou hraničáře. Ten sebral překvapené a zároveň s chutí díků zaslepené dívce její tupý mečík ze sněhové závěje. Zkontroloval ostří a schoval za opasek. Místo něj vytáhl řádnou naostřenou stahovací kudlu a vrazil jí ji do ručky. Pochopila. Pohlédla na nejvěrnějšího vlka u jeho nohou. Byl celý sněhově bílý a jistě by měl nejcennější kůži. Hrozné podmínky nutí dělat lidi hrozné skutky. Napřáhla se, chtěla bílého vlka zabít dokud byl klidný, ale ruka její byla zadržena. Hraničář zamračeně pohlédl do Améliiných zoufalých očí. "Prosím, potřebuju peníze." Prosebně se ho dívenka snažila přesvědčit. Hraničář se zdál být necitlivým a chladným. Jeho výraz nenaznačoval žádné sympatie vůči dívce. Vyrval jí kudlu, co jí daroval a odcházel. Dívka plna vzteku vykřikla. "Tvou vinou zemřu hlady!" Hraničář se vrátil a znovu si jí prohlédl. Přece jen ač neviditelné, jeho sympatie k ní byly velké. Koukl na bílého vlka, jako by se snad s ním chtěl poradit. Nakonec hodil hlavou ať jde dívka za ním a všichni tři opouštěli toto místo až do hraničářova srubu. Cestou mu upovídaná Amélia pokládala spoustu otázek. "Proč nemluvíš? Zachránil si mi život, víš to? Mě říkají Amélia a jak tobě? Proč nesundáš šál a neukážeš mi svou tvář? Nejsem ti dost dobrá aby jsi se mnou hovořil?" .....Před srubem pochopila. "Leda že bys byl němmý. Ah, ty opravdu budeš." V tu chvíli pocítila dívenka k muži lítost i obdiv. Ale také zjevně díky záchraně jejího života, po jeho boku pocítila pocit bezpečí a důvěrnosti. Ukázal jí krb, dříví, kotlík i vše potřebné k přípravě polévky. "Ach ty si mi tedy povedený. Z čeho bych já vařila, když kousek zeleniny tu nemáš?" Hraničář jen položil dřevěnou misku s lžící na stůl na znamení a ukázal vlkovi prstem na Amélii. Pak odešel. Vlk po celou dobu sledoval každý krok Amélie, tak jak mu pán přikázal. Pokaždé když si dívenka chtěla odpočinout od přípravy polévky nebo si sednout vlk začal vrčet. Zanedlouho se hraničář vrátil s mrtvým kolouškem. Příliš neocenil dívčino "vaření", jen se nechal obsloužit nechutným masovým vývarem. Seděl k dívce zády a kápi si neustále stahoval rukou do obličeje, když srkal polévku. Obvykle Amélia svou zvědavost nedokáže krotit, ale pro tuto chvíli upřela své smysly na sytost žaludku. Byla rozhodnuta, že s ním zůstane, ale věděla, že si to bude muset zasloužit. Po pár dní zůstala u něj a snažila se naučit vařit. Její prořízlá pusa si však stále nedávala pokoje. Na bílého vlka házela nepříjemné pohledy a projevovala značnou nelibost vůči nucené práci. Tuto situaci se snažila obejít. Noci v údolí hor bývají tiché. Brzkého večera mladičká Amélia usedla na hraničářův klín a šeptla mu. "Už nejsem malá. Jsem žena. Odvděčím se ti." Hraničář zkameněl. Amélia mu chtěla stáhnout šátek přes tvář. Vždy viděla jen jeho šedé smutné oči. To hraničáře probralo, odvrátil hlavu a zvedl se hbitě ze židle. Sebral Améliiny věci a vyhodil ji ze srubu. "Nemysli se o sobě kdo ví co!" Křičela mladičká, když jí vyháněl. Než dozavřel dveře, strčila mezi škvíru ruku. Pohlédla na něj smutným, žalostným a uondaným pohledem a pravila. "Má loutka. Bez ní neodejdu."
Attachment:
Amélia.JPG
Amélia.JPG [ 21.83 KiB | Viewed 8284 times ]

No ovšem! Zmínili jsme se, že Amélia utratila veškeré své peníze a žebračila. Ale své loutky, památky po praotci, se nikdy nevzdala.....Hraničář hladil zářezy panny a přemýšlel. Tou dobou se Amélii honily hlavou záplavy starostlivých myšlenek. Co si jen počne? Kam půjde? Jak přežije?...Hraničář jen uložil loutku na významnější místo na polici u krbu, položil ruku na srdce a lehce se Amélii uklonil ve znamení omluvy. "Ne, to já se omlouvám. Nebude se to opakovat. Změním se, uvidíš." Vešla do světnice a zavřela za sebou bránu do jiného světa nekonečné zimy, hluboké tmy,osamění a pocitu beznadě
je.
Attachment:
zima.jpg
zima.jpg [ 1.56 MiB | Viewed 8276 times ]

_________________
"Černá paní" ISabell Trpěla odsouzená božskou krásou,kurtizánou v tmavých koutech byla.Bičem omotávala pavoučí spásou,dobré i zlé pohledem oslepila.Nenáviděna i milována.Není prolité krve,které by litovala.Kdo přežil její lásku i bolest již nezapomene.To stovkám obětí její znak připomene.Lid jí nazval Černou paní, když se jitro krví zabarvilo.Přesto ticho jen po temné zbylo


Top
Reply with quote  

Display posts from previous:  Sort by  
Post new topic Reply to topic  [ 69 posts ]  Go to page Previous  1, 2, 3, 4, 5  Next

All times are UTC + 1 hour [ DST ]



Who is online

Users browsing this forum: No registered users and 11 guests


You cannot post new topics in this forum
You cannot reply to topics in this forum
You cannot edit your posts in this forum
You cannot delete your posts in this forum
You cannot post attachments in this forum

Search for:
Jump to:  
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group  
Design By Poker Bandits