Thalie


Persistentní svět hry Neverwinter Nights
It is currently 14:58 28. Mar 2024

All times are UTC + 1 hour [ DST ]





Post new topic Reply to topic  [ 2 posts ] 
Author Message
 Post subject: Mořští psi!
PostPosted: 14:26 25. Oct 2009 
Offline
Nováček
 Profile

Joined: 19:44 21. Oct 2009
Posts: 3
Vznik piráta!

Jmenuji se Dag, narodil sem se v Karathe v chudinské čtvrti. Moji rodiče se mě snažili vychovat jak nejllépe to šlo. Matka byla štetka a když se vrátila domů, zmlátila mě. Otec okrádal opilé námořníky a občas mě něčemu přiučil, později to ten škrt chtěl ode mne zaplatit. Jednoho dne mě už tak naštvali, že sem otce zmlátil a odešel z našeho domu. Jenže co ted, nevěděl sem kam jít, peníze žádný, můj majetek byl taky dost chudej, kalhoty a otrhané triko. Potom to bylo úplně jasný, až sem se musel smát vlastní blbosti, v přístavu nabírali pořád nové námořníky, hned sem se nechal zapsat.

Dostal sem se pod velení admirála Bílovouse, jak mu začali řikat, měl nejrychlejší bárku v přístavu, sice to byl prcek ale pro obchodní cesty to stačilo, nebyla ani moc vyzbrojená ale rychlostí vše doháněla. Tak sem seděl v přístavu a čekal na první cestu, dlouho sem čekat nemusel. Plán byl jednoduchý, dojet do Kel-A-Hazeru, vyložit náklad, naložit jinej a do Alwarielu. Celkem sem se těšil že uvidim kus kraje, to mě v krabici, které sem řikal domov, v životě nenapadlo. Tak sem se nalodil a začal se seznamocat s posádkou, fajn parta, celkem sem rychle zapadl. Poslední se nalodil Bílovous a jeho důstojníci, zavelili a bárka vyrazila.

Ostatní mořští vlci mě učili ovládat lod, jeden se ujal mého výcviku s mečem, později sem pochopil že to nedělá z dobroty srdce, ale prostě nechce mít vedle sebe nezkušenou suchozemskou krysu, kterou sem byl. Cesta ubíhala v klidu, celkem slunečno a Bílovous nás tolik nehonil, netrvalo dlouho a dorazili jsme do Kelu. Ta díra byla hrozná, vedro a písek mi lezli krkem, zalezli jsme do nějaký putyky a utápěli nechut rumem... nebo tou břečkou, které rum řikali. Na druhý den jsme opět vyrazili, to co nás čekalo převrátilo život většiny posádky naruby.

Vjeli jsme přímo do hrozný bouře, moře se vlnilo jeko nepoddajná děvka a ten kretén Bílovous propad panice, pustil kormidlo a začala se vehementně modlit. Bál sem se o život, držel sem se pevně zábradlí, měl zavřený oči a doufal že to přežijem. Po nějaké době sem si uvědomil, že už se lod vlastně tolik nehoupe a nepadá mi na xicht déšt. Pomalu sem pustil zábradlí, ruce mě pálili od křečivitého svírání, bouře byla pryč, bylo sice furt hnusně a zataženo ale nejhorší bylo za náma. Lod ani nebyla moc poničená, pár členů posádky si vzalo moře, Bílovous se vzpamatoval, utřel slzy a konstatoval, že ztratil kompas. Nevim proč ale začal sem toho idiota nesnášet. Čekali jsme tedy na noc, na hvězdy, jenže přes ty zatracený mraky nebylo vidět, tudiž jsme byli nahraní. Bílovous pořád nějak kočíroval lod, ale spíš se mi zdálo že se drží u bouře než aby od ní odjel, pak se oběvil další problém. Naše zásoby nebyli připraveny na nějaké prodlužování, tudiž začali docházet, Bílovous přikázal příděli ale sám si cpal pupek se svými důstojníky, na stěžovaní odpověděl jednoduše "potřebujeme energii aby jsem vás od tud dostali živé". Za několik dní toho psa napadlo opustit okraj bouřky a konečně jsme viděli hvězdy. Úleva. Byli jsme půl dne od Karathy, chlapi začali jásat ale Bílovou nám spražil úsměv, měli jsme vyjet do Alwarielu. Nechtěl svoje jméno zahanbyt a chtěl úkol splnit. Vyrazili jsme, netrvalo dlouho a všichni na něj začali nadávat.

Attachment:
File comment: Bílovous
16.jpg
16.jpg [ 57.92 KiB | Viewed 1680 times ]


Později, když sem hladem a žítní skoro neviděl, za mnou přišel jeden z posádky.

"hej Dagu, pocem!"
"coje?!"
"neřvi! Mě a pár chlapů už otravuje tenhle podělanej réžim"
"jo to sem si všim, co s tim?"
"nakopem Bílovouse do zadnice, už mě rozčiluje"
"to beru"

Plán byl jasnej, celá posádka stála za náma, všichni jsme se sešli na palubě a přišli před bílovouse a jeho vlezdorpdelky. Tasili jsme jako jeden a vrhli se na ně, než se stačil jeden důstojník rozkoukat, měl rozseklé hrdlo. Ostatní se rychle vzdali. V našei euforii jsme jednali nelogicky, vykopali jsme je z bárky, naházeli je do vody jako odpad, ostatní se jim pak dlouho vysmívali. Však konečně jsme se najedli, nacpali si pupky. Další blbost. Jídlo došlo úplně.

Naštěstí jsme byli na obchodní trase, po hladovění a peklu na slunci, které vystřídalo bouři, jsme konečně potkali nějakou lod. Byla to trochu větší, ozbrojenější. Nejspíš vezla něco vzácného a proto ta obrana. Přijeli k nám a určitě by i pomohli, než si všimli že nemáme zádného důstojníka, a protože znali Bílovousovu posádku, bylo jim jasné, že jsme s nim něco provedli. Nakřtnuli nás z pirátctví, chtěli nás zabásnout, sebrat nám náklad a předhodit nás armádě. To na většinu posádky bylo dost, jak se nalodili, začala bitka. Naštvaní mořští vlci brzo zatlačili ty parchanty na jejich lod a později ji celou vyčistili. Náš osud byl zpečetěn, stali jsme se tim, s čim jsme bojovali. Vyhnanci, ted už nás nikde nepřijmou zpět. Na nové lodi bylo dost jídla, přetáhli jsme děla tak byla i ozbrojená, po chvilce jsme stanovili nového admi.. no našeho šéfa. Dev byl dobrej, vzali jsme si hadry od těch parchantů a prodali v Alwarielu náklad, než všem dojde, co se na moři stalo. Poté jsme nadobro opustili pevninu. Jelikož většina Bílovousovi, ted Devovi, posádky nebyla žádními svatoušky, rozhodli jsme se tedy pro tu cestu. Těm, kterym se to nelíbilo, už odešli v Alwarielu, později sem se dozvěděl, že většina z nich za pár dní vysela. Ostatní se rozhodli pro život psanců, tato příhoda nám trochu znechutila námořnictvo tak to ani nebyl takovej problém. Lup jsme prodávali v Kel-A-Hazeru, na nic se neptali, nic neřikali. Bylo to výhodné. Později se o nás začalo i mluvit, stali jsme se postrachem moře. Nebrali jsme si žádné servítky, na nic jmse si nehráli, prostě jsme odstřelovali lod a poté hrubě zmasakrovali posádku, sebrali lup, večer se zlili rumem a pak prodali náklad. Lepší věci jsme si nechávali.

Attachment:
File comment: Mořští vlci
o17.jpg
o17.jpg [ 29.38 KiB | Viewed 1671 times ]


Nakonec se nám to začalo i líbit, vzrušení, život na moři, propadli jsme piráctví, bylo to jako droga. Dostali jsme se do pirátské komunity a zjistili jak výhodně prodat, kde se schovávaj pašeráci a které lode je výhodné přepadnout a kterym se raději vyhnout. Kel jsme opustili, bylo to moc na ráně, měli jsme jiné kupce. Naši lod jsme pořádně vyzdobili, nabarvili na černo a na stěžen klsaickou vlajku, později naše "Chlípná coura", jak jsme začali naši lásce řikat, budila hrůzu a strach, viděli jsme jak posádka křiší zděšením, když naší krásku spatřila. Líbilo se nám být postracehm moří, později se k nám přidali další korzáři takže naše rodinka už byla početná. Dev byl opěvován jako bůch, tenhle kapitán byl jinej než Bílovous. Rozhodli jsme se celýmu námořnictvu pořádně nakopat zadek! Devovo jméno lezlo nejdenomu ardmirálovi krkem!

Attachment:
File comment: Devova banda
b7cbf4ea87_5681073_o2.jpg
b7cbf4ea87_5681073_o2.jpg [ 62.28 KiB | Viewed 1672 times ]


Jenže osud asi nepřeje slušnym lidem. Samozřejmě naše skvělá kariera jednou skončila. Rodina se rozpadla a to rukou největšiho parchanta, jakýho jsme kdy potkali. Jednou ráno nás probudila hlídka, lod na pravoboku!. Vyhrabali jsme se z podpalubí a s ještě notnou opicí se zahleděli na válečnou galéru. Zatracenej chlast! Děla začala štěkat chvilku potom. Ničili naši krásku, dělali do ni díry a drtili korzáry. Palbu jsme opětovali ale naše lod se s tou válečnou nemohla měřit. Určitě byli připraveni přímo na nás. Později nám spadla stěžen a vše bylo v háji. Palba však ustala, lod přijela těsně k nám, až jsme viděli xichty našich pokořitelů. Jeden z těch xichtů, na které nikdy nezapomenu, patřil Bílovousovi a pár jeho důstojníkum. Usmíval se. Vysmál se nám. Pak zahájil palbu a Chlípnou couru rozmetal na kusy. Dostal sem do huby nějakym prknem a ztratil vědomí.

Dlouho byla jen temnota, procitl sem na moři, vysel sem na poloprázdněm sudu s rumem. Měl sem hlad, na hlavě zaschlou krev a vůbec sem neměl tucha, kde sakra jsem. Rozhodl sem se tedy vypít ten rum, jesli si mě veme moře, tak ne střízlivého. Opil sem se a znova usnul.

Opět dlouho jen temnota, ted už i bolest a hroznej hlad. Čekal sem každej okamžik na smrt. Pak sem si něco ale uvědomil, já neplavu, já ležim na nečem pevnym. Otevřel sem oči a viděl pláž. Byl sem živ a na pláži u Karathy, poznal sem ji. U Thalova vousu měl sem zatraceně štěstí. Hned sem stal a vydal se do města, najedl se a vypsal se. Pak sem začal přemýšlet, sem sám? Přežil někdo ještě? Hledaj mě? Měl bych se držet dál od přístavu a Bílovouse. Později sem se dozvěděl, že možná někdo z rodiny přežil, možná je naděje.

Mel sem vztek, dostal sem jednoduchej nápad. Pomstu. Ten zatracenej parchant bude platit. Najdu zbytek mořskej vlků, vemem si lod.. "chlípnou dceru" .. potomka coury, znovuobnovíme rodinu, naberem ty nejkrvěžíznivější korzáry a nakopem Bílovousovi řit. Hezky na moři. Tak, jak to udělal on. Tim to neskončí, za naši porážku bude námořnictvo zatraceně platit! Moře nebude bezpečené pokud jedinej z Devovi posádky bude dýchat!

A má cesta začala...


Last edited by Burka on 15:07 25. Oct 2009, edited 1 time in total.

Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Mořští psi!
PostPosted: 14:29 25. Oct 2009 
Offline
Nováček
 Profile

Joined: 19:44 21. Oct 2009
Posts: 3
// pokud sem někoho inspiroval a líbí se mu to, necht se mi ozve do PM, může rozehrát dalšího z Devovi posádku, co přežil


Top
Reply with quote  

Display posts from previous:  Sort by  
Post new topic Reply to topic  [ 2 posts ] 

All times are UTC + 1 hour [ DST ]



Who is online

Users browsing this forum: No registered users and 9 guests


You cannot post new topics in this forum
You cannot reply to topics in this forum
You cannot edit your posts in this forum
You cannot delete your posts in this forum
You cannot post attachments in this forum

Search for:
Jump to:  
cron
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group  
Design By Poker Bandits