I.
V tuhé vánici se plahočila po kolena ve sněhu. Prsty už měla promodralé, rty popraskané do krve a žaludek už několik dní prázdný. Brodila se sněhem velice pomalu, byla velmi vyčerpaná a také se obávala vlků a orků, kterých bylo všude plno. Kromě obyčejných šatů, starých bot a jednoho měděného prstenu neměla nic. Její červené polodlouhé vlasy měla celé zmrzlé a nohy necítila už skoro vůbec. Podívala se na bílý sníh a najednou jí připadal jako velká měkká postel. Chtěla se jen tou sněhobílou peřinou přikrýt a usnout. Přiložila k sobě prsty, aby vyvolala ten slaboučký záblesk magie, který jí doteď pomáhal přežít. Prsty necítila, chvíli na ně zírala, ale pak odvrátila zrak. Nechtěla to vidět, chtěla jen spát. Klekla si do sněhu a pak nechala tělo spadnout na bok. Už necítila nic, postupně upadala do hlubokého spánku…
Attachment:
File comment: Smrtící chlad
zima.jpg [ 443.88 KiB | Viewed 2291 times ]
zima.jpg [ 443.88 KiB | Viewed 2291 times ]
Najednou jakoby jí neobestírala jen zima a tma. Nemohla otevřít oči a vlastně ani nechtěla. Pousmála se a schoulila se více do klubíčka. Nechtěla, aby tenhle pocit skončil. V tom do ní někdo hrubě strčil. Nespokojeně zavrčela. Následovala tvrdší rána. Pootevřela jedno oko, zjevně ji útočník nechtěl nechat spát. Pohled, který se jí naskytl, ji vyděsil. Dívaly se na ní dvě zrovna ne přívětivě oči, skryté za hustým hnědým obočím. Pod tím se rýsoval plochý jizvami poznamenaný červený nos. Vše bylo lemováno ulepenými vousy hnědé barvy, které plynule přecházely v mastné zmrzlé vlasy. Byl to hrozivý pohled.
„Tož děvucho vstávaj, musíme valit dál.“ Zahučel na ni a vzal do ruky sekeru. Dívka se pomalu postavila na nohy a rozhlédla se. Okolo ní sbírala své věci celkem početná skupina trpaslíků. Uprostřed tábora uhasínal oheň a každý trpaslík měl při ruce nějakou velkou sekeru či kladivo a mohutný štít. Trpaslíci se k ní nechovali nepřátelsky, ale vlídností neoplývali. Dali jí jídlo, pití a přes ramena kožich z nějakého zvířete. Dál se jí nevšímali a zahlazovali stopy po táboru.
Cítila se o trochu lépe a před novými společníky se tvářila, že se vůbec nic nestalo. Na nic se jich nevyptávala a když vyrazili na cestu, držela se uprostřed družiny. Jak tak pozorovala trpaslíky, sledovala jejich zvyky a jejich styl boje, cítila se s nimi ve větším bezpečí. Po nějakém čase, když se zadařilo v lovu, ji učili vkládat do ruky sekeru, tu nejmenší co měli. Chtěli ji naučit obraně, ale jejich úsilí vyšlo naprázdno. Zvládla držet lehkou sekerku, ale nebezpečí hrozilo leda jen jí, často se poranila. A tak jí dali zdobenou dýku. S ní už zacházela obratněji a i když by s ní nejspíše nikoho nezabila, tvářila se u boje tak nebezpečně, že by si každý rozmyslel, co učiní.
Attachment:
File comment: Zdobená dýka
dyka.jpg [ 107.24 KiB | Viewed 2289 times ]
dyka.jpg [ 107.24 KiB | Viewed 2289 times ]
Když trpaslicí lovili divokou zvěř, nebo zkřížili své sekery s tupými orky, měla dívka jediný úkol- schovat se. Obvykle ji trpaslíci nechávali hlídat své věci. Vždycky pak naštvaně chodila kolem tábora. Někdy se jí podařilo vyvolat záblesky magie, ale neuměla je řídit. Nevěděla jak usměrnit proud energie, aby se jí něco podařilo. U trpaslíků žádnou magii neviděla.
Jednou po večeři, když měli trpaslíci plná břicha a každý držel v ruce korbel s pivem z nedaleké zapadlé hospody, zavedla řeč směrem k magii. Chtěla vědět, kde se může něco naučit. Toužila poznat tu sílu, která se v ní ještě naplno neprobudila. Trpaslíci, doteď téměř příjemní, mírně podnapilí, začali bručet a nadávat na magii. Raději hned stočila hovor jinam. Od té doby ji to táhlo jinam, poznat něco jiného…