Thalie http://thalie.pilsfree.cz/forum/ |
|
Ze života "Neznámých" http://thalie.pilsfree.cz/forum/viewtopic.php?f=110&t=4737 |
Page 1 of 1 |
Author: | Neznámý [ 19:18 11. Dec 2010 ] |
Post subject: | Ze života "Neznámých" |
Kdesi na planinách Karathského království Noc za úplňku nebyla ani nijak chladná. Mraky zahalily jasný svit měsíce a jediným blízským zdrojem světla byl plápolající oheň naproti rybníčku. Z temného stromoví pozoroval oslavující postavy na druhém břehu u ohně a vířili v něm smíšené pocity. Zabít je nebo jim jednou poděkovat? Na tuto otázku nebyl teď schopen odpovědět. Oči mu zaplavovala nenávist, ale přesto byl schopen normálního uvažování. Byl ukryt ve stromoví, jeho jediném možném a blízském úkrytu. Rozhodně teď nebyl ve stavu, aby cestoval dál a tak vyčkával, než nadejde opět jeho čas. Když mraky odtáhly a svit měsíce zas ozařoval planiny kolem, zvedl svou ruku a dlouze se na ní zadíval. Krev na dlani prosakovala obvaz, ale zdála se být už víceméně zaschlá. Párkrát pomalu natočil ruku. Ale i přesto, jak opatrně si počínal hlesl bolestí. Poté opět pohlédl na lidi u ohně a zakroutil hlavou. Zachumlal se do pláště a shoulil se mezi dva stromy. Ani neví, jak jsi v tento moment vzpomenul na tu dívku s kterou poslední dobou tráví tolik času. Pozoroval hvězdy a přemítal nad ní. Je tak krásná, tajemná a až příliš odtažitá, ale přesto se mu často vybavuje a zaplňuje jeho mysl. Zahnal myšlenky na její osobu pouhým pohybem ruky, když vyndaval knihu ze svého vaku. Knihu pamětí, kterou tehdy spolu našli. Text knihy v nočním okolí svítil mihotavým modrým světlem. Přečetl si nadpis již třetí kapitoly, Poprava Armleta I., a ponořil se do textu té tajemné knihy. „Pomsta bude sladká“, pronesl když otáčel stránky. |
Author: | Neznámý [ 20:41 01. Jan 2011 ] |
Post subject: | Re: Ze života "Neznámých" |
„Z prázdného ticha nevyřčených vět z prokletých ohňů, z temných let, Z vyhořelých těl, ze spálených kuší, Z palčivých hříchů, z vraždících duší, čerpám svou sílu, Sytí mě srdci, jež ztratily svůj cíl, jsem paní havranů a neprožitých chvil jsem vládkyně stínů. Slýchávám hlasy tišší než můj dech letmé jak přání, jak vítr na hrobech Jak vánek v mohyle mrtvého krále, Jak temný sen, jež zdá se ti stále, jen šepot pouhý Ty smutné sny, jež mrtví musí snít mě svými ozvěnami nutí stále bdít jsou plné touhy.. Když měsíc zpívá bledé písně své království květin a mramoru mě zve, Když temnota tlačí ti na víčka, Když v temnotě dohořívá i poslední svíčka, brodím se šerem A mrtvým krásné oči otvírám jsem jako bůh a oni jsou můj chrám, jsme jedním tělem!“ Jemně se usmála, když si rychle přečetla slova z pergamenu, jež právě dopsala a vzhlédla k muži na druhé straně lokálu. Usmíval se na ni. Jistě bohatý a mocný. Úsměv mu oplatila a když se po pár okamžicích zvedl a vykročil k ní, vyšla mu vstříc, cestou schovávajíc pergamen. Po pár skleničkách vína a mnoha slovech s ním odešla. Na vysvětlenou, co to předtím psala, ještě odpověděla: „Jen nějaký recept.. Ráda vařím, nebojte drahý, za chvíli ochutnáte můj um..“ Poté zmizeli v křivolakých uličkách. |
Author: | Neznámý [ 21:28 09. Mar 2011 ] |
Post subject: | Re: Ze života "Neznámých" |
Utrpení Bylo to roku 1514, malinovými svahy vál štiplavý studený vítr, který ošlehával svými jazyky tváře cikánů, jež tam měli tábor. Bylo něco nad ránem a obyvatelé byli shromáždění u ohně, kde právě vařili snídani. Pečení norci s vejci byli jejich nejoblíbenější pochoutkou. Vůně se linula při studené zemi a vítr jí roznášel do širokého okolí. V té samé chvílí, vstoupila na nedaleký vrcholek jejich smrt. Nic netušící cikáni se dál věnovali vařbě své snídaně, tlachali o zážitcích posledních dní... Hustý mlžný opar obklopoval postavu neznámého. Jeho tělo bylo obaleno v nejtemnějších stínech. A pod tím vším, když by kdokoli pronikl tou magickou šplupkou. Pod tím vším se skrývala snědá tvář. Pokrytá několika jizvami a pouze s jedním okem. Mág rázně vykročil k táboru s jediným úmyslem... Vzduch se ochladil. Vítr čeřil malinové svahy a nic netušící lidé se věnovali jídlu. Když v tom se vše změnilo. Jejich zorničky se rozšířili, bělmo zežloutlo a jejich mysl potemněla. Sebravše své zbraně se jali bojovat sami proti sobě. Travnatou zem pokrývaly stříkance krve a řev umírajících lidí zanikal v ozvěnách skal. Jiní se zas s hrůzou v obličeji odvraceli a utíkali pryč, však daleko nedoběhli. Šípy jejich druhů se zabodávali v jejich zádech. Až zbyl poslední z bojujících. „Poslední slova lidský červe?“Ozvalo se z mlžného oparu. „Chcípni!“ Zařval vůdce cikánů a rozeběhl se s šavlí v ruce proti mágu. Nenávist v jeho očích byla nyní tak silná, skoro by se dalo říci hmotná. Jeho život byl ukončen pouhým pohybem prstu mága. Rozdrásaná duše byla vytrhnuta z těla, které bezvládně padlo k zemi. Přesně v ten moment z tábora začala utíkat poslední přeživší. Cikánka plných rysů oblečená v jasně rudém ošacení. Mág se koukl přes rameno a chladně se zasmál. Jeho smích se linul okolím, jak něžný vánek nad pouští. O tom co bylo dál, mohou výprávět už jen krkavci, kteří kroužili v tu chvíli nad táborem… Nastávajícího rána, devátého dvanáctý roku 1514 v malinových svazích již nestál žádný tábor. Cáry z plachet byli poházené v korunách stromů, skalky pokrývali zaschlé cákance krve. Tam, kde kdysi stál tábor to páchlo mrtvolným pachem. Místo ohniště ležele hromada dočista holích koster. Některé polámané kosti se váleli volně na svazích… |
Page 1 of 1 | All times are UTC + 1 hour [ DST ] |
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group http://www.phpbb.com/ |