ZasvěceníKde není bolest, nic se nenarodí.Indiánské pořekadlo
Člověk je učeň, bolest je jeho mistrem. Nic se nenaučíš bez mistra.Diogenés ze Sinópy
Guthar vstoupil do Murguldské svatyně zasvěcené Gordulovi běsnícímu. Vzduch zde byl prosycen směsicí pachu kadidla, krve, blitek a sraček. Byl mladý, silný a nahý jako zkrvavená těla jeho předchůdců, nehybně ležících kolem oltáře zbroceného jejich krví. Zhluboka se nadechl, snažíc se potlačit jakýkoliv vtíravý pocit strachu. Byl předurčen. Byl předurčen, aby do něj vstoupila část Gordulovy moci nebo - s touto myšlenkou znova přelétl pohledem po zohavených tělech.
Pomalu krok po kroku sestoupil po schodech dolů a s hlavou hrdě vztyčenou se zastavil před hlavním murguldským knězem stojícím před oltářem. Kněz pokynul směrem ke zkrvavenému oltáři a jeho přisluhovači uchopili Guthara za všechny jeho čtyři končetiny a ne zrovna moc laskavě s ním smýkli po břiše na oltář. Gordulův kněz mu okamžitě do úst vložil okousané dřívko a Guthar jej pevně stiskl čelisti.
„Gordule hleď, zde leží tvůj služebník oddaný ti na milost a nemilost“ prořízl hutné ovzduší knězův mohutný hlas. „Uchop jeho duši všemocný Gordule a sevři ji ve své drtící pěsti, abys pak rozhodl zda je tě hodna či nikoliv.“ Na to kněz vzal do svých rukou malý zakřivený nožík podobající se drápu a jeho pochopové ještě silněji sevřeli Gutharovy končetiny. Guthar náhle pocítil palčivou bolest na svých zádech, jak se mu dráp zaryl do kůže a masa a jeho zuby se ještě víc zatly do dřívka, které měl v hubě.
Kněz s pomalou precizností začal na Gutharových zádech tvořit dlouhé rozšklebené jizvy, z kterých se v tenkých stužkách začala řinout krev. Gutharovi uniklo pár bolestivých výdechů a zatnul pěsti tak až mu klouby zbělaly, ale jinak muka, která momentálně spalovala jeho tělo, na sobě nedal znát.
Když kněz dokončil své krvavé umění na jeho zádech a končetinách , kývl hlavou a jeho přisluhovači ¨Guthara obrátili na záda. To byl již oltář značně zbrocen čerstvou krví, takže na něj Gutharovo tělo dopadlo s hlasitým mlasknutím. Guthar na chvíli zvedl oči přihmouřené bolestí ke knězi, ale ten mu nevěnoval ani náznak soucitu. Další záplava agonie se rozlila po Gutharově těle, až se částečně zkroutil v bolestivé křeči. Kněz nehledíc na to pokračoval svým nožem v malbě po Gutharově hrudi, břiše, stehnech i tváři.
Gutharovi již napůl šílenému bolestí přišlo, že to trvalo celé hodiny, než kněz odložil svůj nuž zbrocen krví a kousky tkáně. S veškerou námahou otevřel ústa, z nichž mu s chroptivým zachrčením vypadlo dřívko.
Byl tak otupělý ztrátou krve, že si ani neuvědomil, že mu knězovy pomocníci svazují ruce k sobě.
Jakoby v polospánku zužovaném náhlou horečkou se jeho tělo vzneslo a on ucítil, jak se mu jizvy díky pnutí kůže znovu otevřely a vyřinula se z nich nová krev. „Rychle“ štěkl na své věrné kněz a ti bleskově vytáhli provazem přivázaným ke Gutharovým rukám a provlečeným skrz oko u stropu jeho tělo do vzduchu. Kněz z pod oltáře vytáhl dřevěnou, kosterními motivy zdobenou nádobu a odklopil víko. V jeho blízkosti se okamžitě rozlinul štiplavý zápach jakéhosi bílého prášku, co byl uvnitř. Kněz jej nabral plnou hrst a mrštil ji vstříc Gutharovu bezvládně visícímu tělu.
Jen co bílý oblak dopadl na jeho zkrvavené, nesčetnými otevřenými jizvami pokryté tělo, nová a stokrát děsivější bolest se do něj zaryla svými pařáty. Řval, co mu síly stačily, až sám sebe ohlušoval, zmítal se pověšen na provaze jak had chycen do pasti, nevšimnouc si, že mu povolily svěrače.
Další a další sněhobílý oblak začal postupně pokrývat celé jeho tělo mísíc se s jeho krví a s brutálně krutou bolestí se zakusujíc do jeho ran.
Omdlel a jeho tělo zůstalo bezvládně viset na pohupujícím se laně.
A tehdá ho uzřel. Majestátného, děsuplného, běsnivě zuřivého Gordula, jež mu pokynul svou temně zářící obouruční sekerou…..