Thalie


Persistentní svět hry Neverwinter Nights
It is currently 16:41 28. Mar 2024

All times are UTC + 1 hour [ DST ]





Post new topic Reply to topic  [ 2 posts ] 
Author Message
 Post subject: Život na ostří nože
PostPosted: 20:08 04. Jan 2011 
Offline
Měšťan
User avatar
 Profile

Joined: 12:29 08. Jan 2008
Posts: 287
Zasvěcení

Kde není bolest, nic se nenarodí.
Indiánské pořekadlo

Člověk je učeň, bolest je jeho mistrem. Nic se nenaučíš bez mistra.
Diogenés ze Sinópy


Guthar vstoupil do Murguldské svatyně zasvěcené Gordulovi běsnícímu. Vzduch zde byl prosycen směsicí pachu kadidla, krve, blitek a sraček. Byl mladý, silný a nahý jako zkrvavená těla jeho předchůdců, nehybně ležících kolem oltáře zbroceného jejich krví. Zhluboka se nadechl, snažíc se potlačit jakýkoliv vtíravý pocit strachu. Byl předurčen. Byl předurčen, aby do něj vstoupila část Gordulovy moci nebo - s touto myšlenkou znova přelétl pohledem po zohavených tělech.

Pomalu krok po kroku sestoupil po schodech dolů a s hlavou hrdě vztyčenou se zastavil před hlavním murguldským knězem stojícím před oltářem. Kněz pokynul směrem ke zkrvavenému oltáři a jeho přisluhovači uchopili Guthara za všechny jeho čtyři končetiny a ne zrovna moc laskavě s ním smýkli po břiše na oltář. Gordulův kněz mu okamžitě do úst vložil okousané dřívko a Guthar jej pevně stiskl čelisti.
Image

„Gordule hleď, zde leží tvůj služebník oddaný ti na milost a nemilost“ prořízl hutné ovzduší knězův mohutný hlas. „Uchop jeho duši všemocný Gordule a sevři ji ve své drtící pěsti, abys pak rozhodl zda je tě hodna či nikoliv.“ Na to kněz vzal do svých rukou malý zakřivený nožík podobající se drápu a jeho pochopové ještě silněji sevřeli Gutharovy končetiny. Guthar náhle pocítil palčivou bolest na svých zádech, jak se mu dráp zaryl do kůže a masa a jeho zuby se ještě víc zatly do dřívka, které měl v hubě.
Kněz s pomalou precizností začal na Gutharových zádech tvořit dlouhé rozšklebené jizvy, z kterých se v tenkých stužkách začala řinout krev. Gutharovi uniklo pár bolestivých výdechů a zatnul pěsti tak až mu klouby zbělaly, ale jinak muka, která momentálně spalovala jeho tělo, na sobě nedal znát.
Když kněz dokončil své krvavé umění na jeho zádech a končetinách , kývl hlavou a jeho přisluhovači ¨Guthara obrátili na záda. To byl již oltář značně zbrocen čerstvou krví, takže na něj Gutharovo tělo dopadlo s hlasitým mlasknutím. Guthar na chvíli zvedl oči přihmouřené bolestí ke knězi, ale ten mu nevěnoval ani náznak soucitu. Další záplava agonie se rozlila po Gutharově těle, až se částečně zkroutil v bolestivé křeči. Kněz nehledíc na to pokračoval svým nožem v malbě po Gutharově hrudi, břiše, stehnech i tváři.
Gutharovi již napůl šílenému bolestí přišlo, že to trvalo celé hodiny, než kněz odložil svůj nuž zbrocen krví a kousky tkáně. S veškerou námahou otevřel ústa, z nichž mu s chroptivým zachrčením vypadlo dřívko.
Byl tak otupělý ztrátou krve, že si ani neuvědomil, že mu knězovy pomocníci svazují ruce k sobě.

Jakoby v polospánku zužovaném náhlou horečkou se jeho tělo vzneslo a on ucítil, jak se mu jizvy díky pnutí kůže znovu otevřely a vyřinula se z nich nová krev. „Rychle“ štěkl na své věrné kněz a ti bleskově vytáhli provazem přivázaným ke Gutharovým rukám a provlečeným skrz oko u stropu jeho tělo do vzduchu. Kněz z pod oltáře vytáhl dřevěnou, kosterními motivy zdobenou nádobu a odklopil víko. V jeho blízkosti se okamžitě rozlinul štiplavý zápach jakéhosi bílého prášku, co byl uvnitř. Kněz jej nabral plnou hrst a mrštil ji vstříc Gutharovu bezvládně visícímu tělu.
Jen co bílý oblak dopadl na jeho zkrvavené, nesčetnými otevřenými jizvami pokryté tělo, nová a stokrát děsivější bolest se do něj zaryla svými pařáty. Řval, co mu síly stačily, až sám sebe ohlušoval, zmítal se pověšen na provaze jak had chycen do pasti, nevšimnouc si, že mu povolily svěrače.
Další a další sněhobílý oblak začal postupně pokrývat celé jeho tělo mísíc se s jeho krví a s brutálně krutou bolestí se zakusujíc do jeho ran.
Omdlel a jeho tělo zůstalo bezvládně viset na pohupujícím se laně.

A tehdá ho uzřel. Majestátného, děsuplného, běsnivě zuřivého Gordula, jež mu pokynul svou temně zářící obouruční sekerou…..

Image

_________________
Obuki - ten vod Škopku


Last edited by pilnik on 15:38 25. Jan 2011, edited 1 time in total.

Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Život na ostří nože
PostPosted: 14:52 25. Jan 2011 
Offline
Měšťan
User avatar
 Profile

Joined: 12:29 08. Jan 2008
Posts: 287
Den zbrocený krví

Bylo po všem. Prostranství mezi Ivory a hřbitovem až na pár strážnejch zelo prázdnotou a žena, od které dostal slušnej obnos za to, že se vyráchal v rybníčku, se pomalu vzdalovala. V hlavě se mu stále dokola honila smyčka obrazů z popravy Sekerníka. Znovu a znovu v duchu děkoval Gordulovi, že vše proběhlo tak rychle, bez zbytečných průtahů, mučení, vyslýchání. Ano, kdyby se Sekerník dostal do rukou třeba inkvizice, zbytek jeho života by se stal noční můrou. Neznal ho, ale zkazky, které o něm kolovaly, v něm vzbuzovaly úctu, možná i trochu závisti. „Teď už stojíš po boku Gordula“ bleskla Gutharovi hlavou myšlenka, když se zahleděl na zkrvavenou kládu, na které Sekerníka setli a po tvaři mu přeběhl neznatelný úsměv. Sehnul se a odsekl z klady pořádný štěp v místě, které bylo nejvíce potřísněno již zasychající krví. Pečlivě ho zabalil do kusu plátna a uschoval do batohu.

Mlčky prošel skrz Ivory, které celé oslavovalo pád toho, který jej dlouhá léta zužoval a stanul na cestě vedoucí k Isilu. Pomalu vytáhl svou Murguldskou šavli a potemnělým pohledem přelétl po jejím ostří.
„Neznal jsem tě, ale z toho světa dnes odejdeš jako pán se zástupem otroků navěky ti sloužících a ty Gordule budiž mi svědkem“ . Sotva tato tichá slova dořekl přejel po ostří svou dlaní a potřísnil ho vlastní krví.
Rozeběhl se, hledajíc jakoukoliv oběť , kterou by aspoň částečně Sekerníka uctil. A dočkal se.
Jeho zraku se naskytl pohled na životem překypující cikánský tábor. Guthar provolal ke svému bohu krátkou modlitbu a pln válečného běsu se rozběhl doprostřed tábora. Cestu mu okamžitě zastoupili dva cigoši, kteří zřejmě byli na hlídce, ale než stačili tasit zbraně, protékali jim vlastní střeva mezi prsty. Toto nepatrné zdržení však dalo čas dvěma vědmám na to, aby štěkly krátké povely a ochránili se magii.
Guthar se k nim blížil mohutnými přískoky s ohlušujícím řevem se zbraní napřaženou k smrtícímu úderu, když tu po něm začaly metat ohnivá kouzla. Nedbal na žár olizující jeho tvář neb věřil Gordulovi , že nad ním drží ochrannou ruku. Pravým ramenem jednu srazil k zemi a druhou tnul do nohy, o kterou jeho čepel jen zajiskřila. „Kurva“ blesklo mu hlavou a ještě s větší razancí po ní tnul.
Periferně postřehl, jak jim na pomoc přibíhají další cikorky a uvědomil si, že pokud ty dvě děvky hned neodrovná, dnes budou jejich psi ulehat s plným břichem. Vyšlo to. Stojící cikánce vyrval z huby další kletbu svým ostřím takovou razancí, že zavrávorala a zřítila se k zemi, zatímco té druhé právě stávající, uštědřil kopanec svou okovanou botou a poslal ji znovu na udusanou zem.
Měl je na lopatě směřující rovnou před oltář svého boha a nezaváhal. Opět mocně tnul a jednou ranou ukončil jejich zavšivené životy. Když to tři další cikáni, kteří byli již na dosah delšího kopí uzřeli, s hrůzou v očích pohlédli na Guthara a jakoby zkoprněli. Ten moment zaváháni Gutharovi stačil, aby opět nabyl plné rovnováhy a vyřítil se jim vstříc. Nastal lítý boj, kde cigoši celkem snadno nacházeli svými mečíky mezery v jeho zbroji a Guthar jim jejich bodavé dorážení vracel krvavým svistotem jeho obouruční šavle. Dva padli a ten třetí se dal na útěk. Gutharovi již nezbývalo mnoho sil na pronásledování, krev z něj crčela proudem a tak odhodil falchion a ze zad sejmul luk. “Ne chlapše tamtudy šešta nevedě“ prohodil tiše, když zamířil na jeho záda. Dva rychle vystřelené šípy udělali své…….

Jakmile popadl dech a aspoň částečně zacelil své rány, natahal ještě teplá těla k doutnajícímu ohništi.
Rychlým ohledáním zjistil, že v některých ještě žhne nepatrná jiskérka života. „Goldule dej ať tyto duše navěky věků šlouží tomu, jenž šížil tvou šlávu“ na to několikrát mohutně máchl svou šavlí a uťal jim hlavy. Dlouhou dobu hleděl na krev řinoucí se z krčních tepen, pyšný na své dílo ,které zde zanechal.
Slunce pomalu zapadalo, když tábor nechal daleko za svými zády, hnán spalujícím hladem po další krvi. Netrvalo to dlouho, když stanul před územím půlogrů. Hnán běsem zaplavujícím jeho duši, začal klátit k zemi jednoho půlogra za druhým.

Tak to šlo dál, až došel k branám Isilu…

Než si ho stráže stojící u brány stačili všimnout, vybalil z plátna zkrvavenou štěpinu a s úctou v očích se na ni dlouze zahleděl jako na posvátnou relikvii. „Aš pšijdě šas, vemu tě do naší plavlašti. do Mulguldu“……

_________________
Obuki - ten vod Škopku


Top
Reply with quote  

Display posts from previous:  Sort by  
Post new topic Reply to topic  [ 2 posts ] 

All times are UTC + 1 hour [ DST ]



Who is online

Users browsing this forum: Google [Bot] and 9 guests


You cannot post new topics in this forum
You cannot reply to topics in this forum
You cannot edit your posts in this forum
You cannot delete your posts in this forum
You cannot post attachments in this forum

Search for:
Jump to:  
cron
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group  
Design By Poker Bandits