Thalie


Persistentní svět hry Neverwinter Nights
It is currently 09:58 28. Mar 2024

All times are UTC + 1 hour [ DST ]





Post new topic Reply to topic  [ 9 posts ] 
Author Message
 Post subject: Tanarys
PostPosted: 09:29 13. Jan 2011 
Offline
Rytíř
User avatar
 ICQ  Profile

Joined: 12:14 27. Oct 2010
Posts: 528
Pokračování příběhů posádky Tanarys

Jelikož jsem nechtěl dále pokračovat pod topuicem který již není příliš aktuální, Tanarys v Kel-a-Hazru již delší dobu nektovila, tak vznikl nový topic kde bude děj pokračovat.

_________________
Theureg syn Theureguv, syna Grumova z rodu Darwolf: Cestu životem si razí mečem, ale občas překvapí rozumem či duší. V tom jenž vypadá jakoby mu v žilách kolovala krev samotných obrů se možná skrývá víc než jen hrubá síla svalů. Možná.


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Tanarys
PostPosted: 11:03 13. Jan 2011 
Offline
Rytíř
User avatar
 ICQ  Profile

Joined: 12:14 27. Oct 2010
Posts: 528
Theureg se tělu svého otce vyhýbal velkým obloukem. Pohled na něj v něm vyvolával smíšené pocity, zvláště nejistotu. Jen požádal Steriu aby nenechala hodit jeho tělo přes palubu jako ostatní mrtvé útočníky, ale aby se o jeho tělo dobře postarala. Přál si jej později pohřbít, ale teď na to nebyl čas. Velení na lodi se ke spokojenosti všech ujal Gromdin. Rozhodl se ještě den počkat jestli se nevrátí Ragos s Atlantem, ale Theureg s ním nesouhlasil. Do krve se kvůli tomu pohádali a nebýt Simony došlo by k boji. Tvrdohlavého půlorka však nikdo nepřesvědčil aby počkal a pořádně výpravu promysleli a proto ještě té noci za úsvitu srazil člun na vodu a oblečen ve své zbroji s mečem na zádech vyrazil na pevninu. Nic nedbal na vzteklí řev trpaslíka který vyběhl na palubu hned jak se dozvěděl o Theuregovu útěku. Sám si sice namlouval, že uvažuje rozumě, ale jeho mysl halil vztek a nenávist k obyvatelům ostrova. Mají jeho Siris. To byla jediná myšlenka která se mu honila hlavou a vedla jej v před.
Dno člunu najelo na kamennou pláž. Vzteklí řev trpaslíka již nebyl slyšet a Tanarys stojící uprostřed klidné, obklopená útesy vypadala skoro bezmocně. Bylo by lepší jít společně, pomyslel si, ale zatřásl hlavou a tyto myšlenky zmizeli pod záplavou vzteku. Mají mou Siris.
Zkontroloval několik lahviček které si schoval v brašně na opasku a vyrazil.
Sice obezřetně, avšak hnán strachem postupoval po kamenných schodech vedoucí úzkou soutěskou od zátoky. Hrubé stěny průrvy se chvílemi přiblížili natolik, že musel postupovat bokem a jindy měl kolem sebe místa na dva muže. Pomalu kladl nohu před nohu a vytrvale stoupal vzhůru až se konečně vynořil nad útesy. Stál na jakési kamenné římse která se táhla několik mil oběma směry a od útesů směrem na pevninu dobře půl druhé míle. Zátoka vypadala jakoby jí vykousl některý z titánů starých světů. Z ostrova k nebi čnělo mnoho ostrých kamenných hor, ale do údolí mezi nimi nebylo vidět neboť výhled zastíral vysoký les. Theuregovi v mnohém přípomínal Černý les kam často chodil na lov, zabíjet divně zmutovaná zvířata, jen zde byli stromy holejší a sušší, a neustále zatažené nebe vytvářelo stísňující přítmí. Od soutěsky k lesu vedla kameny dlážděná cesta, lemovaná vysokými kameny, které snad kdysi bývali sochami, ale čas je již ohlodal k nepoznání. S mečem ruce vyrazil vpřed. Váha ostré čepele mu dodávala pocit jistoty. V lese přítmí ještě zhoustlo, slunce sice již dávno vyšlo, ale skrze mraky a spletené větve stromů sem pronikalo jen málo světla a po chvíli Theureg musel z torny vytáhnout pochodeň a zapálit ji aby vůbec viděl cestu jež se klikatila mezi pokroucenými stromy. I tak se mu chvílemi ztrácela z očí. To když kořeny stromů rozmetali dlažbu po lese a na místo cesty se Theureg držel něčeho co vypadalo jak prastaré koryto potoka. Po nějaké době cesty se zastavil. Cestoval už dlouho a odhadoval, že ušel dobrých několik mil do středu ostrova. Z moře, když ostrov obeplouvali se zdál být mnohem menší. Cesta dál se vytratila úplně. Jakoby ten kdo jí stavěl zemřel a nikdo nepokračoval v jeho díle. Theurega napadlo, že by bylo lepší se vrátit. Počkat na trpaslíka a ostatní, ale znovu tyto myšlenky zahnal. Mají mou Siris. Byla opět jediná věc která mu zůstala v hlavě a tak s urputností kterou zdědil s krví svých barbarských předků vyrazil dál. Dobré smysl mu pomáhali držet směr kterým se předtím ubírala cesta. Všudypřítomné ticho lesa, které jej pronásledovalo od chvíle kdy do něj vstoupil, přerušilo zapraskání větviček. Theureg se nepohyboval zrovna tiše, zbroj na něm chrastila a jeho váha mu v tiché chůzi také nepomáhala, ale měl dobrý sluch a zrak a rozeznal že ten zvuk nezpůsobil on, ale cosi vpravo od cesty. Pokračoval v cestě dál, pokud se v lese skrývá nepřítel nemusí vědět, že se prozradil. Tiché zarachocení písku za ním přimělo Theurega se prudce otočit. Zrovna včas aby odrazil útok rudé šavle v rukou černého půlorka. Bez váhání vyrazil do útoku, ale v hlavě mu hlodal nápad a proto vedl své údery naplocho. Chvíli spolu zápolili, ale i když byli černí dobří na podřezávání krků, v boji jeden na jednoho značně zaostávali a tak netrvalo dlouho a útočník se sesunul v bezvědomí k zemi. Theureg tiše vyčkával a rozhlížel se po lese, ale když nepřišel žádný další útok začal se věnovat omráčenému. Odhodil, v ruce nepříjemně svrbící šavli daleko do lesa a půlorka svázal řemeny z jeho vlastní kožené zbroje. Pak mu mezi čnícími tesáky nalil do pusy pár kapek léčivého lektvaru.
Černý zamrkal a probral se. Okamžitě vyrazil vzhůru a sápal se uby po Theuregovi, ale ten jej pěstí srazil zpět na zem.
"Zapomeň." zavrčel tiše. Chytil jej za límec zbroje a zvedl si jej k očím.
"Kde sou lidi z lodi?!" procedil skrze zuby a zacloumal zajatcem na důraz svých slov. Límec zbroje zkroutil tak, že půlork sotva sípal. Trošku povolil aby mohl mluvit.
"Trag org krughtaga rgh nog!!!" odpověděl se smíchem černý a plivl mu do tváře. Poslední co půkork uviděl byla Theuregova pěst jež mu rozdrtila lebku. Zklamaně pustil mrtvého zajatce na zem a zběžně jej prošacoval, ale nenašel vůbec nic užitečného. Vztekle ještě nakopl mrtvolu a vyrazil dál.
Už se příliš nezdržoval, dál si udržoval směr cesty a po čase ji dokonce znovu našel. Pokračoval po ní dál a po chvíli přidal do běhu a skoro se zaradoval když uviděl konec lesa. O zem zhasil pochode'n a když vychladla přivázal ji zpět k brašně a po několika krocích vystoupil z pod korun stromů. Na chvilku zamrkal jak jej i tak slabé světlo oslnilo po naprosté tmě v lese a vyjeveně se zarazil. Na půl míle od lesa čněli k vrcholu dva kamenné štíty dobře třista sáhů vysoké a ohlazené lidskou rukou. Mezi nimi zelo cosi jako údolí na padesát sáhů šitoké, ale ne volné. Oba štíty spojovala třicetisáhová hradba s masivní kamennou bránou uprostřed. K té směřovala cesta z lesa.

_________________
Theureg syn Theureguv, syna Grumova z rodu Darwolf: Cestu životem si razí mečem, ale občas překvapí rozumem či duší. V tom jenž vypadá jakoby mu v žilách kolovala krev samotných obrů se možná skrývá víc než jen hrubá síla svalů. Možná.


Last edited by Thuereg on 23:19 13. Jan 2011, edited 3 times in total.

Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Tanarys
PostPosted: 20:48 13. Jan 2011 
Offline
Rytíř
User avatar
 ICQ  Profile

Joined: 12:14 27. Oct 2010
Posts: 528
Theureg váhavě vykročil ze stínu stromů přímo ke kamenné bráně. Pevně svíral jílec meče a ostražitě se rozhlížel kolem sebe. Pro jistotu otevřel a vypil i jeden z lektvarů, který mu umožňoval vidět i neviditelné, ale kolem se nepohnul ani lísteček. Mají mou Siris, vytanulo v jeho mysli a tak přeci jen přidal do kroku a za chvíli už stál pod ohromnou kamennou branou a přemýšlel jak se dostat dál. Dlouze nepřemýšlel, kam jinam by je mohli odvléct. Přemýšlel zdali by hradbu přelezl, ale byla příliš hladká. Začal uvažovat o tom že by ji překonal někde u skalnatých štítů, ale než odešel přeci jen se pokusil bránu otevřít. Opřel se vší silou do kamenných veřejí a velké bylo jeho překvapení když jedno křídlo povolilo a brána se na pár sáhů otevřela. Vztekle umlčel všechny instinkty které na něj řvali, že je to past a rychle prošel. Už jdu Siris, zašeptal si tiše sám pro sebe nevědouce o uších a očích které jej pozorovali celou cestu už od chvíle kdy zabil svého otce.


Nádherná žena, tak krásná, že vedle ní i dokonalost vypadala jak hromada smetí se pousmála a i když byly její rty nádherné, byl ten úsměv mraziví a zlo z něj jen čišelo. Vlasy barvy havraních křídel jí splývali po ramenou až po lopatky a světlo jež se od nich odráželo dostávalo černý nádech. Dokonalé tělo měla zakryté zbrojí zhotovenou z šupin černého draka.
Obraz před ní se rozplynul.
"Tak pojď Theuregu z rodu Darwolf. Zabils velitele mích vojsk. Teď nahradíš jeho místo, ale ještě předtím," po tváři se jí mihl úsměv zlí jako temnota sama, "budeš trpět." zasmála se a zadívala se před sebe. Tam na zemi ležela vysoká, černovlasá seveřanka. Jen mírně se pohybující ramena potvrzovali, že je stále ještě na živu.


Za kamennou branou cesta pokračovala. Byla mnohem zachovalejší. Zakulacené kameny jež jí dláždili, byli sice místy popraskané, ale sochy podél cesty byli jak nedotknuté časem a rozšklebené tváře démonů, pozorovali každého kdo po cestě kráčel. Kdyby se Theureg podíval pečlivěji, zjistil by, že dlažba po které kráčí nejsou kameny, ale lidské lebky. Ušel jen pár mil, kdy se cesta klikatila mezi špičatými skalami než došel k další bráně. Ta byla vsazená přímo do úbočí jedné ze skal jež se dala nazvat i horou. Vedle ní stáli dvě ohromné sochy démonů. Brána sama byla dřevěná, pokovaná lesknoucím se kováním a její veřeje zeli dokořán a odhalovali tmu uvnitř hory. Theureg dlouho neváhal. Hnán rostoucím vztekem a jedinou větou která mu stále zněla v hlavě vyrazil s loučí nad hlavou do útrob hory.


Kráska se zvedla ze svého trůnu, vytesaného z jediného kusu černého mramoru posázeného rubíny a rozhlédla se po sále. Výzdoba již byla na místě, pobaveně se zasmála a nebýt zla které kapalo z každého doušku vzduchu jež vyšel z jejích úst, považoval by jej každý za zvuk lahodícímu každému uchu. Však ve své době si dokázala kdejakého muže obtočit kolem prstu. V hlavě jí vytanuli vzpomínky na dobu kdy ještě byla pouhou smrtelnicí. Jak jí to tehdy říkali? jistěže měla jméno, ale dnes se již nenašel nikdo kdo by si ji dovolil oslovit jinak než má paní. Tanah? Ano, tak jí říkali, po tváři se jí mihl další úsměv. Vzpomínala na časy kdy byla její moc omezená. Kdy jí vyčerpalo i jednoduché kouzla. Tehdy se dovedla ohánět i mečem, ale teď již jílec držela v ruce jen tehdy když si hrála s mučenými a i to lépe zvládala kouzli. Mnoho času uplynulo od dob kdy zesílila natolik, že byla schopna otevřít i bránu mezi sférami a kdy poprvé prošla skrz. Z té Tanah už zbyla jen ta krásná tvář, ale to co se skrývalo za ní již byl někdo jiný. Démoni kterým kradla sílu a které ovládala rozežrali její mysl. Strávili její duši, její lásku, radost nebo soucit. Stále cítila, ale po ničem z toho netoužila. Chtěla jen více a více moci a tu se naučila získávat ze strachu, utrpení a bolesti jiných. Teď už nebyla živá, ale nebyla ani mrtvá či nemrtvá. Stala se vyšší bytostí, ale k božství po kterém tak prahla měla daleko.
Dávno tomu co dokázala pomocí kouzel spoutat celí tenhle ostrov a přenášet jej mezi světy. Půlorci jež ovládla a jež byli jediní obyvatelé jejího ostrova už, ale o všechny city přišli a jejich utrpení jí nic nedávalo. Musela cestovat a hledat další a další kořist a teď, když odpočívala po další cestě jí kořist přišla přímo do náručí. Znovu se pousmála a nasála bolest a utrpení které naplňovali celí její trůní sál. S úsměvem se zadívala na Ragose. Vysel na jednom z křížů kterých byl sál plný. Z jeho těla kapala krev a nepoznal by jej už nikdo ani jeho dcera. Jeho tvář byla sežehnuta na kost, nehty měl do jednoho vytrhané a na několika místech těla měl kůži strženou a odchlípnout od těla. Jen temná magie jej dál držela naživu a prodlužovala jeho trápení. Na ostatních křížích vyseli ostatní členové posádky kteří vyrazili s ním na cestu i ti jež si přitáhla kouzlem z paluby Tanarys a všichni byli mučeni podobnými způsoby. Některým chyběli kusy těla, vnitřnosti se váleli pod nimi na zemi, místo očí jen prázdné, krvácející oční důlky. Ještě škoda toho čaroděje. Byl jediný kdo se jí dokázal postavit, ale když začal polevovat zmizel branou do jiné sféry dřív než jej stačila ovládnout. Byl mocný, je jej škoda, ale věřila, ale i on se vrátí. Cítila jeho lásku k přátelům. Znovu obrátila pohled na seveřanku jež ležela u nohou jejího trůnu. Ale s tebou si pohraji, usmála se pobaveně, až dorazí samozřejmě.


Theureg procházel kamennou chodbou na deset kroků širokou s klenutým stropem vysokým v nejvyšším bodě na dvacet kroků. Pevně odhodlán kráčel dál a teď už pil jeden lektvar za druhým, snažíce se udržet svou mysl chráněnou. Sice si namlouval, že postupuje rozvážně, ale byla to ta jediná věta která mu zněla v hlavě jež jej hnala dál a dál. Mají mou Siris.

_________________
Theureg syn Theureguv, syna Grumova z rodu Darwolf: Cestu životem si razí mečem, ale občas překvapí rozumem či duší. V tom jenž vypadá jakoby mu v žilách kolovala krev samotných obrů se možná skrývá víc než jen hrubá síla svalů. Možná.


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Tanarys
PostPosted: 22:18 13. Jan 2011 
Offline
Rytíř
User avatar
 ICQ  Profile

Joined: 12:14 27. Oct 2010
Posts: 528
Chodba se po pár metrech začala svažovat a sem tam do ní ústili i menší chodby, ale Theureg vytrvale pokračoval tou největší stále hloubš a hloubš pod horu.


Tanah, či to co z ní zbylo se pousmála. Ukaž co je v tobě bojovníku. Ukaž, že jsi hoden stát se mým další velitelem. Na tváři se jí usadil výraz pobavení. Před ní ve vzduchu vysel prazvláštní obraz, jako vertikální hladina studny na jejímž dně kráčel Theureg. Jen lehce mávla rukou a v hoře to zadunělo. Její vojáci se probudili ze spánku v němž je držela a nepřemýšleje nad tím proč vyrazili na lov. Ne všichni však vyrazili k Theuregovi. Většina z nich se vydala ven z hory a zamířila k lesu. Gromdin už totiž opustil Tanarys a spolu se čtyřiceti muž a Simonou vyrazili na ostrov. Trpaslík se totiž rozhodl nenechat v tom Theurega samotného a došlo mu, že čekat na návrat Ragose by byla jen ztráta času. Nutno dodat, že velkou roli v tom jistě sehrála i jeho vrozená touha po boji a čekání na místě jej přímo zžíralo.


Hora zaduněla a Theuregovi připadalo, že se otřásl celí ostrov. Přitiskl se ke zdi a naslouchal okolí. Cosi bylo jinak. To naprosté ticho které panovalo doposud se vytratilo a horou teď znělo dunění ohromného množství kroků. Vyrazil v před. Pochodeň držel nad hlavou aby sám sebe neoslňoval a pevněji uchopil jílec meče. Čekal jej boj a on se na něj téměř těšil. Mají mou Siris. Bliklo mu v hlavě ve chvíli kdy před sebou zahlédl rudě zářící čepele. Temně zavrčel, na rtech se mu usadil nehezký úsměv. Protočil mečem v ruce a čepel zasvištěla.
"TAK POĎTE VY SVINĚ!!!! VY POTRACENÝ BASTARDI!!!!!" zařval jim vstříc a vyrazil. Než se černí půlorci stačili vzpamatovat leželi na zemi první mrtví. Věděli, že nepřítel je před nimi, ale nečekali, že to bude on kdo zaútočí na mnohačetnou přesilu.
Lesklá čepel se míhala a zasazovala smrtící rány, a stavěla se do cesty zahnutým čepelím. Tam kde čepel nebyla posloužila pochodeň, která brzy zhasla o rozdrcený obličej jednoho z černých. V chodbě nastala naprostá tma a Theuereg musel rychle uskočit dozadu před rudě zářícími čepelemi. Za okamžik však zjistil, že lektvar který mu umožňoval vidět neviditelné působí i proti temnotě. Zuřivě se zasmál a znovu vyrazil vstříc nepřátelům. Jeho meč opisoval široké oblouky a při každý z nich zasáhl svůj cíl. Ke své nevůli si však Theureg uvědomil, že je nucen ustupovat. Po každém výpadu musel couvnout aby se vyhnul obklíčení a musel uznat, že tihle jsou silnější než ti co zaútočili na Tanarys. To byli jen zabijáci, cvičení na podřezávání spících, ale tohle byli vojáci v ocelových zbrojích a tohle bylo jejich území. A co bylo hlavní, bylo jich nepočítaně víc. Zatím jen Theureg děkoval bohům ve které sice pramálo věřil, že jeho nepřátele nenapadlo jej obejít nebo, že to třeba ani není možné. Dalším výpadem vbok, zabránil jednomu z útočníků aby jej obešel a uskočil stranou. Zády se přitiskl ke zdi a rozhodl se, že již nebude ustupovat. Mají mou Siris. Znovu a znovu útočil a blokoval rány nepřátel a pomalu se sunul, zády ke zdi, hloubš do tunelu. Půlorka s kuší si všiml až když se mu šipka zabodla do ramene. Vztekle zařval. Odrazil se od stěny, kopancem srazil jednoho z půlorků, přikrčil se před svištící čepelí, probodl bok dalšího, uhnout další ráně, další skok a ten s kuší se skácel k zemi. Theureg se přitiskl ke stěně na protější straně. Začínal být unavený a brzy zjistil, že šipka byla nejspíš otrávená, protože se mu začal mlžit pohled, ale ten byl už tak zakrytý rudým příkrovem vzteku a jen ten už udržoval Theurega na nohou a jeho meč v pohybu. Chodba byla osetá mrtvími a Theuregův sestup se zastavil. Byl vyčerpaný. Stěží již pozvedal meč k obraně a o útoku se nedalo mluvit. Mají mou Siris, Znovu a znovu mu znělo v hlavě.
"Promiň Siris." zašeptal unaveně. Odrazil poslední útok a před očima se mu zatmělo. Jeho meč zazvonil o kamennou podlahu následován Theuregem.


Krásná čarodějka na dně chrámu, pozorujíce rozvlněný obraz pozvedla ruku a černí půlorci kteří se již chystali rozsekat Theurega na kousíčky se zastavili. Jen dva z nich sebrali jeho tělo a meč a vyrazili směrem k ní. Ostatní vyrazili ven kde se již jejich druzy střetli se vzteklím trpaslíkem a jeho muži.¨


První co si Theureg uvědomil byla ostrá bolest v kotnících a nad zápěstím. Ztěžka otevřel oči a musel ucuknout před světlem které se kolem rozléhalo. Travalo ještě několik dalších okamžiků než přivykl světlu a mohl se rozhlédnout. Vysel přibitý na kříži. Ta bolest byli hřeby jež jej na něm drželi. Tiše zavrčel jak raněný vlk a rozhlédl se kolem. Čelist mu poklesla a rudá záplava vzteku s ním doslova zacloumala. Byl v ohromném sále. Podél jeho stěn byli stejné kříže jako ten na kterém vysel on a na nich uviděl všechny kdo z Tanarys vyrazili před ním. Jen Atlanta nespatřil a Ragose nepoznal. Jeho oči se však zastavili na Siris. Ta se vznášela ve vzduchu na deset kroků od něho. Ruce měla rozpažené jakoby také vysela na neviditelném kříži. Hlavu měla sklopenou a vlasy jí spadali hluboko do tváře. Byla nahá a jen díky její hrudi a tichému vzlykání Thureg poznal, že je naživu.
"Už jsem se bála že se nedočkám." zaznělo pobaveně sálem a Theureg začal hledat zdroj toho nádherného hlasu. Vyšel z úst nádherné ženy sedící na černém trůnu posázeném rubíny. Chtěl promluvit, chtěl na ní křičet, protože věděl, byť nevěděl odkud pramení ta jistota, že to je ona kdo je za tohle všechno zodpovědná, ale nedokázal pohnout rty. Nedokázal pohnout jedinou částí těla, ani když uviděl svůj meč, stát opřený spolu s mečem jeho otce o černý trůn. Chtěl vytrhnout hřeby z kříže, chtěl si ukousat ruce, chtěl cokoliv aby se dostal k té ženě a chtěl jí zabít, ale nemohl a ona zatím pokračovala. Pomalu a vznešeně se zvedla ze svého trůnu a cosi svírala v dlaních. Vyrazila k Theuregovi.
"Škoda, žes mi zabil mého bojovníka, ale nevadí. Nahradíš jeho místo." celou dobu se pobaveně usmívala, "Ale nejprve si spolu popovídáme? Já vím je tu tvá láska a ty jí přece nemůžeš odolat, že?" jak mluvila došla až pod kříž na kterém byl Theureg přibit. Nějaká neviditelná síla otočila hřeby a zarazila jeho hloubš do dřeva. Theureg snášel bolest s tichým vrčením jež se mu dralo z hrdla.
"Nedivím se, že ji nemůžeš odolat. Ty oči. Ty její oříškové oči," pronesla skoro zasněně, "Já vím, jen se do nich podíváš a poskočí ti srdce že? No jen se podívej jak jsou krásné." pobaveně se usmála a rozevřela dlaně a na nich leželi dvě oční bulvy s oříškově hnědou duhovkou. Takové měla jen jedna žena. Moje Sisis. Chladná ruka sevřela Theuregovo srdce a rudý vztek jej přiměl popřít bolest a vzepřít se proti hřebům, ale marně. Tanah se zasmála. A odhodila bulvy na zem jako kus smetí. Otočila se od Theurega a vydala se k Siris.
"Ne..." bylo to jediné co ze sebe Theureg dokázal vypravit. Po tvářích mu tekli slzy.
"Ne? Ale ano." zasmála se Tanah. "A ještě jsem neskončila. Já ráda poznávám nové lidi, a ráda je poznávám důkladně." Stanula před bezvládně visící Siris a zvedla jí hlavu. Z prázdných očních důlků jí vytékali krvavé slzy. Theureg si s hrůzou uvědomil, že je při smyslech. Že vnímá každý dotek....

_________________
Theureg syn Theureguv, syna Grumova z rodu Darwolf: Cestu životem si razí mečem, ale občas překvapí rozumem či duší. V tom jenž vypadá jakoby mu v žilách kolovala krev samotných obrů se možná skrývá víc než jen hrubá síla svalů. Možná.


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Tanarys
PostPosted: 20:47 14. Jan 2011 
Offline
Rytíř
User avatar
 ICQ  Profile

Joined: 12:14 27. Oct 2010
Posts: 528
Trvalo hodiny než Siris konečně vydechla naposledy. Než konečně skončilo její utrpení. Nikdo by nedokázal popsat vše co jí Tanah provedla, protože na světě není člověka s tak temným srdcem, že by dokázal o podobných věcech mluvit. Ani Theureg už to nedokázal pozorovat. Od chvíle kdy si povolala dva černé půlorky které si na Siris ukojili své chlípné choutky přestal vše kolem vnímat. Vztek pohltil jeho mysl, už to nebyl on kdo pozoroval okolí, byl to temně rudý vztek kdo upíral svou pozornost k Tanah. Zabít, byla jediná věc na kterou myslel. Zabít, trhat, drtit. Jen to chtěl. Chtěl Tanah uchopit za krk a pomalu z ní vymačkat život. Po sále se rozléhal jen jeho vzteklí řev. A Tanah se smála a nasávala jeho nenávist. Trochu zklamaná, že kamsi zmizela jeho bezradnost a žal, ale i jeho vztek chutnal dobře. Otočila se k němu a hodila k jeho nohám jakýsi krvaví chuchvalec čehosi. Na okamžik se na to zadíval, ale nedokázal přijít na to co to je. Vlastně jediné na co v tu chvíli myslel byla Tanah a její smrt.
"Plod vaší lásky." uchechtla se směrem k němu. Byla natolik opojena jeho emocemi a radostí ze způsobeného utrpení, že si nevšimla, že dávno neovládá Theuregovo tělo. To už ovládal jen vztek a ten se znovu opřel do hřebů jež byli tím posledním co jej drželo dál od ní. Jen ty hřeby, vší silou se zapřel a trhl. Bolest již dávno nevnímal. Zabít. Pak hřeby povolili a Theureg spadl z kříže na zem. Nezaváhal ani na okamžik a vyrazil v před. Ignoroval železné hřeby které mu vězeli v kotnících i nad zápěstím. Neběžel pro meč. Běžel na Tanah a natahoval po ní své ruce. Avšak Tanah byla stále ještě mocná a rychlá a včas pozvedla ruku a Theureg strnul na místě. Pevně její kouzla sevřela jeho tělo. Už se mu chtěla vysmát. Chtěla jej znovu narazit na kříž, když se dveře do sálu rozletěli na třísky. Tanah se ohlédla a strnula. Ve dveřích stál trpaslík obklopený planoucí aurou a Simona jejíž ruce hořeli magickým ohněm.
Gromdin se okamžitě vrhl vpřed mávaje svým kladivem nad hlavou a z prstů čarodějky vylétly blesky. Tanah se prudce napřímila, otočila se čelem k nim a blesky zastavila druhou rukou. Zároveň se slovy chystala zabít i trpaslíka, když se do útoku vložil ještě někdo další kdo celou dobu vyčkával na vhodný okamžik. Atlant který celou dobu sledoval dění teď prošel branou a stanul mimo zorné pole Tanah. Ta ho sice vnímala, ale netušila kde je. Čaroděj nezaútočil, věděl dobře, že čarodějka se umí dobře bránit jeho kouzlům, ale zaměřil svou pozornost na Theurega. Jen se pevně soustředil na své zaklínadlo, aby nedal Tanah šanci poznat co zamýšlí.
Kouzlo držící Theurega povolilo a on to cítil. Přesněji jeho vztek to cítil. Zase mohl ovládat tělo a jeho kořist stála jen pár kroků od něj. Nezaváhal ani na okamžik a vrhl se vpřed. Jeho prsty se zaryli do krku Tanah tak silně že vykřikla bolestí. Chtěl ji mučit a zabít pomalu, ale vztek který ovládal jeho tělo sebřel její krk tak silně, že jí rozdrtil i páteř dřív než stačila cokoliv udělat. Se smrtí Tanah pominula veškerá její magie. Ostrov se zatřásl a navždy se stal součástí oceánu. Ukřižovaní, které držela naživu její magie vydechli naposledy.

Nikdo dlouho nesetrvával v tom chrámu. Rychle posbírali své mrtvé a svižně se vrátili na Tanarys. Ani tam se dlouze nezdržovali, vytáhli kotvy a pod vedením Atlanta opustili ostrov a zamířili zpět ke stříbrnému moři.
Přišli o mnoho dobrých mužů a mezi mrtvými byl i sám Ragos, jeho dobrý přítel Armin a Siris. Nikdo na palubě nemluvil. Theureg trávil celé dny u těla Siris, Steria oplakávala svého otce i Armina. Posádka snášela žal mlčky a Atlant vedl loď pevnou rukou. Sám trpěl až příliš a dobře věděl, že nechat průchod smutku, dopadlo by to špatně.

Na nejvyšším stěžni Tanarys zavlál černý prapor a nahradil i zlatou vlajku s rudou vlčí hlavou.

_________________
Theureg syn Theureguv, syna Grumova z rodu Darwolf: Cestu životem si razí mečem, ale občas překvapí rozumem či duší. V tom jenž vypadá jakoby mu v žilách kolovala krev samotných obrů se možná skrývá víc než jen hrubá síla svalů. Možná.


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Tanarys
PostPosted: 22:40 17. Jan 2011 
Offline
Rytíř
User avatar
 ICQ  Profile

Joined: 12:14 27. Oct 2010
Posts: 528
Všichni na palubě Tanarys, přenádherné válečné galery byli poznamenáni nedávným děním. I teď, měsíc po obřadu, bylo na všech patrno, že jejich duše brázdí hluboký zármutek. Atlant jim sice nedopřál čas oddat se truchlení, ale šrámy které ve všech zanechala ztráta jejich kapitána a dalších přátel z posádky byli hluboké. Theureg sám se snažil zapomenout na Siris, ale marně. Ta tvář kterou viděl, když se na ni naposledy podíval byla strašná. Krvavé slzy vytékající z prázdných očních důlků a výraz utrpení a bolesti. Atlant si toho dobře všiml a zapřahoval Theurega do práce více než ostatní. Nedopřával mu oddechu a Theureg mu za to byl vděčný, ale i když večer padal do postele k smrti unavený, stále se budil nočními můrami, ve kterých jej děsila zhyzděná tvář jeho Siris. Cítil se vinen. Neustále mu v hlavě hlodalo nepřeberné množství možností co mohl udělat jinak, ale dobře věděl, že ani nejmocnější mágové, ba dokonce snad ani bohové nedokáží vrátit čas a, že jeho myšlenky jsou marné, ale nemohl si pomoci. A tak se zžíral noc co noc. Kdy jej provázeli různé sny. Pokaždé se zachoval jinak a pokaždé se budil s křikem při pohledu do umučené tváře jeho Siris. Byla pravda, že ji znal jen krátce. Možná by to byla jen další žena v jeho životě, ale ona kvůli němu tolik trpěla. Byla to jeho vina, tím si byl Theureg jist byť doposud nevěděl proč. Netušil, že se to má brzy dozvědět.
"Co plánuješ dál?" otázal se jednoho dne Atlanta. Zrovna byl vystřídán a měl jít spát, ale bál se nočních můr. Den za dnem se modlil aby narazili na piráty a on mohl uvolnit hněv, sám na sebe v boji.
"Co plánuji? Popravdě to sám dobře nevím." přiznal mu Atlant když spolu zašli do jeho kajuty a ocitli se v soukromí. "Musím pokračovat. Ragos by nikdy nestrpěl kdyby zjistil, že jeho Tanarys někde zahálí. Naberu novou posádku a popluji dál."
"Ale kam?"
"Teď velim Tanarys já, ale tahle loď má jediného kapitána, byť jeho tělo spočívá na dně mořském." po Atlantově tváři se mihl zvláštní úsměv.
"Nejsem si jistej, že ti rozumim." povzdechl Theureg a pokrčil rameny.
"To je snadný. Popluji po moři tak dlouho dokud nenajdu bránu do pekla, a až jí najdu tak tam pro něj půjdu." usmál se čaroděj.
"To je možný? Dostat se do pekla a někoho odtamtud přivést???" zeptal se Theureg a poprvé v očích mu svitla naděje.
"Možné to je. Ostatně Tanah se to povedlo, ale to je dlouhá historie, ale vím co si myslíš a rovnou ti říkám ne."
Theureg se na něj nechápavě zadíval.
"Ragos se smál bohům do tváře. Žádný z nich mu tudíž neotevře náruč do svého ráje, vyjma démonů a ďáblů. Ale Siris? Máš snad pocit, že to byl někdo kdo si zasloužil přijít do některého z devíti pekel? Věř mi, že tam kde je teď je jí mnohem lépe. I utrpení jež si prožila v chrámu Tanah jí již dávno netrápí."
Theureg musel dát Atlantovi za pravdu.
"Počkej. Říkal jsi, že Tanah už to udělala? Ty.." odmlčel se, ale Atlant mlčel. "Ty víš co je ona zač? Může se snad znovu vrátit?"
Atlant povzdechl.
"Znám Tanah delší dobu a povím ti něco o ní. Ona se narodila jako člověk, ale její krev nebyla čistá. Nebyla půlorkem, nebo tak, ale v jejích žilách kolovala krev démonů. Nemnoho. Nikdo to na ní neviděl, ale tahle krev jí propůjčovala jistou moc. Již v mládí zjistila, že dokáže ovládat kouzla, ale ne jako mágové, kteří se učí kouzelná slova, ale spíše jako zaklínačka. Ona svou magii cítila a využívala ji spíše instinktivně. Postupem Času začala sílit a když dosáhla dospělosti, byla natolik mocná, že jí nedělalo problém zabít draka pouhou myšlenkou. Zní to neuvěřitelně, ale je to tak." Atlant vytáhl z jedné se skříněk ve své kajutě dva poháry a karafu vína. Oběma nalil, svlažil si rty a pokračoval.
"Ovšem jak se říká. Velká moc s sebou nese velkou zodpovědnost a to bylo to co Tanah chybělo. Byla rozpustilá a zbylo v ní mnoho z malé holky kterou kdysi byla. Stále však toužila po větší moci. Chtěla dokázat něco víc a ve své sféře, ve světě který je nekonečně daleko a zároveň na dosah ruky od tohoto se nemohla naučit nic nového. Proto začala studovat knihy bran a po pár letech našla způsob jak stvořit most mezi světy a projít dál. Našla tak mnoho a mnoho dalších vědomostí. Jedním z nich byla i nesmrtelnost a věčné mládí. Pošetilí požadavek od někoho kdo hledá nekonečnou moc, že?" zasmál se Atlant, ale Theureg to moc dobře nepochopil a jen přikývl. Zarytě mu hlodalo hlavou jak to všechno Atlant ví, ale rozhodl se, že počká až čaroděj dovypráví, Buď se to dozví, nebo se zeptá pak. A Atlant pokračoval.
"Každopádně po čase již nalezla vše co na světě smrtelných mohla a tehdy přemýšlela kde se dozvědět a naučit více a tehdy narazila na další světy, na takové do kterých vede jen jedna brána. Myslím tím Devět pekel a do těch všech vede jen jedna cesta a tou je smrt. Byť nesmrtelná, věděla dobře jak zabít, jak oddělit duši od nesmrtelného těla a učinila tak a na desítky možná stovky let, nevím, opustila svět živých a toulala se světy mrtvých. Mnoho toho o peklech nevím, ale vím, že málo kdo tam má svobodnou vůli. Ona to nějakým zázrakem dokázala. A po dlouhé době se dokázala dostat ven. Dokázala si stvořit tělo ve světě živých a znovu s ním svázat svou duši. Pravda. Stvořená těla, už nikdy nebyla nesmrtelná jako její vlastní tělo, ale tím se netrápila. Měla přeci nesmrtelnou duši. Alespoň si to myslela a věřila si natolik, že si dovolila chybovat, ale to až později." Atlant se napil vína a krátce se zaposlouchal do ruchu na lodi. Posádka stále plnila jeho příkazy které jim vydal. Theureg si už začínal myslet, že čaroděj nebude pokračovat, ale když už skoro otevíral pusu aby jej pobídl, Atlant pokračoval.
"Když se vrátila z pekel nebo kam až se dostala byla si naprosto jista tím co chce. Už měla dost moci, ale byli zde ještě síly, kterým se nemohla rovnat. Bohové. Začala toužit po jejich moci, chtěla se jim vyrovnat nebo je dokonce překonat, ale stát se bohem je pro někoho, byť ve své podstatě nesmrtelného obtížné, ne-li nemožné, ale to si Tanah nechtěla připustit. A tak začala lovit démony. V peklech zjistila jak pohltit jejich duše a získat tak jejich moc. Tou dobou ještě nebyla taková jako dnes. Byla sice mocná a nedala se považovat za dobrou, ale občas i lidem pomohla, ale duše démonů je věc vrtkavá. Tanah si to zprvu neuvědomila a když ano, bylo už pozdě a bylo jí to jedno. Duše démonů jsou zlé, v celé své podstatě a pomalu nahlodávali tu její. Ne že by ji pohltili, ale..." Atlant se odmlčel aby našel vhodné přirovnání, "je to jako když do horké vody naliješ vodu studenou. Káď bude plnější, ale voda chladnější."
Theureg přikývl na Atlantův tázaví pohled jako, že rozumí a tak čaroděj povídal dál.
"Její duše tak zčernala a po té Tanah kterou bývala kdysi už nezbylo nic. Jen tvář si ponechala a jméno i když i to se brzy málem vytratilo. Tanah tedy začala hledat své první stoupence a přesvědčovat je o svém božství. Když zatím nemohla být bohem, chtěla se tak alespoň cítit a dařilo se jí to. Brzy pod jejím jménem mnoho stoupenců prolévalo krev nevinných na jejích vlastních oltářích. Ona však stále neměla dost. A tehdy narazila na jednoho z tvých předků." Atlant na chvíli zmlkl a zadíval se Theuregovi do očí. Ten jen mlčky pohled opětoval, protože nevěděl co říci. Atlant tedy pokračoval.
"Jeden z tvých předků, první z vašeho rodu kdo nosil jméno Theureg. Býval největším bojovníkem jakého jsem kdy znal. Sám se dokázal postavit drakovi. Na vlastní oči jsem viděl jak jedno ranou rozťal golema tak silného, že jiní si na něj bez armády netroufali...."
"Znal?" skočil mu do řeči Theureg a nechápavě se na Atlanta zadíval, "Pamatuji si jména posledních z mého rodu a Theureg býval jen můj otec po kterém jsem si vzal jméno."
"Ne vše je jak se zdá a i mě magie udržuje naživu již dlouho. Déle než je běžný lidský život." odpověděl mu Atlant s úsměvem a vrátil se k vypravování.
"Tedy tenhle Theureg z tvého rodu, z rodu Darwolf se kdysi vypravil na místo které se jmenuje Ostrov Králů. Těžko jsi o něm slyšel, odsud je tak daleko, že se to jméno po cestě na moři ztratí dřív než dopluje k zdejšímu kontinentu. Tedy tam, kam se kdysi dostal jeden z tvých předků, před mnoha a mnoha lety, ale to je jiný příběh, tam vyrůstal Theureg a tam Ostrov Králů znali dobře. Na tom ostrově stála obrovská pevnost, která byla ve skutečnosti ohromnou hrobkou nejmocnějších černokněžníků a králů. Nikdo se nikdy nedostal až na její samé dno i když Theureg k tomu neměl daleko. Pro vstup do nejspodnější kobky byli třeba čtyři kameny a Theureg dokázal získat hned tři, ale ke čtvrtému se nikdy nedostal. Najít vchod do čtvrté hrobky kde se ukrýval ten kámen nebylo snadné, protože jej skryli nejlepší mistři kameníci a i nejlepší stopaři měli problém jej objevit, ale to jsem odbočil. Zkrátka Theureg se vracel z ostrova značně zklamaný. Nechal tehdy mapu jednomu kapitánovi a ten jej měl po týdnu vyzvednout, ale když se vrátil Theurega nenašel. Několik dní čekal a nakonec odplul, domysleje si, že ten válečník tam někde zahynul. Nebyl by první. Pravda tomu však nebyla i když jak se to vezme. Theureg se tam totiž, den před tím než pro něj kapitán připlul, setkal právě s Tanah. Ta jej již dlouho sledovala a rozhodla se, že od něj chce aby byl jejím mečem zkázy. Ostatně kdo jiný by jím mohl být než nejlepší bojovník který se tehdy procházel krajem? Theureg se samozřejmě nepoddal, nikdy nechtěl nikomu sloužit, ani králům a ani bohům a tak jej Tanah svázala černou magií a přiměla jeho mysl aby ji miloval a aby jí sloužil. Stálo jí to sice mnoho síly, ale podařilo se jí to a Theureg začal svým mečem šířit její slova. Po čase zemřel a proklel ji když jej její magie propustila a ona se mu vysmála a ještě než zemřel, slíbila mu, že bude navždy hledat jeho potomky a navždy je bude nutit aby jí sloužili. Tak první Theureg z rodu Darwolf zemřel s beznadějí v srdci a omluvou svým potomkům na jazyku. Nerad ti to říkám, ale někteří tví předci by nikdy neměli potomka kdyby jim v tom Tanah nepomohla. Proto, jsi teď narazil na svého otce."
Atlant zmlkl a napil se vína. Nevypadal, že hodlá dál mluvit.
"Jak... Jak to, tohle všecko víš?" dostal ze sebe šokovaný Theureg. Vír myšlenek se mu honil hlavou. Vše co o sobě věděl, o svých předcích, celé základy jeho rodu se mu teď začali vytrácet před očima a nahrazoval je chaos a zmatek, který si nedokázal vysvětlit.
"Něco vím, protože jsem to sám zažil a ten zbytek? Když jsem bojoval s Tanah dokázal jsem jí na okamžik nahlédnout do mysli a zachytit její vzpomínky. Byl to jen okamžik, ale s magií se čas odehrává jinak než jej vnímáš ty. Každopádně jak jsem ti říkal o tom, že chybovala. To byl přesně ten důvod proč jsme ji teď dokázali porazit. Kdyby si tolik nevěřila, neměli bychom nejmenší šanci. Příliš se věnovala utrpení... "Atlant se odmlčel," nevnímala co se děje venku a tak jí Gromdin se Simonou překvapili natolik, že když sem se vrátil já bylo pro ní již pozdě. Sejmul jsem z tebe kouzlo kterým tě držela a protože ti nevěnovala příliš pozornosti tak se mi to i podařilo. Zbytek už víš."
"Vím, "kývl Theureg hleděje do země, "Ale... Je tedy mrtvá? Nebo je jen v pekle, stvoří si tělo a zase se vrátí?" Theureg byl zmatený, ale ještě více rozhořčený. Bohové se rádi mstí, občas i pomohou, ale proč nezničí Tanah? někoho kdo si to doopravdy zaslouží?
"Obávám se, že ne, ale určitě není v pekle. Když někdo opustí peklo, jinak než když jej propustí některý z démonů, tak stane mimo náš svět. Mimo jakýkoliv svět. Tanah s... řekněme fyzickým světem drželo jen její tělo. Když o něj přišla, když si jej ty zabil, ztratila pouto a propadla se do prostoru mezi světy." Atlant se snažil vysvětlovat pomalu, aby Theureg porozuměl, ale nebyl si jist, že se mu daří. Přesto pokračoval. Dobře si nakonec uvědomil, že Theuregův zmatený výraz není následkem toho, že by nerozuměl, nýbrž toho, že nechápe boží spravedlnost, která mu stále ještě hlodala hlavou.
"Nakonec to je tak, že dostat se z pekla je vlastně mnohem snazší, než dostat se z prázdného prostoru mezi sférami. Víš, pekla jsou vlastně taky sféry, i když, řekněme mnohem dál, ale stále jsou nějak propojené, kdežto s prázdnotou mezi světy se nepojí nic. Rozumíš? Proto, jestli se Tanah někdy vrátí, potrvá jí to mnohem déle než bude trvat tvůj nebo dokonce můj, život. A pokud se jí to podaří, věřím tomu, že už se jí bohové postaví." dodal nakonec aby alespoň trochu uspokojil Theurega a přesvědčil jej o tom, že existuje alespoň nějaká boží spravedlnost. Trochu to zabralo i když v Theuregově mysli stále hlodali pochybnosti. Nakonec jej však přeci jen ovládla únava a tak se Atlantovi omluvil a odešel do své kajuty spát. Dnes se mu poprvé od té doby co opustili ostrov zjevila Siris tak krásná jako byla když spolu pozorovali západ slunce a stejné vášnivá jako když spolu cvičili boj nebo se milovali. Poprvé od té doby se Theureg vyspal a když se k ránu vzbudil, zněla mu v hlavě její poslední slova, jež mu utkvěla z toho snu.
"Odpouštím ti Theureg, synu Theuregův, synu rodu Darwolf."

_________________
Theureg syn Theureguv, syna Grumova z rodu Darwolf: Cestu životem si razí mečem, ale občas překvapí rozumem či duší. V tom jenž vypadá jakoby mu v žilách kolovala krev samotných obrů se možná skrývá víc než jen hrubá síla svalů. Možná.


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Tanarys
PostPosted: 14:32 18. Jan 2011 
Offline
Rytíř
User avatar
 ICQ  Profile

Joined: 12:14 27. Oct 2010
Posts: 528
O několik dní později se Tanarys opět objevila v Karathském přístavu, ale dlouho se zde nezdržela. Připlula za úsvitu a ještě večer druhého dne zase odplula. Několik mužů z posádky její palubu opustilo a nechalo se zaměstnat v docích Karathy a jiní se k posádce naopak přidali. Stejně tak tomu bylo i v Kel-a-Hazru kam se Tanarys vypravila hned z Karathy. Odtud znovu vyplula k západu, pryč ze stříbrného moře.

Od té doby jak v Kel-a-Hazru tak v Karathě může každý slyšet některé námořníky jak si prozpěvují vesele znějící píseň. Tu píseň složila Siris. Bardka jež se kdysi plavila na palubě Tanarys a která navždy utkvěla v srdcích všech na její palubě.

Když kýl lodní... se do vln noří,
Když loď pluje, napříč širých moří.
Když dobrý vítr plachty vzdouvá,
když oceány bez strachu proplouvá.

2x To hrdě nese muže své,
do dálek je donese.


Tak silná pluje, větrem hnána,
vstříc dobrodružstvím, do neznáma.
Vstříc novým bojům a novým láskám.
Touže po nich, svou posádku laská.

2x To něžně nese muže své,
do bojů je donese.


Skrze bouře a bitvy velké,
skrze plavby nekonečné,
vrací se z moří, z velkých dálek,
po cestě dlouhé a plné válek.

2x Tanarys veze muže své,
zpět domů je donese.

_________________
Theureg syn Theureguv, syna Grumova z rodu Darwolf: Cestu životem si razí mečem, ale občas překvapí rozumem či duší. V tom jenž vypadá jakoby mu v žilách kolovala krev samotných obrů se možná skrývá víc než jen hrubá síla svalů. Možná.


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Tanarys
PostPosted: 16:28 11. May 2011 
Offline
Rytíř
User avatar
 ICQ  Profile

Joined: 12:14 27. Oct 2010
Posts: 528
*Nádherná galera Tanarys te´d na nějakou dobu zakotvila v Kel-a-hazru za učelem nezbytnejch oprav.
Obchodníci z ceslího okolí se předháněj nabídnout právě svoje zboží. Šak je taky dobře známo že kapitán Tanarys platí zásadně v drahejch kamenech a špercích a, že ani jednim z toho zdaleka nešetří. Rovněš se rozneslo, že ten pulork co tam dělá tesařinu hledá schopný tesaře, který by mu pomohli dotáhnotu kvalitní dřevo z prahvozdu.*

"Nechci žádný párátka," říká, "chci pořádný kmeny. Potřebuju trámy alespoň na deset sáhů dlouhý a dobře na pul sáhu široký. Kdo by měl vo tuhle práci zájem tak ať se poptá po mě poptá, sem Theureg z rodu Darwolf.
Nejde jen vo to složit pár stromů, ale taky to zdělat a dotáhnout do Kelu. Hledám bandu lidí co mě s timhle pomuže. Dobře za to zaplatim."

*Stejně tak způsobilo pozdvižení zboží z jedné z nákladních lodí patřící Kelskému námořnictvu jež zmizela před pár týdny. Drahé látky a podobné zboží na cestě do karathy zabavili piráti jež měli později tu smůlu a narazili na Tanarys. Kapitán Atlant zboží vrátil jeho původnímu majiteli a dokonce odmítl odměnu. Přijal jen sud kvalitní pálenky jež rozdělil svým námořníkum.*

_________________
Theureg syn Theureguv, syna Grumova z rodu Darwolf: Cestu životem si razí mečem, ale občas překvapí rozumem či duší. V tom jenž vypadá jakoby mu v žilách kolovala krev samotných obrů se možná skrývá víc než jen hrubá síla svalů. Možná.


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Tanarys
PostPosted: 22:23 06. Oct 2011 
Offline
Rytíř
User avatar
 ICQ  Profile

Joined: 12:14 27. Oct 2010
Posts: 528
*Po Kel a Hazru se začali šířit povídačky že kapitán Tanarys mág Atlant se zbláznil. Prý mluvil něco o bývalém a teď mrtvém kapitánu Ragosovi a o tom, že se pro něch chce vydat do samotného pekla.*



Tanarys skutečně odplula od Kel-a-Hazru a pryč ze stříbrného moře a povídačky tentokrát mnoho nepřeháněli. Poslední dobou se Atlant hodně věnoval studiu a snažil se přijít na to zda je možné otevřít bránu do pekla a někoho odtamtud přivést.
Nyní si byl jist že na to přišel a rozhodl se do pekla dostat z celou galerou a námořníci stále ještě věrni ragosovi příliš neváhali a na tuto cestu se vypravili. Atlant však přecenil svou moc nebo naopak podcenil moc pekla. Ať tak nebo tak, některá z obchodních lodí měla jistě šaci zahlédnout mohutný výbuch jež způsobil Atlantův pokus o otevření brány. Po Tanarys zbyla jen rozbouřená hladina moře a podle všeho šla ke dnu s celou svou posádkou. V těch místech jsou vody opravdu hluboké tak neni možné zjistit jestli se Tanarys skutečně potopila či nikoliv. Divné je, že na hladině nebylo až na pár kusů osobních věcí posádky nalezeno nic co by připomínalo trosky ohromné galery.

_________________
Theureg syn Theureguv, syna Grumova z rodu Darwolf: Cestu životem si razí mečem, ale občas překvapí rozumem či duší. V tom jenž vypadá jakoby mu v žilách kolovala krev samotných obrů se možná skrývá víc než jen hrubá síla svalů. Možná.


Top
Reply with quote  

Display posts from previous:  Sort by  
Post new topic Reply to topic  [ 9 posts ] 

All times are UTC + 1 hour [ DST ]



Who is online

Users browsing this forum: No registered users and 2 guests


You cannot post new topics in this forum
You cannot reply to topics in this forum
You cannot edit your posts in this forum
You cannot delete your posts in this forum
You cannot post attachments in this forum

Search for:
Jump to:  
cron
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group  
Design By Poker Bandits