Thalie


Persistentní svět hry Neverwinter Nights
It is currently 01:04 29. Mar 2024

All times are UTC + 1 hour [ DST ]





Post new topic Reply to topic  [ 7 posts ] 
Author Message
 Post subject: Elandra Dalenden
PostPosted: 09:12 08. May 2011 
Offline
Šlechtic
User avatar
 WWW  Profile

Joined: 10:27 08. Mar 2011
Posts: 326
Elandra Dalenden - utrápená půlelfka, která pro strach ze smrti málem přestala žít
Attachment:
Elandra_podle mě.jpg
Elandra_podle mě.jpg [ 26.84 KiB | Viewed 6568 times ]
Popis: Mladá štíhlá půlelfí žena. Její pohyby jsou elegantní, ale chybí jí půvab. Nosí ledabyle učesané středně dlouhé vlasy hnědé jak opadané podzimní listí a její tvář vypadá utrápeně, i když se usmívá. Její oči jsou hnědé a působí zamyšleným, někdy až nepřítomným dojmem.
Její hlas je spíše hlubší a klidný. Někdy zní sebejistě, ale většinou spíš nejistě a nerozhodně.


Kapitola 1 -- Alwariel (podrobnější verze)

Elandra Dalenden se narodila v ranních hodinách 2. 12. 1481 v Alwarielu. Její otec Abdul ibn al-Faí byl zlatokop pocházející z Kel-a-Hazru. V té době pořádal výpravy do Prahvozdu za účelem hledání pokladů. Její matka Quenra Dalenden byla elfská druidka uctívající Azhara.

Otec a matka často chodili na výpravy spolu a Elandru nechávali v péči najmutým vychovatelům nebo samotnou, když se již byla schopna o sebe postarat.

Na jedné z výprav její otec zemřel. Nevzal totiž do družiny odborníka na pasti a do jedné se chytil. Matka tuto událost přežila a později popsala Elandře, což Elandru na mnoho let odradilo od účasti na podobných výpravách a od cestování vůbec.

Když bylo Elandře 20 let, matka se s ní přestala stýkat a zůstala v Prahvozdu. Elandra pak žila mezi alwarielskými elfy poměrně samotářský život. Naučila se samotu celkem dobře snášet, ale přesto jí stále něco chybělo. Po obou rodičích totiž zdědila zvědavost a touhu po poznání a cestování, která časem převážila a Elandra se ve svých 33 letech připojila k družině směřující do Khar-Durnu. Družina večer došla do Ivory a přespala v hostinci U Krkovičky. Elandře se však z pokoje nechtělo a zůstala tam o dost déle než ostatní, a tak se stalo, že družina ráno vyrazila bez ní a ona zůstala v Ivory.

V té době měla celkem málo peněz, takže si chtěla nějak vydělat. Zkoušela rybařit a sbírat jetel, ale to zrovna moc nevynášelo.

Kapitola 2 -- Awken Nord........[20. března 2011]

Tehdy se v Ivory konala druhá taneční zábava s tombolou (tu první překazil jistý mág). Elandra neměla tancování zrovna v oblibě, ale byla zvědavá, jak taková zábava v Ivory vypadá, a tak tam zašla. Na zábavě se seznámila s Awkenem Nordem. Ten jí poradil, že se dá dobře vydělat doručováním balíků a zavázal se, že jí v její situaci pomůže. "Ano," řekla Elandra. "Až budu zkušenější, budu také pomáhat méně zkušeným." Ráno pak spolu vyrazili do Shardonského hájku.

Shardonský hájek Elandru okouzlil. Zašla za arcidruidem a ten jí nabídl balík do Isilské pevnosti. Balík byl těžký, sama ho nedokázala ani zvednout ze země. Awken jí ho pomohl donést do Ivory a tam si najmula mulu.

Awken jí ukázal spoustu svých kouzel a v neviditelnosti ji zavedl do Isilské pevnosti, kde odevzdala balík a dostala za to 1 802 zlatých, což byl v její situaci úžasný výdělek (zvláště ve srovnání s rybařením). Awken však odešel a Elandra asi měsíc pomalu sbírala odvahu vydat se na cestu zpět. Takový byl její strach. Když už se skoro odhodlala, náhodou tam Awkena opět potkala a poprosila ho, aby ji doprovodil. Awken ji nejen doprovodil, ale po cestě jí nesl i balík zpět do Shardonského hájku. Elandra mu za to byla velmi vděčná a poklonila se mu. Nějakou dobu pak považovala za svůj domov Shardonský hájek, žila tam a jen občas přes den chodila do Ivory. (Viz epizodu A - Život mezi druidy.)

V Shardonském hájku si četla o moci přírody a kouzlech vyšší moci a v noci si užívala kouzel Světlo a Ultravidění, díky kterým mohla číst, i když osvětlení z ohniště nestačilo.

Při jedné návštěvě Ivory se zdržela, takže se nestačila vrátit do Shardonského hájku před setměním. Potkala tam však bojovníka jménem Arruzar, jehož životní osudy byly snad ještě spletitější než její, ačkoliv jen velmi málo z nich jí odhalil.

Jednoho dne na cestě lesem narazila na Awkena. Bylo to skoro doslova, neboť Awken tam v neviditelnosti stál přímo na cestě. Elandra se lekla. Byla však docela ráda. Ukázala Awkenovi svoji novou schopnost pokrýt své tělo dočasnou kůrou. Awken jí na oplátku ukázal Kamennou kůži a vyvolávání a zavedl ji do loveckého tábora na Planinách. Tam si Elandra poprvé zavolala vlka.

Elandřin vlk byl zprvu malý a slabý. Nebyl o moc větší než Portanův pes. Nicméně od té doby Elandra svého vlka krmila a občas se o něj starala. Vlk na ni dost často hladově koukal a slintal a musela ho dlouho přemlouvat, aby šel pryč, když to bylo potřeba.

Pak Awken zavedl Elandru do Karathy. Byl už večer a Elandra byla unavená, ale Awken ji zavedl ke kožešníkovi, kde si koupila novou zbroj. Pak zašli k barvíři. Barvířův sortiment Elandru ohromil, ale sotva měla sílu si jej celý prohlédnout. Tu noc pak přespala u Modrého racka.

Dalšího dne se vrátila do Alwarielu, kde se prošla po svých oblíbených místech a důkladně si odpočala.

Po nějaké době (a ta byla docela dlouhá, protože v Alwarielu se jí stále líbilo) se vrátila do Karathy a na cestě do Ivory náhodou opět potkala Awkena. V Ivory se pak seznámila s Megan Blakeovou, se kterou si popovídala o šatech, hvězdičkách a iounských kamenech.

Kapitola 3 -- Callia........[1. dubna 2011]

Při další cestě z Ivory do Karathy se Elandra seznámila s elfkou jménem Callia. Callia chtěla založit akademii pro začínající dobrodruhy. Elandře se ta myšlenka velice líbila a přislíbila svoji pomoc. Také přitom poznala půlorka jménem Theureg.

"Představ si, že jsi mladý dobrodruh, který se moc v okolí nevyzná, neumí moc bojovat, nikoho moc nezná. Co by takový dobrodruh potřeboval?" řekla Callia.
"To není těžké si představit," řekla Elandra. "Myslím, že především ochranu."
"Prachy," zašlebil se Theureg. "Ani ne," řekl Elandře.
"Když neumí bojovat?" řekla Elandra.
"Když si sám nezavaří, bude v pohodě," řekl Theureg.
"Jsou lidi, kteří ti s radostí zavaří i sami," řekla Callia.
"Pak také přátelství, rady a pomoc. Takové ty věci, co se běžně očekávají od rodičů," řekla Elandra.


Callia Elandře dala několik dobrých rad a o pár dnů později ji vzala na procházku po okolí Ivory. Callia přitom sbírala bylinky, protože je potřebovala na vaření lektvarů. Nedlouho před setměním došly do Ivorského lesíku, kde se Elandra seznamovala s jezevci. Jednoho se jí podařilo ochočit, byl roztomilý a hodný. Callia se pak také proměnila v jezevce a zaběhla do stáda. Pak se ale nějaký jezevec rozzuřil. Možná na něj Elandra při neopatrné chůzi, když hledala Calliu mezi ostatními jezevci, šlápla, ale ať už to bylo jakkoliv, faktem je, že se jezevci po Elandře vrhli a ta začala zmatkovat, protože něco takového dosud nezažila. Callia musela jezevce pobít, aby Elandru zachránila, což Elandru pak velice mrzelo.

Když se setmělo, Elandra naléhala na Calliu, ať se vrátí do vesnice, ale Callia říkala, že v okolí vesnice je i v noci bezpečno až na pár zvířat. Vyvolala jakousi bytost a pokračovaly v cestě. Pak se na ně ale najednou slétlo hejno jakýchsi krvelačných netopýrů. Callii příliš neublížili, ale Elandře, přestože byla obalena kůrou, působili těžká zranění a Callia se musela velmi divoce ohánět, aby to Elandra vůbec přežila. Když bylo po netopýrech, Elandra byla téměř mrtvá. Vypila léčivý lektvar a Callia ji urychleně zavedla do Ivory.

Ještě několik dní se Elandra trápila osudem jezevců. Pak opět vyšla z vesnice a zavolala svého vlka. Ten přicupital a oblízl si tlamu.

"Tak," řekla Elandra, "a teď mě budeš hlídat. Rozumíš?"
Vlk se koukal všude možně, jen ne na ni.
"Notak, rozumíš?" řekla Elandra vlkovi. "Mám-li se já učit porozumění zvířatům, pak se také ty musíš naučit porozumění půlelfům."
Vlk na ni koukl, mlaskl a tlapou ukázal na její baťůžek.
Elandra se zamyslela a řekla: "Ty něco chceš, viď? Dobře, dám ti nějakou rybu, jen co ji opeču nad ohněm."
Vlk štěkl a obešel Elandru kolem dokola.
"Tak pojď," řekla Elandra, "ještě musím nasbírat nějaké bylinky pro Calliu."


Elandra s vlkem prošla jižně od Ivory a sbírala tam bylinky. Došla do tábora na Planinách, tam nad ohništěm upekla rybu, kterou předtím chytila, a nakrmila vlka.

Když pak šla do vesnice, před branou řekla vlkovi: "Do vesnice nemůžeš. Zajdi do lesa a něčím se nakrm." Vlk se na ni nedůvěřivě a trochu nechápavě koukal a zavrtěl ocasem. Po chvilce přesvědčování ho Elandra zavedla až k lesu, kde vlk konečně pochopil a pomalu a neochotně odešel.

Kapitola 4 -- Seraph........[3. dubna 2011]

Později téhož dne u brány Elandra potkala neznámou elfku. Přesvědčila ji, aby šly do Karathy spolu, že je to bezpečnější. Ona to ale možná nebyla pravda. Kousek od Ivory je přepadl mág v černé róbě. Elfku zřejmě zabil a Elandru propustil s tím, že mu má získat informace o Arii Orii.

"Jak dlouho pobýváš v tomto království?" zeptal se mág.
"Odhadem tak měsíc nebo dva," odpověděla Elandra, sedíc na trávě před ním.
"Víš, kdo jsem?" řekl mág a uchechtl se.
"Nevím," řekla Elandra.
Mág si odplivnul na zem a řekl: "Řekni mi, co ti tví bohové dávají na oplátku, že je uctíváš."
"Naději," řekla Elandra.
"Naději?" řekl mág. "Co to k čertu je?"
"Nezanedbatelná pravděpodobnost úspěchu," řekla Elandra. "A štěstí."
"To je vše?" řekl mág.
"Azhar je pánem lesů," řekla Elandra. "Díky němu jsou lesy takové, jaké jsou."
"Můžu mávnout rukou a tendle lesík shoří," řekl mág.
"Vyroste znovu," řekla Elandra.
"Spálím jej znovu, ale to by mě nebavilo," řekl mág. "Nevěřím, že je uctíváš pro naději."


V Karathě pak Elandra potkala Awkena a poradila se s ním o své situaci.

"Cestou z Ivory sem nás přepadl jakýsi mág," šeptala Elandra Awkenovi. "Byl menší postavy a v černé róbe, popravdě vám byl trochu podobný. Byla se mnou ještě nějaká žena, ale tu asi zabil. Chce po mě, abych mu zjistila informace o Arii Orii."
"Ahaa," řekl Awken, "asi vím, odkud vítr vane." Zašklebil se a dodal: "No, asi vím, o koho jde."
"Co mám dělat?" zeptala se Elandra.
Awken pokrčil rameny a řekl: "No, prostě mu řekni, že se k Ari nedostaneš a nikdo ti žádné informace o ní nechce říct. Řekni, že má nějakej krámek a to je všechno."
"A co když mi ublíží?" naléhala Elandra.
"No, jisté riziko tady je..." řekl Awken a zamračil se. "Zkus se mu vyhýbat, ve městě tě určitě nenapadne a venku nechoď po nocích."
"V noci bych ven nešla, ale on nás přepadnul ve dne," řekla Elandra. "A jak se mu mám vyhýbat, když je neviditelný?"


Toto přepadení způsobilo Elandře nemalé problémy. Od té doby po několik měsíců neopouštěla Karathu (s výjimkou cest do Kel-a-Hazru a Alwarielu) a čas trávila nejčastěji rybařením u rybníčku nedaleko Rybářské osady, který jí poradily Callia a Ália Marlinová. Chyběl jí Shardonský hájek a také se málo stýkala s přáteli, protože ti hodně času trávili v Ivory. V té době mimo jiné poznala dobrodružnou půlčici jménem Eli.

Elandra hledala Ariu Oriu, ale přes veškerou snahu se jí nepodařilo se s ní setkat.

Pak dostala nápad. V Karathě si koupila čtyři stáhnuté kůže jezevců za 62 zlatých za kus, zajela do Alwarielu a zkoušela je sušit. Jedna kůže se jí přitom zcela spálila, ostatní tři se jen lehce připálily. Pak je zkusila i louhovat, ale přitom se jí spálily všechny. Louh stál 20 zlatých za kus, takže nepočítaje jízdné do Alwarielu stál tento pokus 308 zlatých.

Když jednou zašla do karathských dílen v naději, že tam potká Ariu Oriu, potkala tam místo ní dobrého člověka, který ji poradil nechat pro Ariu u někoho dopis. Napsala tedy dopis a nechala jej u Morusova kněze.

Po dlouhé úvaze se Elandra opět odvážila do Ivory. Šla však daleko mimo cestu a snažila se důkladně maskovat. V Ivory pak opět potkala Awkena.

"Zdravím," řekla Elandra.
Awken si ji prohlédl, usmál se a řekl: "Ahoj. Copak? Na cestách?"
"Ano," řekla Elandra, "už jsem to nemohla v Karathě vydržet. Chyběla mi příroda. A také přátelé."
"No, to se nedivím," usmál se Awken.
"Budu se cvičit v ukrývání," řekla Elandra. "A možná i nějakou přeměnu se naučím."
"No, jisté předpoklady máš," řekl Awken.
"Chtěla bych se proměnit v ptáka a letět vysoko na nebi," řekla Elandra. "Tam, kde by mě žádný zlý čaroděj nenašel."
"To snad každý," řekl Awken, "ale pochybuji, že taková proměna existuje."
"To je škoda," řekla Elandra. "Zeptám se druidů, jaké jsou možnosti."
"No snad jen proměna v draka, ale v tý proměně už nepotřebuješ létat," řekl Awken.
"Nemáte něco na práci? Třeba opéct maso nebo tak něco," řekla Elandra.
"No, já si většinou jídlo kupuji," řekl Awken a poškrábal se na hlavě.
"Nebo vyprat róbu. Určitě je špinavá, ukažte," řekla Elandra a přejela ho zkoumavým pohledem.
"No, přece tě nemohu takhle zneužívat," řekl Awken a usmál se.
"Nejde o žádné zneužívání," řekla Elandra. "Nějaká práce pro mě se přece musí najít, když nezvládnu zvířata v lese."
"No a ptala ses paní Ari?" řekl Awken. "Ta většinou nabízí nějaké práce. A kam máš vůbec namířeno?"
"Abych pravdu řekla," řekla Elandra, "říkal jste, ať tomu mágovi řeknu, že se k ní nemohu dostat a nikdo mi o ní nechce nic říct. A ona je to pravda. Hledala jsem ji dlouho a nenašla, tak jsem jí poslala dopis."
"Neboj, Aria si to už s ním vyřídí," řekl Awken.
"Mám balík pro arcidruida," řekla Elandra a ukázala na naditý baťůžek.


Awken ji doprovodil do Shardonského hájku. Tam Elandra odevzdala balík a po dlouhé době opět zavolala vlka. K jejímu překvapení, ačkoliv ho tak dlouho nekrmila, už nebyl takový malý a slabý. Byl velký a silný, lítý, ale přesto to byl stále on. I když vypadal trochu méně hladově. (Což bylo patrně způsobeno tím, že ho nekrmila Elandra.)

// edit 9.5.2011: drobná úprava v kapitole 4
// edit 14.5.2011: odstraněny hypertextové odkazy, přidáno reálné datování a odebrána část na konci kapitoly 4 (pojednána v nové kapitole 5)
// edit 27.4.2012: přidán portrét a popis
// edit 26. 6. 2012: 1 měšec a 802 zlaťáků -> 1 802 zlatých

_________________
Ester Krejčí -- Moje vinná réva, sestry Janů, Vojtěch Verner, Jana Zlomilová a další. Netradiční inteligentní seriál z prostředí gymnázia.
<Aktivita ve hře: neaktivní>
                                                                                                                                
[Desatero přikázání pro role-playera]   [Hry na hrdiny: Teorie RPG]


Last edited by davidsoft on 16:19 26. Jun 2012, edited 4 times in total.

Top
Reply with quote  

 Post subject: Elandra Dalenden - druhá část
PostPosted: 06:47 14. May 2011 
Offline
Šlechtic
User avatar
 WWW  Profile

Joined: 10:27 08. Mar 2011
Posts: 326
Kapitola 5 -- Rien I - V Alwarielu........[10. dubna 2011]

Den a noc před rybářskou soutěží konanou u Ivory Elandra trávila před hostincem U Krkovičky, kde trénovala a lovila ryby, ale především raky. Zprvu tam byla dlouho sama, ale pak přišel divoký elf v červené zbroji a dělal ji společnost. Ten elf se jmenoval Rien a byl špičkový rybář, ale také zkušený bojovník. Po něm přišla řada dalších elfů a lidí, kteří se chystali zúčastnit se soutěže. Awkena Norda trochu vylekala:

"Bojím se každého, kdo mě může zabít během okamžiku," řekla Elandra, zatímco Awken zrovna jedl, "pokud si nejsem jistá, že to neudělá. Musím se trénovat v maskování a ukrývání. A ve vyhýbání se cestám." Elandra se chvilku na Awkena dívala a pak dodala: "Vy se máte, určitě vás nečeká tak dlouhý život jako mám před sebou já," řekla Elandra.
"Ehm?" řekl Awken a málem mu zaskočilo. "Jaks to myslela?"
"Je to půlelfka," řekl Rien.
"Ano, tak," řekla Elandra. "A navíc jsem ještě docela mladá."
Rien zvedl oči od vody, mrkl na ni a řekl: "Uši tě prozradily, krasavice."
"Já vím," řekl Awken a usmál se.


Tehdy poprvé uviděla člověka jménem Ters a potkala tam i Ariu Oriu, která mezitím odpověděla na její dopis. Protože se Elandra ještě stále obávala o svoji bezpečnost, přišla na místo soutěže v Ariině doprovodu a nechala si dát Prohlédnutí neviditelnosti.

"Modlíte se před cestami?" zeptala se Elandra.
"Ani ne," odpověděla Aria, "modlím se, když uznám za vhodné."
"To je dobrý přístup," řekla Elandra.
"Jsi kněžka?" řekla Aria.
"Nejsem," řekla Elandra. "Dřív jsem se modlila k Lothianovi, ale nyní dávám přednost Azharovi."
"Hmm, stvořitel lesů a pastvin," řekla Aria.
"Nikdy jsem se mezi nimi nebyla schopna pořádně rozhodnout," řekla Elandra.
"A není to zbytečný?" řekl Awken Nord.
"Co?" řekla Aria. "Modlení a zbytečné? Nemyslím si."
Awken Nord pokrčil rameny a řekl: "Věc názoru."
Elandra přistoupila ke stromu a jemně jej objala, vypadala přitom spokojeně.
Rien zamrkal a civěl na ni.
Awken pozdvihl oči k nebi a řekl: "Ach jo."
"Copak?" řekla Aria Oria.
"Oni fakt objímaj stromy," řekl Rien.
Elandra pohladila strom po kůře.
Aria řekla: "Objímačka stromů, no co? Každý má rád něco."
"Když budu stát jako pařez, taky mě obejmeš?" řekl Rien.
"Musel bys být hnědej," řekl Awken. "A na hlavě mít něco zeleného."


Aria Oria mezitím nachystala jídlo a pití a převlékla se, s čímž se Rien nabízel, že by jí pomohl. Pak pod Ariiným vedením soutěž proběhla. Čtyři hodiny byly loveny ryby, raci a všelijaký odpad, takže řeka pak zbyla na daném místě překvapivě čistá.

Rien získal první místo v kategorii ryb i raků. První místo v kategorii odpadu získal Ters. Elandra se umístila na druhém místě v kategorii raků a dostala za to velice slušnou finanční odměnu, což ji udělalo velikou radost, ale protože se už mezitím setmělo, šla si lehnout.

Ráno se Elandra vydala do Karathy. Před cestou se pomodlila k Azharovi: "Azhare, děkuji ti za vše, čím jsi tento svět obdařil, a přeji si, ať si zasloužím tvou přízeň." Po cestě byla mimořádně ostražitá, potichu se plížila daleko od cesty, pozorně se rozhlížejíc. Její modlitba snad byla vyslyšena, neboť po cestě ji nic zlého nepotkalo a peníze skončily bezpečně uložené na jejím bankovním účtu.

Elandra si oddechla a zajela do Alwarielu. Původně tam chtěla delší dobu zůstat, ale hostinský u Mrzutého šotka jí řekl, že potřebuje doručit balík do Thalova chrámu v Karathě. Balík nebyl moc těžký, takže jej Elandra pro hostinského ráda doručila a těšila se z odměny 1 641 zlatých.

Pak, když už byla v Karathě, zašla k Modrému rackovi, kde opět potkala Riena. Přisedla si k němu, pogratulovala mu k dvojnásobnému vítězství v soutěži a zapředla s ním zajímavý rozhovor. Když mu řekla, že se chystá do Alwarielu, Rien se nabídl, že ji doprovodí, ale Elandra odmítla.

"Vždycky se potkáme v hospodě," řekl Rien. "To mě jen tak napadlo."
"Zvláštní," řekla Elandra. "Ale možná lepší, než se potkat někde na cestě."
"Copak?" řekl Rien. "Bála by ses mě?"
Elandra opatrně přikývla.
"Prosím tě, co bych ti asi tak udělal?" řekl Rien.
"To nevím, ale musím být opatrná," řekla Elandra. "Věřit jen těm, které dobře znám."
"No, dělej jak myslíš, jen to zní úsměvně, když jsi mě před nedávnem požádala, abych tě chránil," řekl Rien.
"Ano, já sama nevím, co vlastně chci," řekla Elandra, vypadajíc utrápeně.


Rien dal Elandře pro štěstí sošku motýla. Vážila přes pět liber a Elandra moc nevěřila, že by jí mohla přinést štěstí. Na oplátku dala Rienovi modrý karafiát, který před tím koupila v Kel-a-Hazru. Rien jí pověděl o zlověstném Černém lese na východě. Pověděl jí o cestě na západ vedoucí k prokletému majáku, přičemž Elandra vyjádřila domněnku, že černokněžníci prokleli maják, protože neměli nic rozumnějšího na práci, protože se jim nechtělo doručovat balíky. Také Elandře pověděl o štírech a hyenách v poušti na dalekém jihu. Na Elandře přitom viděl strach už jen z představ takových tvorů. Tehdy ji Rien pochopil a řekl:

"Každý má rád svůj život a nikomu není bolest příjemná, jen to nesmíš přehánět. Když se budeš starat jen o to, jak se chránit, jako bys přestala žít."

Rien vzal Elandru do Alwarielu. Byla utrápená a unavená. Rien jí zaplatil pokoj u Mrzutého šotka a nechal ji vyspat se. Samotný spánek příliš dlouho netrval, ale Elandře se v pokoji tuze líbilo a nechtělo se jí ven. Udělala si pořádek v batohu, vytáhla knihu kouzel a četla si o kouzlech třetího kruhu, což byl tehdy nejvyšší kruh, z něhož byla schopna nějaké kouzlo seslat.

Rien však byl netrpělivý. Přišel k jejímu pokoji, zaklepal na stěnu vedle závěsu a řekl: "To tu budeš celou noc?" "A proč ne?" řekla Elandra. Rien se zamotal do závěsu, a než se vymotal, Elandra se stačila obléknout.

Rien ji zavedl na střechu obchodu s magickými potřebami, jedno z jejích oblíbených míst, kde jí ukázal elfí víno a východ slunce.
Attachment:
File comment: Elandra sleduje východ slunce s Rienem.
s_rienem.jpg
s_rienem.jpg [ 121.16 KiB | Viewed 6662 times ]

Pak ji Rien zavedl na okraj Prahvozdu. Když procházeli západní čtvrtí Alwarielu, začalo pršet, a tak Elandra, jak byla zvyklá, vytáhla svůj nápadný světlý deštník.

"Prosím tě, schovej ten deštník," řekl Rien.
"Pršelo by na mě," řekla Elandra.
"Ano," řekl Rien. "Zaprvé: jsi druidka. Zadruhé: nejsi z cukru. A za třetí: do lesa se s deštníkem nechodí."
"Hmm," řekla Elandra, schovala deštník a začaly jí moknout vlasy.


V Prahvozdu ji Rien zavedl pouze kousek k nejbližšímu ohništi, a když zjistil, jak málo zkušeností s lesem Elandra má a že na ni padne strach, jakmile jí zmizí stráže z dohledu, rozhodl se, že se vrátí a ukáže jí nejprve Dorenský hvozd, protože ten byl rozhodně bezpečnější než Prahvozd. Později jí Rien dál vysvětloval, proč nemá nosit deštník: "S deštníkem jako bys volala do světa, že jsi bezbranná. Když vypadáš schopně, bandita si to může rozmyslet; zato když uvidí vykračovat si po cestě paničku s deštníkem, zaručeně ji přepadne, okrade, zabije, možná znásilní, protože je to snadná kořist."

Při čekání na loď do Karathy jí Rien podal další víno. Elandra vzdychla a nečekaně do sebe nalila všechno, co v láhvi zbylo. Během plavby víno udělalo své a Rien ji musel donést k Modrému rackovi v náručí a uložit do postele. Když se konečně večer probrala, potkala Riena u baru, kde chlastal kořalku. Zašla si k barvíři nechat přebarvit plášť na zeleno. Mezitím se setmělo a byla noc.

Rien jí řekl: "Pojď za brány, nebudem celou noc trčet tady, ne?" Elandra s Rienem šla přes farmu až k severnímu stanovišti gardy u roklin. Rien chtěl, aby s ním šla dál, ale Elandra to odmítla. Za celý svůj život byla v noci mimo bezpečná místa jen jednou (s Calliou) a věděla, že v noci se mimo města vysktují drowové, bandité a mnohá jiná životu nebezpečná stvoření. Rien však trval na tom, že tam půjde. Elandře ještě po vínu nebylo úplně dobře, takže se bez rozloučení otočila a vrátila se do Karathy, kde si pronajala další pokoj a opět se pořádně vyspala.

Další den strávila doručováním balíků, přičemž se opět dostala do Alwarielu. Po cestě přemýšlela nad Rienovými slovy o tom, že musí vypadat schopně, aby ji někdo nepřepadl. Vrátila se tedy do Karathy a zašla k barvíři, kde si nechala přešít zbroj. Důkladně se prohlédla v zrcadle a s výsledkem byla spokojená. Dalo by se říci, že jí trochu stouplo sebevědomí.

Už se tolik nebála a vyrazila do Shardonského hájku. Po cestě si sice dávala pozor, ale neplížila se a spoléhala na svého vlka. Tehdy na cestě v Dorenském hvozdu poprvé potkala polodračici Sally, ale bylo to jen krátké setkání. V Shardonském hájku se radila s druidy ohledně maskování a skrývání se. Když si to zkoušela jen tak, docela jí to šlo, ale když to pak zkoušela po cestě, narazila na problém. Její vlk se totiž moc skrývat neuměl a jeho kroky byly slyšet široko daleko. "Na co já cvičím ukrývání, když sebou tahám vlka, kterého uslyší každý na sto honů?" řekla Elandra. V Shardonském hájku nezůstala dlouho a brzy se vrátila do Karathy.

_________________
Ester Krejčí -- Moje vinná réva, sestry Janů, Vojtěch Verner, Jana Zlomilová a další. Netradiční inteligentní seriál z prostředí gymnázia.
<Aktivita ve hře: neaktivní>
                                                                                                                                
[Desatero přikázání pro role-playera]   [Hry na hrdiny: Teorie RPG]


Last edited by davidsoft on 16:20 26. Jun 2012, edited 1 time in total.

Top
Reply with quote  

 Post subject: Elandra Dalenden - třetí část
PostPosted: 11:49 22. May 2011 
Offline
Šlechtic
User avatar
 WWW  Profile

Joined: 10:27 08. Mar 2011
Posts: 326
Kapitola 6 -- Rien II - Rouk........[16. dubna 2011]

Elandře plynuly všední dny strávené doručováním balíků a procházkami po městě. Jednoho dne u severní brány potkala Riena na koni.

"Jéé, hezký den," pozdravila Elandra.
"Ahoj, bázlivko," řekl Rien.
"Co říkáš na moje nové šaty?" řekla Elandra. "Vypadám dost schopně?"
"Ujdou," řekl Rien, pokrčiv rameny.


Rien ji vzal na koně a spolu vyjeli po Karathské cestě k Ivory. Na cestě potkali elfku s neobvyklým účesem. Elfka se Elandře představila jako Rouk a přidala se k nim na cestu. V Ivory Rien koupil od nějakého rybáře čerstvě ulovené ryby, a protože se už pomalu začalo stmívat, urychleně vyrazili do Dorenského hvozdu, aby stihli doběhnout do Shardonského hájku. Tam si sedli k ohništi a Rien jej zapálil.

Elandra ukázala Rouk své starší šaty. Pak jí ukázala svého vlka. Rouk jím byla ohromena; tvářila se, jako by tak velkého a lítého vlka ještě neviděla. Zeptala se Elandry, čím svého vlka krmí. Elandra odpověděla, že pečenými rybami a raky. Zrovna však žádné maso neměla a vlk vypadal jako obvykle - hladově, takže Rouk dala Elandře kus rybího masa výměnou za maliny, které Elandra předtím nasbírala.

Když Elandra podala vlkovi kus pečeného masa, vlk na to vyvalil oči a chňapnul po něm. Žral, jako by čtrtnáct dní nic neměl. Když se nažral, lehl si do trávy a odpočíval, nicméně brzy mu začalo opět kručet v břiše.

Zprvu měla přikládat do ohně Rouk, ale ta měla jiné myšlenky, takže ohniště vyhaslo. Nabídla se Elandra, protože s tím měla zkušenosti a udržování ohně ji tak nějak podvědomě uspokojovalo.

Rouk navrhla, aby šli lovit jezevce. Elandra ji však přesvědčila, že jezevci si nezaslouží být loveni, jsou moc roztomilí. Proměnila se v jezevce, koukla na Rouk a vesele kvikla. Rouk se zahihňala a řekla: "Jak malý lesní prasátko." Elandra k ní přilezla a jemně se jí přitulila k noze. Rouk trochu znejistila. Když si toho Elandra všimla, kousek odlezla a proměnila se zpět v půlelfku.

Když zavrhli lov jezevců, Rien řekl, že půjdou lovit medvědy. Elandra zprvu váhala, ale Rien říkal, že medvědi jsou v lese přemnožení, a tak Elandra s jejich lovem souhlasila.

Pak mluvili o tom, jak bude Elandra živit svého vlka. "Hele, na to, jak je velkej, mu asi ryby stačit nebudou," řekla Rouk.

Pak Elandra vyprávěla, jak byly s Calliou u jezevců a po setmění ji málem zabilo hejno netopýrů. Rouk navázala příhodou, kdy na ni zaútočilo hejno netopýrů, když byla v karathských stokách na výpravě do Zeirova chrámu, a přidala krátkou příhodu o tom, jak ji zachránil kamarád jménem Torax před smrtonosným šlahounem z Ivorského jezírka. Rien pak vyprávěl, jak v Prahvozdu lovil opice s jednou hobitkou. "Mě by zabila už jedna setina opice. Natož zuřivé gorily," poznamenala Elandra.

Pak si Elandra a Rouk povídaly o tom, jaké je to ve zvířecí podobě mezi zvířaty. Elandra říkala, že je to pro zvířata, jako když do usedlé vesničky přijde cizinec. Rouk řekla: "Hehe... to znám... stačí přijít do Tartenu... ten dědula, co se tam poflakuje na návsi, má pořád nějaký poznámky." Elandra si vzpomněla na to, jak jí Awken říkal, že u cesty do Tartenu se vyskytují hadi. Rien řekl, že ti hadi jsou obrovští. Rouk to potvrdila, ale dodala, že jsou celkem neškodní, což Elandru potěšilo. Pak rozhovor pokračoval krátkou debatou o kouzlech.

Elandra se šla opět převléci do svých nových šatů a ukázala Rouk svůj deštník. Rien přitom protočil oči. Rouk ukázala Elandře svoje další šaty. Mezitím se začalo pomalu rozednívat. Ráno se rozešli. Rien šel lovit medvědy, Rouk šla do Karathy hledat Ariu Oriu a Elandra zašla za arcidruidem Naerilem poradit se o výživě svého vlka. Elandře se v Shardonském hájku líbilo, takže tam zůstala další den a noc, z toho část doby v podobě jezevce, protože se v ní cítila blíž přírodě a mohla se stočit do klubíčka v trávě a vklidu odpočívat.

Následujícího dne ráno jí arcidruid Naeril dal balík k doručení do královského paláce v Alwarielu. Po cestě potkala Riena, který právě jel do Doubkova koupit nějaké kouzelné hůlky. Elandra s ním chtěla jet, ale musela doručit balík. Rien řekl, že na ni pak počká v Ivory. Elandra tedy pospíchala do Karathy.

V magické univerzitě Mágů Azurové věže dostala Elandra balík do Posvátného hájku v Alwarielu pro arcidruida Isendora, a když jej doručila, dostala ještě další balík do královského paláce. Celou cestu běžela, aby na ni Rien nemusel dlouho čekat, ale když po doručení všech balíků doběhla do alwarielského přístavu, zjistila, že jí právě před pár minutami ujela loď. Bylo to však štěstí, protože při čekání zašla k Mrzutému šotkovi, kde hostinský potřeboval doručit spěšně balík do vojenské akademie Brana Rozvážného.

V Karathě pak Elandra vrátila mulu a vydala se zpět do Ivory. Po cestě uviděla nemocného kosa. Přestože spěchala, podívala se na něj a vyléčila mu ranku blízko oka, která mu musela předtím způsobit spoustu utrpení.

Když konečně kolem poledne doběhla do Ivory, Rien před hostincem pil čaj. Už tam zřejmě čekal docela dlouho. Spolu pak vyšli do Dorenského hvozdu. Prošli poměrně velký kus lesa směrem na západ, ale bylo by zbytečné se o tom rozepisovat, protože Rien zavedl Elandru do sídla zlobrů, kde jim nečekaně vyprchala neviditelnost, načež Elandra dostala od zlobrů několik ran do hlavy (z různých směrů) a upadla do bezvědomí. Rien přepral celou armádu zlobrů a odtáhl Elandřino bezvládné tělo do Thalova chrámu v Ivory.

Kněz Elandru ošetřil, ale když se probudila z bezvědomí, silně ji bolela hlava. Poslední, co si pamatovala, bylo, jak procházeli kolem Hilských ruin směrem na západ. Na jejích šatech a plášti byla vrstva čerstvé krve zlobrů, což jí na náladě vůbec nepřidalo.

"Dobrodružství nikdy není bez rizika," řekl Rien.
"Já nechci dobrodružství," řekla Elandra.
"Není to tvoje krev, je těch, co tě chtěli zabít," řekl Rien.
"A proč mě chtěli zabít?" řekla Elandra.
"Jsou to zlobři," řekl Rien. "Myslím, že se jedí lidi, nebo je obětují Gordulovi."
"Jdu se vyspat," řekla Elandra. "Děkuji, že jsi mě odnesl."


Rien ještě dal Elandře poměrně velkou zásobu čerstvého medvědího masa pro jejího vlka. Elandra si u Krkovičky zaplatila pokoj, svlékla ze sebe zakrvácený oděv, lehla si do postele a ležela.

Když se probudila, cítila se o dost lépe. Oblékla si své starší šaty, které přežily v batohu bez poškození. Zašla do Shardonského hájku a tam opekla maso nad ohněm. Když měla všechno maso opečené, zavolala svého vlka. Zatímco vlk spokojeně hodoval nad poměrně velkou hromadou opečeného masa, Elandra prala v potůčku zakrvácené šaty.
Attachment:
prani_pradla.jpg
prani_pradla.jpg [ 131.98 KiB | Viewed 6686 times ]

Vyprané šaty donesla k sušáku na kůže a pověsila je tam a sedla si k ohništi. Její vlk vypadal poprvé po dlouhé době nažraně a spokojeně. Možná až moc. Prožila v Shardonském hájku další noc a následujícího dne se odhodlala vyrazit do Tartenu.

//edit 21. 6. 2011: drobné úpravy
//edit 8. 7. 2011: oprava jednoho překlepu

_________________
Ester Krejčí -- Moje vinná réva, sestry Janů, Vojtěch Verner, Jana Zlomilová a další. Netradiční inteligentní seriál z prostředí gymnázia.
<Aktivita ve hře: neaktivní>
                                                                                                                                
[Desatero přikázání pro role-playera]   [Hry na hrdiny: Teorie RPG]


Last edited by davidsoft on 21:21 08. Jul 2011, edited 2 times in total.

Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Elandra Dalenden
PostPosted: 17:13 21. Jun 2011 
Offline
Šlechtic
User avatar
 WWW  Profile

Joined: 10:27 08. Mar 2011
Posts: 326
Kapitola 7 -- Ters I - Spřízněná duše........[18. dubna 2011]

Podkapitola 7.1 -- Tarten a Doubkov........[18. dubna 2011]
Elandra již o cestě do Tartenu uvažovala delší dobu. Awken jí kdysi řekl, že se na té cestě vyskytují hadi, proto se Elandra dlouho bála se na ni vydat. Když však Rouk řekla, že ti hadi jsou celkem neškodní, Elandře to pomohlo a nakonec se tam odvážila. U uhlířských milířů skutečně potkala tři zmije. Zjistila však, že už jim rozumí dost na to, aby na ni neútočily. Dokonce ošetřila jednu z nich, která měla poškozenou čelist, a protože byla zmije vyhladovělá, Elandra ji nakrmila kouskem opečeného masa.

Elandra došla na křižovatku v Severním vřesovišti, kde byl rozcestník a jeden z ukazatelů ukazoval na Doubkov. Šla však rovně a došla do Tartenu. Tam si v nálevně U Pěti soudků dala vařejná vejce. Na návsi potkala vetchého starce a popovídala si s ním. Říkal, že přes den je cesta do Doubkova určitě bezpečná. Tuto informaci si pak Elandra pro jistotu ještě ověřila u strážných před jižní bránou.

Elandře došla kouzla a musela počkat nějakou dobu, než si mohla meditací připravit novou zásobu. Než však mohla meditovat, začalo se stmívat, takže Elandra začala hledat místo k přespání. V nálevně však pokoje neměli a ani jinde neuspěla, takže si ustlala v trávě za stromem těsně u hradeb a noc proležela tam. Nebylo to pohodlné spaní, ale díky dece nebyla Elandra po probuzení rozlámaná.

Ráno se vydala na cestu a po projití bránou si opět zavolala svého vlka a nakrmila ho další dávkou pečeného masa. Po cestě byla náležitě ostražitá, ale stařec měl pravdu a Elandra v pořádku došla až do Doubkova. Tam se pár hodin zdržela. Byla okouzlena tamější svatyní Azhara, připadala jí ještě krásnější než jeho svatyně v Shardonském hájku, tak napsala pochvalu jejím udržovatelům na doubkovskou nástěnku.

Ještě téhož dne se Elandra vydala z Doubkova na cestu zpět. U křižovatky v Severním vřesovišti u Tartenu si pak všimla, že za ní někdo jde, a dokonce někdo s mečem v ruce. Ve skutečnosti nešel za ní, protože byla tak dobře zamaskovaná, že ji neviděl, ale za jejím vlkem.

Otočila se, ukázala se a řekla: "Dobrý den."
Byl to Ters. "Zdravím, to je vaše zvíře?" řekl.
"Toho vlka se nebojte," řekla Elandra. "Ano, je můj."
"Je krásný," řekl Ters.
"Děkuji," řekla Elandra a pod kůrou se jí objevil lehký úsměv.


Ters ji požádal o pomoc v jeskyni u Ivory. Elandra rozhodně nehodlala jít do jeskyně, ale protože oba směřovali k Ivory, šli spolu. Po cestě ho Elandra varovala před medvědy a před jeskyní pak Tersovi vyléčila všechny rány a seslala na něj svoji podpůrnou a ochrannou magii.

Elandra došla do Karathy, kde v dílnách potkala Awkena. Awken si ji prohlédl od hlavy k patě a řekl: "No teda. Sluší ti to."
"Vy jste mě v těchto šatech ještě neviděl, že?" řekla Elandra.
"Ne ne," řekl Awken a usmál se.
S Awkenem tam byla Sally. Ukázalo se, že je to jeho přítelkyně. Elandra pověděla Awkenovi o svých cestách do Tartenu a Doubkova, a zdálo se, že na něj udělala velký dojem. Také se mu pochlubila, že by již měla zvládnout seslat nějaké kouzlo i ze čtvrtého kruhu. Sally se s Elandrou trochu seznámila a darovala jí vlastnoručně vyrobenou mithrilo-platinovou hůl s vrbovou násadou, čehož si Elandra velmi vážila.

Další balík na doručení ji zavedl do Kel-a-Hazru. Nejezdila tam ráda. Jednak se jí tam nelíbilo, ale také proto, že plavba tam i nazpět trvala vždy docela dlouho (skoro hodinu). Po cestě si Elandra pročítala knihu povolávání a nechápavě kroutila hlavou nad podivnými tvory, které lze povolat. Zaujal ji např. mizící pes, nebeský medvěd grizzly nebo džin.

Další balík byl do Karathy a tam zase dostala balík pro arcidruida Isendora v Alwarielu, k němuž chodila na návštěvu už jako malá a již tehdy ji fascinoval portál v tamějším sídle druidů. Když byla malá, nechávala se přenášet přes portál sem tam i více než stokrát, ale z toho už dávno vyrostla, takže když už byla v Posvátném hájku, zastavila se ještě u posvátného stromu a pomodlila se k Azharovi i Lothianovi.

Do Karathy se vrátila v noci a zašla do arény ve Vojenské akademii Brana Rozvážného, kde si zkoušela vyvolat ony podivuhodné tvory. Aréna měla pro ni tu výhodu, že kdyby ji snad některý špatně vyvolaný tvor ublížil, byla by ošetřena, takže povolávání tvorů v aréně bylo pro ni bezpečné. Podařilo se jí vyvolat různé dráčky, brouky, medvědy a rovněž malého vlka. V jednu chvíli, když se sama přeměnila v medvěda, bylo v aréně stádo čtyř zvířat - její běžný vlk, povolaný vlk, medvěd, jehož vyvolání se nepovedlo, ale podařilo se jej ochočit, a Elandra v podobě medvěda.

Podkapitola 7.2 -- Cesty s Awkenem........[20. dubna 2011]
V dílnách pak potkala Awkena a Sally, kteří plánovali výlet do Alansijských vrchovin. Elandra se k nim přidala, protože hodlala spoléhat na Awkenovu neviditelnost a byla zvědavá, jak to tam vypadá. Ráno vyrazili k Ivory a na Karathské cestě je přepadlo stádo vlků a o kousek dál na ně útočili i jezevci a útočili i na Elandru. "Zvířata vás přímo žerou, co?" řekla Sally. Když však došli k Ivory, Elandru rozbolelo břicho, takže se odpojila a šla si lehnout do hostince U Krkovičky.

Když se už cítila dobře, vyrazila do Shardonského hájku a na cestě potkala Awkena, opět v neviditelnosti, takže do něj málem vrazila. Awken jí nabídl, že by ji mohl vzít do Severního vřesoviště. Doběhli tam a proběhli Severní vřesoviště od východního okraje Krynských hor téměř až po Doubkov. Awken přitom hledal dub.

Když došli k jedné jeskyni, Awken řekl: "Hmm, jeskyně."
"Uvnitř dub nebude," řekla Elandra.
"To ne, ale... no, necháme to na potom," řekl Awken.
"Nejsou tam ti ethyo-cosi, o kterých mi říkala Callia?" řekla Elandra.
"V těchto končinách pobývají vlkodlaci a vrrci... je to možný," řekl Awken.
"Doufám, že tu pobývají jen v noci," řekla Elandra.
"Mno, vrrci mi až tak těžkou hlavu nedělají," řekl Awken.


Pak konečně dub našli a Awken z něj natěžil nějaké dřevo. O kousek dál, u divokých psů, narazili na bezvládné lidské tělo ležící na zemi. Již mu nebylo pomoci. Kolem něj však leželo osm váčků. Awken řekl Elandře, aby poklad vybrala. "Není to past?" řekla Elandra. Awken vyvolal pixie a ta poklad prolétala a žádnou past nenašla. Elandra tedy vybrala jednotlivé váčky. V každém bylo jeden až osmdesát zlaťáků. O kus dál ukázal Awken Elandře cestu k obřím mravencům.

Cestou zpět potkali jižně od křižovatky (tedy nedaleko uhlířských milířů) mága ve žluté róbě. Elandra ho viděla jen díky tomu, že měla od Awkena Prohlédnutí neviditelnosti. Elandra se na chvilku schovala za strom, ale když viděla, že se onen mág nechová nepřátelsky, zase vylezla. Mág se představil jako Lorin a nabídl, že by mohli udělat nějaký obchod. Elandra mu nabídla několik věcí, které měla zrovna v batohu. "Pak mám ještě nějaké bylinky a nějaké houby," řekla Elandra. "A nějaké smetí."
"Tak to už vůbec nechci," řekl Lorin.


Elandra pak došla do Shardonského hájku, kde se proměnila v jezevce, spokojeně se položila do trávy a chvíli oddechovala. Dalšího dne došla do Ivory, kde se na nástěnce dočetla, že jakýsi Crispin Blasius vypsal odměnu za ulovení stingeřího mága, pavoučího jezdce, zimního vlka, mrchožrouta, upířího netopýra, křížnatky líté, formiana, zlobra, starého lítého jezevce, gnolla, obřího kraba, půlogra, vrrrka, leopardodlaka, skřetího zvěda, mutanta z majáku, světlušky z bažin, mefita a dalších. "To je hrůza, co všechno existuje za havěť," řekla.

Elandra došla do Karathy a zašla do sirotčince, protože jí to Sally doporučila. Líbilo se jí tam a nechala tam dětem pár lískových oříšků.

Podkapitola 7.3 -- S Tersem v Alwarielu........[23. dubna 2011]
Elandra se začala cítit osaměle, tak zašla do dílen v naději, že tam potká Awkena a Sally. Místo nich tam ovšem potkala Terse. Zrovna vyráběl novou zbroj a také se cítil osaměle, takže se dali do řeči. Na práci v karathských dílnách bylo potřeba povolení, které stálo 10 tisíc zlatých. Elandra Tersovi řekla o dílnách v Alwarielu. Když Ters dodělal zbroj, šel s Elandrou do přístavu a koupili si lísky na plavbu do Alwarielu. Ters si však uvědomil, že si u Magické univerzity Mágů Azurové věže zapomněl mulu. Vyběhl tedy z lodi a běžel pro ni. Bohužel se nestihl vrátit do odjezdu, takže Elandra odplula bez něj.

V Alwarielu pocítila opět samotu a doufala, že Ters přijede. Za hodinu se dočkala, Ters přijel další lodí. Vytáhl pochodeň a svítil Elandře na cestu. Elandra se usmála a seslala na sebe i Terse Ultravidění.

Před dílnou Terse udivil prodejce medvědů. "Medvěd?" podivoval se Ters. "Ano," řekla Elandra. "Dopravní medvěd."

Když Ters vešel do alwarielské dílny, byl okouzlen. "Super dílna!" řekl Ters. "Odtud mě nedostanete." Elandra byla moc šťastná, že se tam Tersovi líbí. Ters jí dal několik stažených kůží z vlků a Elandra je sušila. Začalo ji to bavit, protože už se jí tolik nepřipalovaly. Když všechny kůže usušila, pustila se do louhování a snažila se vyrobit kožky. Kůže se jí celkem hodně připalovala, ale nakonec se jí podařilo vyrobit první kožku.

"Nevím, zda jsem se měla vůbec vydávat do světa," řekla Elandra. "V Alwarielu mi bylo vždy dobře. Až na to osamění."
"Jste osamocená?" řekl Ters. "Vždyť máte hodně přátel."
"Nyní ano, ale jako dítě jsem neměla žádné," řekla Elandra.
"Tak to jsme na tom stejně," řekl Ters.
"A i když je mám, je někdy těžké je potkat," řekla Elandra. "Někdy jsou v Ivory, někdy v Karathě v dílnách, někdy u severní brány..."
"My se potkáváme docela často," řekl Ters.
"V poslední době ano a mám z toho docela radost," řekla Elandra.
"Já taky," řekl Ters.
"Když jsem vás poprvé potkala, byl jste mi docela nesympatický, ale jak vás blíž poznávám, líbíte se mi čím dál víc," řekla Elandra.


Po chvíli (delší době) práce začal Ters vypadat trochu unaveně, tak mu Elandra zašla ukázat hostinec U Mrzutého šotka. Ters ale chtěl odplout do Karathy.

"A kdybyste něco potřebovala, tak mi řeknete, jo?" řekl Ters.
"Tak nejvíc bych potřebovala slušně placenou práci," řekla Elandra.
"To jo no, to je třeba platneřina, ale to asi ne," řekl Ters.

"A také spřízněnou duši," řekla Elandra.
"To já bych potřeboval taky. A našla jste už někoho?" řekl Ters.
"No, tak třeba vás," řekla Elandra.
"Cože?" řekl Ters.
"Připadáte mi jako taková spřízněná duše," řekla Elandra.
"Vy mě taky, jste taková klidná a nebojíte se práce," řekl Ters.
"Ach," řekla šťastně Elandra, "jste snad první, kdo mi řekl, že se nebojím. Všichni ostatní říkají, že jsem strašpytel. To je krása."
"Tak jsou blbý," řekl Ters.
"Kupte si lístek," řekla Elandra.
"Jo vlastně," řekl Ters a šel si ke kapitánovi koupit lodní lístek. Když se vrátil, řekl: "Jede za čtyři minuty."
"Tak na shledanou," řekla Elandra. "Lothian s vámi."
"Je mi blbé se loučit," řekl Ters.
"Proč?" řekla Elandra.
"Budete mi chybět," řekl Ters.
"Vy mě také," řekla Elandra.


Když loď pomalu odplouvala, Elandra ještě zamávala Tersovi na rozloučenou. Pak zašla do Posvátného hájku, tiše a uvolněně tam seděla a poslouchala zurčení vodopádu. Přitom zhluboka dýchala čerstvý vzduch. Ráno se cestou z Posvátného hájku zastavila u arcidruida Isendora a ten jí řekl, že potřebuje doručit balík obchodníkovi v hostinci U Mečouna v Kel-A-Hazru. Elandře se tam nechtělo, ale potřebovala si nějak vydělávat a navíc nechtěla arcidruida zklamat, takže si balík vzala.

Po cestě se zastavila v královském paláci, kde jí nabídli balík do Doubkova, který ale odmítla. U Mrzutého šotka si pak vzala ještě balík adresovaný na karathskou radnici. Obchodík v Kel-A-Hazru jí nabídl balík do Isilské pevnosti, což však Elandra odmítla a vydala se doručit balík do Karathy. Úředník v Karathě ji příjemně překvapil balíkem do Vojenské akademie Brana Rozvážného.

Pak zašla k severní bráně, kde nabídla alwarielského medvěda prodejci mul. Ten jej však odmítl, takže Elandra nechala medvěda na stanovišti pro koně.

Podkapitola 7.4 -- Karathská západní cesta........[26. dubna 2011]
V dílnách pak potkala Awkena. Awken se však chystal na projížďku se Sally, takže na Elandru neměl zrovna čas. Elandra si vzpomněla, že před pár dny četla na nástěnce zprávu o Karathské západní cestě a chtěla se tam vydat. Awken se Sally odjeli severní bránou a Elandra pak zamířila k západní bráně.

U hřbitova na sebe Elandra seslala obvyklá kouzla a zavolala si vlka. Když však kousek za hřbitovem objevila sympatický rybníček, procházku si rozmyslela a do večera tam zůstala a rybařila. Večer se vrátila do Karathy s plným batohem ryb.

Zanedlouho se v dílnách opět setkala s Awkenem, Sally, a dokonce i s Tersem. Elandra chtěla s Tersem opět zajet do Alwarielu, ale Ters měl objednávku, takže musel pilně pracovat. Venku byl pěkný den, a tak se Elandra rozhodla, že se na procházku po Karathské západní cestě vydá nyní. Rozloučila se s Tersem a odešla.

Hned za karathským hřbitovem se pomodlila k Azharovi a zavolala svého vlka. Seslala na něj i na sebe obvyklou dávku kouzel a ještě nějaká navíc a vyšla s ním po cestě směrem na západ. Prošla kolem jezírka a klikatící se cestou kolem skalisek. U mostu přes řeku potkala stádo černých antilop. Po cestě se plížila a dávala velký pozor, aby ji nepřekvapilo nějaké nenadálé nebezpečí. U cesty žilo několik zmijí, ale nevšímaly si jí, takže mohla vklidu projít.

Došla až k majáku na západním pobřeží. Nepřibližovala se k němu, kvůli tomu, co jí o něm řekl Rien, ale faktem je, že by se k němu nepřibližovala, ani kdyby jí o něm nikdo nic neřekl. Pak vyšla na cestu nazpět. Tentokrát se už tak opatrně neplížila. Zmije, které ji směrem tam nechaly projít, na ni ovšem tentokrát zaútočily. Byly tři a Elandřinu vlkovi se zuřivě bránily, takže Elandra i s vlkem utekla a musela mu vyléčit těžká zranění. Nakonec došla zpět do Karathy.

Podkapitola 7.5 -- O Eranině zahradě........[29. dubna 2011]
O pár dní později u vchodu do Svazu Karathských obchodníků potkala Ariu Oriu a chtěla se s ní poradit o jednom svém nápadu. "Nedávno jsem byla na procházce na Karathské západní cestě a líbilo se mi tam," řekla Elandra. "Ve světě existuje určitě spousta takových pěkných míst." Aria jí řekla o Eranině zahradě. Protože tam Elandra ještě nikdy nebyla, Aria jí pověděla její historii:

"Říká se tomu Eranina zahrádka, roste tam jedna cenná bylinka a celé je to tam moc pěkné a hlavně je tam takový pocit bezpečí," řekla Aria. Elandra se usmála a spokojeně poslouchala. Aria pokračovala: "Erana byla čarodějka, čarodějka-bylinkářka, žila v Gruberiku a pomáhala různým lidem mastma, léčivýma lektvarama a magií. Byla moc hodná, ale víš, jak už to bývá. Být oblíbený je fajn, ale budí to v některých závist. Takže baron Wladogurteheim, uff," řekla Aria, uchechtla se a pokračovala: "děsné jméno, asi sem ho řekla špatně, ale to je jedno. No, prostě jí nařídil, aby se vystěhovala. Ona nic neřekla a druhý den po ní nebylo ani vidu ani slechu, zmizela. Ale povídá se hodně zajimavá věc. Od té doby, co odešla, se Gruberiku prý vyhýbají vlci. Říká se aspoň v baladách, že prý kolem Gruberiku zasadila bylinky, které vlkům vadí. Asi chtěla chránit takhle Gruberik," řekla Aria a usmála se. "Místní obyvatelé jí na počest v její zahrádce postavili sochu."
"Aha, to je zajímavé," řekla Elandra.


Aria pak Elandře zhruba popsala i cestu do Eraniny zahrady. Pak přešly k Elandřině původnímu nápadu - Elandra chtěla uspořádat soutěž o nejoblíbenější místo.

"Každý by napsal jedno nebo víc míst, kde se mu líbí, a jak se tam dostat," řekla Elandra.
"Nebo vybrat pár míst a s družinou se tam pak vypravit a každý by to ohodnotil," navrhla Aria.
"Aha, takto," řekla Elandra. "I to by šlo."
"A nebo jak to říkáš ty," řekla Aria a usmála se. "Zní to moc hezky, líbí se mi to."
"Ale těch míst může být hodně a třeba to nepůjde stihnout za jeden den," řekla Elandra.
"A jo, to máš pravdu," řekla Aria.
"Mohlo by se vybrat jedno nebo dvě nejoblíbenější a tam bychom se pak vydali," řekla Elandra. "Ale ta ostatní by se sepsala a dalo by se to vydat jako turistický průvodce. Myslím, že něco takového tu chybí. "
"To máš pravdu," řekla Aria a usmála se. "Já myslím že by to i šlo. Já právě zamýšlela uspořádat soutěž znalostí tohoto světa. Chtěla jsem hádankou o tom místě něco povědět a pak bychom se tam museli vypravit a cestou bysme si povídali o tom, co kde je, a když bychom na to místo přišli, tak bychom si pověděli jeho historii a tak."
"Mohli bychom se sejít třeba u Mrzutého šotka v Alwarielu," řekla Elandra a sledovala, co si o tom bude Aria myslet.
"To by nebyl problém," řekla Aria.
"Dobře," řekla Elandra. "Jsem ráda, že se ti ten nápad líbí. Dám to nějak dohromady a vyvěsím na nástěnku."
"Fajn, budu ráda, ale v blízké době pořádám ten rytířský turnaj, tak aby se ty akce nekřížily," řekla Aria.
"Na ten turnaj, co se chystá, možná přijdu jako divák," řekla Elandra. "Ano, počítám s tím."
"Výtečně, budu ráda a rovnou na tom turnaji bys mohla vyhlásit tohle setkání," řekla Aria.
"To je skvělý nápad, děkuji," řekla Elandra.
"Nene, já děkuju, ani nevíš jak mě těší, že někdo takhle přemýšlí a chce zabavit ostatní," řekla Aria.
"Ano," řekla Elandra. "Ostatní i sebe."
"Tak tak," řekla Aria a usmála se.


Aria pak vzala Elandru na návštěvu do svého bytu, který byl poblíž. Elandra už znala jeho adresu, ale nemohla jej najít, protože vchod stál v postranní uličce. Když Elandra do Ariina bytu vstoupila, připadal jí úžasný.

Když skončily, Elandra šla dál doručovat balíky. V té době to pro ni byl hlavní zdroj příjmů.

_________________
Ester Krejčí -- Moje vinná réva, sestry Janů, Vojtěch Verner, Jana Zlomilová a další. Netradiční inteligentní seriál z prostředí gymnázia.
<Aktivita ve hře: neaktivní>
                                                                                                                                
[Desatero přikázání pro role-playera]   [Hry na hrdiny: Teorie RPG]


Last edited by davidsoft on 16:21 26. Jun 2012, edited 1 time in total.

Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Elandra Dalenden
PostPosted: 12:55 27. Apr 2012 
Offline
Šlechtic
User avatar
 WWW  Profile

Joined: 10:27 08. Mar 2011
Posts: 326
Kapitola 1 -- Alwariel (podrobnější verze)
Popis města
Alwariel je město elfů na březích řeky Ithilsir. Město je důkladně obklopeno neprostupnými skalami a hustým lesním porostem. Vede z něj jediná cesta, a to směrem na západ, nicméně většina cestujících připluje po řece. Cesty jsou z ušlapané hlíny jako v lese, nejsou nijak zvlášť dlážděny. Po celém městě volně rostou stromy a všechny domy jsou ze dřeva, proto je Alwariel často označován jako lesní město. Ulice jsou osvětleny zelenými lampiony pověšenými na dřevěných sloupech a kromě elfů tu můžete potkat také malé rozverné pixie, ochotné dryády, statné satyry a mírumilovné pandy a zřídka i jiné podobné tvory, na jaké v lidských městech nenarazíte.

Město se skládá z pěti čtvrtí. Na severním okraji se nachází přístavní čtvrť, odkud vyplouvají lodě do Karathy a Kel-A-Hazru. Nedaleko místa, odkud vyplouvají lodě do Karathy, stojí hostinec U Mrzutého šotka, kde velmi dobře vaří. Když se z přístavní čtvrti vydáme na jih, projdeme kolem stanoviště elfích stráží v zelených hraničářských uniformách a dojdeme do šlechtické čtvrti, které dominuje královský palác vyhloubený v obřím stromu. Vedle něj pak stojí banka a na druhé straně ulice obchod s magickými potřebami. Vydáme-li se ze šlechtické čtvrti dál na jih, projdeme pod kamenným obloukem a dojdeme do Hájku mrtvých, kde jsou pohřbíváni zemřelí a kněží Lothiana, stvořitele elfů, se modlí za jejich duše. V Hájku mrtvých se nachází Lothianova svatyně vytesaná hluboko ve skále.

Ve šlechtické čtvrti vedle obchodu s magickými potřebami stojí dřevěný most přes Ithilsir. Po tomto mostě dojdeme do západní čtvrti, kde se nacházejí dílny a obchody s bojovým vybavením. Vedou odsud tři cesty. Po cestě na východ jsme právě přišli ze šlechtické čtvrti. Cesta na západ vede do Prahvozdu, nejstaršího lesa Redaan-Teru (a možná také nejnebezpečnějšího). Třetí cesta vede kolem dílen na sever do poslední alwarielské čtvrti, kterou je Posvátný hájek, kde se nachází sídlo druidů. Mír Posvátného hájku však nestřeží elfové, ale takzvaní stromovci, kteří vypadají jako enti. Uprostřed Posvátného hájku stojí vysoký ostrůvek a na něm roste posvátný strom.

Elandřini rodiče
Elandra Dalenden se narodila v Alwarielu v ranních hodinách 2. prosince 1481. Její otec Abdul ibn al-Faí byl člověk. Pocházel z Kel-A-Hazru, ale roku 1479 přijel do Alwarielu s družinou zlatokopů a začal pořádat výpravy do Prahvozdu. Nikdy se příliš netajil tím, že mu jde hlavně o peníze.

Její matka Quenra Dalenden byla elfská druidka. Účastnila se al-Faíových výprav, což bylo výhodné pro obě strany. Quenra znala bezpečné cesty po Prahvozdu, což umožnilo družině vyhnout se některým nebezpečím, zejména teritoriím divokých zvířat a skřetvědů, a usmířit divoké elfy, pokud na ně po cestě narazili. Na oplátku měla přehled o tom, co člověk se svou družinou v lese provádí a šanci rozmluvit mu rozhodnutí, která by byla proti zájmům elfů či přírodní rovnováze v Prahvozdu.

Když se jim narodila Elandra, Quenra se o ni starala, ale nechtěla zanedbávat svoji úlohu v lese. Proto Abdul platil Elandře vychovatele na dobu, kdy byla Quenra s ním a jeho družinou nebo kdy se starala o Prahvozd, a na výpravy chodili dál. Družina nebyla dokonale vybavena, často jen těsně unikla záhubě. Vydělávali ale slušné peníze a Abdul byl spokojen.

Elandřino dětství
Elandra mezitím rostla. Už se o sebe byla schopna krátkodobě postarat sama, takže ji nechávali v Alwarielu samotnou. Měla zde několik oblíbených míst a většina z nich jí vydržela až do dospělosti.

Chodila např. do sídla druidů v Posvátném hájku, kde ji fascinoval magický portál vedoucí z jedné místnosti do druhé. Portál je magické zařízení umožňující okamžité přemísťování. Vždy existují dva portály, které jsou spojené. Když bytost vejde do jednoho z nich, portál ji rychlostí světla přemístí do toho druhého.

Elandra ráda stávala na mostě přes Ithilsir a jen tak sledovala protékající vodu a zdálo se jí, že řeka stojí a most se s celým městem pohybuje. Nebo do vody házela lehké kamínky a dívala se na druhé straně, zda proplují pod mostem, nebo je pohltí hluboká voda.

Milovala odpočinek na lavičkách kolem fontány v malém parku vedle kovárny a obdivovala překrásný výhled z točitých schodů kolem královského paláce či kolem obchodu s magickými potřebami. Někdy také zašla do Lothianovy svatyně v Hájku mrtvých, kde ji prostupoval pocit klidu, bezpečí a pokory.

Když byla Quenra s ní, občas ji vodila na okraj Prahvozdu, nejčastěji do hájku se sochou draka. Elandra byla zvědavá a chtěla vědět, co je v jeskyni, která se nachází kousek od onoho hájku. Quenra ji však varovala, že přírodní jeskyně jsou vždy plné tvorů, kteří si je brání, a není rozumné tam chodit, pokud elf ony tvory nezná, a i pak je to velmi nebezpečné. Elandra se tedy spokojila s tím, když jí matka odpovídala na spoustu zvědavých otázek a vyprávěla zajímavé příhody.

Ztráta rodičů
Roku 1488 se stala strašlivá tragédie. Abdulova výprava procházela jednou jeskyní v Prahvozdu. Když Abdul, který kráčel jako první, šlápl na dobře skrytý spouštěcí mechanismus, z podlahy vytryskl ohnivý sloup a sežehl jeho tělo, které pak padlo na zem. Chytil se do pasti. Možná by mu ještě bylo pomoci, ale v tentýž okamžik se na družinu z několika stran vyřítilo asi dvacet elfích banditů a družina neměla sílu jim vzdorovat.

Quenra se uměla proměnit v červeného draka, tvora tak silného, že by snad dokázal přemoci všechny bandity, ale neudělala to. Místo toho se zamaskovala a tiše odešla, aniž by si toho někdo z banditů všiml.

Vrátila se do Alwarielu. Když se Elandra ptala, kde je otec, Quenra jí pověděla vše, co viděla. Pro Elandru to byl hrůzný zážitek a na mnoho let ji odradil od účasti na podobných výpravách a od cestování vůbec. Dlouho nevěřila v bezpečnost ničeho, co bylo mimo Alwariel.

Roku 1502 se Quenra Dalenden se svojí dcerou rozloučila. Řekla jí, že přesto, že podle elfích měřítek, je ještě velmi mladá, je velice inteligentní a dospívá překvapivě rychle, takže je již schopna se o sebe postarat. Elandra nechtěla, aby ji matka opustila, ale Quenra již byla rozhodnuta.

Po matce zůstaly Elandře jen vzpomínky a rady do života a kniha o druidských kouzlech, jejímuž obsahu však Elandra zatím příliš nerozuměla. Elandra se o sebe vskutku uměla sama postarat. Vydělávala si peníze tak, že nosila balíky ze sídla druidů do královského paláce a nazpět, a jinak žila poměrně samotářský život. Naučila se samotu celkem dobře snášet, ale stále jí něco chybělo. Po obou rodičích totiž zdědila zvědavost a touhu po poznání a cestování.

U Mrzutého šotka občas potkávala dobrodruhy a cestovatele. Někteří z nich byli ochotni se s ní podělit o své zážitky a Elandra jim zvědavě a pozorně naslouchala a mrzelo ji, že jim de facto nemá co nabídnout. Také ji trápilo to, že skoro každý cestovatel, na kterého narazila, měl v rodině někoho, komu bylo nějak ublíženo.

První výprava
Až ke konci roku 1514 Elandřina touha převážila. Přidala se k družině jednoho lidského cestovatele a vyrazila s ní směrem do Khar-Durnu, nejstaršího města Redaan-Teru, založeného kdysi dávno trpaslíky daleko na severu v Krynských horách.

Jednoho dne odpoledne družina nastoupila na loď mířící do Karathy. Elandra si sebou vzala slušnou zásobu jídla a pití, ale peněz moc ne. Na sobě měla starobylé hnědé druidské roucho a na cestu si vzala ještě zelené "elfí oblečení".

Když loď vyplula, Elandra sledovala, jak se alwarielské břehy vzdalují, až zmizely úplně. Po nějaké době plavby se řeka začala rozšiřovat a volně přešla v Stříbrné moře. Plavba na západ netrvala dlouho a loď zakotvila u mola v karathském přístavu. Pro Elandru to byl velký krok do neznáma. Zatímco v Alwarielu byly ulice pěšinami vyšlapanými v trávě a hlíně, v Karathě byly ulice dlážděné a domy kamenné.

Družina prošla klikatými ulicemi na náměstí a pokračovala k severní bráně. Nikde v Karathě se nezastavila. Prošla severní bránou, přes farmu a dál po Karathské cestě, kterou zprvu necelou míli lemovaly hluboké rokliny a zhruba další dvě míle louky a drobné lesíky. Po těchto třech mílích došla družina k vesnici jménem Ivory.

Ivory měla zhruba obdelníkový tvar a byla obepnuta asi deset stop vysokými dřevěnými hradbami, nad nimiž hlídkovali lidští lučišníci. Vypadala jako prostá venkovská vesnička. Družina do ní vstoupila východní bránou a prošla do středu vesnice, kde stál hostinec U Krkovičky.

V té době se již začínalo stmívat a vedoucí výpravy rozhodl, že družina v Ivory přespí. Bylo to rozumné rozhodnutí, ne snad proto, že by někdo z družiny byl ospalý, ale proto, že v noci lze na cestách běžně potkat drowy, druegary a různé bandity a zloduchy, před nimiž je rozhodně lepší uchýlit se za hradby města či vesnice.

Ráno se družina opět vydala na cestu. Elandře se však z pokoje nechtělo, zůstala tam o dost déle než ostatní, takže se nakonec stalo, že družina vyrazila bez ní, a tak zůstala Elandra v Ivory.

_________________
Ester Krejčí -- Moje vinná réva, sestry Janů, Vojtěch Verner, Jana Zlomilová a další. Netradiční inteligentní seriál z prostředí gymnázia.
<Aktivita ve hře: neaktivní>
                                                                                                                                
[Desatero přikázání pro role-playera]   [Hry na hrdiny: Teorie RPG]


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Elandra Dalenden
PostPosted: 13:20 27. Apr 2012 
Offline
Šlechtic
User avatar
 WWW  Profile

Joined: 10:27 08. Mar 2011
Posts: 326
Epizoda A -- Život mezi druidy

Několik následujících týdnů prožila Elandra v Shardonském hájku. Hájek byl tvořen několika dřevěnými přírodními obydlími, mezi nimiž rostly stromy, a ze všech stran byl ohraničen propastí či skálou. Hlavní vchod do hájku byl z východní strany, kde přes propast vedla lávka. Po hájku se běžně pohybovali druidé spolu s vlky a medvědy; lidé a elfové tu žili spolu se zvířaty v míru a harmonii. Elandra se zprvu vlků a medvědů trochu bála, takže se k nim raději moc nepřibližovala.

Severozápadně od Azharovy svatyně, stojící uprostřed hájku, stálo sídlo shardonského arcidruida Naerila. Naeril se k Elandře choval mile, zvlášť, když poznal její příznivý vztah k přírodě. Pověděl jí o životě v hájku, o tom, jak druidé pečují o les a mnoho jiných věcí. Řekl jí o zvířatech žijících v Dorenském hvozdu - o hnědých a černých medvědech, vlcích, jezevcích, divočácích, zmijích, jelenech a laních, norcích a mývalech, jestřábech, havranech a ptácích červenáčcích. Říkal také, že když se v hájku něco stane, třeba když do něj vběhne rozzuřené zvíře, nenechají to druidé jen na strážných, ale zapojují se všichni - lidé, elfové, a dokonce i zvířata a všichni si pomáhají. Jedna z prvních věcí, které si Elandra všimla, bylo to, že ti, kdo zde žijí, říkají hájku Sherdonský hájek, sama ale zůstala u názvu Shardonský hájek.

Vzadu za arcidruidovým sídlem se nacházel malý lesík. Tam Elandra chodila objímat stromy. Tamější stromy byly vysoké, silné a zdravé a Elandře byl kontakt s nimi velmi příjemný. Cítila přitom, že jsou staré a plné životní síly. Ve skále tam objevila malý výklenek, kde se mohla schovat, když chtěla.

Shardonský hájek měl jednu zvláštnost - nikdy v něm nepršelo. Mraky se mu jakoby nějakým kouzlem vyhýbaly. Nedostatkem vody však hájek netrpěl. Jižně od arcidruidova sídla vytékal ze skály mělký potůček. Voda v něm byla velmi čistá, dala se pít. Potůček se pak stáčel na jih, tekl kolem Azharovy svatyně a následně se stočil na západ a vtékal do propasti. Byl to pěkný vodopád, podobný těm v Posvátném hájku, ale mnohem menší. Na druhé straně propasti právě naproti němu stálo dobře udržované pohřebiště. Dalo se k němu dojít po úzké pěšině podél skály. Stál tam obrovský náhrobní kámen a před ním jeden menší, na němž byla vytesána slova: "Nechť vaše duše naleznou cestu do srdce hvozdu a věčný klid." Před náhrobkem bylo postaveno několik zapálených svíček.

Když dostala Elandra hlad či chuť, zašla do jižní části hájku, kde jedna milá stařena každý den vařila v kotli ovesnou kaši a celý den pak prodávala za rozumnou cenu maliny, borůvky, další lesní plody a šťávu z nich. Elandra si tehdy vystačila s málem a takový hrnek malinové šťávy jí dokázal udělat velikou radost.

V Shardonském hájku stála čtyři ohniště. U jednoho z nich Elandra potkala starého druida, který se nabídl, že by ji mohl učit. Musela však odpřísáhnout, že nebude nosit zbroj vyrobenou z kovu. Za první lekci si druid nechal zaplatit pouhých šest zlatých, každá další lekce však byla dražší. Naučil Elandru řadu nových kouzel a zopakoval jí některé jednoduché triky, které ji v dětství naučila matka. Druid i Elandra přitom byli velmi trpěliví.

První noc u ohniště
Od své matky měla Elandra nepříliš tlustou knihu obsahující přehled druidských kouzel a schopností. Když se Elandřin první den strávený v Shardonském hájku chýlil ke konci, sedla si na kládu k volnému ohništi ve východní části hájku a začala si číst. Po lekcích druidských kouzel jejímu obsahu konečně alespoň trochu rozuměla.

Slunce brzy zapadlo za skálu a na hájek padlo šero. Půlelfové obvykle vidí za šera lépe než lidé, Elandra však měla zrak (i hnědé oči) po otci, takže v šeru přestávala vidět na písmena. Odložila proto knihu, vstala, položila do ohniště několik kousků dřeva a zapálila je křesadlem. Druidé v Shardonském hájku vždy udržovali u ohnišť dostatečnou zásobu dřeva, nesmělo se jím však plýtvat ani je odnášet. Elandra si opět sedla na kládu, ale knihu nechala ležet vedle sebe a přemýšlela nad tím, co se toho dne naučila.

Jak se blížila noc, les se měnil. Z té dálky to nebylo vidět, ale jeleni a laně na druhé straně propasti vyhledali bezpečné skrýše a místo nich vylezla divoká prasata a vydala se rozhrabávat lesní půdu a hledat něco k žrádlu. Jak se setmělo, všechny zvuky lesa i hájku utichly. Jen ohniště plápolalo a z dálky byl stále slyšet jemný šum vodopádu.

Ozvalo se soví zahoukání a na Elandru dopadl zvláštní pocit jako by všude kolem ve tmě číhalo nebezpečí a ona byla u ohniště - na tom jediném bezpečném místě. Zdálo se jí, že ji někdo skrytě pozoruje a chystá se zaútočit, jakmile vyhasne oheň. Ohlédla se, aby se ujistila, že strážní stojí na svých místech u Azharovy svatyně. Stáli tam. Pak si Elandra všimla, že ji opravdu někdo sleduje. V šeru kousek od ohniště stál obrovský vlk, málem větší než Elandra. Stál tam a díval se na ni. Když si ho všimla, vlk vykročil a pomalým krokem přišel až k ní. Elandra se pro strach skoro ani nehýbala, neomdlela jen díky přítomnosti strážných a kněze Sirina v Azharově svatyni.

Vlk si Elandru prohlédl a očichal, otočil se a beze slova odkráčel do temnoty hájku. Ještě několikrát za noc se přišel na Elandru kouknout a Elandra pomalu začínala věřit, že ji nechce sežrat, a už se ho tolik nebála.

Po chvíli oheň začal slábnout. Elandra si toho všimla a přiložila do ohniště další dřevo, načež se oheň opět rozhořel, jak měl. Udržování ohně Elandru bavilo a uspokojovalo. Byl to přesně ten druh práce, po jakém Elandra toužila, a hlavní důvod, proč byla v hájku šťastná i v noci.

Po několika hodinách se uklidnila a opět otevřela knihu. V řeřavějícím světle plápolajícího ohně se však špatně četlo. Odložila knihu a zavzpomínala. Soustředila se. Položila ruku na kmen, na kterém seděla, a myslela na to, jak kdysi patřil živému stromu, a na to, že kolem spousta takových stromů stojí. Nadechla se, předepsaným způsobem udělala několik pohybů rukama, odříkávajíc zaklínadlo, a nad hlavou se jí objevilo slabé bílé světlo. Zůstalo svítit a osvětlovalo okolí místa, kde Elandra seděla. Nyní mohla číst bez problémů a od té doby je Světlo jedním z jejích oblíbených kouzel.

Uplynulo však jen několik minut a kouzelné světlo zhaslo. "No..." řekla Elandra a trochu zklamaně se kolem sebe rozhlédla. "To přešlo nějak brzy." Elandra pak seslala jiné kouzlo - Ultravidění, které se naučila toho dne. Seslání bylo náročnější než u Světla, ale Elandra jej zvládla a Ultravidění jí dalo dočasně schopnost vidět ve tmě, díky čemuž mohla pokračovat ve čtení. V knize pak zjistila, že obě kouzla - Světlo i Ultravidění mají stejnou dobu trvání. Elandru napadlo, že v knize by mohlo být něco o vlcích. Nalistovala tedy kapitolu o povolávání. "Sesílatel vyvolá lítého divočáka..." přečetla Elandra nahlas, lehce se zasmála a dodala: "A ten ho zabije a sežere, už to vidím."

O vlkovi v knize sice byla zmínka, ale nic užitečného Elandře neřekla. Elandra tedy listovala dál. Narazila na kouzlo jménem Zapletení. "Ano, zapletení zní dobře, ale do toho bych se zapletla tak akorát já," řekla si potichu sama pro sebe. Po několika minutách přešlo i Ultravidění, a tak Elandra knihu schovala, snědla pár jahod a tiše hleděla do tmy.

Ráno, když se rozednilo, šla Elandra k vodopádu. Stále na sobě měla hnědé druidské roucho, takže když se brodila přes potok, musela si lehce nadzdvihnout sukni, aby se jí nenamočila. U vodopádu se pak posadila na zem a vklidu spokojeně odpočívala.

Během následujících dnů se naučila sesílat různá kouzla prvního a druhého kruhu. Na Thalii je většina kouzel rozdělena do deseti kruhů - nultého až devátého. Seslání kouzla z vyššího kruhu je vždy náročnější než z kruhu nižšího.

Díky tomu, že byla Elandra v každodenním kontaktu s vlky a medvědy, postupně je poznávala a přestávala se jich bát, tedy alespoň těch shardonských, a občas je jemně pohladila. Potkat některého z nich mimo dohled stráží či někoho známého však stále nechtěla.

_________________
Ester Krejčí -- Moje vinná réva, sestry Janů, Vojtěch Verner, Jana Zlomilová a další. Netradiční inteligentní seriál z prostředí gymnázia.
<Aktivita ve hře: neaktivní>
                                                                                                                                
[Desatero přikázání pro role-playera]   [Hry na hrdiny: Teorie RPG]


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Elandra Dalenden
PostPosted: 20:01 25. Jun 2012 
Offline
Šlechtic
User avatar
 WWW  Profile

Joined: 10:27 08. Mar 2011
Posts: 326
Epizoda B -- Pohádka O drakovi a dračici........[14. srpna 2011]

Jednoho dne před rytířským turnajem Morusova stánku se v hostinci U Modrého racka sešli Ali'Shah, Elandra Dalenden, Theureg z rodu Darwolf a elfka, kterou Elandra tehdy ještě neznala. Elandra probrala s Ali'Shahem, jak funguje aréna ve Vojenské akademii Brana Rozvážného, a pak Ali'Shah probíral s Theuregem, kde sehnat výbavu k boji. Theureg upřednostňoval prodejnu zbraní v Murgondu, Ali'Shah Dobrodruhův krámek u západní brány Karathy.

"Zas u Dobrodruha povypráví celý příběh té věci a tak," řekl Ali'Shah. "Taková věc s historií, to je něco, ne?" řekl a uchechtl se.
"No, já to beru spíš prakticky," řekla Elandra. "Historie mi moc nedá."
"Pohádky si můžu vymyslet sám," řekl Theureg. "Zlato si jen tak v kapse nevymyslím."
"Já jsem už jednu vymyslela," řekl Elandra.
Ali'Shah se pousmál a řekl: "Pohádku?"
"Já vlastně taky," řekl Theureg a pobaveně se zazubil. "O šavlozubejch veverkách."
"Ano," řekla Elandra. "O drakovi. - A dračici."
"Tak povídejte," řekl Theureg, usmál se a pokynul Elandře džbánkem.
"Ale to o drakovi a dračici... to zní zajímavě," řekl Ali'Shah.


"Mám ji napsanou," řekla Elandra a začala lovit v batohu. Vytáhla knihu se svými poznámkami a nalistovala v ní příslušnou stranu. Na samostatné stránce se skvěl velký nadpis 'O DRAKOVI A DRAČICI' a pod ním kurzívou jméno Elandra Dalenden.

Pohádka O drakovi a dračici
Elandra začala číst: "Za devatero horami, osmero řekami, sedmero údolími, šestero roklemi, patero skalisky, čtvero náhorními rovinami, třemi jezery, dvěma tábořišti a jedním balvanem - žil byl ve vysoké sluji v Krynských horách veliký bílý drak."
Theuregovi cukly koutky, ale smát se nezačal. Namísto toho rychle schoval obličej do džbánku.
Ali'Shah se pousmál a zašeptal Theuregovi: "I s výukou počtů pro děti."
Elandra pokračovala: "Jmenoval se Trask, a když se mu chtělo, chodíval na procházky do Alansijských vrchovin, kde mlsal tamější tygry. Málokdo s ním však promluvil, a tak se Trask cítil osaměle. Čas se mu líně vlekl, podlaha sluje byla plná rozšlapaných krápníků a bylo mu smutno.

Jednoho dne na procházce potkal sympatickou ledovou dračici. Popovídal si s ní a zjistil, že ona má podobný problém jako on - nikdo si s ní nechce povídat, nikdo o ni nestojí a každý se jí bojí. Dračice se jmenovala Shinel. Uklízela podlahu sluje, aby byla čistá a krásná, a věnovala se drakovi, vždy když se vrátil z procházky. Trask jí za to nechával zbytky mražených tygrů a jiné pochoutky. A choval se k ní mile, což u něj jinak nebylo zvykem. Jejich společný život byl tak vášnivý, jak jen život dvou ledových draků může být."

Elandra obrátila list a pokračovala: "Jednoho dne Trask potkal nedaleko své sluje početnou družinu trpaslíků a zdálo se mu, že družina míří do jeho sluje. 'Jdete špatně, drobečkové,' řekl drak a ukázal na nedaleké tábořiště. 'Poklady jsou v té jeskyni za táborem doprava a po schodech dolů.' Jeden trpaslík se významně nafouknul a zplna hrdla zakřičel:"

Elandra se pokusila napodobit hlasem trpaslíka: "Na poklady kašlem, je lovecká sezóna. Kožešník v Khar-Durnu za dračí střeva zaplatí čtyřikrát více než kterýkoliv jiný obchodník. Dej sem střeva!"

Pokračovala normálním hlasem: "Trpaslíci se na draka vrhli. Bodali ho hořícími čepelemi a vrhali na něj ohnivé koule, takže po dlouhém a těžkém boji Trask padl."

Theureg, vesele se usmívajíc, se zájmem poslouchal.
"Trpaslíci jeho tělo rozkuchali a odnesli si pár, řeněme, nechutných věcí z něj." Elandra se lehce zašklebila a otočila list.
"Chm.." řekla elfka.
"Když se Trask dlouho nevracel, Shinel se po něm šla podívat a našla zbytky jeho těla," řekla Elandra. "Nevěděla přesně, co se stalo, ale skoro rok truchlila. Pak odešla a v opuštěné sluji v Krynských horách pod vrstvou ledu zanechala vejce, ze kterého by se jednou mohl narodit Traskův potomek. Shinel si našla jiného draka a žila s ním šťastně až do smrti. Konec."


Když Elandra dočetla, usmála se. Theureg se na ni chvíli koukal, pak se podrbal na zátylku a začal se smát. Ali'Shah rozpačitě zatleskal.

"Líbila se vám?" řekla Elandra se zvědavostí v hlase.
"No.. já jen..." řekl Ali'Shah.
"Moc pěkný," řekl Theureg a usmál se. "Já vás ted opustim... třeba se uvidíme večer v areně."
"Trochu zvláštní příběh," poznamenala elfka.
"Neměli by být trpaslíci potrestáni?" řekl Ali'Shah.
"Hehe," řekl Theureg a dopil pivo. "Nashle!"
"Hm... bylo by to dobré," řekla Elandra. "Ale když je lovecká sezóna... Trpaslíci jsou trpaslíci."
"Mohli by se po roce třeba vrátit a být sežráni... přecijen, škoda draka," řekl Ali'Shah.
"To je pravda," řekla Elandra trochu smutně, zaklapla knihu a schovala ji. "Neměli by tolik platit lovcům. Jsou pak chamtiví.
"Mno jo," řekl Ali'Shah.
"Eli mi kdysi v Alwarielu vyprávěla, že šla na
velkého asabáka," řekla Elandra. "Prý jí za trofej dali skoro půl milionu zlatých.
"Pane jo... na toho se asi moc sezona nevypisuje?" řekla elfka.
Ali'Shah se napil vína.
"Tolik peněz bych si poctivou prací vydělala možná za celý život," řekla Elandra.
"No je to hodně," řekl Ali'Shah.
"Ale asaabi.. myslel jsem, že žijí jen na poušti," řekl Ali'Shah.
"Nevím, proč za ně tolik platí," řekla Elandra. "K čemu jim ty trofeje jsou? Vy o asabákovi něco víte?"
"No," řekl Ali'Shah, "v poušti žije hodně asaabi... pár mil od Kelu je ve skalách jedna taková vesnice... mají i vlastní důl a takovou skalní pevnost."
"A v tom dole pracují?" řekla Elandra.
"No, nejsou tak přátelští, abych se jich mohl ptát," řekl Ali'Shah. "Ale někde musí brát zbraně."
"Aha," řekla Elandra. "Škoda. Ale vraťme se k tématu - kdo za ty trofeje platí a proč? Vyrábějí se z nich snad ty drahé věci u Dobrodruha?"
"No, loveckou sezónu vyhlašuje třeba v Karathě sir Hevair... z nějakého důvodu, nejspíš, když ty stvůry někde moc ohrožují pocestné," řekl Ali'Shah a pokrčil rameny.
"To by měla být už delší dobu lovecká sezóna na Azhaela," řekla Elandra.
"To tedy, ale nějak to nikomu asi nedošlo," řekl Ali'Shah.
"Nebo se chtějí zbavit neomalených dobrodruhů a doufají, že se o to postarají tito tvorové," řekla elfka a mrkla.
"Hm... to je možné, ale ti, kdo ohrožují pocestné, by je měli zajímat víc," řekla Elandra.
"To tedy," řekl Ali'Shah.


Rozhovor pokračoval, po nějaké době přišla Aria Oria a spolu se vydali do arény na rytířský turnaj.


Attachments:
File comment: Jak se čte pohádka.
2011_08_14__085__18_34.jpg
2011_08_14__085__18_34.jpg [ 136.59 KiB | Viewed 6604 times ]

_________________
Ester Krejčí -- Moje vinná réva, sestry Janů, Vojtěch Verner, Jana Zlomilová a další. Netradiční inteligentní seriál z prostředí gymnázia.
<Aktivita ve hře: neaktivní>
                                                                                                                                
[Desatero přikázání pro role-playera]   [Hry na hrdiny: Teorie RPG]
Top
Reply with quote  

Display posts from previous:  Sort by  
Post new topic Reply to topic  [ 7 posts ] 

All times are UTC + 1 hour [ DST ]



Who is online

Users browsing this forum: No registered users and 7 guests


You cannot post new topics in this forum
You cannot reply to topics in this forum
You cannot edit your posts in this forum
You cannot delete your posts in this forum
You cannot post attachments in this forum

Search for:
Jump to:  
cron
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group  
Design By Poker Bandits