Thalie http://thalie.pilsfree.cz/forum/ |
|
Verše do rudých vlasů vetknuté http://thalie.pilsfree.cz/forum/viewtopic.php?f=110&t=6024 |
Page 1 of 1 |
Author: | Amber [ 17:34 23. Dec 2012 ] |
Post subject: | Verše do rudých vlasů vetknuté |
*V karathské krčmě U Bezednýho škopku leží na klavíru položená kupička pergamenů. Některé z nich jsou popsané notami, jiné (podstatně novější) zdobí úzké písmo, jímž jsou zaznamenány různé básně či písně. Listy někdo smotal do ruliček a jsou volně k nahlédnutí. Čas od času se mezi nimi objeví nějaký další.* // níže uvedené texty mám na svědomí já, pokud není uvedeno jinak |
Author: | Amber [ 17:35 23. Dec 2012 ] |
Post subject: | Re: Verše do rudých vlasů vetknuté |
Deštěm a tmou Prší, má panenko, prší dnes na cestu, kůň dešti uhýbá, cválá dál vpřed, na tebe, má milá, na svoji nevěstu, myslím, když jedu přes širý svět. Únava odejde, rány se zhojí, když vzpomenu na lásku tvoji. Však déšť dnes nějak podivně pálí, jezdci okolo křičí střípky slov slyším zvuky bubnů kdesi zdáli, ohnivé šípy bodají brnění kov. Pohlédnu k obloze plamenné a tam, hvězdy bezejmenné Slibují, že holubice podrží nad námi stráž a že než roztají letošní sněhy naplní se osud můj, tvůj - náš, v objetí tvém dočkám se vysněné něhy.
*podpis: Lareth Belle* |
Author: | Amber [ 19:04 23. Dec 2012 ] |
Post subject: | Re: Verše do rudých vlasů vetknuté |
Óda na rytíře Čím by byl rytíř bez země, jež by bránil? Ztraceným poutníkem, jenž by se lidí stranil... Čím by byl rytíř, jenž nedrží štít? Stromovím v hvozdu, jež nechá se stít... Čím by byl rytíř bez svého meče? Kapkou krve, jež po cizí čepeli steče... Čím by byl rytíř bez věrného oře? Jen řekou bez rýhy, co marně hledá moře... Čím by byl rytíř, jehož slovo neplatí? Falešnou grešlí, co se dírou v kapse vytratí... Čím by byl rytíř, kdyby neměl jméno své? Jen svící v temnotě, navždy bez plamene... Čím by byl rytíř bez svojí lásky? Proutníkem prohánějícím prchavé krásky... Čím by byl rytíř bez svých druhů věrných? Jedinou figurou v šachu stojící proti armádě černých... Co však obdaří rytíře skutečnou slávou? Srdce na pravém místě a činy s jasnou hlavou.
*podpis: Lareth Belle* |
Author: | Amber [ 19:28 23. Dec 2012 ] |
Post subject: | Re: Verše do rudých vlasů vetknuté |
*Starší lehce pokrčený pergamen je popsán zbrklým úzkým písmem s mnoha škrtanci a vpiskami. Čtyři texty na první pohled nic nespojuje a jsou psány z různých úhlů, jako by autor list průběžně natáčel.* Na příkré skále květ rudý plál, ve slunci, větru tančíval, za zvuku mořských vln a racků křiku, byl sladké vůně pln. A sic trhal ho chlapec dívce každý den, nebylo rána, kdy by květ nepohléd ráno na náš svět za svítání, když končí se noční sen. Krásný drahokam v pokladnici leží tříhlavý pes ho dnem nocí střeží Magická síla z něj totiž prýští zachovat chtějí jej pro léta příští To však by nesměl zlodějku marnivou ohromit svojí nádherou třpytivou Vkradla se do hradu tichá jak myška a spouštěla se dolů - och jaká výška! Však padl šperk ceněný do jejích sítí teď na hrdle do tmy jí na cestách svítí. Široké pláně stále na cestách bloudí, vždycky na vážkách kam zavane je vítr ve svých rozmarech jen vezme je a nese na zádech. Tak poušť jako matka i milenka krajinu vřele objímá a každé zrnko písku přímo v srdci má. Dva drazí, on Den a ona Noc, jež dělí tajemná času moc, setkají se jen dvakrát na chvíli v době, kdy budí se motýli a hvězdy chodí spát. ... A neb Den má svou Noc tuze rád, vždy přispěchá, než jeho drahá zmizí, aby jí vtiskl polibek tam, kde končí vodopád, v okamžik, který jim osud nabízí.
*pod ní připsáno: Kiriem, tohle mi dlužíš!* |
Author: | Amber [ 23:12 23. Dec 2012 ] |
Post subject: | Re: Verše do rudých vlasů vetknuté |
Sirénin smích Tam, kde vítr zpívá o širém moři, se solí na jazyku a za racků křiku, slunce tančí nad obzorem a tráva voní zázvorem. Tam, kde mísí se slzy moře s deštěm z hor, žije na skalách nádherný tvor. V příboji směje se zvonivým smíchem, zatímco hromy burácí, láká siréna neznámým hříchem, rozum z hlav mužů se jak pára vytrácí. Když pojme je do svého objetí a zavře se nad nimi mořská pěna pak hejno racků k nebi vyletí, tu pověst je opět pro jednou naplněna.
// jedná se o skladbu na harfu: V zahradě Eranině |
Author: | Amber [ 13:29 24. Dec 2012 ] |
Post subject: | Re: Verše do rudých vlasů vetknuté |
Temné časy Opíjíme se mládím, neb dny míjejí, neb temné časy se do nich vpíjejí. Zaženeme drowy pod povrch zpět, krví a ocelí půjdeme bránit náš svět. Vyprovodíme je mečem a hněvem, den, kdy padnou, oslavíme pitím a zpěvem! Jsme dětmi světla a pokládáme své životy raději, než bychom padli do prázdné nicoty. Vidíme, jak zem naše se třese a chvěje pod bičem, jenž poskvrnil naše naděje. Vyprovodíme je mečem a hněvem, den, kdy padnou, oslavíme pitím a zpěvem! Jsme dětmi světla a pokládáme své životy raději, než bychom padli do prázdné nicoty. Opíjíme se mládím, neb dny míjejí, neb temné časy se do nich vpíjejí.
// jedná se o skladbu na housle: Pláč nad Karathou // text je volným překladem písně Age of Aggression (samozřejmě uzpůsobeným pro prostředí Thalie ) |
Author: | Amber [ 00:30 15. Feb 2013 ] |
Post subject: | Re: Verše do rudých vlasů vetknuté |
Lože z ostružin Opřeš se do mě, stáhneš mě s sebou do hlubin beze slov, zcela němě na modrém loži z ostružin... Vdechneš mi život do rtů když po dechu lapu beze slov, bez žertů po špičkách šlapu. A když pak ranní svit oslní mě a vyvede ze snění slib bude ti do kůže vryt oddám se tichému básnění.
|
Author: | Amber [ 00:31 15. Feb 2013 ] |
Post subject: | Re: Verše do rudých vlasů vetknuté |
Ledová Paní V zemi na severu, kde vítr šlehá tváře a nocí prostupuje hvězdná záře, v údolí nevelká osada leží. Tam za bílé noci, když hustě sněží, v spřežení medvědů a kouzelných saní, žene se po pláních Ledová Paní. Za ní jen vlaje závoj mléčných vlasů málokdo viděl takovou krásu. Přec každý je varován před její mocí, před kterou jen zatěžko bývá pomoci. Však dívka u lesní studánky zapomněla na brzké červánky. Ledová ruka jí přikryla zrak, oči jí zamlžil studený mrak. Pátrali po ní dlouhé dny a noci, jejím jménem krmili ticho, mnozí však zapomněli jej do roku třetího. Jen jeden hledal ji stále dál, na strmých skalách jeho plášť vál. Tak po letech uzřel v pasti velkého medvěda. Ustrnul v pohybu, doslova nevěda, co počít si tváří v tvář lapené zvěři. V tu chvíli promluvil medvěd, sic stěží, žádaje o pomoc sliboval muži, že dovede jej k jeho ztracené růži. Když mladík svolil, na cestu se dali, míjeli jezera, strže, hory, skály, Den s nocí na bílém loži splynul v místech, kde poslední živý tvor zhynul. Tak tedy dospěli k sněžnému paláci, jež střežili medvědi jakožto vojáci. Němé věže se tyčily vzhůru, svou bělostí připomínaly noční můru, co se vkrádá do neklidného snění a vraždí dýkou v neprodlení. Sic palác, byl bez oken či dveří, zámků by se zde dočkal jen stěží. "To chladem nás zde drží, též nehostinností okolních strží," zabručel medvěd chmurným hlasem, "každá duše přivykne otroctví... časem." Postrčil mladíka mezi ledové stěny, kde viděl mnohé dívky uvězněny v magickém spánku ledových plání, do něhož je uvrhla krutá paní. ...
*pod textem je podpis: Lareth Belle a poznámka: podle severské lidové pohádky, 1526-1527 karath. letop.* // jedná se o skladbu na klavír: Zimní krajina |
Author: | Amber [ 15:59 03. Dec 2013 ] |
Post subject: | Re: Verše do rudých vlasů vetknuté |
*Již před několika týdny zmizely z hospody U Bezednýho škopku všechny svitky s básněmi a písněmi. Kam, toť otázka.* |
Page 1 of 1 | All times are UTC + 1 hour [ DST ] |
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group http://www.phpbb.com/ |