Thalie


Persistentní svět hry Neverwinter Nights
It is currently 13:55 28. Mar 2024

All times are UTC + 1 hour [ DST ]





Post new topic Reply to topic  [ 9 posts ] 
Author Message
 Post subject: "Mezi světy" Chvalimír Vlček
PostPosted: 10:46 15. Dec 2013 
Offline
Poutník
User avatar
 Profile

Joined: 21:10 08. Dec 2013
Posts: 62
// Piáno "křoví" - otvírat prosím v prohlížeči, jako nový list - http://www.youtube.com/watch?v=EAjzTB13yU0
-----------------------------------------------------------------------------------------------



Z knihovny "Ztracených svitků " pana Chvalimíra


Prolog........


Hledím vstříc budoucnosti ... cítím ji ... vím, že tam je ... někde v dálce
Střádám střípky vzpomínek ... kapku po kapce
Pro všechny bytosti "Mezi světy"
Že snad generace nezapomenou, na ty, jenž ji utvářeli
Neb moudrost a umění ... esencí bytí jest

Že snad múzy a bohové ... mi odpustí ...



Image


Pláč druidů


Tak dlouho, jak si vzpomínám ... trápí mně mé sny. 
Přicházejí jak noční dravci, každý večer ... bez varování
Trhají mně na kusy ...
Jsem bezmocná, zlomená ...
Cítím jejich horký dech, na mé tváři, na každém kousku kůže...
na kterou zbroj nepatří.

Stojím na louce ... v trávě, potřísněné krví bezpočtu bitev
Stejně jako ty ... stín v mlhavém oparu 
Můj dech visí v mrazivém vzduchu a zápach rozkladu
prostoupí mé bytí ...

Světlo lesních lidí mizí v dáli ...
v mracích a obloze černé jako noc
Není to déšť....to kapky mých slz, buší do bezduchých těl 
rozesetých kolem kamenného kruhu
Proč se to stalo ? ... Proč ?

Udusaný písek a zkrvavené hábity
Zvedám šílený pohled ... položím se do trávy 
vedle tvého stínu ... s kvílením bánšíí
Položím se vedle tvého stínu a zapěji žalozpěv
Vím, že mně uslyšíš ... ten pláč pro ztracené duše 

Pak jsem je viděla vstát ... válečníky oděné v černém
Plameny a  zloba v očích ... zírali na mně vyčítavě
Strach a bolest, jenž svírá moje srdce ... tolik zoufalství a beznaděje
Jejich tváře se vznášejí poblíž ... mučedníci oděni v černém 

Jsem vítr a déšť .........

Jsem světlo a tma .....

Jsem Nani ... dívka ... pírko pohozené v písku času

Jsem druidka ... jedna z posledních ....................



PS// věnováno K2

_________________
"Vstupuji, když odcházím, já dobrodruh sám.
Nejsem maskou, kterou nosím ... však tváří v tvář stávám se jí ..."


Last edited by Kinkin on 12:29 08. Nov 2015, edited 25 times in total.

Top
Reply with quote  

 Post subject: "Mezi světy" Chvalimír Vlček
PostPosted: 11:43 15. Dec 2013 
Offline
Poutník
User avatar
 Profile

Joined: 21:10 08. Dec 2013
Posts: 62
// "křoví" - otvírat prosím v prohlížeči, jako nový list - http://www.youtube.com/watch?v=jHmLh92Xpm0


Image



Příběhy hvozdů temných ... Zatracení


Na věky věků uvězněn, s duší na řetězech přikovanou
K útesům toho démona z temnot ... navěky ztracen ...
Na cestách podivných, kde přežití je noční můrou ...

Hledající spásu, do teroru probuzen
Trest za slib nesplněný, trest za pýchu a nadudost
co v životě měl?
Teď skomírá v podivném světě, kde krutost je cesta a krmí jí vlastní krví...
kde světlo mění se v temnotu a stezka v smrtící propast ...

Viděl jsem toho příliš. "Vy všichni, živoucí tvorové, lehkomyslní hlupáci
jenž jste jsi vybrali temnotu a zlo ...
přináším vám rozhřešení"... a švihne ostřím ...

Někde v skrytu, v soutěskách temného lesa
Černý oř ... stín unáší ...
Nese toho ... co objeví se v nesnázích
Toho dravce ... co v mlhách přichází
Brousí ostří ... tmavý břit ... jen mrak jisker září ... tvář tajemná ...
Pak pozvedne zbraň a tiše zašeptá ... "Třeste se, nevěřící psi ... ta krev, ta msta, je mááá"...

Toho dravce ... jenž z útesů hledí ... na tváře hloupých v smrtelné křeči
S úsměvem boha ... břitem meče rudě zbarveným
"Přináším vám rozhřešení" ... a švihne ostřím
Mraky jisker k obloze vzlétnou ..."Slyšte,slyšte ubožáci ... ta krev, ta pomsta, je mááá ...

"Slyšíte, zatracenci? ...Ten jekot smrti v mlhách? " ...

... hladíc oře tiše šeptá ...

"To je moje rozhřešení ... to jsou slova má."



Image

_________________
"Vstupuji, když odcházím, já dobrodruh sám.
Nejsem maskou, kterou nosím ... však tváří v tvář stávám se jí ..."


Last edited by Kinkin on 12:16 08. Nov 2015, edited 6 times in total.

Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: "Mezi světy" Chvalimír Vlček
PostPosted: 21:14 16. Dec 2013 
Offline
Poutník
User avatar
 Profile

Joined: 21:10 08. Dec 2013
Posts: 62
//"křoví" - otvírat prosím v prohlížeči, jako nový list - http://www.youtube.com/watch?v=6w5ustEfT90




Vesnice zatracených


Tam hluboko v lesích, před dávnými věky,
kde se rozprostírá temný les
Stála tvrz, vesnice … pokojný život, zpěv a smích
... až tam, blízko zahrad, kde roste divoký vřes
... zurčel potok a pásla se divoká zvěř

Čas plyne jak řeky proud ...

Bouře blesků ozáří domy, prázdné, bez známek života,
... kde v zimě ... v létě, prohání se meluzína
... kde nevinné duše ... hledají útočiště a klid.
Tvrz potemněla, za svitu měsíce, z okna vyhlíží tvář pobledlá
Tvář rytíře, z jehož slavných skutků zbyl jen stín
Jenž v pýše a nadutosti spáchal ten ohavný čin

Stíny a hříchy...vidím tě, paní Smrti, zahalená v mlze
Jak jsem poznal, že jsi tu?
Tvůj bledý obličej, zahalený v černé kápi
Stojíš tam, bráníš mi odejít … tam, k mým předkům,
to mně trýzní a trápí.


Odpuštění ... řvu, s mým posledním výdechem
Odpuštění ... křičím, u všech bohů, odpuštění
Odpuštění … pláču, k těm duším ztraceným
Zas a znovu prožívám své hříchy
Kruh, tvé zkažené a zvrácené hry
Mé nekončící bolesti, mé zlomené pýchy ...

Stíny a mlhy ... co vše pohltí
Slyším tě, paní Smrti … tvoje vytí
Vytí dravce, jenž volá na svou kořist
Cítím tvůj divoký dech … slyším tvoje kroky
Už tě vidím jasně, paní Smrti ... ty bestie s nevídanou zuřivostí



Image


Přináším ti rozhřešení" ... a švihne ostřím
Mraky jisker k obloze vzlétnou ..."Vidíš ubožáku? ... tvá krev, tvá duše, je má

"Slyšíš, zatracenče? ... Ten jekot smrti v mlhách? "
Prožívej to navěky, zas a zas
Tvůj břit, nechť je mojí zbraní
Slyšíš zatracenče? … to je cesta tvá

... hladíc kosu mrazivě šeptá ...

"To je moje rozhřešení ... to jsou slova má."


Stíny a hříchy ... co vše pohltí ... kruh se uzavřel
Má duše stoupá, bohové ... slyším váš šepot ... hudbu,
jenž mně doprovází na cestě ... do pekel

Stíny a mlhy … co vše pohltí ... vše zhasne
Jen já zůstávám … sám … dítě teroru a hrůzy
Prach a popel ... jen se mi směj, paní Smrti!
Jdu do bouře ... sám ... s vyceněnými zuby!

Tam, v mrazivém tichu, kde je slyšet, jen vrzání stromů zlých
kde zbloudilé duše hledají svůj pokoj a klid
... V tmavém stínu lesa, jako připomínka toho věku
věku krutostí a křivd ...
Poslední z vesnice zatracenců … stojí zcela zapomenut rozpadlý srub

obětní kámen a prastarý dub


Za tmavých nocí, poblíž srubu
Černý oř … stín unáší ...
Nese toho ... co objeví se v nesnázích
Toho dravce … co v mlhách přichází


Image


… hladíc oře tiše šeptá ... " Třeste se, nevěřící psi ...

přináším vám rozhřešení" … a pozvedne zbraň ... ".

_________________
"Vstupuji, když odcházím, já dobrodruh sám.
Nejsem maskou, kterou nosím ... však tváří v tvář stávám se jí ..."


Last edited by Kinkin on 11:59 08. Nov 2015, edited 13 times in total.

Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: "Mezi světy" Chvalimír Vlček
PostPosted: 12:55 17. Dec 2013 
Offline
Poutník
User avatar
 Profile

Joined: 21:10 08. Dec 2013
Posts: 62
//"křoví" - otvírat prosím v prohlížeči, jako nový list - http://www.youtube.com/watch?v=EAjzTB13yU0



Prázdnota


Image

_________________
"Vstupuji, když odcházím, já dobrodruh sám.
Nejsem maskou, kterou nosím ... však tváří v tvář stávám se jí ..."


Last edited by Kinkin on 11:57 08. Nov 2015, edited 1 time in total.

Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: "Mezi světy" Chvalimír Vlček
PostPosted: 17:09 19. Dec 2013 
Offline
Poutník
User avatar
 Profile

Joined: 21:10 08. Dec 2013
Posts: 62
Hluboko, pod srázem Dorenských skal
Hluboko v podzemní propasti
Do temnoty se tyčí prastaré memento
Dobrodruhu ... troufalče ... varuj se neštěstí



Polknu naprázdno ... olíznu suché rty
Snad neuteču ! ...Kam až mně dovedou
Mé toulavé kroky ... mé sny ? ...

Opatrně přistoupím ... tvářím se asi vyděšeně
Čtu první řádky ... vyrytých do kamene
Teprve teď ... proklínám svůj mamon a chtíč
Myšlenky mi víří hlavou ... chytá se mně třesavka
U všech bohů ... ušil jsem na sebe poslední bič


Image

_________________
"Vstupuji, když odcházím, já dobrodruh sám.
Nejsem maskou, kterou nosím ... však tváří v tvář stávám se jí ..."


Last edited by Kinkin on 11:40 08. Nov 2015, edited 1 time in total.

Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: "Mezi světy" Chvalimír Vlček
PostPosted: 20:55 21. Dec 2013 
Offline
Poutník
User avatar
 Profile

Joined: 21:10 08. Dec 2013
Posts: 62
v prohlížečích spouštět jako nový list /hudba je s textem svázaná/ :wink: http://www.youtube.com/watch?v=9EU8UXtu-4k


Láska je víra... víra je cesta ... cesta , jenž nikdy nekončí ...



Svítání



Image


Nezabloudíš … svou cestu nalezneš
Nezabloudíš … probuzen z tichého spánku
V samotě noci ... když ticho roste
Když je úsvit ... vzdálen jen krůček
Když stíny padají
Povznes svůj hlas ... povznes svou naději

Vzdálený zvuk líbezné melodie
Co se vkrádá ... skrz noc ... k tvému srdci
Nezabloudíš ... slyš šepot větru
Nezabloudíš ... tvé znavené oči se otvírají
Záblesky jitřenky a ozvěny tance
Z tichého spánku se probudíš

Bolestně vzdychající árie
S prvním světlem rozbřesku
Něžně truchlící v utrpení
Když dryáda pěje píseň smutku
Noční můry zmizí ... když stíny těkají
Povznes svůj hlas … povznes svou naději

... Svítá .........................................
Chór akordů ... v paprscích světla, se rozezní
Probuzen vykročím ... cestou, jenž nikdy neskončí ...
Hledám tě ... hledám tě dál ... a křičím z plných plic ...
Kde jsi ... u všech bohů ... kde jsi ... Vivian !?





PS// věnováno všem souputníkům světů NWN

_________________
"Vstupuji, když odcházím, já dobrodruh sám.
Nejsem maskou, kterou nosím ... však tváří v tvář stávám se jí ..."


Last edited by Kinkin on 11:33 08. Nov 2015, edited 11 times in total.

Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: "Mezi světy" Chvalimír Vlček
PostPosted: 23:10 22. Dec 2013 
Offline
Poutník
User avatar
 Profile

Joined: 21:10 08. Dec 2013
Posts: 62
http://www.youtube.com/watch?v=qDh3XzCLTqk
hudbu v prohlížečích spouštět jako nový list



Dětství ...


Od počátku věků, žila pospolitost půlčíků, v usedlosti, na pomezí močálů a hlubokého hvozdu. Věnovali se převážně farmaření, lovu a sběru vzácných, léčivých bylin. V časech zlých, sloužili muži jako hraničáři, nebo stopaři, v službách šlechty. V usedlosti žilo po generace, střídavě několik rodin, ale jen rodina Vlčků a Konopů, vytrvala „beze změn“. V časech klidnějších, projížděli usedlostí jednotlivci, dobrodruzi, nebo i celé karavany obchodníků ze zbožím. Výhodná to příležitost k obchodu, k novým informacím, nebo spíše „drbům“ z měst a vesnic, potažmo království. Samozřejmě když ne u hodokvasu, tak aspoň u korbele dobrého pivánka nebo medoviny. Půlčícká usedlost, jako pokaždé štědrá a ochotna udělat to nejlepší pro návštěvníky a cizince v nouzi.
Tady začíná příběh Chvaldu Vlčka...přezdívaného řetízek.

Dětství měl bezstarostné, i když vyrůstal v poměrně nebezpečném kraji. Povahou se podal spíš na svého dědu Chvalomíra. Jeho mocný vztah k přírodě, se projevil už brzo po narození. Svým pláčem, nebo spíš vřískotem „konejšil“ rozdováděnou smečku psů, nebo jiných zvířat. Nikdo, krom jeho dědu, tomu nepřipisoval zvláštní význam. Nakonec, Chvaldův děda byl hraničář. Naplno se jeho „vlastnosti“ projevili až o několik desítek let později. Z celého dětství mu v paměti utkvěli natrvalo, jen dvě vzpomínky.
Když byl „unesen“ nebo spíše zachráněn vlčicí a druhá nesmazatelná vzpomínka, na jeho přítelkyni, dívku Vivian.

Před 21 lety.................

Vřískot matky, křik hledajících půlčíků, matné odlesky pochodní, v houštinách vřesoviště. Vítr, zvířené listí,smrad bahna a černé mraky na obzoru. Jak odlesky rozbitých střípků se snaží seřadit ty obrazy ve své mysli. Silná bolest v nohou a pažích, kolem divočáci a jiná zvěř prchající před bouřkou. Cítil nárazy a kousání....pak upadl do nevědomí. Všechno to, co si může pamatovat čtyřleté dítě.
Doprovázel matku při sběru bylinek, když vyplašili to stádo divočáků. Pamatoval jsi ještě svůj křik, jak uklouzl a spadl ze srázu do vřesoviště. Pak od bolesti nemohl mluvit, jen poslouchal lomoz zvěře, křik hledajících půlčíků a rachot hromu....pak bylo najednou ticho.
Probudil se na ostrou bolest a něco vlhkého, co mu drásalo rány. Kolem tma a teplo. Leknutím vykřikl, protože slyšel kňučení a vrčení, hned vedle sebe. Byl ve vlčí díře, hluboké černé noře s mladými. Olizovali mu rány a převalovali se přes něho.
Vlčice ho v poslední chvilce vytáhla z vřesoviště. Málem přišla o život taky, protože v tom zmatku tam uvízlo i několik divočáků, divoce kopajících kolem sebe. Jeden z nich trefil půlčíka rovnou do tváře a způsobil mu na ní hluboké rány. Jak ryčení topících se divočáků přestalo a odtáhla ho do svého doupěte.
Chvalimír si pamatoval jen její žluté oči a obrovské bíle tesáky, jak se pokaždé vracela z lovu. Po několika dnech, ho vystrkala před své doupě a zmizela. Tam ho našel jeho táta a děda.....zbídačeného a zjizveného.
Po dlouhé době se Chvalimír dozvěděl, že tátu a dědu k vlčí díře přivedla vlčice.
Probral se po týdnu v horečkách a s neutuchající žízní. Skláněl se nad ním muž, kterého neznal a opodál stála malá dívka. Pamatoval si její oči...hluboký, do morku kostí pronikající pohled.
Projíždějící obchodník byl alchymista, tak po předešlých prosbách jeho matky, tam zůstal několik dnů. Pomocí bylinek a lektvarů se Chvalimírovi pomalu vraceli síly. Jen ta potrhaná, znetvořená tvář zůstávala. Jednou v noci se probudil na blahodárný dotyk. Rány na tváři ho přestali bolet a ulevilo se mu.
Rozplakal se štěstím ... i přes slzy viděl, mizející dívčinu ve dveřích.
Tyto její „návštěvy“ se opakovali od té doby každou noc, až po jizvách a znetvořené tváři nezbylo nic. Nic....jen dvě uzounké čáry propletené runami....řetízek táhnoucí se, přes celou pravou stranu tváře. Noc co noc. Každá runa byla uměleckým dílem...zvláštní kresba, otištěná na tváři. Každá vyzařovala zvláštní vlnění a teplo.
Trvalo několik měsíců, až se Chvalda vylízal ze všech utržených ran. Konečně mohl běhat zase s dětmi a mámou po lese. Jen od té doby, dva krát do roka, vyhlížel karavanu, která projížděla jejich usedlostí. Zvláštní chvění run na tváři mu napovědělo, že jeho nejmilejší Vivian jede taky.



Před 10 lety........

Děti umějí být horší, než dospělí.


"Hele, podívej se...... tam. To je ta lesní dívka. Zase přijeli. Zase nezabřeznou zvířata?"

Desetiletá Vivian se schoulila do svého pláště a snažila se stát neviditelnou. Ale kluci si jí všimli. Kámen dopadl na zem, před ní a jen těsně jí minul. Nevzdali to a zasypali ji listím. Zasyčela a pohlédla na skupinu chlapců, planoucíma očima.
"Proč mi to děláte. Oslepím vás, vaše oči!" Všichni se rozesmáli a ukazovali na ni. Snažila se odběhnout do bezpečí lesa, ale kluci kroužili kolem, smáli se ještě víc.
Největší z nich se postavil před Vivian a strčil do ní. "Jsi nejošklivější lesní nymfa, jakou jsem kdy viděl" Kopnutím jí podrazil nohy. Ostatní uviděli svoji šanci a začali do ní kopat a plivat.
"Drž se dál od naší farmy, čarodějnice!" zařval jeden z nich. "Náš dobytek dostal horečku kvůli vám, lesním lidem. Proč tudy vůbec procházíte?"

Z domu se vyřítil křičící Chvalda z palicí, s kterou mával kolem sebe. Rozehnal skupinku dětí a zamířil si to k dívence.
Vivian byla dobitá a plakala. Pomalu se zvedla ze země, a utírala si nos do rukávu. Chvalimír do ní jemně strčil a podal jí šátek.

"Kdybych byla čarodějnice, tak bych vám mohla ublížit." zamumlala. Ale já umím jen léčit a mluvit se zvířaty. Máma mi řekla, že můj úkol je léčit bolest a přírodu. Ale jak je to s mojí vlastní bolestí? Chvalimír jí položil ruku na rameno a pohladil ji.




Image



Další den odjela karavana brzo ráno a nestihl se s Vivian rozloučit. Smutný uslyšel, pod svojí postelí škrábaní a kňourání. Ucítil chvění na tváři a vlezl pod postel. Vytáhl s pod ní štěně vlka, zabaleného v šátku, se znakem vlčice............

Touha najít po letech lesní dívku ... vzdát hold přírodě ... vrozená zvědavost - poznat ne vždy přívětivý svět kolem sebe ... vlhký čumák vlka, narážející do jeho boku ... to všechno ho přimělo vydat se na cestu, vstříc svému osudu, pryč z vřesovišť a močálů ... vykročil ...


Image


Aniž by si to uvědomil, nad hlavou se mu vznáší stín černé vlčice, která ho doprovází, na nikdy nekončící cestě ...

_________________
"Vstupuji, když odcházím, já dobrodruh sám.
Nejsem maskou, kterou nosím ... však tváří v tvář stávám se jí ..."


Last edited by Kinkin on 12:03 08. Nov 2015, edited 1 time in total.

Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: "Mezi světy" Chvalimír Vlček
PostPosted: 10:07 24. Dec 2013 
Offline
Poutník
User avatar
 Profile

Joined: 21:10 08. Dec 2013
Posts: 62
http://www.youtube.com/watch?v=OcUF1wUrNdk
hudbu v prohlížečích spouštět jako nový list



Večerní zvonění ...

Image


PS// Přeji všem klidné a spokojené prožití vánočních svátků, v novém roce víc štěstí a pevné zdraví ...

_________________
"Vstupuji, když odcházím, já dobrodruh sám.
Nejsem maskou, kterou nosím ... však tváří v tvář stávám se jí ..."


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: "Mezi světy" Chvalimír Vlček
PostPosted: 21:05 12. Nov 2015 
Offline
Poutník
User avatar
 Profile

Joined: 21:10 08. Dec 2013
Posts: 62
křoví otevřít v novém panelu https://www.youtube.com/watch?v=Bco_upz ... hVkZVObjWG


Zpověď



Víno popíjím, vznáším se duchem ve hvězdách
proklatá touha po vzrušení, falešná proroctví, nevím kdy přestat …
Mohu se rozptylovat cetkami, nebo zlatem, co mám,
bohové stejně vím, že přinesou jen bolest a klam


Prosím … Azhare, odpusť ...

Lepší umřít mlád, než žít pro zabití.
Jak lovci jednu trofej za druhou sbíráme
dekor cti a odvahy stranou házíme ...
Ovládl nás chaos, ničení a zmar ...
Ale zváží lovec někdy, co vzal?
Zváží vůbec někdy hodnotu života!?
Falešná myšlenka neomylnosti ...
falešné počty má dáti dal


Moje víra … bohové … Azhare odpusť

Dluh můj nyní splácím … z nedávno mrtvé kořisti!
Její krev ... ještě čerstvá na hrotech mých šípů … bohové
vytí psů, divoký skřek netopýrů na obloze
hledím do svého nitra, do té nejčernější propasti

Slzy se valí po mé tváři, prázdnota a hlad
kalich se naplnil, nemohu se pohnout vpřed ani vzad ...
Mohu být ještě někdy šťastný? Je to můj moment poslední?
Z děsivých bažin mlha se blíží
Už slyším zrůdné stíny … jak tiše se plíží
bráním se, nechci střemhlav k temnotě jít ...


Azhare … bože, pomoz mi … hřmí … krupobití a déšť … vím, že jsi tady
Z tmy zářící … jediné světlo ...


Chci dál, chci zapomenout ...
Přál bych si, dostat se z té propasti,
Jámy zoufalství, ve které dlím právě teď
Chci se dostat ven a nezáleží jak
Vždyť tam, někde v dálce … možná ... na mně čeká ...
snad lepší svět

_________________
"Vstupuji, když odcházím, já dobrodruh sám.
Nejsem maskou, kterou nosím ... však tváří v tvář stávám se jí ..."


Top
Reply with quote  

Display posts from previous:  Sort by  
Post new topic Reply to topic  [ 9 posts ] 

All times are UTC + 1 hour [ DST ]



Who is online

Users browsing this forum: No registered users and 6 guests


You cannot post new topics in this forum
You cannot reply to topics in this forum
You cannot edit your posts in this forum
You cannot delete your posts in this forum
You cannot post attachments in this forum

Search for:
Jump to:  
cron
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group  
Design By Poker Bandits