Thalie


Persistentní svět hry Neverwinter Nights
It is currently 17:20 15. Oct 2018

All times are UTC + 1 hour [ DST ]





Post new topic Reply to topic  [ 5 posts ] 
Author Message
 Post subject: Příběh mladého gardisty
PostPosted: 16:38 05. May 2016 
Offline
Ďábel
User avatar
 WWW  Profile

Joined: 16:55 18. Sep 2009
Posts: 5217
Location: Bad Reichenhall
//předem se omlouvám za případné hrubice, IC nesrovnalosti.

Attachment:
hanspup.jpg
hanspup.jpg [ 100.66 KiB | Viewed 1947 times ]


Únor 1510 - nedaleko Tartenu – předsunuté postavení malé jednotky gardy Lorda Ambita Harka

Do velitelského stanu kvapem vběhl voják. Všichni přítomní se na něj otočili.
„Ze severu je slyšet boj! Tarten pane!“ vyhrkl voják ještě než se stihl vydýchat. Mezi poddůstojníky ve stanu to začalo šumět. Velitel se rozhlédl po vojácích a ve stanu zavládlo ticho.
„Pošleme čtyři muže na průzkum a jednoho spolehlivého muže s nejrychlejším koněm do Karathy pro posily! Pokud dobývají Tarten, tak na to sami nestačíme!“
Poddůstojníci vyběhli ze stanu rozdělit rozkazy svým vojákům. Mladičký Johanes zrovna hřebelcoval koně. U gardy sloužil od počátků občanské války jako podkoní. V jednotce měl pověst prosťáčka, který vždy udělal co se mu řeklo, ať to bylo cokoliv. Když však šlo o koně, nikdo si nedovolil říci ani slovo, a proto měl u vojáků, sice malý, ale respekt. Nejednou kůň neklopýtl, když mohl a nejednou vydržel běžet déle, kde by jiní už padali, a toho si vojáci cenili.
Velitel došel k Hansovi s vážnou tváří. Hans se v rozpacích ohlédl zda něco neprovedl a postavil se do pozoru.
„Máš chuť ukázat co v tobě je?“ pronesl velitel klidným hlasem.
„Ano pane!“ zahalekal Hans nervózně.
„Vem si mého koně a jeď do Karathy. Předej tuto zprávu prvnímu poddůstojníkovi, kterého tam potkáš.“ předal Hansovi dopis „Jsi z nás nejlehčí a určitě jezdit umíš. Nesmíš zklamat!“
„Ano pane!“ zahalekal hlasitěji a postavil se do pozoru tak rovného, že i pravítko by zbledlo hanbou.
Velitel mu rozcuchal vlasy „Tak upaluj!“

Hans se bez váhání vrhl k černému koni, který byl přivázaný kousek od velitelského stanu. Od pohledu to bylo výjimečné zvíře. Nepatřil stavbou těla mezi těžké válečné koně. Byl hubený, rychlý a nepochybně velmi cenný. V rámci pohotovosti byli koně osedlaní. Tento měl přes hřbet přehozenou rudou deku a drahé sedlo. Kdokoliv na cestě mohl Hanse podezřívat z krádeže. Jistou ochranu mu však dodával oděv v barvách gardy a dopis, který si vložil do skryté kapsy na rubu opasku. Kde velitel k takovému koni přišel, nevěděl a nebylo moudré to zjišťovat.
Rychle vyskočil na hřbet zvířete, poplácal ho na krku a doslova vystřelil směrem ke Karathě předat zprávu.


Duben 1510 – Karatha – kasárny gardy Lorda Ambita Harka

Na dveře velitele Mardera někdo opatrně zaklepal.
„Vstupte...“ pronesl znuděně velitel a dále se věnoval papírování.
„Chtěl jste mě vidět pane?“ pronesl návštěvník poslušně a postavil se do pozoru.
„Hansi! Jsem rád, že tě vidím kluku. Posaď se.“ Hans se uvolnil a položil se na židli u stolu. „Podívej, je to už nějaká doba co jsi s námi a osvědčil jsi se. Je na čase, abys dostal řádné vybavení pro tvé nové určení. Rozhodl jsem, že z tebe uděláme posla, a protože posel potřebuje být rychlý, přiděluji ti tvého vlastního koně. Taky dostaneš novou lepší výstroj, abys nevypadal jak pasáček od prasat. Tady máš rozkaz pro zásobovače. Tak upaluj!“ Rozcuchal velitel Hansovi vlasy.
Hans hleděl na velitele jako omámený „Děkuji pane! Provedu pane!“ zbrkle zasalutoval a při opouštění kanceláře se div nepřerazil.

Zásobovač pochybovačně koukal na kus lejstra s podpisem velitele Mardera.
„To si vážně myslíš, že tohle má dostatečnou cenu na to, abych ti jen tak vydal celýho koně? A pán by chtěl ještě výstoj. Jdi se bodnout zelenáči. Buď mi dáš víc, nebo jdi k čertu!“
Hansovi proběhlo hlavou zda je rozumné hádat se se zásobovačem, nebo přijít k veliteli s prázdnou. Obě možnosti by nedopadly dobře.
„A co tohle?“ odevzdal rezignovaně svůj měšec zásobovači.
„Hmm, když teď na ten rozkaz koukám, mám tu vlastně jednoho volného koně.“ s odporným úšklebkem si vzal měšec a doprovodil Hanse do stájí.
„V posledním kotci je ta tvoje herka, a koukej mazat.“ procedil zásobovač mezi zuby a šel se starat o něco jiného.
Když Hans došel ke kotci, uviděl uvnitř vyhublou, hnědou klisnu. Byla špinavá, neokovaná a celkově zbídačená. Žvýkala zbytky sena, co se válely na zemi a svému novému majiteli nevěnovala pozornost. Hans koukal na ten přízrak, za který dal celý svůj měsíční žold jako na zjevení. Byl to ten nejlepší kůň na světě... byl jeho.


Listopad 1510 – Ivory – stáje

Aratonya čekala na svého pána v kotci. Ten přišel za malou chvilku s napěchovanou brašnou dopisy a rozkazy přes rameno. Na sobě měl lehkou gardistickou uniformu, která kromě běžného opotřebení vypadala celkem k světu, u pasu mu visel fasovaný meč. Osedlal ji a vyvedl na dvůr. Aratonya už nevypadala jako kupa neštěstí. Byla zdravá, dobře živená a plná energie. V chladném počasí čtvrtečního rána jí z nozder odletovaly obláčky páry jak vzrušeně čekala na další výlet se svým pánem. Ten na ni ladně naskočil, poplácal ji po krku jak bylo jeho zvykem a vyrazili vstříc osudu.
A takto spolu sloužili dlouhou dobu. Na podzim roku 1511 skončila válka a služba byla o to lehčí. Již jim na cestách nehrozilo takové nebezpečí a oba byli šťastní, že to pro ně dobře dopadlo.


Leden 1521 – Karatha - kasárny gardy Lorda Ambita Harka

„Mölder! Ke mě!“ Ozvalo se z kanceláře velitele Mardera. Zanedlouho stál Hans v pozoru před jeho stolem.
„Doručíš tento dopis co nejrychleji to jde do Ivory veliteli domobrany. Odpověď mi dovez neprodleně zpátky ke mně. Žádnou další poštu neber, tohle je nejvyšší priorita!“ instruoval Marder Hanse při předání dopisu „Tak upaluj.“ z této věty se stal už zvyk a proto Hans odcházel od velitele zase s rozcuchanými vlasy.
Když doběhl k bráně, již na něj čekala připravená Aratonya. Venku foukal silný vítr a byl mráz. Aratonya přivítala Hanse hlasitým zaržáním a jazykem mu ulízla vrabčí hnízdo. Naskočil, poplácal ji po krku a vyrazili. Cesta nebyla příjemná. Hansovi chladný vzduch štípal do tváří a od Aratonye se zvedala pára. Trasa do Ivory jim trvala déle než bylo obvyklé. Na cestách bylo zmrzlé bláto a tak nemohl jet rychle. Již se stmívalo, když dorazili do cíle.

Hans vstoupil na radnici. Pozdravil se s domobranci a nechal se uvést k jejich veliteli, aby předal zprávu.
„Hmmm, to je vážné oznámení. Napíši pro tvého velitele odpověď, skoč si zatím ke Krkovičkovi pro něco dobrého. Může to chvilku trvat.“
Hans poslušně odešel, překontroloval jak se má Aratonya ve stájích a šeptem ji sdělil, že se zdrží. Často s ní rozmlouval, na cestách byla jeho jediným společníkem.
U Krkovičky bylo narváno. V noci tam odpočívalo mnoho dobrodruhů, protože nebylo radno se pohybovat mimo hradby. Výpady temných byly stále častější. Než dorazil domobranec s dopisem trvalo to asi dvě hodiny. Hans byl ospalý a venku už byla tma. Rozkaz zněl ale jasně, dorazit co nejdříve zpět z odpovědí. Vyrazil tedy do noci a nasedl na Aratonyi. Domobranci mu u brány chtěli cestu rozmluvit, ale rozkaz byl rozkaz.
„Ať tě bohové opatrují.“ rozloučili se s ním do noci a zavřeli za ním bránu.

Nedojel nijak daleko, když se Aratonya zničehonic zastavila a koukala do tmy.
„Copak se děje? Vidíš něco?“ šeptal koni do ucha a nervózně sledoval tmu před sebou.
Netrvalo dlouho a kolem ucha mu proletěl šíp s děsivým zasvištěním. Přesto, že spanikařil, Aratonya se na místě otočila a tryskem vyrazila směrem k Dorenskému hvozdu. Hans byl omráčený překvapujícím spádem událostí a křečovitě svíral uzdu. Nevnímal kam ho Aratonya nesla, přitiskl tělo k jejímu hřbetu a nechával se unášet. Nesla ho dále do hvozdu co ji síly stačily, blížili se visutému mostu přes rokli. Když se Hans vzpamatoval a rozhlédl se, zjistil, že je nikdo nepronásleduje.
„Díky boh...“ nedokončil větu. Aratonya sebou trhla, lesem zazněly údery kopyt do zmrzlých prken mostu a pak děsivý výkřik, který utichl stejně rychle jako se ozval.

Hans se probral. Zem byla studená, ale Aratonya ho hřála. Bolela ho hlava a pravá noha. Když se chytil za čelo, ucítil, že má vlasy slepené krví. Aratonya ležela vedle něho. Tiše a klidně oddychovala, ale vstát se nepokoušela. Vytřeštěným okem sledovala Hanse jak se dává dokupy. Rozhlédl se po okolí, byli na dně rokle. Při pokusu se posadit ho rozbolelo celé tělo. Začal hledat v brašně léčivý lektvar, ale našel jen střepy a zmrzlou látku. Netrvalo dlouho a vyděsilo ho ticho, které ho obklopovalo. Když se podíval na Aratonyi, už nedýchala.


říjen 1530 – nedaleko pevnosti Bhardrill

Velitel Marder šel pěšky v čele svých mužů. Některé táhli raněné na nosítkách, jiní kráčeli potlučení vedle nosítek. Směřovali směrem ke Karathě, měli za sebou boje o pevnost temných Bhardrill. Marder vzhlédl, když uviděl jak se k jednotce blíží jezdec na koni. Už z dálky poznal svého posla Johanese. Byl by se usmál, kdyby Hans nepřijížděl k jednotce v plném trysku. Něco bylo špatně.
Hans zpomalil a docválal k Marderovi. Seskočil z koně a řádně zasalutoval.
„Copak nám neseš Hansi? A proč tak chvátáš? Nevyhráli jsme snad?“ Ptal se zvědavě zamračený Marder.
„Pane... Lord Ambit je mrtev! Vezu zprávu přímo z Karathy. Gardisté utíkají, dějí se hrozné věci!“
„A do hajzlu...“ Marder se zasmušil a mezi muži vznikl rozruch. Pak se otočil k Hansovi.
„Hansi, dej mi koně a sundej si uniformu. Garda už není, bež domů.“
„Ale pane...“
„Hansi drž hubu a poslouchej. My padáme, ty jsi místní, po tobě nepůjdou. Jdi domů, pokud nějakej máš, najdi si ženskou, práci a žij si svůj karathskej život dál. My jsme tu skončili.“
Hans rozpačitě předal otěže Marderovi. Rozhlédl se po svým spolubojovnících, kteří mezi sebou živě debatovali.
„Pane, já...“
Marder rozcuchal Hansovi vlasy, otočil se a při odchodu pronesl klidným hlasem „Tak upaluj...“

_________________
▬▬ஜ۩۞۩ஜ▬▬
Molly23 alias Mišák

▬▬ஜ۩۞۩ஜ▬▬


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Příběh mladého gardisty
PostPosted: 14:45 06. May 2016 
Offline
Ďábel
User avatar
 WWW  Profile

Joined: 16:55 18. Sep 2009
Posts: 5217
Location: Bad Reichenhall
červen 1532 – Karatha

Dveře domku se otevřeli a dovnitř vešel muž menšího vzrůstu.
„Ahoj Helme, jsem doma.“ unaveně složil nůši ke stěně. Měl na sobě obnošenou uniformu gardy. Barvy byly seprány a tak kromě střihu nebylo poznat komu dříve příslušela.
„Vítej doma brácho, Gréta zrovna dodělala večeři.“ odpověděl muž ve zbroji karathské stráže sedící u stolu ve světnici. Bylo mu okolo padesátky, vlasy měl prošedivělé a krátce střižené. Ve tváři byl podobný Hansovi, výškou ho ale převyšoval o hlavu.
„Jak to dnes šlo?“
„Celkem dobře, jen pár těžkých zásilek. Tady máš nájem za minulý měsíc.“ Hans odpočítal několik grešlí a dal je Helmuthovi na stůl.
„Hansi, víš že tohle nemusíš.“ podíval se něj Helmuth káravě „Jsme rodina. Pomáháme si.“
„Posaď se Hansi, už ti nesu jídlo.“ zvolala Gréta od kamen a vesele přitančila ke stolu s miskou husté polévky.
„Děkuji Gréto.“ vzal si dřevěnou lžíci a pustil se do polévky.
„Budu muset jít má ženuško. Služba volá.“ políbil Helmuth Grétu na tvář „A ty by jsi o tom taky mohl zauvažovat. Máš to v sobě Hansi.“
„Uvidím, ještě nejsem rozhodnutý. Ať ti služba uteče Helme.“
„A vrať se nám celý.“ dodala starostlivě Gréta. Neměla ráda, když měl její muž noční hlídku.
„Jako vždy má drahá. Dobrou noc.“ Helmuth vyrazil na strážnici a ve světnici tak zbyl Hans s Grétou.
„Jednou se v té práci ztrháš.“ pozorovala jak se Hans láduje polévkou.
„Je to dobrá práce, brzy snad budu mít na pronájem koně a půjde to lépe.“
„Opravdu by jsi měl zvážit bratrův návrh.“
„Umím sotva číst a psát neumím vůbec. Vážně si myslíš, že bych byl dobrým strážníkem? Když vidím jak Helm píše hlášení a jak studuje nové vyhlášky, tak si to teda nemyslím. Proč si myslíš, že ze mě udělali tenkrát poslíčka? Protože si byli jistí, že si nic nepřečtu a když zprávu zničím, tak ji ze mě nikdo nevytáhne. Né proto, že bych byl dobrý voják. Jsem poslíček a tím taky zůstanu.“
Gréta si povzdechla a nechala Hanse dojíst své jídlo.

_________________
▬▬ஜ۩۞۩ஜ▬▬
Molly23 alias Mišák

▬▬ஜ۩۞۩ஜ▬▬


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Příběh mladého gardisty
PostPosted: 13:23 10. May 2016 
Offline
Ďábel
User avatar
 WWW  Profile

Joined: 16:55 18. Sep 2009
Posts: 5217
Location: Bad Reichenhall
červenec 1534 – Karatha – přístav

Hans zrovna vystoupil z loďky převozníka a když šel po molu, potkal na stráži Helmutha.
„Ahoj, jak jde služba?“ zeptal se.
„Dneska to ujde, ale ty vypadáš, že bys uvítal trochu odpočinku.“
„Není čas, musím pracovat.“
„A proto běháš pořád s balíkama? Kluci dokonce viděli, že chodíš mimo město s všelijakýma dobrodruhama. Nezaplétej se s nimi Hansi, nikdy nevíš co jsou zač.“
„Nějak si na toho koně musím vydělat Helme, a tohle je nejrychlejší způsob.“
„Kůň, kůň, kůň... ty jsi úplně chorobnej Hansi! Podívej se na sebe. Oblečení samá záplata, hrbíš se a jen bohové vědí čím jsi cítit.“
„Helme...“
„Od té doby co jsi se od nás odstěhoval to s tebou jde z kopce. Hansi, jsi sice starší, ale chováš se jak mimino. Stav se u nás večer až budu mít po službě, ano?“
„Dobře, zastavím se. Měj se Helme.“ Hans sebral vak s několika krámy a odšoural se na trh.
Přestože byl Helmuth mladší, tak to byl právě Helmuth, kdo hrál roli staršího bratra. Hans hodlal své slovo dodržet.

Když večer dorazil k Mölderovým, byli už všichni doma. Ve světnici bylo prostřeno jako na slavnostní večeři.
„Ráda tě vidím Hansi, jak se ti daří?“ Gréta se na Hanse mile usmála a vybídla ho aby se posadil.
„Také tě rád vidím. Ujde to.“
Z ložnice vyšel Helmuth. V jedné ruce nesl džbán plný piva a v druhé dva dřevěné korbílky. Posadil se ke stolu naproti Hansovi, podal mu jeden korbílek a oboum dvou nalil. Gréta připravila vepřový guláš.

Poté co povečeřeli se Helmuth vážně na Hanse podíval. Gréta se zatím pustila do nádobí.
„Hansi, najdi si nějakou stálou práci. Prosím. Takhle se uženeš a ikdyž si na svého koně vyděláš, tak si na něm nezajezdíš jak budeš zničenej. Rád ti s tím pomůžu, to ty víš.“
Hans se jen podíval do svého korbílku, očividně přemýšlel. Helmuth trpělivě čekal na jeho reakci.
„Dobrá, popřemýšlím o tom. Jakmile budu mít cestu kolem tak se tam poptám.“ řekl po chvíli ticha Hans rezignovaně. Sám cítil, že mu není nejlépe a život dobrodruha není úplně jeho parketa. Helmuth věděl, že to Hans udělá a nehodí to za hlavu. Bratři vstali od stolu a objali se.
„Děláš mi radost Hansi.“
„Díky Helme.“

_________________
▬▬ஜ۩۞۩ஜ▬▬
Molly23 alias Mišák

▬▬ஜ۩۞۩ஜ▬▬


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Příběh mladého gardisty
PostPosted: 10:32 13. May 2016 
Offline
Ďábel
User avatar
 WWW  Profile

Joined: 16:55 18. Sep 2009
Posts: 5217
Location: Bad Reichenhall
Srpen 1534 – Karatha - přístav

Hans se chystal opět na donášku korespondence a balíků. Přístav byl ideálním místem. Spousta obchodníků chtěla kontaktovat své zákazníky, lidé, kteří cestovali pryč posílali dopisy na rozloučenou. Často se zde našlo i několik balíků na doručení. Dnes se však práce nijak nehrnula. Postával u mola už hodinu a nikdo nechtěl jeho služby. V tom však od hostince vyšla žena v černých šatech a směřovala přímo k Hansovi. Barva šatů jí ladila s havraními vlasy, které měla stažené do culíku. V ruce měla obálku s pečetí. V jejích patách šel nosič s velkým zavazadlem. Když už byli u Hanse, zavazadlo zarachotilo o zem jako hromada starého železa. V takových situacích bylo nejlepší dělat, že to je u takové dámy úplně normální. Hlavní je práce.
„Dobrý den pošťáku, potřebuji doručit toto psaní. Je to dopis pro poručíka Edgara z karathské stráže. Myslím, že ho zastihnete na radnici. Tu máte něco málo za laskavost“
Dáma předala Hansovi dopis spolu s měšcem, v kterém bylo rozhodně víc, než se dává za obyčejný dopis.
„A jen do rukou poručíka Edgara, né že to předáte prvnímu strážníkovi, kterého potkáte.“
„Jistě madam. A od koho ten dopis je?“
Dáma se na chvilku zamyslela.
„On to pozná a zvědavým strážníkům na cestě k němu řekněte, že to je od ženy. To jim bude muset stačit.“
To Hanse moc neuspokojilo, ale musel s tím pracovat.
„Hned vyrážím. Na shledanou tedy.“
„S bohy.“
Dáma nastoupila na loď i se zavazadlem a Hans šel vstříc radnici.

Když vešel na radnici, hned zamířil k prvnímu strážnému.
„Dobrý den strážníku, mám tu dopis pro poručíka Edgara.“
„Tak dopis? Pro poručíka? A o co jde? Od koho je? Pan poručík je velmi vytížený a nechce být rušen.“
Strážný se očividně bavil. Byl to takový ten typ, co si rád s lidmi hraje. Jejich rozhovor upoutal pozornost i ostatních stráží.
„To nevím. Vím, že to je pro pana poručíka. Je to od ženy.“
Strážný se začal hlasitě smát „Tak od ženský! Ha! To jsem tu ještě neměl. Podívej kluku, dej mi ten dopis a až pan poručík půjde domů, tak mu ho předám.“
„To nejde pane, mohu to předat jen jemu.“
„A ty si myslíš, že ti jen tak otevřeme a necháme tě projít rovnou k poručíkovi s nějakým papírem, co? Vždyť ani nevíme co to je za dopis a tebe neznáme. Hošánku ty máš dneska ale vážně smůlu.“
Ostatní strážní se očividně na Hansův účet bavili, když v tom se otevřeli dveře a v nich stál sám poručík Edgar.
„Co je to tu za nepořádek?“ zeptal se nevrle, od pohledu vypadal přepracovaný a unavený. Strážní se srovnali do pozoru a ten u dvěří zahlásil „Tento mladík tvrdí, že má dopis pro Vás pane!“
„A o co se jedná?“ Otočil se trpělivě na Hanse.
„Dopis od ženy pane, jen do Vašich rukou.“
Jakmile toto Edgar uslyšel, zpozorněl.
„Pojďte dál mladý muži, projednáme to v klidu v kanceláři.“ Při odchodu se Edgar ještě káravě podíval po všech strážných.

„Zde je ten dopis pane.“ Hans zdvořile předal psaní Edgarovi.
„Děkuji. Neměla ta žena ještě nějaký jiný vzkaz?“
„Ne pane poručíku.“
„Hmm, co se dělat.“ Edgar odložil dopis do zásuvky „A nestůjte mi tady v pozoru. Nebo jste snad strážník mimo službu?“
„Pardon pane, síla zvyku. Strážným nejsem.“
„Je to tedy takto vše?“ zeptal se ještě Edgar.
Hans se zamyslel, k poručíkovi se jeden hned tak nedostane.
„Vlastně, je tu ještě jedna věc co bych s Vámi chtěl probrat...“

_________________
▬▬ஜ۩۞۩ஜ▬▬
Molly23 alias Mišák

▬▬ஜ۩۞۩ஜ▬▬


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Příběh mladého gardisty
PostPosted: 10:12 16. May 2016 
Offline
Ďábel
User avatar
 WWW  Profile

Joined: 16:55 18. Sep 2009
Posts: 5217
Location: Bad Reichenhall
říjen 1535 – strážnice karathské stráže

„Möldere! Vždyť vy píšete jako čuně! Kdo po vás má jako číst ta hlášení?!“
Mladší strážmistr jen rezignovaně stál v pozoru a poslouchal seržanta.
„Omlouvám se pane.“
„Jasně, kde ses učil psát?“ seržant práskl o stůl Hansovým hlášením „Vždyť kolik ti je?“
„Padesát pět pane.“
„No počkej, ty si myslíš, že jsi vtipnej že?“ prohlédl si Hanse, který vypadal tak na dvacet.
„Nikoliv pane.“
„Jdi mi z očí!“
„Ano pane.“
Hans zasalutoval a odešel pryč. Bezradný seržant koukal na jeho hlášení, které bylo napsané tak neohrabaně, že by se písmo dalo přirovnat k šifře.
„S tím klukem musíme něco udělat. Marnej není, ale proč z něho udělali mladšího strážmistra, to nevím.“ Pronesl seržant k desátníkovi, který mu dělal asistenta.
„Třeba je to chyba v dokumentaci pane. Poručík Edgar se mohl splést.“ odpověděl desátník.
„Já nevím. Šlechtic to nebude, na to je moc blbej, ale jestli je on tak starej jak říká, tak je to nějaká míchanina. Vždyť je to prcek. Jestli vona v tom nebude nějaká politika. Třeba nás poručík zkouší.“
„A jaká politika?“
„Víš, jestli má v sobě kus elfáka, tak ho možná chtěj na řešení věcí s neposlušnejma ušákama. Teď jich ve městě je čím dál víc.“
„Ale to by přece nevybrali takového prosťáčka ne?“
„Já nevím jak se sem dostal. Když z něj ale uděláme dobrýho strážnýho, tak by jsme si mohli šplhnout u poručíka. Třeba je to známej! Tomu bych se vůbec nedivil.“
„A co navrhuješ?“
„Pošleme ho do školy!“

_________________
▬▬ஜ۩۞۩ஜ▬▬
Molly23 alias Mišák

▬▬ஜ۩۞۩ஜ▬▬


Top
Reply with quote  

Display posts from previous:  Sort by  
Post new topic Reply to topic  [ 5 posts ] 

All times are UTC + 1 hour [ DST ]



Who is online

Users browsing this forum: No registered users and 1 guest


You cannot post new topics in this forum
You cannot reply to topics in this forum
You cannot edit your posts in this forum
You cannot delete your posts in this forum
You cannot post attachments in this forum

Search for:
Jump to:  
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group  
Design By Poker Bandits