1. Den
Ach Mario, dnes jsem si opomenul tvé oči a vzpomněl si na tebe.
Bylo mi líto opuštění Petroniky a vydání se do Karaty.. Je to už tak dávno. Co jsem zapomněl na tebe, avšak moje zlatá sestro, není tu moc špatně, nebo?
Postupem času, který jsem tu strávil, jsem byl lehce zaskočen, co se pohybuje volně k povšimnutí ve městě..
Hodně věcí jsou nebezpečné, a dokonce i mluviti normálně nemůžu o nějakých tajných věcech. Protože.... "Uši" jsou všude kolem nás.
Nalezl jsem nějaká zajímavá, avšak nějak nevysvětlitelná místa. Jde mi mráz po zádech a náhlé zprávy tomu také nepomáhají. Avšak, sestro, pokud pojedeš do Karaty dávej si pozor.. Protože..
NIKDE NENÍ BEZPEČNO..
Koukám se zpětně a někdy si říkám, že jsme v hrozném nebezpečí..
A ten, jenž se postaví proti řádu dostanou spravedlivý, ale krutý trest.
V rukou držím pergamenů, které se snažím rozpoznat díky nim se mi odhalí další část tajemství.
Světlo, nechť provází tvoje kroky sestro.
*Na stránce jsou dvě kaňky od brku potřený inkoustem, je zřejmé, že Patr byl velice unaven, když tohle psal*
Tvář, jenž sluncem je pokrývána,
Schová pod stíny zlostná vlákna,
Ty jsou poté neviděna.
Jako barvy černé skvrna.
Poté, jenž dobro udeří,
S ním už i zlo soupeří.
Bolest a mrtvá krev ve vzduchu vzplane,
I tak nikdo nesloží zbraně.
Náhle duše mrtvých, jenž klid by měli,
V nemrtvé sluhy by se teď vžily.
Napadá všechny bezmoc,
Už není nikde pomoc...
*Na obrázku zahalený nekromant, jenž trestá vše živé a vychází do světa pudit další zlo..*
| Attachments: |
|
Popis čirého zla..jpg [ 87.66 KiB | Viewed 2913 times ] |