Thalie

Dřevěný stůl doprovázen klikatými vrypy na stole v pokoji U Bezedného Škopku.
Sedí seveřan u stolu a dopisuje na pergament obtáhnutý černou tuží a na rohu zprávy odznak medvěda.

Sliboval jsi změnění světa..
Sliboval jsi změnění svojí rodiny..
Dokonce jsi sliboval i napravení sám sebe..
Doprovázen svojí myslí, že tohle všechno dokážeš..
Ses pouze nezabýval tím, že to co děláš může být tak krátké..
Ty krátké chvíle spočinuly v tvé hlavě, když jsi si nedokázal přiznat, že všechno nedokážeš.
Ty krátký chvíle, u kterých sis říkal, že to bude v pořádku, a že to vyjde.
Kradli ti čas, který ti nyní chybí a nikdo ti ho zpátky nedá..
Myšlenky, které sis pokládal a byly falešné, jak zničená plátová zbroj, kterou jsi nedodělal, protože jsi to nezvládl.
Smířit se s tím, že hold nemůžeš být nejsilnější.
Smířit se s tím, že někdo, kdo tě měl rád, už jen vzpomíná na to, jak se tvá duše ocitá na lepším místě.
Smířit se s tím, že už budeš jenom v našich srdcích.

Svenne, táto..

Slibuji, že tě nezklamu a pozvednu naše jméno k nebesům, zasloužíš si to.
Sbohem tati, navždy...

Jak duše hodnější může být,
Aby tě tady nechali žít.
Hlavou jsi se vrhnul do boje,
Zvládl jsi to i bez zbroje.
Pleš a sekera byla tvou oporou,
nikoli oponou.
Neustále v kovárně jsi byl,
Kousek hrdiny v tobě zbyl.
Dal bych cokoliv, aby jsi tu žil...

*Podepsán Yvar Bjornsonn s odznakem medvěda*