Thalie

David Gemmell
Soubor knih "Drenajská sága", zatím mám přečtenou Legendu a Král za branou.
Každý díl má maximálně 300 stran, je to fantazárna, relativně málo magie, ale přece nějaká. Vesměs to jsou takové hrdinské příběhy o cti, sebeobětování a tak podobně. Na čtení o zkouškovém pro odpočinek ideální. A Equilibrijci najdou už v Legendě jednu povědomou postavu

To já pomalu dočítám Sestřelen od Františka Fajtla. Celkem zajímavá kniha. Pro neznalce se jedná o knihu z druhé světové války. Autor je při operaci sestřelen nad francií a uniká před němci. Je to hodně o lidských vlastnostech jako je statečnost, obětavost atd. hlavně ze strany těch, kteří autorovi v útěku pomáhají.

Kruci... škoda že už nežije. Můj soused (František Peřina (také už nežije) ho moc dobře znal... že jsem se nenarodil tak o deset let dřív...

Kolo casu se otaci a veky ktere byly pominou, aby se znovu zopakovali v budoucnu. Myty se stavaji legendami a nakonec i legendy temer zmizi...

Aneb po snad 15 letech - posledni dil k prodeji: A Memory of Light, R. Jordan & B. Sanderson, posledni kniha cyklu Wheel of Time: http://www.amazon.com/Memory-Light-Whee ... +sanderson

Já jsem ty knihy kdysi četla, a první díly se mi moc líbily. Ale pak tam začalo být hlavních postav jako máku, Rand byl neskutečně nesympatickej, a začal se tam odvíjet nějaký šílený milostný třicetipětiúhelník, neskutečný teorie, super uber vyvolený s více zvláštními schopnostmi než Strážci vesmíru, Rand, kterému padají k nohám ženy, národy i království, další tisíce postav... a došel mi morál.

Jestli to nebude tím, že začátek psal Jordan "osobně" a když v půlce cyklu umřel , tak to za něj dokopával Sanderson sám a očividně se mu to vymklo z rukou .

Nebyl Rand v Meči pravdy? Ta série mi přišla neuvěřitelně strašná. Nepřečetl jsem ani čtvrt první knihy.

Poslední dobou jsem na fantasy moc neměla čas, ale co si si vzpomenu - z čistých je to Peter V. Brett napsal zatím dva díly snad trilogie, Tetovaný a Pouštní kopí. Trochu to připomíná zmíněné Kolo času, ale opravdu jen trochu, spíše reáliemi. A je to - zajímavé.

Doufám, že nemyslíš knižní sérii Meč pravdy od Terryho Goodkinda, že ne? Ta je totiž excelentní doposud moje nejoblíbenější...

Přesně tu mám na mysli. Nějak mi prostě absolutně nesedl styl jakým to bylo napsané a ani postavy mi nepřišly příliš zajímavé.

Chovám skepsi a jistou nedůvěru ke každé knize, ve které je hlavní hrdina Vyvolený, předurčený zachránit osudy říší, světů a galaxií, byť pochází z původu prostého. Zkušenosti nemá žádné, pouze je požehnán Tím, co ho činí vyjímečným, a zbytek dovedností nastuduje během cesty k hlavnímu evilákovi. V tu chvíli se může rovnat nejmocnějším celého světa, a je připraven svést závěrečnou bitvu. (Obstojí v ní? ptají se nejčastěji obálky knih tohoto typu, a my dopředu víme, že obstojí, jen nás zajímá, jak hustý přitom bude.) Politika, králové, vojska, vše jde stranou, když přichází on. S trochou štěstí bude ta kost, které zachránil život (nebo ona jemu), krve královské, nebo alespoń skoro tak vyvolená, jako on. A žili šťastně až do smrti.

Asi je to moje chyba, ale jakmile ve shrnutí knihy vidím libovolnou kombinaci slov "vyvolen, předučen, svět v temné zhoubě, dokáže zachránit, jen on", knihu povětšinou vracím do regálu.

První díla tohoto stylu jsou klasické ikony literatury, ovšem další následovnící už tohoto cíle málokdy dosáhnou. A je to až příliš časté téma, jehož autoři se málokdy obtěžují jít do uvěřitelné hloubky světa a charakterů.

Myslim, ze presne tuhle serii mysli.

Ale dovolim si nesouhlasit - dle meho jde o dost desivou knizni serie mizerne urovne, z ktere se dalo cist jen par knih. Zlomova kniha, kdy se autorovy sado-maso sklony riznute dalsimy psychu-ovlivnujicimi traumaty (nad kterymi by si Freud smlsnul) byla ta kdy je hrdina nucen trpet zastrkavanim jakesi bolest vytvarejici hulky do ruznych telesnych otvoru...

Nu, na pocatku jsem si myslel, ze mluvis/pises o stejnem cyklu. Ale s ohledem na skutecnost, ze jsem za celou dobu intenzivniho (a opakovaneho!) cteni nenarazil ani na milostny petiuhelnik, ani na Randa kteremu padaji k noham zeny, narody i kralovstvi, tak si tak jisty nejsem.

Ano, musim souhlasit ze v prubehu deje se z jedne z hlavnich postav stava velmi nesympaticky, naduty a sebestredny jedinec - ale beru tento vyvoj jako plus. Nejde totiz o knihu, kde od zacatku vis jak jsou/budou postavy nalinkovany - postavy se vyvyjeji. Navic (spoiler!) o onu nadutost a sebestrednost jedinec prijde - ale tak daleko jsi se, soudim, neprocetla...

Nu a super uber vyvoleny: nevim co tim myslis. Naopak, co mohu soudit tak silne i slabe stranky ma jak ono "dobro" tak "zlo". Neni to tak, ze by byly soustredeny v jedne osobe nebo na jedne strane konfliktu. Ale to je spise na ustni, podstatne rozsahlejsi debatu nekde nad kofolou.

Nechci trollit: ale uvedomujes si, ze do tohoto popisu spada prakticky veskera literatura, pocinaje Egyptanem Sinuhetem a konce Hrou o truny?

Mimochodem, na onom cyklu Kola casu se mi prave libi, ze bez ohledu na "predurcenost" toho ci onoho si osud dela co chce. Ze ruznymi silenci (nebo genii?) avizovane udalosti veku pristich se nestanou tak, tak bylo v predtuse zapsano a zaznamenano - naopak, mnohdy je skutecnost zcela opacna.

Ale tak nebo onak, jsem rad, ze nemame vsichni stejny vkus. Nekdo ma radeji akcnejsi cetbu, nekdo "ucurava" pri liceni zakulisniho intrikareni, jiny je bez sebe blahem z detailne plastickeho popisu psychy a pocinu jednani nejposlednejsi vedlejsi postavy...

PS: Jsem uz za ctvrtinou one propirane knihy "A Memory of Light" a musim hajit autory a kvalitni, velmi kvalitni praci. Uvidime jak se vydari preklad do jazyka ceskeho, ale v anglickem originale jsem narazil uz na nekolik (N>5) useku, ktere jsou psany tak silne, ze jsem mel nabehnute slzy do oci (a to se za nejakeho "cíťu" zrovna nepovazuji).

Pavad - nevím, zda se chápeme, ale co bylo na Sinuhetovy výjimečného a sedícího do mého popisu? Byl to sakra schopný doktor, který se vypracoval vlastní pílí, a i když se pochopitelně spoluúčastnil velkých věcí, rozhodně to nebyl ten, kvůli kterému se Egypt točil.

A Hra o trůny? Ooo, žádná kniha není méně vzdálená vyvolenému hrdinovi, jdoucímu k cíli! Tuna propracovaných postav, a pokud je některá vyvolenější než jiná, zdaleka to neznamená, že má umetenou cestičku na hlavní trůn, a zbytek postav je jen vedlejší kulisa! Nemilosrdné vyškrtnutí z děje číhá na každé kapitole! Kdyby to byl TEN styl knihy, potom by nejspíše malá Arya, nebo ještě spíše sympatický malý Bran.

Vypadalo by to asi takto:

Malý Bran je svědkem nechnuté scény, ve které vidí královu manželku s jejím vlastním bratrem! Poté, co se ho pokusí neúspěšně zabít, poté, co je chvíli zbaven možnosti chodit, vyhledává staré tajemné moudré, kteří nejenže mu nohy vrátí, ale ještě jej naučí létat. Létající Bran putuje zemí, doprovázen svou malou sestrou Aryou. Je jen na něm, aby do království, jehož vládce zemřel, přinesl právo a pomohl králi Stannisovi získat jeho dědictví. Do cesty mu však vstupuje půvabná vdova z rodu králů a on zjistí, že právo na trůn není tak jasné, jak se zdálo... postaví se mladý Bran se svou ženou Daenerys do cesty svému bývalému příteli? Dobudou kontinent a prokáže své právo vyvoleného? Obstojí v závěrečné bitvě, ve střetu králů?



P.S. Wheel of Time - myslela jsem toto: http://www.wales.cz/serie.php?ID=99 a hlavní ňouma se jmenoval Rand al´Thor, nebo velmi podobně.

No, on v Hře o trůny jakýsi vyvolený je - Azor Ahai, Slíbený princ,... jenže nikdo neví, kdo to sakra je

A nikdo neví, jestli mu to bude něco platné.

Tak jo. Já sem tu recenzi naťukám. Když nic jinýho, tak aspoň pavad v ní může hledat psychotraumata (Pozn.: já je našel ). A jednak je to po dlouhý době "Čech" (aspoň doufám ), který napsal něco neobvyklejšího co vyčnívá nad běžný "trend".

Pavel Fritz - Letka 307

Kniha smotná je psaná formou deníku mladého "tuláka po hvězdách", co šel udělat dobrou věc - tj. přihlásit se do armády a bránit vlast (tedy "hodnou" Federaci) proti nepříteli (mírně geneticky upravený národ fanatiků). Deníkovou formou tenhle "kluk" komentuje vše od náboru, výcviku, prvních bojových misí, zranění až k "nezrovnačekanému " finále. Začal jsem to číst jako oddechovou militari scifi, ale zase TAK jednoduchá ta knížka není. Jednak se místy "nastiňuje" na základě příkladů - že ta Federace není zase tak růžová a Tormané zase takoví zlouni, že je to vpodstatě jen střet dvou odlišných "filozofických" názorů a nejspíš rozhodnutí okruhu pád idiotů s příliš velkou mocí (na straně Tormanů) co ji chtějí použít, kterým zrcadlí idioti s příliš velkou mocí (na straně Federace), kteří si zase hrabou spíš pro sebe.

Co oceňuji - hlavní hrdina je obyčejný kluk se štěstím a mírně nadprůměrným talentem. Žádný macho, Vyvolený (tady se schoduji s Braenn, že z těhle knížek, sorry Tolkiene , jsem už vyrostl). Líbilo se mi též jak autor "elegantně" zatočil se sedmirozměrným vesmírem, kde se stíhači pohybují. Byť by mě (osobně) zajímaly "výrobní" prostory schopné vyrobit "sedmirozměrné" materiály.

Dále oceňuji, vývoj psychiky hrdiny a to jak se "hrdina (teda spíš hlavní postava, on klasický hrdina není, je to prostě prostý řadový pilot) staví proti rozpadu integrity vlastního "já", které mu rozleptávají implantované mozkové sondy nutné pro symbiozu s lodí. Skoro bych se odvážil hádat, že podobným "procesem" prošel i autor nebo minimálně je jím fascinován či vedle něj někdo takto skončil. Z téhle dějové linie cítím, že to autor psal "ze srdce". Zvláště "netopýři v jeskyni" jsou nepříjemně autentičtí .

Co mě zaujalo (a ty milý pavade, šup Freuda za ruku a hledej psychotraumata ) - totální asexuálnost celé knížky. Ač se tam ženský/chlapi mísí na malém prostoru ve stresu, jediná relaxace je chlast a karty . Buď mi unikl důvod, proč nikdy nikdo s nikým nic nijak neměl nebo to autor beze slov přešel . Ne že bych tam potřeboval podrobně popsané Rofovy majákové (a lesní ) scény, ale tohle je jak u paladinů na střední škole .
S tím se pojí i vztah stíhače a jeho letounu (tedy UI, které letoun řídí, jsouce jinak v symbiotickém stavu s pilotem, kdy mají doslova prorostlé mozky). Občas autor naznačí, že jako nějaký vztahy mezi UI a pilotem mají být, ale...pak se toho tématu bojí jak čert kříže. Cítil jsem v tom potenciál pro další dějovou linku, které byla ponechána "nepopsanou".

Co může někomu vadit je kolísavost stylu/kvality příběhu. Na jednu stranu to hrozně sedí do "deníkového" stylu, který je defacto přerušován, kdy se mezi "nucenými" přestávkami vyvýjí/mění pilot, na druhou stranu někdo kdo je zvyklý sednout na "motorku", dupnout na plyn a jet od začátku do síle na plný kotel, to asi úplně nepřekousne. Mě to ale nerušilo .

Jediné co bych označil jako "klasické" negativum, je do očí bijící STRAŠNÁ obálka (ale možná to byl úmysl...vždyť i negativní reklama je reklama). Ačkoli ČB sestřičky v knížce moc neruší (i když mi moc k popisovanému ději nesedí , byť "odpovídají" konkrétním situacím z knihy). Netuším zda chudák malíř nemá na chleba, tak ho ze solidarity nechali namalovat obálku nebo je to kamarád autora (což ani jedno nemusí být špatné). Zkrátka čistě (ne)objektivně je obálka hrůůůůza.