Thalie

Ahoj, tohle je téma napůl do vtipů ... jako člověka vzdělaného v přírodních vědách, ekonomii a spoustě dalších blbostí mě nenapadlo, že počin převzetí balíku z USA se ukáže jako věc nad mé pozemské síly.

Nemá tu někdo (zřejmě nutně) epický level Wizarda, aby tušil jak vyplnit jednotný správní doklad? Za vyplnění A4 o pěti políčkách z nichž dvě jsou adresa fakt nechci dávat litr těm parchantům z pošty.

Zkus prostudovat tento návod:

http://www.celnisprava.cz/cz/clo/celni-rizeni/aktuality/Stranky/nova-verze-prirucky-pro-vyplnovani-jsd.aspx

To právě studuji a začínám přemýšlet o ostěhování do Afriky, kde se clo vyměřuje podle odvahy celníka a počtu kalašnikovů dostupných v místě.

Nebo si to nech posílat do nějaký země mimo EU

Srandisto, teď jsem na řadě já. Asi jen úředník EU může umístit DVD do kategorie "JADERNÉ REAKTORY, KOTLE, STROJE A MECHANICKÁ ZAŘÍZENÍ; JEJICH ČÁSTI A SOUČÁSTI"

A teď si představ mé pobavení, když jsem po telefonu "pomáhal" celníkovi (!!!) vyplnit správně zařazení jednoho dvousložkového kompozitu tvrditelného UV zářením.

Pán (ne chemik) mi (ne chemikovi) předčítal několikařádkové chemické názvy typu "poly glykol methyl ester acetát" a "tetra fluoro ethyl diacetát"... A já se mu pořád marně snažil objasnit, že ano, chápu že tomu nerozumí on, ale já tomu nerozumím taktéž a že to, že jsem objednal takový kompozit neznamená že znám jeho chemické složení (navíc jde o kompozit dvojsložkový). Nakonec jsme se dohodli, že celou věc zařadíme mezi lepidla, podsložku epoxidy.

Viva la Liberté!

Nebo si nech poslat USB HW klíč k SW za pul milionu korun z ruska, s popisem dodávky: "подарок"

No, v době, kdy jsem nemusel zboží deklarovat sám, jsem se taky smál. Volal mi celník, jestli je položka AN10824D ze železa nebo plastu. Na otázku, jestli to na vývozu bude někdo kontrolovat, bylo chvíli ticho a pak mi celník říká "Zrovna jsem si vzpomněl, že to cinkalo."

Pošli mi vše co k tomu máš do PM, koneckonců se tím živím...

EDIT: I když aby nedošlo k mýlce, já se živím tím že to vezmu, přehodím to na nějakého méně vytíženého zaměstnance a po úspěšném zvládnutí úkolu ho hrdinsky poplácám po rameni... Ať žije logistika a celní správa, USA je ještě v pohodě, zato zkuste schválně něco poslat do a nebo z Ruska!!!

Zkusil jsem - ne já, leč má přítelkyně byla příjemcem zásilky od její kolegyně ze země neomezených možností.

Již 12.12. jí byl poslán balíček obsahující nějaké dámské šminky (pravděpodobně na obličej, jsem chlap, moc se v tom nevyznám). Pro jistotu, aby mohla zásilka dorazit do vánoc, tak byla zaslána mezinárodní firmou TNT (něco jako DHL) se "zaručenou" dobou doručení 3 dny. Jenže ani 20. po balíčku ani vidu ani slechu. Ale máme systém sledování zásilek - tak se podívejme. Hmmm, balíček je... eeee... překvapivě v Moskvě, na letišti, prý v tranzitu. Ale spíše než v tranzitu tak v tranzu, neb v tomto stavu pobýval již od 13.12. Na telefonický dotaz na TNT se velmi překvapené přítelkyni dostalo objasnení: "Извините нас, самолет сломался." (Omluvte nás, letadlo se pokazilo.)

Nu, vot savětskája téchnika - letadlo zůstalo pokažene od 13.12 až do 27.12., což je den kdy rusům začínají jejich vánoce. A tak balíček se "zaručenou dobou doručení" dorazil do střední Evropy až okolo 10. 1. Jenže nebylo vyhráno, nešlo deklarovat složení jednotlivých šminek - takže se balíček vracel zpět do Moskvy.

Na druhou stranu musím říci, že výše zmiňovaný HW klíč k programu dorazil opravdu do dvou dnů, deklarovaný byl jak "dárek" - a bez jakýchkoli potíží prošel celnicí i bez nutnosti platit clo. Přitom nás stál přes dva tisíce euro...

Než jsem příspěvek dočetl, tak jsem si říkal "Jó, TNT přece znám z NTSB, AAIB, BEAA reportů o spadnutých letadlech, skoro spadnutých letadlech či taky dokonce Mid-Air aka Kamikaze letadlech." ... no a pak jsem ten příspěvek dočetl. Z těch méně známých společností hraje prim ještě Kallita, těm bych taky nesvěřil ani pohlednici, pokud bych ji nechtěl doručit na dno Tichého oceánu.

Rusové na celníci fungují "podle nálady".
Kupříkladu dnes už víme že pokud chceme mít v pohodě vycleno do "země neomezených možností", musíme párkrát do roka spolu s kamiony poslati též dary celníkům, aby nebyli dotčeni že se jim náš byznys točí jen tak kolem prstů.
K mému překvapení se objevilo hněd několik typů celníků i situací s Ruskými celníky, uvedu jen namátkově:
1) Zboží je v pořádku, ale posíláme vám ho zpátky (bez udání důvodů)
2) Zboží je v pořádku, ale nelíbí se nám něco na dokumentech (nespecifikováno co), zboží vám po dvou měsících čekání (Rusko si normálně účtuje dny kdy kamion zadržují) posíláme zpátky
3) Úplatek nás potěšil, nicméně chceme víc - zboží posíláme zpátky (nutno podotknout že komunikace neproběhla takto doslovně a už vůbec ne officiálně, nicméně náš kontakt na celnici v rusku to vysvětlil poměrně jasně - bez úplatku celníci nezvedají ani propisku ze stolu)
4) Úplatek byl konečně dostačující, zboží dodáno zákazníkovi dle plánu (pokud se npočítá několikadenní placená prodleva)
5) Zboží označené jako dárek bylo zabaveno na dobu neurčitou (trvá dodnes, tedy cca 5 měsíců)
6) Zboží označené jako dárek bylo vráceno bez udání důvodů (podotýkám že je to dnes cca 12 pokus jak poslat tamnímu zákazníkovi porcelánový talíř s firemním potiskem...)
7) Zboží označené jako dárek prošlo celnicí bez dokumentace a následně zmizelo (tuším halda letáčků, nejspíše použili jako toaletní papír...)
Zboží bylo označené jako nevyhovující a část byla poslána zpět (druhá část zmizela)
9) Zboží vráceno zpět (důvodem byl nevyhovující formulář který v době odeslání vyhovující byl, ale během transportu se změnily pravidla pro clo... )
10) Zboží zmizelo z kamionu (velmi běžné) a nebylo co clít... (nejspíše bylo rozkradeno samotnými celníky, tuším že šlo o závoz mědi?)

EDIT: BTW s Rusákama je vždycky sranda, ale oproti závozům do Turecka je to jen prča

Co dodat - prostě Rusko. V Taškentu nastupuješ do letounu Aeroflotu: mezi babkou s nůší se zeleninou se na palubu cpou dvě kozy, děda s košem kdákajících slepic a děvuška neurčitého stáří (i pohlaví) s igelitkama GUM nacpanými mrkví... Až pak se procpe kapitán - kupodivu střízliv.

Bych mohl dlouze referovat o jedné osobě mně blízké... Kterak se jí podařilo bez hnutí brvou "propašovat" napřed do Turecka (Ankary) 45 kG těžkou zásilku zušlechtěné hliníkové fólie - ve své dámské kabelce, kterou držela nonšalantně (? jde to vůbec s takovou vahou ?) pod ramenem. S tímto nákladem následně přeletěla přes Černé moře na Kryn. Na mojí otázku jak se jí to zdařilo - bez nutnosti platit nadváhu a pod. Dostalo se mi odpovědi, že (cituji, foneticky): Děvočka v Rasiji možet vsjo. Čož stále neobjasnilo Tureckou bázi. Na základě tohoto zážitku počal můj kamarád danou osobu oslovovat Friday (kdo četl R. Heinleina - jeho román Friday, tak ví o čem je řeč).

Bahňáku, to bys měl vydávat, úspěch zaručen! Mimochodem, alespoň zabavují jenom vaše zboží a nikoliv přímo vás.

Onehdá jsem na ruské straně finsko-ruské hranice pobyl také nějakou tu hodinku ve dvě ráno. Nejprve vám dáma s očekávaně zakaboněným výrazem a vojenskou čepicí skoro tak vysokou jako její čelo zkoumá pas a nutí vás vyplňovat jakýsi ruský imigrační lístek, aby po deseti minutách všechny vaše chabé pokusy o azbuku přeškrtala a napsala tam cosi vlastního, vrazila vám do ruky tužku (tak tak, to je ta věc, co se dá vygumovat) a dala vám to podepsat dřív, než jste se zmohli na "što". Do toho vám za zády nadává skupina Rusů ze stejné dodávky, které očividně coby obět zevrubné kontroly brzdíte v jejich dovážení mikrovlnek (ve Finsku je pro ně většina necigaretového zboží mnohem levnější!) a bílých balíků ryb z duty free obchodu, na nichž je vážně a výhružně napsáno "Neotevírat na území Evropské unie!".

Ovšem teprve když si uvědomíte, neboť jste zmatkář a nechcete zdržovat svůj doprovod ani horlivé Rusy, že jste si po prohlídce báglu jaksi vedle celnické budky zapomněli spacák a nechali jej za sebou v té dvoukilometrové zóně nikoho dekorované ostnatým drátem, užijete si to správné sžírání pochybnostmi. Co teď? Komunikace se strážci hranic o možnosti, jestli by vám spacák nedonesli, se ukáže být naprosto bezúspěšná. Ovšem bez spacáku na neomezené zemi zěmě neomezených možností uložit nedokážete, že. No což, je po půlnoci a jste ospalí, což násobí vaši přirozenou pošetilost, takže se prostě rozhodnete v nestřežěnou chvilku otočit, obkroužit závoru, podejít rudou ceduli hlásající, že tudy nikdy a za žádných okolností tedy rozhodně ne, a pro svůj artefakt si dojít, ba klidně se k němu probojovat. V nejhorším vás jen zastřelí.

Při své cestě zpět se snažíte usmívat na všechny strany a tvářit se vůbec nenápadně pro případ, že by vás někdo zahlédl, čímž působíte až nepospatelně podezřele. Jenže vás nikdo na celém přechodu neuvidí, protože se nikdo na celém přechodu nedívá. Jaké je pak vaše překvapení, když po pár metrech pytel najdete nevinně ležět, kde jste jej nechali, a široko daleko není jediný celník, žádná živá duše, všechna stanoviště opuštěna. A jak zodpovědně a přísně se tvářilo, to když to zkoumalo váš pas.

Takže vysvětlení všech úplatkářských a jiných potíží s ruskými celníky: Oni existují, ale jen několik minut denně, resp. nočně. Pak se prostě vypaří do kamsi do neznáma, asi je unese NKVD či kdovíco, protože po deseti minutách své služby, tedy listování vaším pasem, toho nějak moc vědí.

Jeden člověk mi dával kd obru historky z cestování po tehdy ještě socialistickém Rusku.
Přijdete na letiště, je to ohromná hala, prázdná, s jedním malým okýnkem. To je zavřený. Zaklepete, ono se otevře, vstrčíte dovnitř pas, okýnko se zaklapne a vy víte kulový, jestli ho eště někdy uvidíte.
Dostal ho za 40 minut a místní po něm závistivě pokukovali, jak rychle byl odbavenej.

Tyto budky jsou proslavené. Ještě za starého režimu, bez nynější techniky moderní komunikace a masivních databazí v obyčejném stolním počítači, se stala následující událost. Hrdinou byl můj kolega (téměř dvě generace věkový rozdíl, je jíž v důchodu), který toho času jezdil za hranice všedních dnů opravovat a korigovat letecké simulátory pro sovětskou armádu. On, technik, elektroinženýr, je neskutečně zvědavý. Stále mu vrtalo hlavou jak je možné, že přijde k budce, celník převezme jeho pas a jenom přečte jméno, celou dobu poté jej hypnotizuje svým výšetřovacím pohledem a ptá se na nejnitěrnější podrobnosti z jeho života, života jeho manželky, datové údaje jeho rodičů a prarodičů a i takové excesy jako kde byl na pionýrském táboře v roce 123. Přitom v pořád drží jeho pas v rukou a nic dalšího nedělá - ukazkový to příklad vševidoucího a vševědoucího Orákula jak z antického Řecka...

A tak se jednou stalo, že byl již prolustrován a jak prošel okolo budky, tak si všiml, že má budka pootevřené dvěře... Nedalo mu to a udělal chybu svého života. Ano, zvědavě tam nakoukl...

Než na něm přistálo několik set kilogramu živé hmoty ochránců světového míru a socialismu, než měl možnost podrobně sledovat leda tak spáry betonové podlahy ze vzdálenosti pár centimetrů (jsa namáčknut obličejem do zmiňovaného betonu a jeho spár), tak zjistil celé tajemství. Ona ta budka měla několik podlaží, přičemž examinátor/lustrovač seděl na židli nad propastí. A pod ním mašiny s děrnými štítky a další "vsjosajuznóje těchničeskóje upravlenije" obsluhované on-neviděl-kolika miniony. Nu a jak přečetl celník (spíše polda jak celník, ale nazývejme jej celníkem) jméno lustrovaného, tak těch nevím kolik minionů v nižších patrech se dalo do horečnatého vyhledávání v databázích informací. Co nalezli, to předávali ústně nahoru. Celník to pak opakoval s kamennou tváři soudce vydávajícího rozsudky smrti.

Kolegu nakonec pustili - po více jak osmnácti hodinách, na přímou intervenci nejakého oprýmkovaného plukovníka (?). Ten oprýmkovaný jedinec musel seřvat spoustu ochránců socializmu, aby mu vydali jediného člověka v okruhu tisíce verst který byl schopný uvést do chodu porouchaný simulátor nejmodernějšího MiGu. Což bylo kolegovo jediné štěstí - jinak bych se s ním po letech asi bavit nemohl - leda tak při nedobrovolné návštěvě sibiřského gulagu...