Súra 9 (pokání), 129 ája, verše 1-5:

Zprosštění od Boha a Posla Jeho pro ty z modloslužebníků, s nimiž jste uzavřeli úmluvu:
"Pohybujte se volně po zemi po donu čtyř měsíců a vězte, že nejste schopni uniknout zásahu Božímu a že Bůh zahubí nevěřící!"
Provolání od Boha a posla Jeho k lidem v den velké pouti: Bůh a Jeho Posel se zříkají závazku vůči modloslužebníkům; jestliže se však kajícně obrátíte, bude to pro vás lepší, jestliže se však obrátíte zády, vězte, že nejste schopni uniknout zásahu Božímu. A oznam těm, kdož nevěřili, zvěst radostnou o trestu bolestném.
Výjimku tvoří ti modloslužebníci, s nimiž jste uzavřeli úmluvu a kteří vám potom nikterak neškodili a nikomu proti vám nepomáhali. Dodržujte tedy plně vůči nim úmluvu až do vypršení lhůty její, neboť Bůh věru miluje ty, kdož jsou bohabojní.
A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy! Jesliže se však kajícně obrátí, budou dodržovat modlitbu a dávat almužnu, nechte je jít cestou jejich, vždyť Bůh je věru odpoštějící, slitovný.
Požádá-li tě některý z modloslužebníků o ochranu, mu ji poskytni - aby mohl slyšet slovo Boží. Potom jej nech dospět do místa pro něj bezpečného, a to je proto, že jsou lidé, kteří nic nevědí.

Ještě bych si dovolil ocitovat Súru 2. (kráva), 286 ája, verše 191-193:

Zabíjejte je všude, kde je dostihnete, a vyžeňte je z míst, odkud oni vás vyhnali, vždyť svádění od víry je horší než zabití. Avšak nebojujte s nimi poblíže Mešity posvátné*, dokud oni s vámi zde nezačnou bojovat. Jestliže však vás tam napadnou, zabte je - taková je odměna nevěřících! **
Jestliže však přestanou... tedy Bůh věru je odpouštějící, slitovný.
A bojujte proti nim, dokud nebude konec svádění od víry a dokud nebude všechno náboženství patřit Bohu. Jestliže však přestanou, pak skončete nepřátelství, ale ne proti nespravedlivým.

* Korán čtu v překladu Ivana Hrbka. Komentář k němu nasal Abdulláh Jusuf Ali. Ten zde píše:

"Tebto odstavec vysvětluje události, k nimž došlo v Hudajbíji v šestém roce hidžry, přestože není jasné, zda byl seslán k této přžíležitosti. Muslimové tehdy tvořili silnou a rozvíjející se společnost. Mnozí z nich byli učenci z Mekky, kde pohané nastolili nesnášenlivou autokracii, pronásledovali muslimy a bránili jim v tom, aby navštěvovali své domovy a dokonce i konali pouť v období všeobecně uznávaného příměří. Vládla tu nesnášenlivost, útlak a autokracie, a jen připravenost muslimů prosadit svá práva jakožto práva Arabů přinesla - aniž byla prolita krev - smlouvu, kterou důsledně dodržovali, Avšak pohané bez sebemenších skrupulí zradili důvěru. Věnovat se následujícím zdálostem není na tomto místě nutné. Obecně lze říci, že Islám je náboženstvím míru, dobré vůle, vzájemného porozumění a oddané víry. Nesmíří se však s křivdou a jeho stoupenci budou chránit čest, spravedlnost, laskavot a vlídnost, tak, jak jim svým osobním příkladem předurčil Prorok. Věří v odvahu, poslušnost, kázeň, smysl pro povinnost, a napření všech sil, tělesných, duchovních i morálních, k nastolení pravdy a spravedlivé společnosti."

** ""Nevěřících": v užším i širším slova smyslu. Pokud vám chtějí násilně zabránit v provádění svatých obřadů, vlastně tím vyhlašují válku vašemu náboženství, a bylo by zabělostí tuto výzvu nepřijmout a nepokusit se vyvrátit tyranii z kořenů."



Takže jo, islám je náboženství míru, ale jen pro muslimy. Jak jseš káfir, máš to blbý. Kromě toho, a teď mi odpusťte menší odlehčení, pokud je islám náboženství míru, neměli by radikální islámové být nejmírumilovnější lidi na světě?

Ano, prosím, nezapomínat na to, že Blízký Východ včetně Severní Afriky, od Tunisu, přes Alexandrii, Gazu, Jeruzalém, Damašek i Antioch, byla území křesťanství, centra tehdejší vzdělanosti.

Jinak bych taky prosil tu historii nepřekrucovat. Kžížové výpravy do Svaté země byly odpovědí Západu na muslimskou agresi. Odpovědí papeže na prosbu byzantského císaře o pomoc. Že se tp 'třeba díky benátčanům za IV. výpravy zvrhlo... to je bohužel věc jiná. Křížové výpravy proti pohanům do Skandinávie a Pobaltí jsou už něco jiného, nicméně tam zase spíše než náboženství hrály roli ambice mocných feudálů tehdejší doby. Ostatně, máloco je jen černé nebo jen bílé.

Co se inkvizice týká, z dnešního pohledu je samozřejmě neobhajitelná, ale bylo by chybou pohlížet na historii mentalitou dneška. Bylo to prostě jiné, a mimochodem i díky inkvizici není dnes katolické křesťanství tak rozdrobené jako islám. Kromě toho, pokud se srovnají dobové demografické údaje, které máme k dispozici (typicky knihy o správě daní, o převodu majetků, o alodech a jiných lénech atp.) zjistíme, že kdyby se počet běžně uváděných obětí inkvizice shodoval s realitou, byly by některé kraje Evropy naprosto vylidněné - což nikdy nebyly. To pramalé tušení o inkvizici, které máme, pochází z per nikoliv historiků, ale jakýchsi "spisovatelů literatury faktu". Co se líp prodá? Knížka, která hlásá, že byly upáleny miliony lidí, nebo historická studie, která bádá nad téměř 50 000 případy v archivech a zjistí, že rozsudek smrti padl "jen" 754x v rozmezí dvou set let?

A to nebudu zmiňovat fakt, že spousta lidí té doby považovalo církevní žaláře a procesy za mírnější, než světské. Protože světe div se, byla to církev, kdo přišel s prvními nařízeními proti mučení. Jen se muselo dospět z toho, co bylo běžné tehdy, k tomu, co je běžné teď. Jednalo se o filosofický vývoj, jemuž příálo mnoho dílčích faktorů.

Ale to už je všechno jiná diskuze.

Mně tam ještě strašidelnější než samotné súry přijdou ty výkladové komentáře...

Tady mám celekem zajímavé zamyšlení pro ben Kokose