Thalie

Nejsem si úplně jistej, jestli jsem ty reálie správně pochopil, tak prosím poraďte, klidně aspoň něco, pokud víte.

Chápu, že nebožtík jde po smrti do sféry Astarotha, kde smrt není a tam:
Astaroth ho v průběhu času zotročí a stane se součástí jeho armády.
Domluví se na propuštění s Astarothem.
Zpátky na svět (základní sféru?) ho přivede jiný bůh, nebo jeho kněz.
Nekromacer v základní sféře ho přivede zpátky jako nemrtvého.

Tohle je jasné, ale co když nebožtík zemře stářím, nebo z nějakého důvodu nenastane situace viz výše? Stále se rodí nové bytosti a ty staré někam musí mizet, nejen k Astarothovi. Něco pojme Helgaron, Gordul, nebo nebe, ale to je zanedbatelný.

1, Co to je vlastně smrt? Co to znamená, když nebožtík přejde do sféry Astarotha a hledá smrt? Jak to probíhalo s nebožtíkem
v dobách, kdy v té sféře Astaroth ještě nebyl? Zemřít znamená přesunout se k Astarothovi? Smrt znamená konec existence?

2, Kněz Zeira vykoná nad nebožtíkem obřad. Co se s nebožtíkem bude dít dál? Čeká ho konec existence a nicota, přesunutí do
nějaké úplně jiné sféry, nebo nám ten systém bohové vůbec nesdělili?

3, Tento rituál mohou vykonati i kněží ostatních bohů, krom Zeira? Předpokládám že ne, protože to by Thal neměl důvod Zeira
stvořit. Církve světla taky dělají rituály, ale tyto se praktikují na žijící bytosti, nikoliv na mrtvé těla? Takže když někdo
zanedbá prevenci, zemře, tak mu nezbývá, než doufat, že k jeho mrtvému tělu v základní sféře někdo přivede na pomoc
Zeirova kněze, protože kněží ostatních bohů již nedokáží pomoci (v případě kdy není možné oživení).

4, Jakou rasu má nebožtík potom co vstoupí do Astarothovi sféry, před tím než je zotročen? A jakou rasu má po tom co
propadne Astarothovi? Zůstává sám sebou, stane se nemrtvým, nebo démonem?

5, Kam chodí nebožtíci všech ostatních ras krom těch hlavních? Ork, goblin, kobold, drak? K Astarothovi, asi ok. Ale co třeba
kráva a jezevec? Stanou se taky součástí Astarothovi armády? V craftu chytám duše všeho možnýho, to budu asi brát jako
technický pojmenování suroviny? Celestial, pokud zemře, jde po smrti také k Astarothovi? Pokud je usmrcenej
nemrtvej, předpokládám, že si to kolečko jenom zopakuje a pak propadne Astarothovi. Tyto rasy, krom celestiala rozhodně
nemají přístup k církvi světla, nejspíš ani k Zeirovi, takže předpokládám, že od chvíle, kdy se narodí mají 99,99% jistotu, že
skončí jako otroci v pekle?

6, Teď pominu kněží praktikující nekromacii, to je jasná věc. Jestli to chápu správně, tak kněží Zeira jsou na povrchu
bráni podobně jako kati, nebo hrobníci ve středověku. Lidi je nemají rádi, vyhýbají se jim, ale pokud je potřebují, tak za nimi
přijdou na hřbitov a žádají jejich služby? Je to legální a potřebný spolek, nikoliv jako zeirovci ve stokách. Hlavně mi jde o
Karathu, ale klidně i další obce, pokud by tam byla nějaká zvláštnost, nevím.

7, Astaroth není supermocný démon, ale je to bůh? Nyní je "za mřížema" a nedokáže sám ovlivňovat žádnou jinou sféru, než tu
ve které sídlí? Pokud chce ovlivnit jiné sféry, může leda tak počkat, až někdo přivolá jeho démona, aby démon konal za něj.
To znamená, že v základní sféře nemůže existovat ani Astarothův kněz, protože není kdo by mu dal jeho božské schopnosti?

Na žádost Fryna se vyjádřím...

1) Na tohle téma není moc napsáno. Obecně bych předpokládal, že se Thalijský mýtus řídí podobnou logiku jako jiné naše reálné mýty. Osobně jsem to vnímal vždy tak, že pobyt u Astarotha znamená věčné trýznění duše a čerpání její energie pro posílení Astarothova vlivu ve snaze ovládnou Thalii. Před Astarothem bych předpokládal, že existovala nějaká logika, že skutečně zatracené případy Smrt zavrhla v nicotu, zbytek si musel odkroutit nějaký očistec, případně šli rovnou za svým bohem do jejich představy posmrtného života (u Norda si představuju Valhallu, Bílá dvojice nějaké nebíčko, Thal nějaké Elysium atd. Skutečná finální smrt znamená, že duše žije v této sféře, takže pro praktické účely žijících smrtelníků skončila její existence.

2) Předpoklad je, že každý kdo zemře je vystaven Astarothově vlivu a nelze mu utéct. Zeirův kněz svými obřady zajišťuje, že duše může dojít klidu -> odejít z Astarothova vlivu a odejít ke svému bohu. Tam následuje ten blažený život naznačený výše. Jestli je mezitím nějaký očistec netuším, nabízelo by se to. Možná už ten obřad přináší očistec.
Herní mechanika to samozřejmě ohýbá a navíc nevynucuje žádné obřady po oživení na očištění. Neexistuje žádná globální statistika kolik osob (PC i NPC) je oživeno vůči tomu kolika je toto znemožněno (permka, dramatické quest smrti, běžní smrtelníci apod.), takže není jasné jak moc jsou dobrodruhé nepřirozený úkaz, když je sežere jezevec desetkrát denně a desetkrát vyběhnout z katedrály zpět do světa. Zjevně se to stát ale může a měl by takový jedinec být zatažen ke kněžím Zeira k očištění.

3) Dle reálií je očišťování od tohoto vlivu plně v moci kněží Zeira. Tušímže v modulu však žádní nejsou vyloženě přítomni, ač by měli být. Je to smutné, protože jinak se hráči se Zeirem potkají jen v dungu oněch zlých zlých uctívačů.

4) Rasu má svojí při vstupu. Asi se dá předpokládat, že dostatečně zmučená duše je buď přetvořena, nebo spotřebována pro vytvoření nějaké démonické bytosti.

5) Zlé rasy typu ork, goblin, kobold slouží Gordulovi. Gordul je služebník Astarotha. O nějakém očištění se asi nedá bavit. Dá se předpokládat, že tyto mrtvé duše jsou "dobrovolně" dávány Astarothovi.
Drak je otázka, protože rudý drak v poušti by dle drbů z reálií mohl být potomkem Lilith. Obecně bych předpokládal, že draci podle přesvědčení spadají pod nějakého boha. Z očišťování bych jim asi uznal výjimku, protože to nejsou žádní slaboučcí smrtelní lidé. Ale uznávám, že proces není jasný.
Celestiálové jsou sférické bytosti a netýkají se jich tyto zákony. Aasimáři jsou pořád míšenci s lidmi a mají malý podíl celestiální "krve" (AFAIK tak jako drakonidé jsou velmi vzdáleně příbuzní draka, tak aasimár není přímý potomek celestiála a člověka, ale je vzdálen několik generací), takže si projdou celé kolečko skrz Astartoha, Zeirovské obřady atd.
Zvířata apod. netuším, možná bych jim vzhledem k primitivnější nátuře uznal taky nějakou výjimku a cestu někam k Lothianovi, ale není jasné, jak moc inteligentní musí tvor být, aby se ho tohle týkalo. Viděl bych boj dobra a zla na úrovni inteligentních humanoidů a zbytku viděl nějaký víceméně zaběhlý řád.

6) Technicky vzato nekromancie je i pozitivní. Netuším už, jak je to řešeno zákony ve hře, např. kouzlo Undeath to Death (česky tuším Zabij nemrtvého) je nekromancie. Církev světla ráda dává nekromancii do jednoho balíku. Předpokládám, že obřady Zeirových kněží jsou pořád nekromancie. Nicméně je to legální, tolerované, obávané, přirovnání ke katům a hrobníkům je jak prdel na hrnec. Reputaci si netroufám soudit, počítám, že v Karathě by byla větší vzdělanost, ale zároveň víc propagandy od Církve světla ohledně nekromancie. Více venkovské lokality by mohly být pověrčivější, ale zase být méně pod vlivem propagandy a více se řídit selským rozumem (Ivory měla roky kněze Thala, což evokuje větší vliv lidovosti).

7) Technicky vzato bych řekl, že ani Thal není bůh, resp. by měl být ve vlastní kategorii. Dalo by se říct, že Thal i Astaroth jsou na tom podobně, akorát Thal zásahy do pravidel světa omezil Astarothovu moc a víceméně ho uvěznil v podsvětí. Po většinu mého hraní mága na TH mi bylo tvrzeno, že zde není klasický FR model s mnoha snadno přístupnými sférami okolo. Na druhou stranu zde jsou dungy s názvy jako "Sféra hnilobníka" anebo vypadající jako sféry. Byla tu kdysi jedna questová snaha tvrdit, že tu funguje onen FR model, ale daný DM quest typicky nedotáhl do konce, takže se to asi nedá vnímat jako změna reálií.
Osobně jsem se držel představy, že z Thalie se jen těžko dostává na nějaké podobné sféry. Thalův akt otevření pozitivních sfér odkud vyvedl Dei-Ananga, Juanu a jejich armády byla výjimka, která ho stála mnoho sil /proto taky jedna část jeho víry je o tom, že je vyčerpán a spí). Různé sféry navštívitelné ve hře beru jako důsledek úvodních bojů mezi nejstaršími bohy a démonickými armády, popř. i dodatečné důsledky Války prastarých. Tyhle bitvy mohly vytvořit určité trhliny v realitě TH, ve kterých žijí různorodé bytosti, případně ovlivňují realitu (sféra stínu a shadowdanceři).


Jelikož už nejsem člen týmu a aktivně se o TH nezajímám, tak si příspěvku přikládejte důležitost jakou asi chcete.

Děkuji mnohokrát za velice vyčerpávající odpovědi!

Velké díky Nalkovi, že vyslyšel mou prosbu a ušetřil mi nemálo času se vším sepisováním.

S tím co bylo z jeho strany uvedeno, víceméně a až na pár detailů souhlasím.

U kněžích Zeira a monopolu jejich očistných rituálů je to trochu rozporuplné. Asi bych nekompromisně netvrdil, že jsou zdrojem jediného řešení jak se uchránit od Astarothova vlivu. Viz některé úryvky reálií:

Kněží Světla říkají, že Astaroth nemá moc nad pravými věřícími a stoupenci Světla a nemůže je zdržet ve své říši, ale musí propustit zpátky na svět; jiní však tvrdí že činí jak se mu zlíbí a propustí koho chce. Proto jsou navrácení ze smrti podrobováni očistným obřadům a exorcismům, aby se zajistilo, že v jejich mysli nezůstala žádná Astarothova nákaza a obyčejní lidé chovají k navrátilým se obvykle nedůvěru. Církve oddané uctívání Světla konají obřady se svými věřícími, které mají zajistit, aby jejich duše nepadly do otroctví Pána temnot, ale mnozí jiní se tím nezabývají a jsou známy případy, zejména mezi dobrodruhy, kdy se zabití nebo jinak zemřelí vraceli zpět na svět, aniž se pozastavili nad tím, proč jim byla taková milost poskytnuta. Kulty Světla však nabádají k opatrnosti a tito jedinci nejsou v chrámech Světla vítáni, pokud se nepodrobí očistnému exorcismu.

Kněží nového boha (Zeira) měli mnoho sil, kterými dokázali chránit mrtvé před pádem do Astarothovy moci tím, že provedli nad tělem obřady a pohřbili jej dle přesně daných pravidel.

Tak se postupně oddělily dva Zeirovy aspekty: Pán smrti, který je uznáván i na povrchu a do jeho péče spadají zemřelí. Obřady nad nimi konané mají zabránit jejich pádu do Astarothova jha, i když se už mnohde na tento důvod zapomnělo a kněží vykonávají své řemeslo na bázi tradice. Je na ně však často pohlíženo odtažitě a s obavami, jako na vše, co souvisí se smrtí.


Ono taky pokud by byli až tak nenahraditelní, asi by byli po celé Thálii v mnohem větší úctě a potřebě.
Zde je také nezbytné podotknout, že hromada Thalijských reálií je prezentována pohledem určité historické figury nebo stylem „legendy praví“, kde je těžké zaručit jak moc to odpovídá skutečné podstatě věcí.

Z IC hlediska by se to v podstatě dalo brát i jako pohled, který na stejnou věc může být odlišný (jinak vnímaný) podle různých koutů Thalie nebo tvorů, kteří se po ní pohybují.
To co je dané a nezpochybnitelné jsou systémové nároky/výhody, plynoucí třeba z různých ras, uctívání bohů a podobně.