Thalie


Persistentní svět hry Neverwinter Nights
It is currently 05:36 23. Oct 2018

All times are UTC + 1 hour [ DST ]





Forum locked This topic is locked, you cannot edit posts or make further replies.  [ 35 posts ]  Go to page Previous  1, 2, 3
Author Message
 Post subject: Re: Reálie na webu - úpravy
PostPosted: 01:28 05. Feb 2014 
Offline
Oficiální informace
User avatar
 WWW  Profile

Joined: 15:37 27. Nov 2007
Posts: 322
Reálie světa > Kroniky Podtemna

Legenda o Yorlii'uak Rendanu, městě písečných jeskyní

Přepis svědectví Urldrinna, pobočníka Ril’n’arna Det’tar, správce města Yorlii’uak Rendan, zaznamenané v kronice rodiny Det’tar.

Psal se rok 1370, když drowí patrola rodiny Det‘tar pod vedením Ril’n’arna čistou náhodou objevila skalní město. Město převážně zahloubené do pískovcového masivu rozprostírajícího se nad mlžnou propastí, díky které bylo doposud i přes svou rozsáhlost dobře skryto. Hned na první pohled bylo zřejmé, žei když je město již nějakou dobu opuštěné, ještě se do něj nestihl zakousnout zub času.

Ril’n’arn nechal skalní město zevrubně prozkoumat svými nohsledy a poté vyslal posly, aby zpravil vedení své rodiny Det‘tar o tomto pozoruhodném objevu. Další sled událostí na sebe nenechal příliš dlouho čekat. Rodina zpátky vyslala početný oddíl drowů a otroků, aby pomohl prozkoumat a zajistit tuto skalní državu. Zároveň byl Ril’n’arnovi do rukou předán i pověřovací dekret ustavujícího prozatímním správcem tohoto starodávného skalního komplexu, charakteristického nesčetnou sítí klenutých mostů částečně se utápějících ve všudypřítomné mlze vyvěrající ze dna propasti, bylo Ril’n’arnem trefně pojmenováno Yorlii’uak Rendan - Mlžná propast.

Průzkumné a osidlovací práce se tak rozběhly naplno a trvaly více jak dva roky. Veškerá snaha však záhy přinesla své ovoce. V nedalekých pískovcových dolech byly objeveny bohaté žíly adamantinu. Ril’n’arn se okamžitě chopil další příležitosti a v dolech se postupem času rozběhla těžba. Zprávy o nově nalezeném ložisku kvalitního adamantinu se podtemnem rozlétly jak hejna netopýrů a tak se z Yorlii’uak Rendanu brzy stala obchodní křižovatka, přes kterou cestovala nejedna karavana obchodující s drahými kovy. S každou prodanou hřivnou tohoto vzácného kovu rostlo i město.

Tak tomu bylo po dvacet let. Ril’n’arn s oblibou procházel ulicemi v doprovodu své gardy potěšeně sledujíc, jak město vzkvétá prosperitou a bohatstvím. Mysl mu však stále jak trn v oku drásal obraz tajemné brány naleznuté v spletitých tunelech pod městem, za kterou dle jeho odhadu vedla cesta dál do nitra propasti. Tato brána již několik měsíců odolávala pokusům o vylomení hordám Hiranů pod vedením otrokářských bičů i všemožným zaříkávadlům a rituálům místních faernů .

Jedné noci se Ril’n’arnovi zdál živý sen o tajné chodbě vedoucí kamsi do nitra skalního masivu na jejíž konci měl být uložen poklad pohádkového bohatství. Druhý den, zpravil o svém snu radu Faernů a v doprovodu své osobní gardy, se kterou kdysi objevil Yorlii’uak Rendan, se vydal tuto tajnou chodbu hledat. Netrvalo dlouho a dle Ril’n’arnova vnuknutí byly v zapadlém sklepení paláce za falešnou zdí nalezeny tajné dveře opatřeny několika masivními adamantinovými petlicemi. Trvalo několik dní, než se dveře povedlo vypáčit. V okamžiku, kdy se obří dveře dunivě poroučely k zemi, se na ně z chodby vyvalil po zkažených vejcích odpudivě páchnoucí mlžný oblak, který nejednomu bojovníkovi Ril’n’arnovy gardy přivodil náhlou žaludeční nevolnost. Ril’n’arnova bezbřehá zvědavost však během pár chvil zmobilizovala jeho i celou gardu a ta se pomalu vydala dál do nitra skalního masivu. Když po chvíli vstoupili do rozlehlé jeskyně, byli překvapena poměrně vysokou teplotou vzduchu. Neuběhla ani minuta a z mlhy daleko před nimi k nim dolehl zvuk těžkých kroků doprovázený tlumeným skřípotem ocele. Drowové se okamžitě rozestavili do bojové formace, odhodláni zabránit čemukoliv co vyjde z mlhy, aby ublížilo jejich pánu. To co se vynořilo, bylo však nad jejich představivost. “Obrněné kolosy,“ jak to ve zděšeném výkřiku popsal jeden z předsunutých drowů, v mžiku rozmetaly první řadu šiku. Ril’n’arn neváhal a dal povel k taktickému ústupu dřív, než se situace stala nekontrolovatelnou. Zároveň vyslal nazpět svého pobočníka, aby shromáždil co nejvíc ozbrojenců v co nejkratším čase u vyvalených dveří. Krok za krokem ustupoval drowí šik semknutý kolem svého vůdce nazpět chodbou, platíc za cenné minuty odporu krvavou daň. Když bylo ústí chodby s čerstvě sešikovaným oddílem nadohled, zapřela se již prořídlá linie Ril’n’arnovy gardy z posledních sil do svých rozmlácených štítů dávajíc tak svému vůdci možnost bezpečného ústupu. Ril’n’arn využil této jedinečné příležitosti a rozběhl se k východu. Mezitím obrněné kolosy, od kterých se doslova odrážely šípy i čepele lehkých drowích mečů, doprovázené ještěřími humanoidy bez milosti zmasakrovaly do posledního muže osobní gardu a jako uragán vtrhly na nové linie drowů.

Započal litý boj o každou píď města, který mimo jiné ztěžovala i hustá mlha nezvykle vystoupavší ze dna propasti, doprovázená ohlušujícím, v kostech mrazícím řevem čehosi, co se na dně probralo k životu. Den za dnem ubývalo drowům a jejich otrokům sil i morálky, až po necelém měsíci město padlo a s ním i jeho správce Ril’n’arn. Zbytek buď uprchl, nebo byl uvržen do otroctví novými ještěřčími pány.
Jeden z mála drowů, kterým se podařilo urpchnout, byl Ril’n’arnův pobočník Urldrinn, který o veškerých událostech podal toto svědectví.

Dovětek:
Po podtemnu se poté za přispění obchodních karavan začaly postupně šířit informace o ovládnutí města ješterčími pány a o každotýdenním obětování několika otroků svržených do nitra propasti, aby tak byla utišena bestie žijící v jejích útrobách .
Postupem času se většina karavan začala Yorlii’uak Rendanu vyhýbat a tak zkazky o tomto městu stejně jako město samotné zahalila mlha…

// autor textu: Grin

_________________
Celý svět je jeviště
a všichni lidé na něm jenom herci...

(William Shakespeare)


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Reálie na webu - úpravy
PostPosted: 22:27 08. Feb 2014 
Offline
Oficiální informace
User avatar
 WWW  Profile

Joined: 15:37 27. Nov 2007
Posts: 322
Reálie světa > Gildy a společenstva

Azurová věž

Historie
Společenství mágů Azurové věže vzniklo koncem 6. století k.l., jakožto součást Karathské školy magie a přidružených umění. Velký vliv na vznik tohoto spolku mají mágové z Alwarielu, kteří věnovali lidem z království mnoho úsilí. Hlavní sídlo je umístěno na ostrůvek v zálivu u Karathy, ale škola má několik sídel po celém království.
V osmém století pak do Karathy přijíždí slavný astrolog a čaroděj Giancarluigi Diam, který pomáhá samotnou Azurovou věž rozšířit, stává se arcimágem a odděluje samotnou školu od společenství mágů Azurové věže. Škola přidružených umění se stává Královskou akademií vzdělání se sídlem v horním městě Karathském.
Diam je zakladatelem jedné z pěti složek Azurové věže a to Strážců oblohy (hvězdopravců). Zároveň se pod jeho vedením Azurová věž stává spíše spolkem mágů, kteří slouží království, nežli samostatnou školou magie. Výuka je však stále umožněna, pokud se některý z mistrů uvolí přijmout učedníka - tato tradice trvá dodnes.
Tuto autoritu značně naruší až skupina mladých mágů v 15. století. Tato skupina je známá jako Stříbrný kruh a původně se jednalo o družinu mladých čarodějů a dobrodruhů, jejichž zájmy nebyly nijak zvlášť politicky řízeny. Jádrem činnosti tohoto spolku byla vojenská opozice silám temnoty. Jejich neřízenost se však autoritám Azurové věže nelíbila a tak byla činnost „kruhu“ pozastavena. Nakonec to však byl právě Stříbrný kruh, který odhalil pozici temného města Hag-Graru a umožnil Karathě se bránit proti útokům sil Temnot na povrchu. Za tyto zásluhy byl Stříbrný kruh přijat mágy Azurové věže do oddílů bojových mágů a stal se součástí šiků Karathského vojska. Přesto podle všeho dohadů část mágů ze Stříbrného kruhu nikdy tyto posty nepřijala a po čase se přesunula do Targothu.
Z nedávné historie je důležitý Stříbrný fénix - tento spolek založil společně s několika dalšími mladými mágy i nemágy měšťan Ali'Shah al Favrashi-Marfa. Podle záznamů samotné Azurové věže se spolek objevuje již v roce 1522, avšak oficiálně na veřejnosti vystupuje až formou přednášek v roce 1526. Mezitím se členové tohoto spolku podíleli na Svatých výpravách do Podtemna a na dalším záslužných činnostech pro království. Na schopnosti spolku poukázala především spolupráce s Azurovou věží na opravách prostor samotné Čarotvrze po zákeřném drowím útoku na přelomu let 1526 a 1527. Stříbrný fénix se také významně podílel na stavbě pohraničních pevnůstek v letech 1528 až 1530, čímž vybudoval zázemí pro následný útok na pevnost Bhardril, kde patřil Ali'Shah jakožto vůdce spolku mezi velitele jedné z vítězných útočících jednotek. Tímto úspěchem si spolek získal dostatečnou důvěru i pověst i mimo magické kruhy. V roce 1531 po pomalém uklidnění situace kolem dobytého Bhardrilu se stává Ali'Shah mistrem Azurové věže a spolek samotný se stává součástí Azurové věže.

Fungování
Azurová věž je řízena arcimágem a nejvyšší magickou radou. Arcimág jako takový je volen doživotně ze členů rady na základě svých kvalit a zásluh. Členové rady pak představují ty nejrespektovanější z mágů ve svých oborech, především pak pět z nich velí pěti frakcím Azurových mágů.
  • Strážci oblohy (hvězdopravci) - jde o relativně málo početnou skupinu mágů (do dvaceti jedinců), kteří se zabývají sledováním nebeských těles, užívání věšteckých transů a dalších prostředků a snaží se odhalit tajemství věcí skrytých, či věcí budoucích.
  • Alchymisté – početnější (desítky mágů) skupina, která se zabývá výrobou magických předmětů, především pak hůlek a lektvarů k hromadnému užívání a prodeji i mimo Azurovou věž.
  • Archeologové - méně početná skupina, která uchovává mocné magické artefakty v držení Azurových mágů, dále pak pátrá po dalších a udržuje pečlivě vedené kroniky Azurové věže, které popisují dlouhodobě dějiny království.
  • Dvorní mágové - početnější skupina mágů, kteří slouží šlechtě či dokonce u královského dvora. Fungují jako rádci i učitelé, dále pak zajišťují bezpečí šlechty proti útokům magického charakteru a vůbec plní různé všestranné úkoly. Pověst a loajalita této skupina bývá často rozporuplná pro možný vliv šlechticů na jejich loajalitu vůči zbytku Azurové věže.
  • Váleční mágové - početnější skupina, která představuje výkonnou moc Azurové věže. Jednak slouží jako pomocné sbory u vojska Karathy, ale taktéž bývají jednotlivé skupinky užívány k likvidaci různých magických hrozeb, odlovu odpadlických mágů, získávání magických tvorů pro pokusy a vůbec další nutné činnosti.

Pravomoce
Azuroví mágové jsou vázaní loajalitou panovníkovi. Arcimág zasedá v královské radě. Díky této důvěryhodnosti získali v průběhu své existence řadu privilegií.
V prvé řadě je v jejich zájmu řešit veškeré zásadní problémy týkající se mágů renegátů, magických tvorů, anebo dokonce problémů s magií samotnou (magické bouře, výkyvy apod.). Dále se starají o mocné magické předměty a drží je v bezpečí před možným zneužitím. Výjimku tvoří různé "svaté relikvie" v držení Církve světla. Koruna jim také umožňuje experimentování s nekromantskou magií, pokud je to čistě ke studijním účelům a v prostorách, které patří Azurové věži a tím pádem neohrožují veřejnost. Poslední výsadou jsou výhradní kupní a prodejní práva na většinu magického zboží, či tvorů, které proudí z/do království, což dává Azurové věži dobré ekonomické postavení a výhody.

Vnitřní členění
Azuroví mágové jsou cech čarodějů. Základ tvoří mistři Azurové věže, kteří představují regulérní členy spolku. Každý mistr může kolem sebe mít vlastní družinu sluhů i učedníků, kterým propůjčuje titul osedlých a ochrannou ruku Azurové věže. Nicméně samotný učedník, nedosahující kvalit mistra, nemůže do cechu vstoupit jinak, než získáním místa u některého z mistrů.
Nad titulem mistra jsou specializované tituly související s dlouhodobou službou Azurové věži v jisté oblasti. Mezi nejznámější patří tituly Archivářů, Bestiologů, Lektorů aj. Tito zkušení mágové vedou jednotlivé skupiny mistrů a jejich učňů, často se věnují psaní knih a vyučování. Poté již následuje pouze status arcimistra určený pěti mágům, kteří vedou pět částí Azurové věže, a titul arcimága.
Přehledněji od nejníže postaveného k nejvýše postavenému:
  • 0. učeň (sám o sobě nemůže vstoupit, je vždy vázaný na osobu mistra)
  • 1. mistr (řadový člen sloužící nejčastěji v jedné z pěti frakcí)
  • 2. magister (zaměřený a zkušený v jedné určité oblasti, ve které zaštiťuje několik mistrů a jejich učňů)
  • 3. arcimistr (představený jedné z pěti frakcí Azurové věže)
  • 4. arcimág (doživotně zastávaný úřad nejvyššího představitele mágů v království)

Sídla
Azurová věž je formálně majitelem všech magických věží v Karathě, potažmo v království. Nicméně s postupem času prakticky udržují pouze věž v Ivory a věže v Karathě na území svého ostrůvku. Jejich hlavní sídlo se nazývá Čarotvrz azurových věží, častěji se však používá zkrácené pojmenování Čarotvrz. Většina věží ve městě je magicky chráněna proti vstupu a nevyužívána.
Historická poznámka - právě skrz jednu z věží pronikli drowové do města v roce 1526, poškodili část města a zaútočili na radnici i na mágy Azurové věže. Ti samozřejmě vyrazili na obranu portálu, kterým temní přišli do města.
Ivorské sídlo pak sloužilo záměrům Stříbrného kruhu, který ovšem po čase takřka splynul s armádou i Azurovou věží, takže po delší čas byla věž nevyužívána. V současné době sídlo přebral spolek Stříbrného fénixe, který se hlásí k odkazu Stříbrného kruhu a stal se řádnou součástí Azurové věže.
Dále existují vazby na mágy v dalších místech v království, avšak jejich sídla nepatří technicky pod správu Azurové věže a jednotliví mágové mohou, ale nemusí patřit mezi mistry Azurové věže. Dle toho se pak řídí jejich zájmy, loajalita a další záležitosti. Na samostatně činné čaroděje a zaklínače se však samozřejmě nevztahuje žádná z výsad, kterou se honosí oficiální spolek Azurových mágů.

Vztahy
Azurová věž je společenství mágů, které si udržuje jistý odstup a izolaci od běžného obyvatelstva. Toto vzbuzuje ve většině vrstev společnosti rozporuplné pocity. Běžní lidé vědí, že mágové disponují různými tajuplnými nebezpečnými silami, které v nich vzbuzují různé děsivé reakce, neboť těmto silám nerozumí a bojí se moci mágů. Na druhou stranu je známo, že Azurová věž je věrna království a chrání jej díky svému umění před jinými magickými nebezpečenstvími, a tak je organizace jako taková uznávána.
Důležitým faktorem je také činnost dvorních mágů, kteří působí u většiny šlechtických rodů a taktéž u královského dvora. Díky těmto mágům, kteří působí jako rádcové a učitelé šlechty a ve spojení se zbytkem organizace, který chrání Karathu, mají mágové nemalý (ač spíše nepřímý) vliv na dění v království. Každý pak přistupuje k mágům Azurové věže jinak, někdo je ctí, jiný se jich spíše bojí, avšak většina osob se k nim chová uctivě, ačkoliv si stále udržují obezřetnost.
Azurová věž a Církev světla mají mezi sebou jistou vzájemnou nevraživost. Podstatná část Církve, především pak Svaté oficium, je toho názoru, že magie nezaštítěna božským principem je příliš nebezpečná a tíhne k nekromancii a kacířství. Proto je jim spolek mágů, který se navíc těší velkých pravomocí od koruny, trnem v oku. To vede k různým drobným sporům a vzájemné nevraživosti, avšak dlouhodobě se daří udržovat vzájemné vztahy bez nějakého otevřeného konfliktu. Nicméně je třeba zmínit i to, že se najdou mnohé výjimky v Církvi světla, které chápou důležitost mágů a magie jako takové a dokonce do svých řad či družin přijímají mágy, kteří pak slouží zájmů Církve světla.
Z hlediska kupeckých spolků pak Azurová věž představuje jednu z důležitých součástí obchodní síly království, neboť Azurová věž disponuje výsadami v oblasti magického zboží všeho druhu. Toto jim dává výhodné postavení pro další obchody, neboť mohou vyměnit své unikátní zboží a služby za jiné věci, které potřebují ke svému fungování. Existence vzájemných dohod mezi představiteli Azurové věže a Kupecké gildy jsou jakýmsi veřejným tajemstvím.

Osobnosti
Historické
  • Giancarluigi Diam – zakladatel jedné z pěti složek Azurové věže a to strážců oblohy (hvězdopravců). Dále pak zreformoval vnitřní strukturu Azurové věže a dle jím nastoleného modelu funguje organizace do dnešních dní. Zmizel za neznámých okolností, dle historických zmínek a dohadů můžeme tvrdit, že zešílel pod vlivem věštby, kterou získal při svých magických pokusech.
  • Adraleena Blankytná – významná mistryně Azurové věže z doby Války prastarých. Její hlas v radě nebyl vyslyšen a tak se sama vydala do Alwarielu, kde se jí podařilo přesvědčit elfího arcimága R'Avallaca k zapojení do války s Prastarými. Díky tomuto činu byli Prastaří poraženi a Karatha zachráněna.
  • Arcimág Lucius – dlouholetý vůdce mágů Azurové věže, který setrvával v roli arcimága v letech 1309 – 1526. Padl při hrdinné obraně Azurové věže při útoku drowů právě roku 1526. Podle dochovaných zdrojů pocházel z Targothu a jeho krev nesla stopy dávných elfích předků.
    Magistři a Arcimistři Stříbrného kruhu – tři vůdci společenství známého jako Stříbrný kruh. Tento spolek mladých mágů se projevil na počátku 15. století, kdy byl Azurovou věží zakázán, avšak nakonec navzdory zákazu pokračoval v činnosti a odhalil umístění temného města Hag'Graru. Tento čin poskytl království možnost lépe se bránit proti útokům temných a zároveň mocný protiútok, který skončil dobytím Hag'Graru a zabezpečením království po několik desetiletí. Spolek se poté stal součástí podpůrných složek Karathské armády.

Současné
  • Arcimág Viserys – arcimág Azurových mágů od roku 1526. Půlelf s kořeny v Alwarielu a Targothu. Dřívější velmistr zastupující bojové mágy Azurové věže se do funkce dostal po smrti svého předchůdce. Arcimág Viserys působí dojmem muže v nejlepších letech, avšak jeho půlelfí původ napovídá, že je ve skutečnosti mnohem starší, obdobně jako jeho post napovídá, že má nedocenitelné zkušenosti. Arcimág sídlí v Azurové věži na ostrůvku Čarotvrze u Karathy.
  • Eruntáro Mël – arcimág elfů z Alwarielu, člen elfí rady starších, arcimistr Dvorních mágů a osobní rádce krále Doriela I. Karathského. Tento starý a bezesporu mocný elf je důležitou figurou u dvora krále Doriela. Ač není všeobecně známo, z jakého důvodu tento mocný mág pomáhá Dorielovi již od jeho příchodu do Karathy, dá se předpokládat, že pozadí této spolupráce má velmi hluboké a spletité kořeny.
  • Ali'Shah al Favrashi-Marfa – drakoniánský mistr Azurové věže původem z pouště Abghad be Dali. Dříve známý pro své řemeslnické a kulturní působení v Karathě. Od roku 1522 vede spolek Stříbrného fénixe, který aktivně vypomáhal při obraně království. Za tyto snahy a spolupráci s Azurovými mágy byl spolek připojen k Azurové věži a vůdce spolku obdržel titul mistra Azurové věže. Sídlo spolku se nachází v magické věži v Ivory.

// autor: Nalkanar; drobné korekce: Aulus

_________________
Celý svět je jeviště
a všichni lidé na něm jenom herci...

(William Shakespeare)


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Reálie na webu - úpravy
PostPosted: 00:42 09. Feb 2014 
Offline
Oficiální informace
User avatar
 WWW  Profile

Joined: 15:37 27. Nov 2007
Posts: 322
Reálie světa > Národy Podtemna

Illithidové - Mozkomoři

Historie této rasy je v mnoha aspektech stále obestřena tajemstvími, nicméně i tak je dost známých věcí, které lze zapsat jako fakta, nebo alespoň hodně pravděpodobné domněnky. Když putujeme historií do opravdu dávných dob, můžeme narazit na jisté hodně temné období, kdy Thal sice nedovolil třem novým temným bohům tvořit věci či bytosti vlastní, ale Gordul toto pravidlo obešel tím, že křížil zvířata s lidmi. Je kupříkladu známo, že takto dal vzniknout rasám, jako jsou skřeti či orkové. Méně známý je však fakt, že podobných křížení Gordul páchal daleko více a Illithidové jsou nejspíše výsledkem jednoho z dalších pokusů. Vhledem k povaze boha je logické, že mu vzniklá stvoření nevyhovovala, protože v nich nebyla hrubá, tupá a snadno ovladatelná síla.
Rasu tedy zavrhl a odhodil tam, kam obvykle odhazoval vše, čeho se chtěl zbavit a již se k tomu nevracet - hluboko pod zem. Nevíme, jak dlouho rasa Illithidů setrvala v podzemí, ani jakým způsobem byla schopna v naprosto příšerných podmínkách přežít. Jisté však je, že se tato rasa vzepřela zániku a stala se tak opravdu první skutečnou rasou obývající podtemno. Illithidové nepoznamenáni vírou v žádného boha žili pod povrchem dlouhý čas pouze se snahou přežít. Jak však roky běžely, rasa nejenže si přivykla na nehostinné podmínky podtemna, ale naučila se v něm žít. Její dominance byla více než zřejmá.

Historie
Mozkomoři s jejich chatrnou tělesnou konstrukcí nemohli nikdy konkurovat nebezpečenstvím podtemna silou. Jejich rychlá adaptace a hlavně důvod proč vůbec přežili své vlastní odsouzení ke smrti, tkví v jejich inteligenci a magickém nadání. Kouzly podmaňovali vše, co jim přišlo pod ruce, zotročené bytosti využívali, jak jen to šlo. Jednou z prvních bytostí, které si podmanili a oblíbili, byli beholdeři - stvoření taktéž vytvořené a zavrhnuté Gordulem, oči beze strachu a bázně schopné pohledem ničit. V ovládnutí beholderů došli mozkomoři tak daleko, že postupem času beholdeři ztratili vlastní smysl bytí a jejich odevzdanost a poslušnost se stala vrozenou součásti těchto bytostí. Ostatní zotročené rasy pod dohledem beholderů rozšiřovaly podtemno a Illithidové stáli na vrcholu své moci. Kouzly a vlastními silami si stvořili svého velkého vůdce, kterého dnes ho nazýváme „Velkým mozkem“. Není přesně známo, jak byl vytvořen, jisté však je, že tato bytost byla schopna proniknout telepaticky do hlav všech svých Illithidích přisluhovačů a mohla je koordinovaně řídit jako figurky na své vlastní velké šachovnici. Velký mozek sám sebe pojmenoval "Asarhaddon - pán pod zemí".
Později se ukázalo, že Asarhaddon nebyl materiálněji založený, nebudoval žádná velkolepá města, žádné síně, či se alespoň domníváme, že takto neučinil, neboť po sobě nezanechal nic, co by nám o něm mohlo říci více. Ačkoliv je dost dobře možné, že někde v hlubinách podtemna jednoho dne narazíme na něco opravdu převratného, co by nám o této velké bytosti a jeho věku prozradilo více, doposud se tak nestalo. Jiné teorie hovoří o opravdu velkolepých městech věku Illithidů a o tom, jak je drowové po velké válce zničili na prach a popel. Někdo dokonce tvrdí, že právě na popelu takového města byl vybudován Ustel.
Asarhaddon, byť bytost smrtelná, dosáhl dlouhověkosti magií a vstřebáváním mozkové hmoty. V tomto směru v Illithidech vypěstoval opravdu velkou potřebu získávat a vstřebávat mozkovou hmotu jakýchkoliv inteligentních bytostí, neboť jemu samotnému to zajišťovalo v podstatě nesmrtelnost. Illithidové vysávali z mozkomíšní tekutiny živiny a spolu s nimi vstřebávali i jistý odraz vědomostí v mozcích obsáhlé. Tak se alespoň tvrdí.

Příchod drowů do podtemna změnil vše. Asarhaddon, byť velmi mocný a v plné své síle, nedokázal drowy magií Illithidů zotročit ani podmanit, ba dokonce ani naklonit na svou stranu. Z počátečních šarvátek Asarhaddonovi rychle došlo, že vyjednáváním či nátlakem nic nezmůže a poslal proti drowům veškerou svou sílu, kterou měl k dispozici. Namísto jedné bitvy však nadešel věk válek. Úskoční drowové i přes počáteční nevýhodu dokázali rychle přivyknout podtemnu a války se vlekly po dlouhé roky. Jednou se naklonilo štěstí na stranu mozkomorů, jindy zase (a trochu častěji) na stranu drowů, kteří vytrvale a s dravostí šelmy pronikali dál do hlubin podtemna. Velký Asarhaddon totiž nepočítal s tím, že za drowy stojí skutečná bohyně, velká Pavoučnice Xi´an. Ta drowům pomáhala a výborně se při ničení Gordulovy zavrhnuté rasy bavila. Věk válek mozkomorů s drowy skončil po letech vcelku nenadále, ale nemůžeme říci, že nečekaně. Asarhaddon sice za tu dobu poznal drowí povahu a zákeřnost, nepočítal však s tím, že když zničí město plné drowů, nechá si předvést poslední přeživšího, aby se pokochal svým vlastním triumfem, že to celé bude jen nastražená past. Mladá drowí kněžka Synatz‘rea byla vyvolena pro tento úkol, nikterak jí nevadilo že při něm zahynulo na stovky jejích soukmenovců. Předstíraje pláč a nářek o milost čekala na vhodnou chvíli, a když ten moment, kdy byla přivlečena před velký mozek, přišel, vykonala to, na co byla cvičena po celý věk válek. Mocné zaklínadlo umocněné silou vlastního sebeobětování a vírou ve velkou Pavoučnici Asarhaddona spolu s Synatz‘reanou na místě zabilo. Otřesení a zmatení mozkomorové bez svého vládce propadli panice a ve strachu ustupovali neorganizovaně do hlubin podtemna následováni pouze svými beholdery. Byli však bez milosti štváni a loveni drowy, kteří si vychutnávali toto zákeřné vítězství.

Nadcházející věk mozkomoři označují jako "věk utrpení". Není divu, jejich poslední zbytky se krčily v nejvzdálenějších koutech podtemna a drowové, kteří si podtemno definitivně podmanili, nepřestávali v jejich krvavé genocidě. Jejich vyhlazení zabránila v podstatě jen drowí touha vlastnit a mučit svého nepřítele. Zbytky mozkomorů pochytaných či těch, co se vzdali, byly uvrhnuty do otroctví. Žádný med je rozhodně nečekal. Illithidí otrok se drowům nehodil pro těžkou práci, na to měli k dispozici mnohem početnější a odolnější rasy podtemna. Chatrná tělesná schránka však byla pro drowí mučidla neodolatelným lákadlem. Drowové dokonce ve své zvrácenosti začali mozkomory pěstovat jako zvěř jen proto, aby je mohli mučit a užívat si tak své vítězství a nadřazenost. Po staletí mozkomorové kvičeli bolestí na mučidlech a pod biči svých vlastníků, škemrali o smrt a bavili tak své nové pány. Doba temna poznamenala Illithidí povahu, nicméně přinesla i zajímavý úkaz. Po staletích fyzického mučení se u mozkomorů pozvolna měnila jejich citlivost pro vnímání bolesti, tedy alespoň se to tvrdí. Nebýt Gordula, doba temna by nejspíše pokračovala až dodnes. Jak to tedy bylo? Gordul předlouze sledoval toto dění, a i když mozkomory neměl nijak v oblibě, rozhodně jej netěšilo, že si z jeho nepovedeného díla, udělala jeho sokyně Xi´An hračku pro svá mučidla. Hned v zárodku zavrhnul jakoukoliv pomoc mozkomorům, koneckonců nadále v nic nespatřoval nic, co by jej přesvědčilo, že by této rase mohl dát druhou šanci. Rozhodl se však, že vseje semeno nepřátelství mezi Helgaronovy oblíbence, duergary a Xi‘Aniny drowy. Pomocí svého běsu probudil v duergarech chuť po boji a válčení, která dalece převyšovala jakoukoliv představivost. Jejich chuť po krvi tak nešla zastavit intrikami, úskoky či diplomacií. Tak začal věk válek drowů s duergary a Illithidům v něm svitla naděje lepších vyhlídek.

Duergaři i drowové velmi rychle objevili zapomenutou moc Illithidí magie. Duergaři však této magii buď nedůvěřovali, a nebo raději spoléhali na vlastní hrubou sílu. Drowové zase ne příliš nadšeně přesouvali mozkomory z mučíren do vlastních řad na bojiště. Přesto však na obou stranách šlo tu a tam zahlédnout mozkomora coby bojového otroka. Jak plynul čas, vznikaly na obou stranách vyčleněné mozkomoří oddíly. A tak se jednoho dne prostě muselo stát to, že proti sobě coby nepřátelé stanuli mozkomoři. Nikdo už neví, co přesně se stalo a už vůbec nikdo netuší, jak mohly při střetnutí najednou zmizet na obou stranách a beze stopy oddíly mozkomorů. Co však skutečně víme, je to, že tyto oddíly utekly do dalekých koutů podtemna a tam, daleko od válek duergarů a drowů, začali znovu žít jako jedna rasa. Drowové a ani duergaři neměli sílu proti tomu zakročit, potýkali se s vlastními problémy. Pro Illithidy však začal "věk přizpůsobení". Podmanili si jako otroky, co jim přišlo pod ruce, a začali opět žít jako svobodný národ. Když války drowů s duergary nebraly konce, přišli s plánem, jak zabránit jejich opětovné genocidě. Oběma bojujícím stranám začali pomáhat jako žoldáci, nikoliv však za peníze, ale za privilegia a práva. Drowové ani duergaři žádné z těchto práv nebrali příliš vážně, po čase jim však bylo jasné, že jejich pomoc je velmi užitečná a že znepřátelit si je nedodržením slíbených závazků, pro ně nebude přínosem. Mozkomoří diplomaté dojednávali své podmínky a nakonec se stali nezávislou rasou respektovanou pro svou magickou moc oběma stranami. Samo sebou se to ani jedné ze stran nelíbilo, ale v podstatě s tím nemohly nic dělat. Když nakonec války vyústily v nestálý mír a podtemno doznalo zhruba dnešní podoby, mozkomoři, ať už jako individuální jedinci či jako drobné skupinky, byli integrováni na obou stranách a ani jedna z ras si nedovolila je znovu zkoušet zotročit či povraždit. Misky pomyslných vah by totiž byly převáženy na stranu nepřítele a to nebylo výhodné pro nikoho.
Tak po dlouhé době žijí mozkomoři v podtemnu jako suverénní bytosti, sice v ohromné menšině, ale respektováni oběma hlavními stranami. Mají právo na jakoukoliv víru, která pokud je v rozporu s vírou stávajícího území, musí být praktikována neveřejně. Vztahují se na ně vždy stejné zákony, jako na ostatní příslušníky neotrockých. Mohou někomu sloužit, dobrovolně i za žold. Mohou být a často i jsou ve vlastním uskupení. Konflikty, které by vyústily v nějaký otevřený spor, jsou velmi ojedinělé. Mozkomoři sami, vědomi si svého postavení, totiž obvykle žádné konflikty nevyvolávají. Ve velmi ojedinělých případech se někteří mozkomoři stanou i otroky, pak se na ně žádné zvláštní pravidla nevztahují a je s nimi zacházeno jako s jakýmkoliv jiným tvorem v podtemnu, který někomu patří.
Jsou velmi uznávanými mágy, často si vydělávají jako čarodějové - žoldáci. Ti méně dravější dávají přednost obchodu či jinému živobytí, obvykle pod záštitou klan, pro který jsou přínosem, neboť ochrana a zázemí je pro tyto jedince nezbytnou nutností.

S pádem velkých měst a vznikem Kahzetu se mozkomoři dostali do zajímavé situace. Jejich početnější skupina najednou žije na jednom území. Zprvu padaly i nějaké návrhy na jejich vyhlazení nebo zotročení, koneckonců drowové a duergaři teď po podepsání Krvavé dohody stojí relativně na jedné straně, nicméně status suverénní rasy jim byl ponechán, obdobně jako svirfneblinům. Drowům i duergarům je totiž jasné, že násilný akt proti vůli Illithidů by akorát vedl k tomu, že by se zbytek Illithidů přidal k jedné z vládnoucích stran a boje o moc a o nadvládu nad podtemnem by se rozhořely nanovo. Sami mozkomorové mají z této situace různé pocity, dokud však budou prospěšní podtemnu, mají nadále přislíbena veškerá práva pro zajištění suverenity i nadále. Kolují zvěsti o jejich snahách opět vytvořit „Velký mozek“. Sami mozkomorové však toto popírají a poukazují na fakt, že ve stávající situaci by tímto vytvořený konflikt byl zánikem pro ně i zbytek podtemna.

Nynější poměry, společnost a povaha
Samotný Illithid existuje v podtemnu nejčastěji jako jedna z těchto archetypálních variant:

1) Poustevník
Illithid tohoto typu se snaží žít stranou Kahzetu či velkého dění, nejčastěji v nějaké odloučené části podtemna, kde provozuje nějaké řemeslo, nejčastěji spjaté s magií, alchymií či podobně. Mozkomoří mágové pěstující vzácné ingredience či bádající nad novými kouzly bývají často poustevníky. Obvykle se stýkají s ostatními rasami jen zběžně a hlavně účelově. Takovíto mozkomoři navštíví město obvykle jen, aby mohli konzultovat výsledky své práce s někým podobně zaměřeným, či aby získali potřebné ingredience ke své magické práci. Tyto návštěvy jsou však krátké a poustevník obvykle sám projevuje snahu co nejdříve návštěvu města ukončit a vrátit se zpět ke svému odloučení. Mozkomor poustevník je sice sám svým pánem, ale vzhledem k tomu, že není nikým nijak zaštiťován, často hledá po dobu návštěvy civilizace dočasnou placenou ochranu.

2) Vazal
Mozkomor vstoupil do služby (dobrovolně či za žold) nějakého celku. Mozkomoři jsou často žádaní v leckterých uskupeních pro své výjimečné magické schopnosti a inteligenci. Jsou schopnými stratégy, obchodníky, lichváři, věštci. V neposlední řadě mohou být výbornými bojovými mágy. Takovýto mozkomor obvykle přijímá veškerá pravidla dané skupiny za své, je podřízen jejímu vedení, vztahuje se na něj určitá ochrana vyplývající z uskupení. Nebývá příliš obvyklé, aby v jednom uskupení bylo povícero mozkomorů, neboť shánění vybrané stravy není úplně jednoduché a už vůbec ne levné. Po mozkomorech s určitými kvalitami bývá velká poptávka, obzvláště zkušení bojoví mágové se těší velké přízni svého uskupení.

3) Člen Mozkomořího společenství - civilizovaný
V Kahzetu existuje i několik nepříliš početných uskupení tvořených výlučně z Illithidů. Tyto společenství se nejčastěji zabývají magií, mají svá vlastní pravidla smluvená s městem, a také svá omezení. Kritéria pro přijmutí do těchto společenstev nejsou známa. Mozkomorové si volí své nové členy sami dle vlastních požadavků. Tato společenstva jsou obvykle zaštiťována nějakým velkým domem či klanem, nejčastěji s členy v radě Kahzetu. Náklady těchto společenstev jsou hrazeny právě těmito domy a klany, a členové komunit jsou mezi mozkomory váženou elitou.

4) Člen Mozkomořího společenství - necivilizovaný
Ne všichni mozkomoři žijí kultivovaně bok po boku duergarům a drowům. Existují klany a kulty obývající podtemno, které se odmítají podřídit společenským zákonům a na vlastní pěst přežívají v tunelech podtemna. Mozkomoři těchto klanů či kultů nejsou obvykle nijak početní, avšak jsou obvykle více než schopni podmanit si velké množství otroků. Tyto celky však přirozeně nemohou konkurovat počtům vládnoucích ras podtemna a jsou trnem v oku i civilizovaným Illithidům, kteří se takovýchto celků již dávno zřekli a ponechávají jejich osud v rukou bohů. Mozkomoři těchto uskupení často podlehnou záhubě, ať už z rukou duergarů, drowů nebo dokonce i z rukou civilizovaných Illithidů. Přežívat dlouhodobě mohou jen schovaná a málo početná uskupení, i tak jsou ale s oblibou vládnoucími rasami lovena a buď jsou krutě vybíjena, nebo zotročena.

5) Otrok
V podtemnu není mnoho Illithidích otroků. Občas se stane, že drowové z tunelů přivlečou pár Illithidů chycených do klecí, jsou však častěji rituálně obětováni, nežli zotročeni. Ti, kteří měli to štěstí a dožijí se zotročení, čeká překvapivě vcelku dobrý život. Žádný drow ani duergar nepořizuje Illithidího otroka pro těžkou dřinu, neboť mozkomoří tělesná schránka prostě není těžké či namáhavé práci uzpůsobena. Obvykle jsou dlouze převychováváni a nacházejí uplatnění ve věcech magických či obchodních. Jsou schopnými úředníky, rádci, překladači, čaroději. Jako každý otrok je i takovýto Illithid viditelně označkován, smí být a často i je trestán. Někteří mozkomoři nemají však to štěstí a putují do hlubokých mučíren, kde slouží obvykle drowům jako zdroj krátkodobé zábavy.
Otrok taktéž může z mozkomora být, pokud tak nařídí Kahzetská rada, znelíbil-li se chováním či porušením zákonů Kahzetu. Již se tak párkrát stalo a tito jedinci obvykle skončili velmi špatně.

// autor: Bahnak; korekce: Aulus

_________________
Celý svět je jeviště
a všichni lidé na něm jenom herci...

(William Shakespeare)


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Reálie na webu - úpravy
PostPosted: 19:57 14. May 2014 
Offline
Čestný člen týmu Thalie
User avatar
 Profile

Joined: 18:45 22. Jan 2012
Posts: 5386
Doplnění reálií drakonianů o jejich zelenu variantu - brzy bude připojeno i na webu Thalie do příslušné sekce.

Quote:
Zelení půldraci

Původ:
Míst, kde lze najít zelené půldraky, je na Thalii povícero. Jen stěží by se hledal jeden společný bod původu, kdyby se však měl nějak popsat, bylo by to mírumilovné místo zarostlé staletými stromy se zemí pokrytou hebkým mechem a divokou zvěří, která nikdy nezaslechla lidský hlas. V těch nejhlubších zákoutích prastarých hvozdů prý dlí zelení draci, strážci lesa, jejichž posláním je převzít na svá bedra osud všech místních tvorů a chránit jejich poklidný život. Takovýto drak nemůže být nalezen, pokud sám nebude chtít. Podle pověstí však během let přizval do svých síní z listoví některé zbloudilce, s nimiž pak hovořil řečí zvířat po dlouhé měsíce a předával jim své poslání. Tito lidé (či jim podobní) pak opustili les, avšak již nikdy nebyli jako dříve. Nesli v sobě odkaz věků, dar strážců lesa, kterýžto se jim vlil do žil a zasel semínko dračí krve...

Vzhled zelených půldraků:
Během života jim narostou křídla a ocas v zelené barvě, obvykle podobné listům stromů nebo stéblům trávy. Většinou mívají vlasy běžných lidských barev od plavých přes kaštanové po tmavě hnědé a oči zbarvené do různých odstínů zeleně. Šupiny zelených půldraků jsou na dotek mnohem tvrdší a viditelnější než u jejich protějšků, snad proto také patří zelení drakoniani mezi velmi odolné tvory.

Charakter:
Zelení půldraci jsou vyhlášení svou uvážlivou povahou a poklidnou náturou, která jim však občas brání rozhodovat se okamžitě během chvíle. Jejich duše obvykle tíhne k zalesněným krajinám, kde obývají hvozdy, sžívají se s místní zvěří a splynou s životem v lese. Zelení půldraci mají cit pro harmonii, snadno vycítí neklid zvířat a v mnohém se cítí blíže k němým tvářím než k lidem či ostatním drakonianům.

Přesvědčení:
Zelení drakoniani jsou víc než kteříkoli jiní ztělesněním neutrality. Stejně jako příroda a zvířata, i oni uznávají právo silnějšího, zároveň však usilují o dosažení rovnováhy. Zlé či snad vysloveně démonické tvory a škůdce považují za omyl a tak s nimi též zacházají. Nemají ani přílišné pochopení pro extrémní fanatismus či bláhovou naivitu. Tito tvorové stojí nohama pevně na zemi, věří především tomu, co vidí, a svému šestému smyslu. Typický zelený půldrak je čistě neutrálním stvořením, které chrání bezbranné a ctí přirozený řád věcí.

Náboženství:
Valná většina zelených půldraků se ve svých modlitbách obrací k Azharovi, bohovi lesů a rostlin, který je jejich srdci nejbližší a střeží jejich milovaný hvozd. Někteří věří též v Lothiana, kterýžto jako bůh zvěře a lovu také vyslyší jejich prosby. Jsou i tací zelení drakoniani, kteří se pod vlivem svého okolí uchylují k víře v Thala Stvořitele nebo v různé menší lesní bůžky, duchy a tvory, kteří dřímají v nitru hvozdů. Mezi elfy, lesními půlčíky a zelenými půldraky se vypráví legendy o zelených dracích, kteří se usídlili ve středu širých hvozdů (v Redan-Teru se jedná o Prahvozd), pečulí o svůj les a spojí se s ním natolik, že cítí každé příkoří, každý pokácený strom, každé zrnko zla zaseté do půdy. Mezi lesními národy se pak povídá, že kdo by prolil krev prastarého zeleného draka, ten by proklel celý les a uvrhl by na sebe věčný hněv Azharův.

Povolání:
U těchto půldraků se snad ani nedá mluvit o povolání, spíše o poslání. Mnoho zelených drakonianů si zvolí za svůj životní cíl ochranu lesa, v němž vyrůstali, a jeho obyvatel. Tímto si často volí dráhu hraničáře či druida, neméně je jim ale blízké povolání léčitele či stínového tanečníka. Obvykle vyhledávají místa mimo civilizaci, která však tepají životem. Nejhorší noční můrou by pro zeleného drakoniana bylo pracovat jako úředník ve sklepě kamenného domu či jako horník v krajinách věčného ledu a sněhu.

Vztahy s ostatními rasami:
Zelení půldraci jsou ostatními národy Povrchu mnohdy považováni za zbloudilé poutníky, za podivíny či objímače stromů, oni však znají své místo ve světě a nenechávají se ovlivnit řečmi. Zelený drakonian či často rozumí se zadumanými modrými drakoniany, elfy, lesními půlčíky, enty, zemními genasi a s bytostmi, které jsou mu povahou blízké. Jejich vztah k lidem není ani odmítavý ani vyloženě přátelský, posuzují je především na základě předchozích zkušeností. S trpaslíky a gnómy obvykle nenajdou společnou řeč, k rasám Podtemna a bytostem zlým pak chovají primární nepřátelství, které nemusí mít ani racionální základ.
Autor: Amber


Top
Reply with quote  

 Post subject: Re: Reálie na webu - úpravy
PostPosted: 10:20 04. Jan 2017 
Offline
Velmistr
User avatar
 ICQ  Profile

Joined: 06:49 17. Apr 2012
Posts: 1432
Reálie světa > Národy Povrchu


skarbi wrote:

Trpaslíci (Nordův lid, Nordrim)

Obecný popis
Trpaslíci náleží ke třem nejstarším rasám Thalie. Společně s elfy a půlčíky jsou považováni za "Starší lid". Tvrdí se, že jejich stvoření má na svědomí božský kovář Nord, jeden ze Starší trojice thalijského panteonu. Trpaslíci se proto sami nazývají Nordrim, tedy "děti Nordovy" či "lid Nordův". Vyznávají Norda jako Praotce, Velkého kováře či Patrona obchodu. Víra v Thalovy aspekty, rozšířená mezi lidmi, jim je zcela cizí, příliš abstraktní a neuchopitelná se svými filosofickými sklony. Krom Norda ještě uznávají Dei-Ananga a Juanu, sice nerozvíjejí jejich kulty přímým uctíváním, ale často stavějí jejich sochy vedle Nordových a pokud se v jejich sídlech zdržují vyznavači těchto božstev, mohou svou víru svobodně praktikovat, což je velká výjimka.
V dobách po stvoření světa žili bájní předkové trpaslíků v legendami opředených Zlatých síních ve společnosti Norda a učili se mnoha jeho uměním. Pak však přišel čas běd, trpaslíci museli vyjít do světa bojovat se zlem, které hrozilo pohltit Thalii, a během oněch časů se Zlaté síně ztratily kdesi v zapomnění. Přesto však Nordrim věří, že když trpaslík zemře čestnou smrtí, jeho duše je přijata Nordem do Zlatých síní. Ty údajně leží ztracené kdesi v Rudohoří, které je trpaslíky hojně obýváno. Z Rudohoří také pochází prastaré trpasličí platidlo, zlatá a stříbrná mince zvaná skern.
Nordrim jsou obecně známi pro své schopnosti v boji a zručnost, s níž opracovávají kámen i kov. Rovněž bývají dobří obchodníci, které je těžko obelstít. Jsou-li usazeni v lidských městech, věnují se často i bankovnictví a penězoměnectví. Trpaslíci obecně užívají některé zbraně, zvlášť vhodné k jejich tělesné konstituci. Meče a čepele používané lidmi nesvědčí jejich jiné tělesné stavbě a jinak umístěnému těžišti. Proto raději vládnou pádnými sekerami a kladivy namísto mečů a kopí. Rovněž nijak netíhnou k střelbě z luku, místo toho dávají přednost kuším nebo vrhacím sekerám. Trpaslíci nenávidí duergary, své padlé bratrance žijící v Podtemnu, a tuto zášť snadno přenášejí na všechny rasy Podtemna. Dále jsou jejich nepřáteli orkové a zelené kůže obecně, jakož i démoni, kteří na úsvitu věků málem zničili Khar-Durn. Chovají stále nedůvěru k elfům, kteří, stejně jako půlorci, nejsou vítáni v jejich sídlech. Dále mají všichni trpaslíci zvláštní vztah k drakům, kterých se obávají, ale současně touží po jejich nahromaděných pokladech.
Trpaslíci jsou malí a podsadití. Výška trpaslíků většinou nepřesáhne 4,5 stopy, díky své rozložitosti však obvykle váží 130-200 liber. Chloubou trpaslíků jsou jejich vousy, podle nichž se poznává stáří a úctyhodnost trpaslíka. Toto prokazování úcty je jedním z nejdůležitějších trpasličích rituálů, kterému se říká "úcta ke staršímu vousu" (tromm).

Trpasličí subrasy
Štítový trpaslík
Štítoví trpaslíci jsou klasičtí trpaslíci žijící ve svých podzemních síních. Většina těchto trpaslíků v Redaan-Teru žije ve městě Khar-Durn. Mimo něj se vydávají jen na nezbytně nutnou dobu. Nechápou, jak někdo může žít mimo síně předků a jsou podezíraví ke Zlatým trpaslíkům a jejich způsobu života. Někteří ortodoxnější je považují za tuláky (zander) a neprokazují jim příslušnou úctu. Kvůli tomu již povstal nejeden konflikt a zášť. Štítoví trpaslíci jsou oddáni uctívání předků a starým tradicím.

Zlatý trpaslík
Zlatí trpaslíci patří mezi nejlepší obchodníky nordrimské rasy. Jejich předci už dávno opustili původní trpasličí sídla. Tito trpaslíci buď putují po světě nebo se usazují v lidských městech. Zde se věnují obchodu, řemeslům a bankovnictví. Jsou jen málo (na trpaslíky) bojovní a své spory často řeší jednáním namísto záští a sporů. Pokud však je poškozena jejich čest a hrdost, mohou se i oni uchýlit ke starým zvyklostem, což mnohdy jejich okolí velmi překvapí. Zlatí trpaslíci nezapomínají na tradice, jen jich neužívají tak často jako ostatní.
Zlatí trpaslíci si dávají stále trpasličí jména, tedy jako druhé jméno obvykle po otci (dcery po matce) nebo nějaké přízvisko, pod nímž se trpaslík proslavil. Tedy např. Grím Argirsson, Snekka Rukodrť, Grang Kovadlina či Hrimmi Ocelová pěst u mužů, Magda Frejadotter, Valya Zlatý vlas, atd., u žen.
Zlatí trpaslíci se přizpůsobili povrchovému životu a konzumují obvykle tytéž potraviny jako lidé. Zachovali si lásku k pivu, pijí sice i lidské, ale nejvíce ceněné u nich je klasické trpasličí. Oblékají se však často po vzoru lidí do lehčích a honosnějších látek. Zbraně však používají stále trpasličí, neboť ty jim vyhovují lépe než lidské. Zlatí trpaslíci se občas stýkají i s elfy, kteří jsou jinak u trpaslíků nepříliš oblíbeni. Činí tak kvůli obchodu.
Zlatí uznávají rovněž z bohů Norda jako Praotce, Pána řemesel a obchodu. Je jejich patronem. Někdy přinesou oběť i Dei-Anangovi či Juaně, aby je ochránili na cestách.

Horský trpaslík
Horští trpaslíci jsou jakýmsi spojením, mezi Khar-Durnem a okolním světem. Zatímco staří a usedlí trpaslíci, které okolní svět příliš nezajímá, nebo jím dokonce opovrhují, se drží svého rodného města a rozsáhlých tunelů pod ním, mladší rodiny a generace chápou, že pro dobro Nordrim je nutné objevovat nové a nepoznané. Od Štítových trpaslíků jsou k nerozeznání, jak chováním, tak fyzickým vzhledem. Zachovali si i všechny aspekty trpasličího charakteru, dodržují tytéž staré tradice, a proto se svými bratry v rodném městě vycházejí dobře. Na druhou stranu mají alespoň malé pochopení pro Zlaté trpaslíky nebo trpasličí dobrodruhy, kteří se vydávají na jih do lidských měst a osad.
Horští trpaslíci se živí hlavně jako prospektoři, buď na volné noze nebo s pověřením svého klanu z Khar-Durnu. Zároveň pořádají obchodnické karavany s materiálem a výrobky z trpasličího města. Hodně z těchto trpaslíků se na pár týdnů v roce vrací zpět do svého města, ale ostatní rodiny žijí buď v izolovaných domech rozesetých po horách, ve Forchenhaimu nebo dokonce v lidských hornických osadách na jihu.
Zbraně jak na blízko, tak na dálku, zbroje a další výstroj, se nijak neliší od toho, co používají ostatní Nordrim.
Ve své víře ani trochu nepolevili v uctívání Praotce Norda a to za žádných okolností. Stejně tak zášti a nenávisti k jiným rasám si odnesli ze svého rodiště, tudíž mezi jejich odvěké nepřátele patří duergaři, zelené kůže, pekelní démoni a jiné všelijaké rasy s rohy, ocasy, křídly a víceméně vším, co se vymyká z trpasličího ideálu. Na nedůvěře k elfům a půlorkům se též nic nezměnilo. Snad jen lidé se těší jejich větší přízni, možná i respektu. Nejspíše je to zapříčiněno tím, že s lidmi častěji obchodují, někdy jsou jejich sousedy a jak to tak bývá, často bok po boku krvácejí při bojích proti nepřátelům.


Trpasličí společenství
Trpasličí společnost je svázána celou řadou povinností, tradic a rituálů. Zároveň jsou Nordrim milovníky řádu a vše u nich má své místo. I proto jsou z jejich středu vypuzeni všichni zloději (skaz), Křivopřísežníci (unbaraki) či vrahové (thagi). Naproti tomu notoričtí reptalové (grumbaki) nebo liknavci (ungrim), kteří stále odkládají splnění slibu, mohou zůstat, ale jsou obecně opovrhováni. Porušení jakýchkoliv pravidel ukládá obvykle právo poškozeného na kompenzaci, která má různý charakter. Je-li poškozený členem stejného klanu a starší nebo nadřízený, má právo sám dotyčného potrestat. Jinak musí žádat satisfakci pro "neodčinitelnou urážku" (dammaz). Ta se někdy může rozrůst až k mnohasetleté nenávisti mezi některými trpaslíky nebo klany. K udržení přehledu o sporech jak mezi samotnými trpaslíky, tak mezi trpaslíky a okolním světem, slouží mýty opředené Knihy záští, o kterých většina trpaslíků mluví s respektem. Trpaslíci, kteří se provinili nějakým zločinem, mohou dobrovolně přijmout 'přísahu smrti' a vydat se do světa, kde vyhledají nejmocnějšího nepřítele, který se jim připlete do cesty, a zahynou v boji s ním. Nejoslavovanější jsou případy, kdy zahynou obě strany, i trpaslík i jeho nepřítel. Takovým trpaslíkům se říká "drengi".
Nejdůležitější organizační jednotkou v trpasličí společnosti je klan (throng). Jednotlivec příliš neznamená, všechna jeho práce i sláva povznáší klan a mocný klan naopak zaštiťuje jednotlivce. Klany mohou být malé i velké, potulné nebo usazené. Usazené klany patří k největším a nejbohatším, náleží jim doly, sídla nebo části sídel a jejich thénové (rik) zasedají ve shromáždění, které radí nejvyššímu vládci, knížeti (ubund) nebo králi (usmak). Uvnitř klanu mají hlavní slovo stařešinové, "předkové" (gromthi). Ti tvoří radu klanu a radí thénovi.
Rodiny mají v trpasličí společnosti taktéž důležité místo. Na úrovni rodin bývají však pouta dosti propletená, a proto se běžně uvádí spíše příslušnost ke klanu, původ trpaslíka je pak mnohem jasnější. Přehled o všech rodinách v klanu mají na starost Ochránci tradic.
Trpaslíci, jakožto hrdý a pospolitý národ, nemají mezi sebou šlechty ani nevolníků. Významné majetky vlastní zpravidla klany, nikoliv jednotlivci. Společenská důležitost se mimo délky vousu, měří také původem, umem v řemeslu a boji. Někteří vysoce postavení Nordrim se však přece jen dají rozpoznat na první pohled. Jednou za 50 let nebo při výjimečné události vyhlášené vládcem, v síních probíhá vyhlašování trpaslíků důležitých pro celou společnost. Při slavnostech známých jako Velký hodokvas, plných dobrého jídla, pití, uzavírání obchodů a turnajů, jsou před vládce předvedeni trpaslíci, kteří jsou obdarováni odznakem s upravenou pečetí vládnoucího klanu. Tento odznak však není dědičnou záležitostí. Pokud je kupříkladu takto vyznamenám dlouholetý mistr dílen za svůj přínos a um, jeho potomci sice mohou podědit dobré jméno a bohatství, ale sami se musí vypracovat od začátku do takového postavení, aby mohli být opět obdarování přízní vládce. Samotný odznak privilegovaného trpaslíka, dává dobrý základ rodině, potažmo klanu, na kterém může dále stavět. Při této velké události jsou čas od času zakládány i nové klany a jde opravdu o důležitý svátek celého města. Tento fakt podtrhuje i to, že trpaslíci hrubě určují svůj věk podle zažitých vyhlašování Velkého hodokvasu. Pokud se o někom řekne, že hodoval už na pěti vyhlášeních, s jistotou lze říci, že je mu více než 250 let.


Běh trpasličí společnosti
Celé trpasličí město je jedno velké pracoviště. Doly, pece i dílny pracují bez ustání a trpaslíci do puntíku dodržují předem rozvržené směny. Od prvního nováčka s malou bradkou a kotletami u vozíku v dolech, po posledního důstojníka palácové gardy. Všichni do jednoho mají na paměti, že řád a disciplína vždy jejich národu pomohli Jídlo, šaty, zbraň nebo štít, to vše je možné s trochou snahy sehnat v jakoukoli denní dobu.
Běžná trpasličí domácnost funguje, jako celá společnost, na předem určených a daných pravidlech. Každý má svou úlohu. Nejdříve ze všech vstává žena, která se stará o základní chod rodiny. Vzbouzí dcery, sestry a ostatní ženy v domě, aby obstaraly vše, co je třeba. Úklid po mužích, kteří přišli z nočních směn a přípravu jídla pro muže, kteří teprve vstanou na denní směny I tak tuhý a odolný národ, jako Nordrim, někdy potřebují čas pro sebe. Ve dnech volna tráví rodiny společné chvíle u hodovního stolu, buď ve svém domě nebo v klanových síních. Potřeba trpaslíků sdružovat se do větších celků, je totiž až pověstná. V té době se muži věnují nutným opravám v domě, dětem, pitkám, hraní v kostky nebo kartám. Ženy, až na hospodské chvíle, jsou mužům vždy nablízku, případně učí mladší trpaslice vařit, šít, vázat všemožné copy i uzle na vlasech a vyrábět do nich ozdoby.
Výše postavené rodiny fungují trochu jinak. U nich všechen základní běh v domě, obstarává služebnictvo z řad obyčejných trpaslíků. Neznamená to však, že by se mocní a bohatí Nordrim distancovali od povinností nebo se povyšovali nad běžné trpaslíky. Starší členové rodiny plní své důležité úkoly. Mladší se pak věnují studiu a zdokonalování svých předností. Cvičí se v boji a řemesle bok po boku méně významných druhů. V osobním volném čase se kvůli navazování kontaktů většinou zvou bohaté rody navzájem do svých síní, kde starší prohlubují přátelství a uzavírají obchody. Mladí trpaslíci se chlubí a poměřují délkou vousu, zápolí ve cvičném boji. Trpaslice taktně sedí bokem, pozorují muže (většinou někoho ze svých nastávajících) a tiše si povídají nebo se chlubí vlastnoručně dělanými ozdobami.

Trpasličí cechy
Napříč klany nebo v rámci klanu jednoho, existují cechy (v ojedinělých případech může celý klan tvořit jeden cech). Tyto cechy mají jasné zaměření a své odbory vedené radou cechu, kterou tvoří Mistr a jeho pět zástupců. Na této úrovni hierarchie pak vzniká největší množství sporů ba dokonce záští. Protože jsou cechy mnohdy prostoupeny více klany a zájem cechu se nemusí shodovat se zájmy toho nebo onoho klanu.
Jsou to sdružení, která pod sebe shromažďují trpasličí řemeslníky napříč celou společností a klany, v různých odvětvích. Rozeznáváme hlavně tyto cechy: Hornický a důlní, Slévárenský a kovodělný, Stavařský, Pivovarnický, Potravinářský, Šperkařský, Cech mechaniků, Písňotepecký a nakonec Alchymistický. Přičemž každé toto větší odvětví se dělí na další, konkrétněji zaměřené oddělení, jako například Stavařský cech, který pod sebou spravuje oddělení kamenické a dřevařské. Velké oblibě se těší samozřejmě Pivovarnický cech, ale největší počet trpaslíků se najde v Hornickém a důlním cechu. Každý výše zmíněný cech má své tradice a zvyky, od přijímacích rituálů, až po vlastní slavnosti. Jediné, co mají všechny společné, je vedení každého z nich. Je napevno určeno, že každý cech vede pětičlenná Rada cechu v čele s Velmistrem cechu. Tento trpaslík je ve společnosti velmi vážený a není ojedinělé, že je zároveň vůdcem klanu nebo jinak výše postavený. Výše pak už stojí jen Nejvyšší rada cechů, která je složená z Velmistrů všech cechů a předsedá jí samotný král Nordrim nebo vládnoucí kníže.
Činnost cechu směřuje hlavně k tomu, aby si jejich výrobky a produkty přinejmenším držely svou kvalitu nebo se dále zlepšovaly. Zajišťují také odbyt svých výrobků jak v rámci Khar - Durnu, tak i mimo něj. Každý cech si vychovává vlastní učedníky, kterým mistři předávají své vědomosti. S tím je spojena další věc, kterou mají všechny trpasličí cechy společné a to žárlivé střežení svých výrobních procesů a tajemství. Jakýkoliv člen by vynesl byť zlomek nějakého takového tajemství ze síní cechu, propadl by na hrdle nebo přišel o vous. Největší tajnůstkáři jsou v tomto ohledu trpaslíci z cechu Mechaniků a Runotepců.
V každém cechu pak existují odbory vedené většinou služebně nejstaršími trpaslíky, kteří však nejsou členy Rady. Tyto odbory dohlíží na to, aby bylo se zaměstnanci cechu zacházeno dobře, a dohlížejí na jejich platy. Do těchto odborů se může přihlásit jakýkoliv trpaslík z cechu, ale také nemusí. Ve vedení odboru je jako protipól k Radě cechu, pět trpaslíků v čele s Hlavním předákem.
Jakmile trpaslík absolvuje základní výcvik v boji a nezůstane u armády, vrací se zas k běžnému způsobu života a podle nadání, vloh a přání rodiny (hlavně otce nebo starších) je po vstupní zkoušce přijímán do učení ve vybraném cechu. V cechu pak panuje rozdělení podle odpracovaných let a pracovitosti. Zpočátku každý nastupuje jako Pomocník, který má za úkol dělat ty nejzákladnější práce od úklidu prostor po podavače. Z této pozice se vcelku rychle dostane člen cechu na místo Učedníka. Tady už zastává základní důležitější práce. Připravuje věci pro výrobu polotovarů nebo polotovary samotné. Velmi často nepracují samostatně, ale jsou po ruce další kastě v cechu, a to Tovaryšům. Ti mají na starost široké spektrum prací a jsou hlavní silou cechu. Jsou samostatní a hlavně oni předávají své znalosti mladším trpaslíkům. Zároveň také drtivá většina trpaslíků na této pozici končí, ale není to žádná ostuda, protože dostat se na post Tovaryše, stojí hodně času a úsilí. Pokud je Tovaryš nadmíru nadaný a splní zkoušky před Radou cechu, může se stát dílenským Mistrem. Ti pak většinou jen dohlížejí na všechny práce a pracují jen na nejdůležitějších věcech. Také většinou zasedají v Radě cechu.
Závěrem zmiňme Cechu runotepců. Ten nese své označení již dlouhou dobu jen z úcty k tradici, ale cechem v pravém slova smyslu není. Nevyznačuje se striktním uspořádáním jako jiné cechy v Khar - Durnu a je opředen množstvím tajemství, protože si runotepci od pradávna střeží své postupy žárlivěji, než všechny cechy dohromady. O to většímu respektu a úctě se však těší. Trpaslíci příslušící k tomuto starobylému uskupení nepatří do žádného z klanů a jsou plně oddáni svému řemeslu. Ve společnosti Nordrim ale není jediného trpaslíka, který by nechtěl být s tímto společenstvem zadobře. Nejpevnější pouta s runotepci však po generace udržují chrámoví kněží.
Vstoupit do řad runových kovářů není jednoduché a naprostým základem je mistrovské ovládnutí výroby zbraní a oddané následování Nordova učení, který runotepcům propůjčuje část své moci svázané do run. Není možné se o vstup přihlásit, samotní mistři výroby run si hledají své učně a nezřídka se v minulosti stalo, že trvalo desítky a desítky zim, než se řady těchto mýtických kovářů rozšířily.

Každý z výše vypsaných cechů má také svůj znak:
Hornický a důlní cech - důlnický vozík na kolejnici s dvěma překříženými krumpáči na pozadí
Slévárenský a kovodělný cech - tavící pec, před kterou stojí kovadlina
Stavařský cech - brána zasazená do skály s obrannou baštou
Pivovarnický cech - krásně zdobený korbel držený svalnatou trpasličí paží
Potravinářský cech - skřížená vidlička s nožem s vypaseným vepřem v popředí
Šperkařský cech - zlatá bohatě zdobená koruna osázená drahými kameny
Cech mechaniků - dřevěný jeřáb na staveništi
Písňotepecký cech - buben, přes který je položena trubka a srolovaný svitek s pečetí
Alchymistický cech - zkumavka, pod kterou hoří plamen, a bublá v ní nazelenalá tekutina
Cech runotepců – kovadlina se zlatým kruhem uprostřed, v němž září dvě propojené runy, jejichž význam znají jen samotní runoví kováři


Trpasličí válečné síly
Každý trpaslík musí projít přípravou na boj, i když zdaleka ne všichni tak činí rádi. Někteří by se raději věnovali řemeslům nebo obchodu. Trpasličí národ ve svých městech udržuje, i přes svou méně početnou populaci, vcelku velké množství bojeschopných mužů. K tomu napomáhá i zmíněný povinný základní výcvik, ke kterému jsou odváděni mladí holobrádci a to na dobu dvou let. Holobrádek, který prochází výcvikem, se nazývá "hazkal". Stejným slovem trpaslíci označují mladé pivo. Zde pod dohledem starších důstojníků prodělají tvrdou a náročnou přípravu. Od fyzické zdatnosti, přežití v horách, přes boj na blízko, až po střelbu z kuše.
Většina mladých trpaslíků se po dokončení základního výcviku rozejde zpět k rodinám a věnují se řemeslu, ke kterému je jejich otec vede. Nemalá část těch, kteří si vedli velmi dobře, je pak i s rodinami pozvána do klanové síně. Rodinám je nabídnuta možnost, aby se syn (ve velmi výjimečných případech dcera) zařadil do pravidelné armády klanu, potažmo města. Tito trpaslíci tvoří hlavní síly klanů a nazývají se
"válečný druh" (samman). Dělení je prosté. Nutná posádka společné armády je dána kapacitou kasáren a je nepsaným pravidlem, že musejí být stále plné. Sloužit v armádě je pro trpaslíka i jeho klan pocta, proto není divu, že o nové rekruty z všemožných klanů není nikdy nouze. Velikost vojáků v čistě klanových barvách je pak dána potřebou a hlavně bohatstvím klanu. Klanoví bojovníci vládnoucího klanu, jsou rovněž bráni jako palácová garda. Osobní stráž knížete/krále tvoří nejlepší válečníci, po jednom z každého klanu ve městě.
V případě velkého ohrožení města nebo vyhlášení války, se pod knížecí/královskou zástavou spojí jak běžná armáda města, tak klanové oddíly se svými thény a kníže/král je hlavním generálem celého vojska. Jak je u trpaslíků zvykem, nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá a krom základního dělení na čistě klanové oddíly a armádu města, jsou k rozeznání speciální oddělené "podsložky" armády a jednotky, které mají jasně vytyčené a dané povinnosti, kterých se drží.

Lehké trpasličí jednotky a průzkumníci
Krom podsaditých ramenatých válečníků zakutých v kovu, s těžkými sekerami a kladivy, využívají trpaslíci i oddíly, které se hodí na úkoly vyžadující rychlost a nenápadnost.
Jsou většinou stejného vzrůstu, jako ostatní trpaslíci, ale útlejší a celkově pohyblivější. Už v základním vojenském výcviku se učí jinému způsobu boje a zlepšují se ve věcech, které se jim hodí více k provádění průzkumů - umění splynout s okolím, pohybovat se tak, aby jim na výstroji necinknul jediný kov, orientaci v podzemí, ale i na povrchu a pod širým nebem. Mimo jiné zlepšují své dovednosti v práci s mechanismy, s výbušninami a celkově těmi, které se hodí pro záškodnické akce.
Co se týče samotného boje, preferují nejlehčí zbroje nebo dokonce žádné. Menší zbraně, vrhací dýky, sekery a kuše. V poslední době mladí trpaslíci začínají nosit do boje i tesáky a kinžály, což s nelibostí snášejí starší trpaslíci a velitelé. Oproti těžce obrněným válečníkům, je těchto lehce vyzbrojených jednotek minimum, ale jejich služby jsou vítané a mnohdy vysoce ceněné, protože díky svým schopnostem mohou ušetřit životy mnoha Nordrim.

Tuneloví válečníci (K´ranurga gaznazirazia)
Klany, které vlastní své vlastní doly, vychovávají v tradici mnohem konkrétněji zaměřené válečníky, kteří se specializují na boj v tunelech. Jsou to bojovníci rekrutovaní ze "samman" (válečný druh) a nazývají se K´ranurga gaznazirazia (tuneloví válečníci). V minulosti tyto jednotky vznikaly hlavně z válečných veteránů, kteří se často účastnili bojů pod zemí a osvojili si tak taktiky tohoto boje. Tito veteráni pak své zkušenosti vytříbili a předávali dalším generacím trpaslíků. Neohrožení tuneloví válečníci jsou zároveň výbornými horníky a mnohdy vynikají i ve znalosti stavitelství. Do boje chodí vyzbrojení prakticky. S menšími štíty, pouze jednoručními zbraněmi (dvouruční by jim ve stísněných prostorech byly k ničemu) a oblékají nejvýše kroužkové zbroje. Ani střelné zbraně nejsou výjimkou, v podobě kuší. Odlišnost, kterou se tyto jednotky vyznačují a na první pohled je odděluje od jakéhokoliv oddílu Nordrim, jsou krátká masivní kopí, která se při bojích v podzemí více, než osvědčila. V případě nutnosti se dá toto krátké kopí vrhnout, i když na malou vzdálenost. Což v tunelech není překážkou.


Bersekři (Kuldjargh)
Pokud trpaslík propadne vášni k boji, je nazýván "kuldjargh", což značí doslova "pomatenec se sekerou" nebo též berserkr.
Takový trpaslík odkládá štít, neboť obvykle používá dvě zbraně nebo velkou sekeru. Vrhá se bezmyšlenkovitě do nejhustší vřavy, bojuje pro potěšení. Nejde tedy o složku trpasličích oddílů, ale spíše druh boje, menší počtu bojovníků. Trpasličí mudrci pokládají tento stav za znepokojivý a bersekři jsou často podezřívavě sledováni, zda na nich neutkvělo šílenství nebo posedlost Gordulem.

Ne zcela vojenskou jednotkou, ale s armádou spjatí, jsou Písňotepci (Rhathrurkarhzia)
Nordrim, kteří za svých mladých let projeví bystrost, inteligenci a v neposlední řadě také vlohy pro hru na hudební nástroje, se po absolvování základního výcviku přidávají k cechu Písňotepců. Zde se učí základům umění, historii svého národa, etiketě, základům divadelní hry, zdokonalují se ve hře na vybrané nástroje, jak vypadat dobře a důstojně a obecně jsou vedeni k tomu, aby přispěli ke kulturnímu bohatství trpasličího národa. Z mnohých vzejdou "pouze" baviči a hudebníci, kteří baví, hrají a zpívají v hostincích a po hospodách. Ale jsou i tací, kteří vynikají mimo jiné i v dobrém vychování a královský dvůr je pro ně přirozeným prostředím. Ti jsou pak najímáni do služeb Klanů, jako vyjednavači, diplomaté, komoří, nebo mluvčí Klanu.
Jelikož všichni absolvovali základní vojenský výcvik, ani v boji neudělají hanbu. Naopak, jsou poměrně často vyhledávání, protože svou neutuchající dobrou náladou a zásobou příběhů a písní, drží mezi muži dobrou náladu. Během bojů jsou většinou ti první, kteří zpívají staré trpasličí písně o hrdinech a legendách národa a probouzejí tak v srdcích válečníků naději a vlévají jim sílu do žil. Do boje nosí většinou jednoruční sekery nebo kladiva, štíty a oblékají s oblibou destičkové nebo kroužkové zbroje, které jim propůjčují volnost a možnost se po bojišti pohybovat snadněji.
Trpasličí společnost na tyto trpaslíky pohlíží vcelku kladně, ale najdou se i tací, kteří mrmlají o lehkovážnosti, s jakou Písňotepci řeší problémy a situace. Navíc se povídá, že snad členi cechu ovládají jakýsi druh magie a čar, ale to všichni do jednoho s bezstarostným úsměvem na rtech odmítají. Co však nepopřou, je jejich náklonnost k opačnému pohlaví a nezřídka kdy se dostávají hlavně mladí Písňotepci do problémů, právě kvůli neodolatelné touze svádět mladé naivní trpaslice, případně půlčice, nebo gnomky.

Nositel Knihy zášti (Rurthakan Gra´o jazthka)
Tito trpaslíci jsou pečlivě vybírání jak podle svých bojových zkušeností, tak i podle vztahu ke starým trpasličím tradicím a zvykům. Jsou to starší trpaslíci, kteří jsou vyzvání Ochránci tradic nebo Pamětníky, aby v dobách bojů, nesvárů i válek, při sobě nosili Klanové knihy záští a ty tak byly vždy po ruce, k zápisu nových křivd a záští. Toto privilegium je staví vysoko v trpasličí společnosti (tím výše, čím je Klan větší a důležitější). Takový závazek znamená, že pro trpaslíka neexistuje nic, co by jej Knihy záští mohlo zbavit, ani smrt. Pokud by taková situace nastala a trpaslík nezemřel při její obraně, nejen, že svou hanbu musí odčinit dobrou smrtí, ale vynaložit veškerou snahu na to, aby Knihu získal zpět - stůj co stůj.

Sůdkonosič (Th´tgurrurthazi)
Tento mladý trpaslík je vybírán z těch, kteří dodělali základní výcvik a pokračují dále jako vojáci Klanových vojsk nebo v Královském vojsku. Obvykle se jedná o toho nejlepšího nováčka v oddílu. Úkolem tohoto nováčka je sebou do boje vždy nosit malý soudek nejlepšího trpasličího piva a chránit jej více, než vlastní život. Z tohoto soudku je totiž těsně po bitvě čepováno nejlepším válečníkům při prvotních oslavách, ještě na bojišti. Toto místo je u trpasličích oddílů vnímáno vesměs pozitivně. Staří trpaslíci jej uznávají, jelikož se jedná o starou tradici, na kterou se váže legenda "O Kurgarovi Jednookém". Mladé generace na ni pohlížejí jako na přežitek a říkají, že pivo do boje může nosit každý, ale proč se občas nenapit z cizích zásob a ještě dobrého piva, že?


Trpasličí chrámy
Trpasličí víra v Otce je velmi silná a s ohledem na trpasličí povahu není divu, že i v Nordových chrámem panuje striktní rozdělení pravomocí.

Trpasličí kněží
Z branné povinnosti holobrádků jsou občas vyjímáni trpaslíci, kteří se vykazují vysokou citlivostí na Nordovu sílu a jsou přijímáni do svatyní za účelem posílení a zvládnutí moci spojené s vírou v Praotce trpaslíků. Neznamená to, že by se vyhnuli základnímu výcviku v
boji. Je však veden odděleně od ostatních mladých trpaslíků. Zároveň jsou mnohem více učeni v historii předků, tradicích, zvyklostech trpasličí společnosti a v základní nauce o okolním světě.

Po dokončení výcviku ve svatyních se trpaslíci dělí následovně, podle svých předpokladů:

Bojoví kněží (Pourdrurga graja)
Tito trpaslíci vynikali v boji nadmíru dobře a skoro by se mohli rovnat se svými bratry u "samman". Zároveň jsou však prostoupeni mocí svého boha. Jsou tak užitečnými pomocníky na bojištích a zároveň duchovními vůdci jednotek. Za smluvený obnos svatyni, jsou tito kněží přidělováni ke klanovým oddílům.

Ochránci tradic (Urzi´hazrzia khaztazi)
Trpaslíci, kteří svůj život zasvětili spíše učení a bádání v knihách, nadále zůstávají v chrámech, nebo odcházejí k jiným klanům (znovu za jistý obnos svatyni) jako rádci a pomocníci ve věcech trpasličího učení a ochraně starých posvátných tradic. Někdy mohou též zastupovat místo zapisovatele do Knihy zášti, ale jejich zápisy musí potvrdit některý z Pamětníků.

Pamětníci (Rhazlakrazia)
K těmto trpaslíkům patří jen hrstka z trpasličího národa. Jsou to velmi učení trpaslíci, kterým naslouchají všichni, včetně stařešinů, velkých thénů, knížat a krále. Staří pamětníci sami obcházejí chrámové školy a vybírají si nadané trpaslíky, kteří se, pokud Nord dá, stanou jejich nástupci. Zároveň jsou tito učenci velmi často oficiálními zapisovači do klanových Knih záští. Nejváženější a nejstarší z této nepočetné skupiny kněží, má v opatrovnictví jeden z největších artefaktů trpasličí společnosti a to prastarou Knihu kamene. Tato kronika obsahuje zápisy a poznatky o dějinách okolního světa od dob, kdy se prý ještě samotný Nord procházel po zemi s prvními ze svých synů.

Válečníci Nordovy vůle (Gaznazirazie Rurhturgo g´na)
Tento sbor silně věřících válečníků je veden při chrámech trpasličího boha a je jimi zároveň dobře financován. K jednotkám těchto paladinů Norda, jsou posílání trpaslíci po dokončení základního výcviku, kteří projevili zájem o prohloubení víry a boj proti temným nepřátelům Nordrim. Nedisponují ovšem tak silnou mocí, aby z nich byli kněží. Tento nedostatek zarputile a mnohdy tvrdohlavě dohánějí bojovým výcvikem. Jsou vedeni k materiální střídmosti a krom zbraně, štítu a zbroje většinou nevlastní nic cenného. Válečníci z řad paladinů oblékají těžké plátové zbroje a bojují výhradně jednoručními, nebo dvouručními kladivy, které symbolizují jak schopnost ničení, tak i nástroj pro tvorbu a obnovu. Jejich dobrota má však velmi omezené meze, a pokud jde o potrestání spáchaného zla, nemají nejmenší slitování s tvory, nebo bytostmi, které se špatných skutků dopustily.
Těchto oddaných bojovníků Norda je oproti běžným válečníkům minimum a slouží výhradně chrámu. Pokud se dostanou mimo trpasličí sluje, je to s nějakým úkolem, nebo pověřením od kněží trpasličího boha. Mohou to být i diplomatické mise, protože jsou tito válečníci učeni i v umění etikety, dobrých mravech a vybraného chování. Velmistr těchto chámových bojovníků opatruje, podobně jako nejstarší z Pamětníků, cennou knihu trpasličího národa a to Knihu ohně. Tento svazek obsahuje výčet a detailní popis všech válek vedených národem Nordrim, od dob prvních trpasličích knížat a králů.


Dodatky
Stolování
Trpaslíci jí hodně a rádi. Co se jídla týče, jsou to velcí požitkáři. Pokud je příležitost, rádi pořádají bohaté hostiny, při nichž se i masivní trpasličí stoly prohýbají pod tíhou jídla.
Velmi si libují v mase, velmi tučném mase, bůček, uzený špek a slanina, to jsou jejich oblíbené pokrmy. Pokud jim při jídle neteče omastek po bradě, není to pro ně pořádný požitek. I ze zvířat, která konzumují, si vybírají ty tučnější kousky, především dobře vykrmené vepře a kance, nepohrdnou ani husou nebo kachnou, kterou sní sám brach na posezení. Avšak většinu těchto pokrmů získávají Nordrim z povrchu - buď obchodem, nebo z toho, co vyprodukují jejich kolonie na povrchu v okolí jejich podzemních pevností. V případě nutnosti jsou trpaslíci nuceni se uskromnit, jelikož k těmto pochutinám ztrácejí přístup a živí se tím, co dokážou vypěstovat pod zemí. Zelenina je mezi trpaslíky všeobecně neoblíbená a na hodovních stolech je prakticky k nenalezení. Výjimku tvoří kyselé zelí, které velmi rádi konzumují k masu, snad proto, že dokáže trochu odlehčit jeho mastnotě. Zelí pěstují horští trpaslíci ve svých osadách, případně jej dováží obchodníci.
Trpasličí pivo příliš neodpovídá pivu vařenému lidmi. Správné pivo je velmi husté, skoro jako kaše, a velmi silné, jako lidské víno. Lidského piva mohou vypít mnoho litrů, proto na ně lidé často nahlížejí jako na opilce, to však není pravda, protože lidské pivo na ně nemá téměř žádný účinek.

Pravda o trpasličích ženách
Ženy trpasličího národa nejsou po širém světě dobře známy a tak občas kolují domněnky a lži o tom, že trpaslice neexistují, nebo jsou velmi podobné mužům. To není pravda a trpaslíci takové pomluvy s oblibou vytloukají neznalcům z hlavy vším, co je po ruce.
Trpasličí žena je stavěná tak, jak si to žádá perný život po boku jejich manželů. Jsou přibližně o hlavu menší, než muži, ale co ztrácejí na výšce, dohánějí bohatě na partiích, které trpaslíci mají v oblibě, ba dokonce vyžadují. Celkově jsou oplácané, až kypré, s velkými boky, pozadím a poprsím. Jednou z největších fám je to, že trpaslice mají vousy, jako jejich protějšky - nemají. Vlasy mají husté, dlouhé a rády o ně pečují tím, že je splétají do všemožných drdolů a složitých copů. K vidění může být maximálně lehké chmýří na tvářích, či bradě, což však vůbec není ostuda. Tyto účesy pak rády doplňují o spony, jehlice a jiné ozdoby, všech barev a z různých kovů, které si vyrábějí samy a je to takový malý odznak jejich zručnosti a pečlivosti.
V drtivé většině případů hrají neurozené ženy v trpasličí společnosti čistě domácí roli. Mají na starost úklid, vaření, starání se o potomky, nákupy na trzích a věci spojené s během domácnosti obecně. A žádný trpaslík není tak hloupý, aby se do těchto věcí své družce montoval. Jsou však známy i případy, kdy se mladé trpaslice nedrží zaběhnuté tradice a nachází své místo mezi kněžkami Norda, kde působí hlavně jako ranhojičky a opatrovkyně. Pokud je však ve svém zvoleném povolání úspěšná, v hierarchii trpasličí společnosti je mnohem výše, než běžné ženy.

Vztah trpaslíků k magii
Trpasličí národ je od přírody nedůvěřivý, a pokud se jedná o věci, kterým nerozumí, nebo mu nejsou blízké, platí to dvojnásob. A magie mezi takové jistojistě patří.
Někteří učenci (hlavně dlouhonozí) tvrdí, že moc trpasličích kněží Norda je také druhem magie. Starší generace trpaslíků by za takovou urážku tahaly sekery z pouzder, ti smířlivější a mladší jsou ochotni se o tom bavit, ale i tak budou stát na svém. Božská síla proudící do světa skrze kněží je svaté požehnání a ne prostředek k vyvolávání démonů a obcování s nepřirozenými věcmi, s kterými se podle trpaslíků jistě musí zaplést každý čaroděj v honbě za mocí a poznáním. Paladinská moc je chápána naprosto stejně, jako kněžská, jako požehnání a projev náklonnosti Norda.
Osudy všech dětí Norda jsou někdy vrtkavé a tu a tam je malá šance, že se narodí dítě s vlohami k provozování magie. Je běžné, že se takové "nadání" ani neprojeví, protože je holobrádě intenzivně přeučováno na běžnou trpasličí práci, i když se více hodí na úřednické posty a jiné, vyžadující spíše důmyslnost a chytrost. Nedostávají se tedy do učení ke kovářům, slévačům, hornickým cechům a podobně. Naopak vynikají jako kupečtí učni a teoretičtí mechanici. Pokud se rodina odváží s pravdou vyjít ven a riskovat opovržení a posměch od ostatních, jsou holobrádci posíláni na učení k alchymistům, kteří jsou se svými cechy často přehlíženi a umísťováni na okraje města. I kvůli tomu, aby čtvrtě nezachvátil požár, při jejich pokusech.
Skupiny Písňotepců byli a vždy budou, trochu kontroverzní a odlišní. Je veřejným tajemstvím, že i oni snad ovládají nějaký zvrácený druh magie, ale pokud ano, dokáží jej maskovat a zaobalit do příjemných veršů, pochodových písní, nebo slok bojových popěvků. S jejich neutuchající dobrou náladou a příjemným vystupováním, je tedy jejich čarování necháváno bez reakcí okolí, pokud to okolí vůbec pozná.

Trpasličí vous
Trpasličí vous má pro Nordrim velký, ale opravdu velký význam. Ostatními rasami těžko pochopitelný. Tato tradice nejspíše vychází ze snahy, přiblížit se svému Praotci, který bývá vyobrazován s dlouhým bílým vousem. Povinností každého tedy je náležitě se o svůj vous starat. O vous může trpaslík přijít hned dvěma způsoby.
Buďto vlastním přičiněním, kdy složí svou přísahu smrti a musí odčinit hanbu, aby nepadl stín na něj a jeho rodinu. V tomto případě na jednotlivce pohlíží společnost jednotně a drtivá většina trpaslíků se ho straní, ale toleruje jej. Zvláštním případem jsou pak ti, kteří si svůj vous ponechali, i přes nějaký závažný přečin, nebo si jej oholili, ale nesnaží se hledat svou smrt. Takoví trpaslíci jsou pak téměř vyvrheli, a je jimi opovrhováno.
Druhou možností jsou případy, kdy trpaslík o svůj vous přijde náhodou, nebo ne vlastním přičiněním, v boji, při výslechu, či nehodě. Zde už se názor společnosti rozděluje na dva proudy. Starší a konzervativnější rodiny takového jedince stejně odsuzují a očekávají, že svou hanbu odčiní hledáním smrti. I přes to jsou však mírnější a svého druha na takovou cestu dobře vybaví. Smířlivější a shovívaví trpaslíci pak na tyto "postižené" koukají spíše jako na oběti a snaží se jim pomoci, jak mohou. Z těchto rozdílných pohledů na věc často vznikají mezi trpaslíky i hádky a spory. Některé klany umožňují zostuzeným trpaslíkům návrat, pokud jim při hledání smrti stihne vous narůst do původní délky. Takových klanů ale není mnoho, mimo jiné taky z toho důvodu, že trpaslíků, kteří takovou podmínku splní, je naprosté minimum. Jedinec, který by o takový návrat usiloval, nesměl ovšem spáchat žádný závažný přečin vůči trpasličí rase a kultuře.

Svátky a oslavy
S životy všech trpaslíků jsou, mimo jiné svátky a veselí, spojeny především oslavy společného života a odchodu blízkých k Otci.
Trpasličí svatby jsou v mnoha případech dohodnuté na léta a léta dopředu, ale nic to nemění na tom, jak radostnou událostí spojení dvou rodin/klanů je. Posílení vlivu rodiny/klanu, se slaví stejně jako začátek společného života. Veselice se připravuje na dny dopředu, kdy se vaří, peče a připravuje vše kolem. Záleží jen na bohatství, jakým rodiny disponují. Samotný obřad oddání se provádí v síních klanu, nebo domě rodiny, opět záleží na bohatství. Vlivné a důležité rody jsou oddávány v hlavním chrámu Norda ve městě. Po obřadu přichází tichá modlitba novomanželů věnována Nordovi a jen oni a kněz vědí, co obsahuje. Při obřadu jsou kromě novomanželů přítomni jen jejich nejbližší. Po návratu z něj, na ně čeká celý zbytek rodiny a přátel a propuknou oslavy. Ty trvají tak dlouho, dokud se nezastaví předem připravený přísun jídla a pití. Muži a ženy při takové veselici sedí odděleně a setkávají se pouze při tanci. Je také zvykem, že se oba stoly, jak muži, tak ženy, podílí na jednom daru pro každého z novomanželů. Trpaslice většinou obdarují ženu ručně vyráběným oblečením, nebo ozdobami do vlasů, či jinými šperky. Muž od svých druhů dostává různé dary, od zbraní, přes novou kovadlinu, až po sud drahého piva. Záleží na tom, čím se trpaslík živí. Po skončení oslav se všichni rozejdou do svých domovů a druhý den jakoby se nic nestalo a vše pokračuje v běžné rutině života Nordrim.
U svateb, které probíhají napříč klany, nenajdeme mnoho odlišností, možná až na počet hostů a velikost hostiny. Čemu se ale věnuje velká pozornost, jsou klanové Knihy záští. Ty jsou Ochránci tradic nebo Pamětníky porovnávány a hledá se sebemenší detail, který by mohl zamezit svatbě. Pokud se přeci jen nějaká Zášť najde, je snaha o její urovnání. Stává se však, že klany společnou řeč nenajdou a tehdy se dohodnutý svazek ruší.
Trpasličí pohřeb je sice smutnou událostí, u Nordrim je na něj pohlíženo trochu odlišně. Jelikož všichni trpaslíci věří, že je čeká místo ve Zlatých síních, truchlení pozůstalých probíhá nad korbelem piva a rokováním o životě zesnulého. Pokud se jedná o padlé válečníky, při pohledu na stůl plný jídla a pití by se mohlo zdát, že trpaslíci dokonce něco slaví.
Starou tradicí je věnování soudku na poslední cestu k Otci. V hlavním chrámu města je místo, kde se ve stěně otevírá zdobený otvor v podobě trpasličího obličeje s otevřenou pusou. Do otvoru se za zesnulého vylije malý soudek piva, které má, skrze skuliny a praskliny ve skále, dotéct až do Zlatých síní.

Trpaslíci sobě
V trpasličí společnosti existuje mnoho pojmenování pro všemožné zvláštnosti v chování a vzhledu. Zde je skromný výčet těch nejvíce zažitých.

Pokud trpaslík tráví většinu času v dolech a štolách, říká se mu "khazukan". Prospektoři, hledající drahé kameny a kovy na povrchu, se nazývají "skrati". Pokud trpaslík po dlouhém pobytu mimo domov upadne a zanedbává svůj vous, je urážlivě pojmenován "wanaz".
Neúspěšní prospektoři, kteří bloudí po horách a marně hledají svůj sen na zbohatnutí, jsou zváni rovněž urážlivě "wattock". Když se nenapraví a úplně se odcizí svému lidu, je zmiňován jako "zaki", což znamená zhruba totéž co blázen. "Wazzok" je hloupý trpaslík, který vyměnil zlato nebo jinou cennost za něco bezcenného a je pro to terčem posměchu ostatních. "Werit" je pak nazýván "ten, kdo zapomněl, kam položil korbel s pivem", čili je z nějakého důvodu zmatený. Trpaslíci rovněž rozlišují, když se někdo výrazně odlišuje od ostatních. Hubený trpaslík bývá nemocný nebo strádá hladem, což je hanba pro jeho klan. Nazývá se "elgram". Naopak "bolg" je výraz pro velmi břichatého trpaslíka, který propadl poživačnosti a užívá svého bohatství. Trpaslík, který opustí svůj domov (runedar) a vydá se za dobrodružstvím, se nazývá "zander". Stává se to málokdy, neboť trpaslíci považují většinu světa mimo svá sídla za "noroth", tedy nepřátelské země.


//Autor rozšíření trpasličích reálií : Skarbi
//Doplnit text na webu

_________________
Brogar Kovaný - Tradiční trpaslík s netradičními názory
Paul Hall - Možná starý ale rozhodně ne do šrotu!
Edgar - Zahrabán v knihách


Top
Reply with quote  

Display posts from previous:  Sort by  
Forum locked This topic is locked, you cannot edit posts or make further replies.  [ 35 posts ]  Go to page Previous  1, 2, 3

All times are UTC + 1 hour [ DST ]



Who is online

Users browsing this forum: No registered users and 1 guest


You cannot post new topics in this forum
You cannot reply to topics in this forum
You cannot edit your posts in this forum
You cannot delete your posts in this forum
You cannot post attachments in this forum

Search for:
Jump to:  
cron
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group  
Design By Poker Bandits