Thalie

Delegace v Karathě!

Brzy nad ránem se v Karathském doku objevila neznámá loď. Tato černě natřená Pinata s hruškovitým trupem a umně vyrobeným rytířem v černé zbroji na přídi, připlula pod rouškou noci a doprovázena raní mlhou. Mnoho z námořníků se nechalo slyšet, že vjet v takové viditelností do přístavu je čisté bláznovství a hazardování nejen s životy na palubě Pinaty, ale i místních.

Loď přivítal na rychlo ustrojený průvod, který cestovatelům nestál ani za jediný pohled. Okolo několika šlechticů, mezi kterými postával i nervózní Troffus Sedembrad, se prohnala skupinka černě oděných cizinců. Námořníci zůstali na palubě a nikdo na loď nesmí vstoupit, přivezený náklad odnášejí jen na molo a hned se vracejí do této temné lodi.

Skupinka pokračovala přímo k domu Sedembradů a ztratila se v útrobách stavení. Podle očitých svědků vedl delegaci muž v černočerné zbroji s mečem u pasu a za ním kráčela žena nádherné postavy halící svou tvář jakousi maskou připomínající v jitřním světle tvář umrlce. Průvod uzavíralo šest nebezpečně vyhlížejících mužů ve zvláštních uniformách bez jediné zástavy.

Po městě se povídá:

“Já je viděla Maruš! Srdce se mi málem zastavilo, když jsem ráno vylévala splašky do kanálu a procházeli kolem mě! Po ránu tu bývá zima, ale tahle zima… “ *otřásla se* “Tahle zima byla odsud!” *křečovitě si zaťukala na hruď *
“Z prsu?” *vyjukla posluchačka*
“Ze srdce ty káčo!” *hlas ujel vypravěčce hysterií*

“To byl on, ten emissar z Imperia, to ti povídám. Sedembradé jim poskytli azyl na půdě Karathy, i když by mohli bydlet přímo v paláci co já vím…”
“To já bych si radši hověl v paláci”
“Jo, ale v paláci těžko můžeš kout pikle!”

“Já bych si teda dal říct, když jsem viděl tu babu...Kam se hrabou elfky tou postavou”
“Jo a ta maska by ti vůbec nevadila, co? “ *ušklíbne se urážliě*
“Furt lepší jak moje stará” *skupinka mužů se rozesmála, i když lehce křečovitě*

Výzva umělcům, hercům a osobám psavým

*Na nástěnkách v Karathě, jmenovitě na tržnici, u hostinců, lázní, divadla, cirkusu a v krámku s hudebninami se objevily pestře malované letáčky. V záhlaví je vyvedena kresba sytě zlatavé loutny, pod níž následuje ozdobným písmem vyvedený text psaný tmavě zeleným inkoustem.*

Vážené dámy a vážení páni,

nechť zpozorní Váš zrak a ulpí na tomto listu! Já, mistr Mauric, vedoucí a správce divadla U Zlaté loutny, tímto vyhlašuji, že jest poptáván každý dobrý člověk nadaný uměním psavým, pěveckým, veršovacím si rétorským! Kdož z Vás touží stanouti na prknech, jež znamenají svět, nechť chopí se této jedinečné příležitosti za pačesy! Hledám mistra pera takového, který by byl sto napsati hru nevídanou na počest vážené návštěvy diplomatické. Rovněž vyhlašuji tímto, že kdokoli s kuráží ztvárnit roli v takovéto hře, ať již o šlechetného pána či potulného umělce půjde, bude vítán! Hledáme půl tuctu až tucet dobrovolníků. Odměna slávy a též grešlí Vás nemine! Zájemci nechť se hlásí k mé osobě v budově divadla U Zlaté loutny /v pátek 31.1.2014 v 20:00/, případně zašlou list, pokud se nemohou v danou dobu dostaviti.

Podepsán vlastní rukou: mistr Mauric

Rozruch v Horním městě

*V ulici před bránou ke kasárnám se to dnes hemží strážemi více než jindy. Zdá se, že stráží a prohledávají jeden z domů a do ulice níkoho krom místních nepouštějí.
Nejzvědavější a nejtrpělivější jedinci se dočkali vyvrcholení v podobě několika mrtvých těl přikrytými plachtami které stráže z domu vynesly*

Po Karathe se povídá:

*Okounějící kolemjdoucí*
"Hleď na ty všechny stráže, tam bydlel ten obchodník kterému říkali Turek"
"A co se tam stalo?"
*pokrčí rameny* Asi si mu prišli všechno co si nakrad zabavit. Byl to byl podvodník a šmelinář"
"To já zas slyšel, že sem nedávno přistěhoval právě aby by měl ke kasárnám blíže. Prej je paranoidní a bojí se, že někomu padne do spárů.

*U piva*
"Slyšels o tom včerejčím mordu?"
"Neslyšel, zase nám tu moře něco vyplavilo?"
*Zakroutí hlavou ze strany na stranu*" Tentokrát přímo tady nedaleko od paláce zabili Turka.
"Tomu se ani nedivím. Ten vzal na hůl i mou vnučku! Kdo ví kolik dalších si stihl natolik rozhněvat."
"Svou starou která tamtudy nesla šaty pro jednu paničku jsem musel celou noc utěšovat a to jen na chvili skrze otevřené dveře zahlédla co je uvnitř.
Prý hotová krvavá lázeň. Pobili několik jeho strážných a neušetřili ani kuchařku. To by jeden asi jeden nespokojený zákazník nezvlád."
*polkne a upije z korbele*

*listiny objevující se po celém městě*


Tímto bychom chtěli pozvat všechny lidi dobré vůle do přístavní krčmy U Bezedného škopku na dobročinnou akci - Den plných sítí. Konat se bude v *15.2. 19:00*. Pro chudé, jejichž žaludky dlouhodobě strádají bude připravena chutná krmě. Všechny kdo si to mohou dovolit a chtějí, prosíme o příspěvek. Třeba i drobný, jakým může být čerstvá ryba. Věřte, že váš dar nebude v očích bohů zapomenut. Každý návštěvník akce si pak bez rozdílu stavu a hlavně bez placení může vychutnat mísu dobré rybí polévky. Součástí bude také sbírka na místní sirotčinec. Hudební doprovod je samozřejmost.
Váženými partnery této akce je Společenství Milosrdných a krámek vážené paní Dobromily.

Těšime se na vás!

Ozbrojené přepadení v přístavu

*O pozdvižení se dnes v noci postarala skupinka ozbrojenců, která před svítáním přepadla krčmu U bezedného škopku. Ochranka ani vyhazovač proti připravené přesile neměl šanci stejně jako kdokoliv jiný, kdo se zmohl na odpor. Muži ozbrojení luky a krátkými sečnými zbraněmi, odvedli všechny zákazníky dovnitř, kde je obrali přičemž neváhali použít násilí. V lokále to vypadá jakoby včera den svého zrození přicestoval slavit celý trpasličí klan. Ještě den poté jeden mohl spatřit servírku na kolenou drhnoucí podlahu od několika zaschlých krvavých skrvn. Je jen s podivem, že nikdo z aktérů při pokusu bránit svůj korbel nepřišel o krk. Krčma byla jeden den po utoku uzavřena a přístavní čtvrt se ještě na pár dní stala utočištěm několika strážných postávajících v blízkosti domu rodu Tabernů*

V Karathe se jak epidemie od jednoho stolu k druhému šíří všelijaké zvěsti:

*V až na zahradku dlouhé řadě na pivo*
"Copak si už i pánové z horního města chodí pro pivko sem nebo kde se tu vzalo tolik lidu?"
"Včera to tu zdemolovali. Zničili nějakej nabytek i zásoby. Koukej támhle na toho chlápka. To v čem stojí není bahno ale zbytek zaschlé krve."
*Naprázdno polkne* To abych s chlastem pomalu taky seknul."
"Neboj. Nikoho nezamordovali, akorát ty chudáky okradli o nějaké cetky, které by časem stejně prodali aby měli na chlast."
*muž stojící v řadě před nimi ledabyle prohodí* "Jen ať si přijdou znova. Já bych těm lapkům ukázal sahat mi na mé tvrdě vydřené grešle"

*U jednoho z nerozflákaných stolů*
"Vůbec tyhle nabubřelce neposlouchej. Já jsem byl u toho. Viděl jsem jak si počínali a povídám, že to žádní obyčejní lapkové nebyli"
"Velký oči kamaráde. Kdo jinej by si sem přišel pro pár grelší a lahví chlastu?"
* Někteří z těch chlapů sem přiskákali ze střechy hnedka tady vod vedle. Ze sídla Tabernů. Vůbec bych se nedivil kdyby šlo jen o nekrvavý způsob jak jedním zločinem překrýt další. To by i vysvětlovalo to, že nikdo z napadených neumřel.
Za časů kdy boji učili mě, mi ukazaly kam mečem miřit. Vypadali příliš organizovaně na to, aby neznali zakladní pohyby."
"Tomu se mi nechce věřit. Kdyby opravdu něco cenného šlohli starýmu Tabernovi a byli by tak sehraní jak povídáš, těžko by pak pro pár flašek riskovali utok na hospodu. *mávne rukou* "Beztak jsi akorát narozdíl od nich byl namazanej a měl grešle zatímco oni meče"

*Na nástěnce u karathského tržiště se objevil tento list*

Čtěte, lidé dobří! V přípravách na lovnou sezónu a za štědré podpory rodu Tabernů bylo dnes do lesů okolních vypuštěno několik tuctů veskrze užitečných magických tvorů, kteří mají navrátit přírodě přirozenou rovnováhu a zbavit luhy místní přemnožených škůdců.

Patří mezi ně i tento rozkošný lovec škodné - Skřipovíl Targothský. Ničeho se nebojte, lidem neublíží, jest to tvor noční a jeho jed zabíjí pouze menší tvory.

*Pod textem je přiložena kresba tvora s křídly, mohutným tělem a ocasem*

Podivné ztráty

Po Karathě lze v poslední týdny zaslechnout kromě běžného pouličního hovoru jedno téma: lidé se baví o ztrátách všemožných svitků, listin a pergamenů, které jim zmizely z kapes a brašen, většinou večer nebo v nočních hodinách. Vetešník Parecht na tržišti nerudně bručí o tom, že mu nad ránem, když chvíli nedával pozor, někdo musel uzmout pár vskutku cenných kousků z jeho sbírky.

Na trhu se povídá...
Tak to je ale jasný, dyž von nechá stánek chvíli ladem, že mu někdo šlohne co se dá.
Psst, ještě tě Parecht uslyší a zas spustí to svoje lamentování. Podle mě to ukradla nějaká chátra z přístavu. Nebo děcka ze sirotčince.
Co tě nemá? Tohle musel bejt nějakej mistr zlodějskej!
Ale kdeže, na krádež takových pár cárů stačí klidně i dobře cvičený papouch. Navíc pár jich Parecht našel kus vedle pohozených, ne? To tomu papuchovi vypadly ze zobáku, je to jasné.
Blázne, jaký papouch? Toho by si někdo všiml i takhle nad ránem. A vůbec, hleď si svýho...

Novinky z království

Do Karathy společně s karavanou dorazila zajímavá zpráva z východní hranice království. Ostroh a jeho okolí po několik týdnů terorizovala nestvůra ve vlčí podobě, na což hejtman zareagoval sestavením zvláštních oddílů, které ohněm a ocelí vymýtily vlčí hrozbu jednou provždy. Členové karavany pak jako zajímavost popisují hranici, na které kozáci spalovali desítky těl mrtvých vlků a jejich mláďat. Byla údajně natolik obrovská, že její záře působila jako maják uprostřed zeleného moře.

Nakonec byla úspěšně dopadena a sťata i samotná nestvůra, která ve strachu před kozáky prchla až do blízkosti Ivory. Mluví se o tom, že ji dopadli tři dobrodruzi, kteří si také v hraniční pevnosti vyzvedli odměnu, jež byla vypsaná na hlavu netvora.

Na počest statečných gerojů pak byla uspořádaná dvoudenní slavnost, které se z neznámých důvodů nezúčastnil ani jediný z členů oné trojičky.

Zvláštní dění v městě karathském

Již několik dní je město zaplněno vojáky v barvách Hraběte Juliuse Taberny. Cesty jsou blokovány vozy, na které jsou ze spousty domů nakládány cennosti, nábytek a obrazy. Ty jsou pak vojáky doprovázeny směrem do dorenského hvozdu. Hrabě Taberna se nechal slyšet, že opouští karathu a přesídluje se do své tvrze Mauelle chránící vísku Drahonice.

Proslýchá se také, že se poptává po žoldnéřích kteří by jeho majetek doprovázeli. Žoldnéři, kteří mají zájem se prý mají hlásit u Sira Hevaira, který Hraběti pomáhá stěhování organizovat.
//mužete se hlásit mě do PM

Hildeburg po boji

Do rozestavěné pevnosti Hildeburg, postižené krvavým nájezdem pirátů, narychlo dorazil oddíl žoldáků. Ti uzavřeli okolí pevnosti a dovnitř vpouští pouze držitele glejtu.

I tak se však do Karathy i okolí šíří znepokojivé zprávy o hromadách mrtvol a síle pirátů, i spekulace o tom, kdo žoldáky najal.