Thalie

Sny a touhy mladého Nordrim

V přístavním hostinci U Bezedného škopku v Karatě bystřejším pozorovatelům jednoho večera jistě neujde rozhovor dvou štamgastů národu Nordrim ve zbroji u korbelů piva. Jeden je věku vcelku mladého, druhý je již mnohem starší. Kdo jim věnuje svou pozornost, doslechne se následující.:

Rozhovor začíná mladý trpaslík:

"Ti tej řikam Garig, existuje!".*přesvědčivě*
"Ba, ba a já mám doma majordóma a je tej sám dlhouché!".*pobaveně se začne smát a vypije korbel piva na ex*
"Ty si z teho dělaš perdel ale tej nene jen tak. Dluhů dobu se o tem řeká a já mám na takej vece čuch!". *uhladí si krátký plnovous*
"Darig ty si mel vždyckej čuch keď tej išlo o pivec". *obrátí do sebe obsah druhého korbelu*
"Brachec tej ti řikám, bezedné sud prastarého piva brachů existuje!". *odhodlaně*
"Ba a protej o něm nené nikde v svitkach žádná zmínka. Jen co staré říkale u korbela. Sluchaj pametáš kdo ti prvé o ňom povedál? No? No přecej staré Dargir! Že vraj u starého jajezevčisku. Však šeci z tebe měli akurát perdel, když si eště skoro bez fúzou nabehol k starému jezevčisku a řeval, že nech ti ho hneď dá ináč, že si z něho uděláš tej.....hm ba už viem zimnů vystýlku do přilbe. Samo že tej sud nemal ale zabudol si na bleche .". *začne se nahlas smát*
"Ni Garig! Existuje čucham tej! A dokážem ti tej ale tebe napiť nedam. Mmm....možná dam. Eště něvem. *praští pěstí do desky stolu*
*starší trpaslík vyvrátí oči v sloup* "Tož idem zkontrolovať svojho majordoma a ty tu možeš v klidu planovať svoju vypravu za bezedným sudem prastarého piva brachů." *hodí do sebe poslední korbel, posbírá si věci a odchází*

Krvavý útok půlobrů!

Jeden z Rytířů Úsvitu přinesl do Karathy smutné zprávy: salaše v Pusté Vrchovině na cestě do Isilu, stejně jako ves Radarikovy Vary lehly popelem. Pobořen, vypálen a vydrancován byl tamní kostel a zemanská tvrz byla dobyta.

Mezi lidmi se povídá, že to mají na svědomí půlobři, kterých se krajem prohnaly celé houfy. Jeden z půlobřích kmenů se snad usadil v jeskyni blízko ruin Radarikových Varů. V Karathě byla za vesničany, z nichž pravděpodobně nikdo nepřežil, sloužena zádušní mše.

Po městě se povídá, že rytíř Johaness vyhlásil trestnou výpravu.

Mord v rybářské osadě

O kapitální ulovek se dnes v rybářské osadě postaral jeden z místních rybářů. Přestože ryby nebraly, rybář tonda stále cítil podivný smrad, který jej poté co se přesvědčil o vlastním odéru zavedl do jednoho z domků patřícímu knězi.
Toho našel ležet v zaschlé kaluži krve a ve značném stadiu rozkladu. Neprodleně svůj odér pozměnil svým oběděm a vraždu ohlásil strážnému. Na místo brzy dorazila i inkvizice a od té doby do domu nikdo jiny nebyl vpuštěn.

V osadě, škopku a okolí se povídá:

"Kdo by prosím tebe chtěl zabít kněze?!"
"Kdo ví, mě připadal vždycky divnej. Hlavně že se tolik vybavoval s dětmi. Na mě si u zpovědi nenašel čas víckrát než jednou týdně. *nabručeně*
"Určitě se to stalo před několika dny za uplnku. To vam venku byl uragan že se až lodka utrhla a já ji musel v noci zachranovat. Řikal jsem si že ten večer nevěstí nic dobrého!"
"Určitě to byli drowové. Ty bestie si nedají pokoj dokud nevyhladí oni nás nebo my je". *obrátí do sebe obsah dalšího poháru*
"Ba ne. Ja se před par dny po turnaji v trpasličím pokeru vracel ze škopku a viděl kohosi v černem se kolem osady motat a drow to určitě nebyl!".
"To víš že jo. Posledně jsi zase povídal že tě drowové přepadli, ale ukazalo se že to byla jen tvoje stará"

*texty listin vyvěšených v královském městě Karatha*

Já Doriel Karathský,

tímto ruším válečnou daň ve výši 10 000 grešlí za řemeslo jenž kovy nespotřebuje a 20 000 grešlí měsíčně za řemeslo jenž kov potřebný pro armádu království spotřebovává. Žádný řemeslník již nebude potřebovat lejstra s potvrzením o zaplacení této daně a nikdo je po něm také nesmí vyžadovat.

Doriel Karathský


U Modrého Racka:

Lidský kupec: "Hmmm... to je dobrá zpráva, na to se napijeme. I když mám pocit, že poslední dobou se na těch glejtech stejně moc nevybralo."
Hobití kupec: "No jo, to už spíš na úplatcích pro strážné." *zasmál se a spokojeně upil piva*
Lidský kupec: "I tak je to výhodné. Jen si říkám, proč teď... že by kvůli Drahonicím?"

Pitka na trpasličího krále!

Do hlavního města Království dorazil posel se zprávou, že trpaslíci v Khar Durnu si konečně zvolili nového krále. Trpaslíci žijící ve městě se hned jali oslavovat, přičemž důsledkem nadměrného pití nastaly rozličné výtržnosti a menší bitky. Král Doriel však ve své dobrotivosti bujaré oslavy povolil a vydal rozkazy strážím, aby nad podobnými incidenty přivírali oči, pokud nepřekročí jistou mez.

Zatímco ve městě mezi nordrim zavládlo veselí, zbytek Karathy je k novým zprávám spíše lhostejný. Lidé mají vlastní starosti a víc než trpasličí král někde pod vzdálenou horou je zajímá, jak shromáždí zásoby dřeva a jídla na zimu.

Je všeobecně známo, že král Doriel vypraví do Khar-Durnu poselstvo s dary hned, jak to bude možné. Zlé jazyky tvrdí, že "jak to bude možné" v jazyce elfů znamená "někdy během téhle dekády".

Krátkodobý výkyv v ceně piva

Bujaré trpasličí oslavy měly dopad nejen co se týká klidu a pořádku na ulicích. Snad všem krčmám a nálevnám ve městě došlo pivo. Hospody Modrý Racek, Kocour i Škopek měly prý problémy se zásobováním. A zatímco demolici Modrého Racka zabránily stráže, naštvaní a žízniví trpaslíci proměnili nálevnu U Kocoura ve Středním městě doslova v hromádku třísek. Jediná krčma U Škopku v přístavu dokázala obstarat dostatek piva a bujaré veselí tam trvalo asi tři dny.
Karathský pivovar, vědom si svého výsadního postavení a pivní krize, která v Karathě nastala, zvýšil ceny asi o sedmdesát procent oproti běžným cenám. Prý do doby, než přijedou první kupci z Khar Durnu. I tak si ale správce pivovaru (spravuje jej prý karathská gnómí diaspora) jistě pořádně namastil kapsu. Inu, od počátku světa platí, že kde je potpávka, tam je i nabídka, a kde je velká poptávka, tam se musí nabídka pořádně osolit.

Nedá mi to nezmínit ještě jeden důsledek trpasličích oslav. Trpaslík sice vydrží pít opravdu hodně a taky dlouho, ale i trpaslíky může stihnout kocovina. Trpasličí krámky, provozy a obchody byly ještě dva dny po pitce zavřené, přičemž bylo možno číst cedulky jako "Střízlivim, nerušit" a "Kerý dutohlavec mi zaklepe na dvéře, dostane po lebeni. Hlasitý klepání mi, korva, způsobuje bolest gebule; ani nepřemýšlajte vo použití zvonku!".

Karavana do Khar Durnu

Na karathských domech v Dolním městě visí náborové letáky se stylizovanou kresbou trpaslíka s korunou a velikou sekyrou. Pod ním je nakreslený povoz. Od něj vede šipka k jednoduché kresbě hory s jakýmsi dolem a od hory šipka do města, které podle věží katedrály bude asi Karathou. U Karathy je také přikreslen měšec, z něhož se sypou mince.

Vyvolavač pak čte list tohoto znění:

"Slyšte slyšte! Náš milostivý král Doriel I. shání dobrovolníky na cestu do Khar Durnu, kteří doprovodí karavanu s dary pro trpasličího knížete Gróra! Vítáni jsou všichni zběhlí v boji, obzvláště cenění všichni, kdo se vyznají v trpasličích tradicích, nebo rovnou nordrim! Zvláště vítaní budou i lothianil! Koruna dobře zaplatí za vaše služby! Karavana vyrazí *26.12. večer, cca ve 20:00* a kdo se chce přihlásit, ať tak učiní u kancléře Trusia v královském paláci karathském!*"

// * Tzn. ať mi pošle PM.

Návrat poslů

Poselstvo, s nímž král Doriel vyslal svého přítele Illeana Caernaveila, se po dlouhé a nebezpečné cestě na sever navrátilo do města. Zatímco oficiální zdroje nechaly rozhlásit, že kníže trpalsíků byl potěšen dary, které mu Doriel a šlechta nechali poslat, a že kníže Grór krále Doriela nechává uctivě pozdravovat s tím, že kdykoli přijede Karathě na pomoc, pokud by bylo třeba, jiné zdroje tvrdí něco jiného.
Polohlasem se mezi lidmi roznesla zpráva, že král Doriel zuřil, a dokonce prý svého přítele Illeana nechal potrestat za neschopnost. Povídá se, že vládce trpaslíků pod horou odmítl osobní dar od Doriela svému národu - a král takovou věc bude brát jako těžkou urážku. Někteří dodávají, že nordrim v Karathě to asi nebudou mít lehké.

Vydán dekret zavádějící vyšší zdanění gnómů!

Po všech koutech Království jezdí poslové a čtou lidem nový královský dekret. Po zdech měst, městysů i vesnic pak visí plakáty s rozpoznatelnou karikaturou gnóma: mužík s velkým nosem v klobouku se prsty, které se protahují v pařáty, dravě natahuje pro mince sypající se z protrhnutého měšce na pohled počestného venkovského junáka... Na dalším obrázku je venkovský junák šťastný, se zalátaným měšcem a voják oděný v barvách Karathy klepe nosatého mužíka přes prsty obuchem.

Protignómské nálady sílí...

Mnoho krámů (snad kromě trpasličích) odmítá v Karathě prodávat zboží gnómům. K vidění jsou velké cedule s nápisy "U nás gnómům neprodáváme", "Gnómům vstup zakázán", "Gnóme, vrať se domů" a "Gnómům tuřín neprodáváme".

V přístavní krčmě byl slyšet jeden gnóm, jak vypráví, co se mu stalo.
"Jdu jim takhle pro zeleninu, pro tuříny, žejo, a pro česnek, páč musíme taky něco jíst. Jenže v tom jim uvidim tu ceduli - ´Gnómům tuřín neprodáváme´. No nejdřív sem jim myslel, že mě klepne, ale pak sem si řek, že se tomu kouknu na zub, že třeba vyvolám aspoň ňákej škandál, žejo. Tak si nechám zavolat v tom krámu majstra kupce - a neuvěřej, kdo to byl! Starej Ešchiel Silbrštajn. Tak se starýho Ešchiela ptám, esli to von jako nechal zvenčí vyvěsit ty cedule... von se tak jako usměje, a pošeptá mi: ´A viděli voni ty tuříny, Ejchlbaum?´"

Kontroly v přístavu

Několik rytířů Úsvitu a laických bratří kontrolují každého, kdo chce v Karathě vyplout na moře. Ty, kdo připluli, nechávají bez kontroly projít - očividně někoho hledají a velmi jim záleží na tom, aby dotyčný či dotyční neopustili Karathu. Stráže pak prověřují každého, kdo chce město opustit branou nebo přívozem.

Po městě se povídá...

...že Rytíři Úsvitu spolu se Svatým Officiem dopadli v ruinách na mořském pobřeží na západ od Karathy nějakou nebezpečnou kacířku. Zároveň se říká, že kacířčin nebezpečný druh, snad padlý paladin, je stále na útěku. Bardi a hudebníci začínají na to téma psát milostné balady. Ti, kteří šli tak daleko, že příběh čarodějnice - kacířky a paladina pojali jako vylíčení nešťastné lásky dvou nevinných lidí, prý skončili v městské šatlavě. Kdo ví, co je na tom všem pravdy.

Je vydán zatykač!



Ovšem, to není vše. Po městě lze najít i několik letáků jiného původu.



* // PM mně.

Upalte čarodějnici!


Rozliční lidé karathského města mají na tuto novinu různé reakce. Většinou jsou lidé rádi, že se nebezpečné kacířce dostane zaslouženého trestu. Pochybovači a ti, kteří kritizují Svaté Officium, končí v celách. Ohledně rytíře Alistera, který měl kacířce dopomoci k útěku, se všeobecně soudí, že je dávno za hranicemi království, mimo dosah zemského práva. Někteří říkají, že odešel do exilu mezi Černé z Impéria, snílci a básníci zase tvrdí, že se jistě ukáže na popravě, aby se svou milou pokusil osvobodit...

Proslýchá se v městě karathském...

...že se při upálení čarodějnice stalo hrozné neštěstí. Inkvizice odvedla dobrou práci, když kacířku lapila, protože vyšlo najevo, že byla posedlá démonem, který se při jejím potrestání zjevil a dokonce zabil několik lidí, než se jej rytířům, strážným a dobrodruhům podařilo udolat. Očití svědkové tvrdí, že takovou hrůzu ještě nezažili. Řvoucí a klející tělo kacířky, které pohlcovaly dravé plameny, se najednou jakoby roztrhlo a z tělesné skořápky čarodějnice se zhmotnila zlověstná a mohutná rohatá postava, která se v plamenech a v oblaku kouře vysmívala všem a všemu, nadávala jako stovka namol ožralých trpaslíků, a která vládla pekelnou magií, jež otřásala zemí a na krátký čas zatemnila dosud jasnou oblohu.

Mluví se o sporu Rytířů Úsvitu s jedním z inkvizitorů Svatého Officia, Ctihodným Walrondem. Ten prý kacířce odepřel možnost očistit se od svých hříchů svatým plamenem, a užil jen plamene obyčejného, čímž její duši odsoudil k věčnému zatracení... a osvobodil démona, jak mnozí tvrdí. Pár rozhořčených bratří-laiků z Řádu jej kritizovalo za to, že vzal spravedlnost do vlastních rukou. I přes svou příslušnost k Řádu Úsvitu za ta slova skončili na několik dní v klášterní káznici.

Baby na trhu povídaly, že prý Bellona, jak se čarodějnice jmenovala, měla dokonce poměr se samotným inkvizitorem. Prý dokonce snad jí nechal upálit proto, že ho odmítla, což zranilo jeho čest či snad ješitnou ctižádost. A její milý, ten šlechetný a dobrý sir Alister, kterého jistě každý zná, je teď na útěku... Jak romantické... I baby skončily v káznici, kde mohou přemýšlet o tom, co se smí běžně říkat, a co už je prachsprostá pomluva.

Těla těch, kteří zemřeli při té strašlivé podívané, byla dopravena do kláštera Milosrdných sester, kde za mrtvé budou slouženy zádušní mše. Povídá se, že Církev také štědře zaplatila jejich rodinám. Mrtví prý padají na inkvizitorovu hlavu a šušká se, že se prý má po pětatřiceti letech sejít Nejvyšší Inkviziční Tribunál, aby jej soudil. Pokud se tak opravdu stane, bude to veliká událost, neboť v takovém tribunálu zasedají samí velcí pánové, snad dokonce sám Patriarcha Církve Světla a vrchní inkvizitor, sir Wistram. Ach ano, a přirozeně někdo třetí. Rozpustilý gnómský čaroděj dokonce mezi sklenicí tuřínové pálenky povídal, že se do případu vložila Azurová věž, ale kdo ví, co stařičký gnóm zase spletl dohromady.