Thalie

Povídá se mezi chlapy, že kozácké hlídce, která byla napadena velikou přesilou zelenokožců, pomohl jakýsi poutník. Sice bratři kozáci oplakávají tři padlé druhy, ale našli nového. A tak se v Ostrohu pije pálenka - tři kalíšky, z nichž se vždycky trochu ulije na zem na mrtvé, a čtvrtý na nové přátelství. Onen poutník sice prý nebojuje šavličkou a chybí mu rychlost, ale sílu má za dva statné junáky a odvážný je, že se smrti nebojí. Tak čolem!

Povídá se po Ostrohu, že kozácká hlídka v Prahvozdu narazila na oddíl drowů a zachránila u toho nějaké dobrodruhy. Kozáci slavili, že měli zase příležitost napojit šavličky drowskou krví.

Za krádeže a pytláctví byl pověšen místní vozka zvaný Starý Jurka. Nalezené kůže byly zabaveny a jelení paroží Jurkovi k hlavě přibito.

Rvačky v Ostrohu jsou skoro na denním pořádku, obvykle se liší jen v detailech co které předcházelo, na které se pak stejně rychle zapomíná.
V nedávném případě to byla skupinka návštěvníků, která si chtěla promluvit rovnou se samotným hejtmanem.

Nakonec se jim dostalo “slyšení“ u jeho zástupce, který trávil čas v družné zábavě se svými muži a podle některých i místními poběhlicemi, ve zdejší vyhlášené krčmě.
Během krátkého hovoru došlo na trochu toho pošťuchování a jak už to tak bývá, tento nepatrný zárodek posloužil aby vše přerostlo v regulérní bitku, kde kromě pěstí lítal tu a tam nějaký ten kus nábytku.
Podle hostinského to však prý začali samotní kozáci, když došlo k jistému nedorozumění mezi zástupcem hejtmana a jedním z jeho podřízených.

„Sakra že jsem byl řádně v náladě, ale tihle nevypadali na místní. A to myslím, že ani z jinejch míst království, prostě cizáci.
Po mně chtěli nějaký povolení bo co. Že ke kopání vykopávek v Ostrohu nebo hvozdu nebo nevím kde ještě. Dokonce mi nabízeli prachy za to abych to podepsal. Tak jsem je poslal do hajzlu. To ale byla chyba, měl jsem je skásnout, aspoň bych si neodnes z tý mely jen modřiny na hlavě.
Za to ale může ten mlaďoch Sarik, až vyleze z basy tak mu ještě jednou pro pořádek důkladně nakopu prdel.“

*Po Ostrohu se objevilo několik plakátů, jejichž znění se už stihlo rozšířit i do dalších koutů království*

Pojďte se porvat za očumování obecenstva!

Pro tvrdý chlapy a ostrý ženský, co se nebojí poprat, se v krčme U sťatýho setníka naskytne možnost dokázat, z jakýho jsou vlastně těsta.
Chystá se zde turnaj v soubojích, kde jediné čím se bude každý moct ohánět, budou pěsti, kolena, lokty, nohy a zbývající části těla. Kdo se na to cítí a není posera, ať se zahlásí u mě, hostinskýho Alexandra.

Výhercovi se dostane jedinečný privilegium a to utkat se se samotným, dosud neporaženým, šampiónem Železný pěsti. Pro první tři se taky nejspíš najdou nějaký ty ceny.

Jakmile se nahlásí dostatečnej počet zápasníků, určí se i čas pro turnaj.

Alexandr Kořalov

// Kdo má zájem ať mi pošle PM se jménem postavy, která se má zůčastnit + napište víkendové datum, které by vám vyhovovalo

*Na plakátech výše se dolepil tento vzkaz*

Pro všechny ty, co ukázali koule a přihlasili se, jako i pro ty, kdo se nebojí pobavit v prostředí, co není pro slečinky, turnaj se uskuteční *10.3. od 19 hod*.

Alexandr Kořalov

Ostroh byl po několik dní plný dojmů z proběhnutého turnaje. Pevnost, sloužící jako sídlo Železné pěsti, tímto tématem bez přehánění významně ožila.

Přetřásali se zejména první tři umístění účastníci.
Vítěz turnaje, jakýsi podivný a podle některých až znetvořený trpaslík jménem Ilmeg, který ovšem předvedl, že je opravdu velmi zručný a bleskurychlý zápasník, cvičený v tajných technikách mnichů, kterého není radno podceňovat.
Hned druhá nejlepší, Ara, barbarka s velmi bujnými vnadami, na kterých často ulpíval žádostivý zrak nejednoho z diváků a která dokázala, že ještě výraznější je síla jejích pěstí, se kterými porážela své protivníky.
A poslední z trojice nejlepších, Morfin, málomluvný, ale o to více nebezpečný elf, vynikající mrštností a elegancí, kterou se nebál předvést v boji, přestože chvílemi vypadal, že ho přepadla jakási nemilá nemoc.

S nemalým zápalem se také mluvilo o překvapení, které divákům způsobil sám šampión Železné pěsti, Bojko Hubič.
Ten byl nakonec dle práva vítěze turnaje vyzván a i když nakonec odešel neporažen, bylo na něm znát, jak se na něm podepisují narůstající léta. Možná i proto nakonec věnoval svůj titul Ilmegovi, jako uznání úctyhodného protivníka, který by mohl pokračovat v jeho šlépějích. Anebo taky ne, spekulace se různí a je jich přehršel.

Hodnocení, uznání nebo v některých případech až krutému posměchu (a podle mnohých zaslouženého) se nevyhnul ani zbytek účastníků turnaje. Přes řeči o trpaslíkovi s obrovským panděrem, který když se řádně probral po své prohře, hřímal zlostí něco o tom, že přijel bojovat s protivníky z masa a kostí a ne se zdí, až po zbabělý útěk půlčíka, kterému se rozklepala kolena, když uviděl svého půlorčího soupeře.

Kolem onoho půlčíka se nakonec točilo víc hovorů, netýkajících se zrovna jen jeho, jak místní s úšklebky zmiňovali, “připosranosti“. Jak se zdá, tak svou další nečinnost v turnaji využil půlčík velmi nevítaným způsobem a to ke zbavování mincí přihlížejících. Aspoň tak tvrdili mnozí z těch, co opouštěli krčmu s mnohem menšími obsahy měšců, než do ní vkráčeli, přísahajíc se že na vině nebyly jejich špatné volby při sázkách. Jejich tvrzení potvrdilo pár svědků, kterým přišlo, že se zmíněný půlčík v některých chvílích až podezřele motal kolem kalhot ostatních.
I když nebyl nikým doopravdy přistižen při činu, asi pro něj bude rozumné, když už se v Ostrohu nikdy neukáže.

Hospodský Kořalov se také nechal slyšet, že druhý, vlastně druhá a třetí v pořadí turnaje, u něj stále mají k vyzvednutí zbývající ceny a ať se o ně přihlásí. Nejdřív ať dorazí Ara, protože ta má právo si zvolit která cena ji přísluší jako první.

Celkově, až na pár drobností, se diváci o turnaji vyjádřili dost spokojeně. O poutavý hudební doprovod se postarala ladná (a dle některých i dost ukecaná) vílka a chlapům se tentokrát stačilo na rvačky jen koukat, aniž by je sami museli vyvolávat. Takže se hlavně nezřízeně chlastalo a sotva se skončilo na druhý den k poledni, začalo se pít nanovo, což plně vyhovovalo hospodskému, který si pochvaloval dobré zisky.