Shadiyah složila oslavnou báseň na vypravu proti ettinům, jak slíbila.

Každému ze zůčastněných jí poslala na pergamenu a možná jí taky vyvěsila u písaře. Každopádně umí narozdíl ode mě skladat verše, a tak to berte s rezervou.
1
Jednou takhle před hospodou,
(byla jsem tám náhod shodou)
vidím bandu statných reků,
s jedním, co měl pěknou deku.
Jejich vůdce Gabriel,
Doteďka sám nevěděl
Že horským obrům z dobré stravy,
Narostly teď prý dvě hlavy.
Kdekdo hned se zprávě divil,
Věřit nechtěl, ústa křivil,
A tak se záhy rozhodlo,
Vyrazit tam narychlo.
Byla nás tam velká skrumáž,
Prostě každý, kdo měl kuráž
Výčet přesný hned vám povím,
Jména v hlavě těžce lovím
Gabriel, co pěstí dává,
Sílu má, jak statná kráva
Pan
Wall moudrý stařešina,
S
Istaranem zase psina
Grago drže nástroj bicí
Za ním jdou dva trpaslíci
Mannaz chrabrý a
Thaurin z hor
S nimiž
Sigurd vzívá boj.
Trochu vpravo
Ril-Arn kráčí
Tisíc šípů sebou vláčí
K tomu pije pivní mok
Hrogbuch ork s ním drží krok.
I
Hakím kšeftař přijel z poušti,
Skrývá se nám v každém houští
Noxík ten ho vyčmuchá.
Zaštěká mu do ucha,
S Noxem je tu jeho pán,
Co zřídkakdy je viděn sám
Jmenuje se
Solomon a
Uzavírá tento shon.
Teda vlastně ještě jeden
Muž co pozdějc ztráven jedem
Jménem zapsán býti nechce,
Však poznáte ho všichni lehce
(Nosí deku a pěkný šat,
Snad nebude mě příliš lát)
2
V tomto počtu velikém
Vyšlapli jsme kvapíkem
Rovnou cestou od Ivory
V dálce už jsou vidět hory
Z krásné lesní pohody
Vyrvaly nás neshody
S klanem místních malých skřetů
Vybrali jsme volbu střetu
Trpaslíci v živlu svém si
Vynutili skřetů sten
Sekery zbravené od krve
Zdvihají Nordovi do nebe
Strýček Wall se nenadál a
Skřetí šaman ohněm plál
Střelci zase ze svých luku
Odebrali orkům tuku.
Boj vyhráli jsme krátce
Však zdaleka ne hladce
Muže s dekou trefil šíp
Že hned nepad to je div
Ač muž zásah přežil
Jed vešel mu do žil
On nechtěl se vracet
Spíš cestou dál zvracet
Po této výhře
Už došli jsme k hoře
Kde dvouhlavci žijou
I poutníky bijou
My vzali je ztečí
Ten cíl naší cesty
Hle už obři bečí
Teď srovnáme resty.
3
Když slunce odplulo
Vši obři leželi
Však do zpěvu nebylo
Páč kostry k nám běžely …
Jedna jak druhá
Běžela ztuha
S mečem na rameni
Z očí dva plameny
Takže další bitva
Ze všech tří nejhorší
Na krku břitva
Byla by milejší
Vpředu Mannaz Dotian
Ocitne se náhle sám.
Před dvojicí kostliváků
Schytá pecek, jako máku
Hned zří to Sigurd, přítel věrný
Strachu nedbá, spěchá vpřed
Však nezvrátí už osud černý
Nezbývá, něz marně klet …
Manny mohl stokrát utéct
Že příliš hrdý běda mu
Teď roucho mrtvých musí obléct
V boji slavně padne tu!
Epilog
Kněží tam v Doubkově
Mannymu pomohou
Hned si však bleskově
Peníze vymohou
Zlata prý chtějí celé dvě kupky
Aby si nacpali ty jejich pupky
My přeci pro lidi
Nestvůry bijem
Za to nám děkují
Jenom když žijem.