Thalie

*znepokojivé zprávy*

Poutnící z Dornova útočiště a okolí nemluví v hostinci o ničem jiném, než o rozcupovaných a jinak znetvořených mrtvolách zvířat v lovištích. Někteří se raději zdržují dalšího popisu, jiní barvitě líčí, jak odpudivých výjevů byli svědky.

Aby toho všeho nebylo málo, malý synek zdejšího truhláře se před týdnem ztratil a pro jeho rodiče si před pár dny přišli ozbrojenci z Petroniky. Doposud se o nikom z nich neobjevily žádné zprávy. Většina obyvatel osady je velmi neklidná a vládne zde pochmurná atmosféra. Někteří škarohlídové už nahlas přemýšlejí nad tím, co špatného ještě přijde.

*další vraždy*

Po Ivory se šíří zpráva o dalších vraždách. Jedna z hlídek, utvořených z doprovodu prince Doriela, byla za bílého dne přepadena krutou stvůrou dračí krve, která o sobě prohlašuje, že je uctívačem temného boha Helgarona. Domobránci prý toto vše vyslechli od jediného přeživšího elfa, kterému se před nelítostným vrahem podařilo uprchnout. Úděs uprchlého byl prý dokonce tak veliký, že nechal těla svých druhů bez ohlášení ležet v lese a běžel směrem do Karathy. Nebýt neznámého elfího poutníka, který těla nalezl a odnesl Thalovu knězi, možná by tam ležela ještě dlouho poté.

Osadou dokonce koluje vrahovo jméno, které ale málokdo vyslovuje nahlas, Ahvar Mochazzí.

Poslední místo kde byli rytíři spatřeni bylo Ivory. Tam se ale zdrželi jen velmi krátce.

Strážný: Šli někam do hvozdu, tvářili se strašně důležitě a s nikým se nechtěli vybavovat... kašlat na ně *odplivne si*

Dítě: A bylo jich spoooustu a měli mečéé a kladiváá a sekerýý a štííty a konííky nooo prostě to bylo dobrýý! Budu taky rytíř to vám povídám!

*Masakr u Ivory*

Na samém okraji Hvozdu se odehrála bitka mezi ochránci Říše a drowy. Nebýt duchaplného hraničáře a jeho včasného varování, zkáza by nejspíš pronikla až na půdu městysu. Vyslaná jízda, která měla podpořit snahu obránců byla nalezena zmasakrována společně s hlídkou. Jejich zhanobená torza lemovala cestu skrze Hvozd.

Zbylé síly obránců se stáhly do bezpečí osídlení. Noc patří nepříteli.

Další útok!

V Ivory oplakává tohoto rána několik rodin své otce a syny. Černým se při nočním přepadu podařil jejich zlotřilý čin a několik ze strážců osady padlo při obraně hřbitovní brány. Nezdálo se sice, že šlo o nějak masivní útok, ale i přesto je to nepochybně další z předzvěstí zlých časů.

Na vědomost se dává, že vstup do Dorenského hvozdu, je od nynějška jen na vlastní nebezpečí. Druidé přislíbili že umírní les na hranicích s lidskými osadami. Hlouběji ve hvozdu však za bezpečí NIKOHO neručí. Proto vás tedy nabádám, vyhněte se hvozdu a putujte jen po jeho okraji.

*podepsán *
Zeman Václav

Poplach v Ivory!

Dnes v noci byl jeden z dobrodruhů napaden drowem na Ivorském hřbitově přímo pod hradbami, když si vařil lektvary. V Ivory se chvilku na to rozezněly zvony a na hradby začli přibíhat další a další vojáci z kasáren. Všechny hlídky na hradbách byly posíleny a brány až do svítání uzamčeny. Nikdo celou noc nevycházel ze svého domu a uličky vesnice zůstávaly prázdné. Obyvatelé už jsi skoro oddechli, že je klid a teď tohle! Se svítáním se do Ivory však zase vrátil život. Farmáři vyrazili zpět na svá pole a unavení vojáci si šli konečně odpočinout z celonoční stráže.

Zelená kráva!

Pozdvižení v Ivory vyvolala rozlobená selka, která si přišla přímo zemanovi Václavovi stěžovat na neznámého vtipálka, podle ní skřítka, který obarvil její dojnici Žofku na zeleno. Několik zvědavců se potom na chuděru krávu, uvázanou u nedalekého mlýna šlo podívat. Potvrdili, že původně stračena je skutečně pokrytá jakýmsi jasně zeleným sajrajtem, který nejde dolu a navíc zůstává na všem, čeho se kráva dotkne.

Už to vypadalo, že dobytče skončí v rukou řezníka, ale naštěstí jakási trpasličí alchymistka přišla na tinkturu, kterou lze barva odstranit.

Podle mnoha místních můžou za vše skřítkové, jejichž zlostným žertům Ivorští již nějakou dobu čelí. Je tak možné, že pokud celou záležitost někdo nevyřeší, po oné záhadné tinktuře bude ještě velká poptávka.

Lze zaslechnout na trhu:

"Tak jsem ti slyšela, že trpaslíci maj prej novýho krále, nebo co."
"Král trpaslíků? Sem myslela, že král je jenom v Karathě..."
"Vopravdu. Stará vědma povídala, že prej trpaslíci maj krále, kterej nesedí na vyvýšeným trůně jako náš král, ale sedí v hrozně hluboký jámě, protože prej čim níž, tim pro trpaslíky čestnější místo!"
"No nekecej... král v jámě... to jsou mi novoty... A jak se ten novej král menuje?"
"Prej Gnóm. Gnóm Cínová Brada, nebo tak nějak."
"Gnóm král trpaslíků? To je nějaká blbost, Mařeno..."
"Je to tak a nejinak! Zeptej se starý vědmy, nebo toho kupce co jezdí do Drahonic!"

Vydán dekret zavádějící vyšší zdanění gnómů!

Po všech koutech Království jezdí poslové a čtou lidem nový královský dekret. Po zdech měst, městysů i vesnic pak visí plakáty s rozpoznatelnou karikaturou gnóma: mužík s velkým nosem v klobouku se prsty, které se protahují v pařáty, dravě natahuje pro mince sypající se z protrhnutého měšce na pohled počestného venkovského junáka... Na dalším obrázku je venkovský junák šťastný, se zalátaným měšcem a voják oděný v barvách Karathy klepe nosatého mužíka přes prsty obuchem.

Lze zaslechnout na trhu nebo v krčmě...

"Něco se mi nezdá, poslední dobou je tu dost Řádovejch, divně se vyptávaj..."
"No jo, viděl sem. Eště že to nejni Inkvizice. Ti by se ptali, ale po jejich... víš, co se říká vo siru Wistramovi?" *rozhlídne se a dodá rychle:* "Dej mu Paní dlouhý žití."
"Vim. Nechtěl bych, aby se to stalo i tady... poslyš, tys ty řádový viděl?"
"Na vlastní voči sem je viděl, voddíl rytířů, na koních a v zářivý zbroji. Vypadali jak andělé..."
"Nemel vo andělích, řekni, co chtěli!"
"Ptali se, esli sem tady neviděl projíždět chlapa, na jednom koni, se ženskou."
"A viděls?"
"Viděl, je tomu takovej tejden nazpátek... tak sem jim řek, že měli namířeno do Karathy, a jeli dost spěšně... Ten chlap byl jistojistě rytíř, aspoň tak vypadal."
"Divný."
"Ani ne... vsí procházej i divnější pavouci. Ale ta holka, z tý šel mráz po zádech..."
"Haha, neřikej, že se bojíš baby! To by ledascos vysvětlovalo!"
"Jenom se posmívej, když jseš hloupej. Povídám, na tý holce bylo něco divnýho... a ty její voči... tfuj! Povídám ti, pohledem mě skoro uhranula." *rychle udělá znamení proti uřknutí*

Co se povídá po Ivory:

To víš, že zeman Václav onemocněl?
Slyšel jsem. Ale to zase přejde jako vždycky a bohové mu dají ještě dlouhá léta. Uvidíš. Však třeba jeho jasnost Lacarant, jak ten se dožil. A náš pán je zrovna takový hodný člověk!
Ba ne. Tentokrát to prý vypadá zle. Byla u něj kořenářka, i Ignáce k němu zavolali a prej nic moc.
Hmmmm. No je fakt, že když jsem si šel tuhle vyřídit nějaký to lejstro na radnici, nikde sem ho tam neviděl.
Vždyť ti to povídám. Leží. Agáta se prý od něj ani nehne. A navíc mi tuhle Tadeáš povídal, že prý obesílají všecky jejich děti, aby za tátou přišly.

Mág nebo Mauellští?

Ivory zažilo neklidnou noc i den. Vše začalo zprávou, že severně od pastvin byl někdo přepaden temným mágem, snad dokonce drowem. Sotva byla v tu stranu vyslána zostřená hlídka, objevil se jakýsi rytíř z Karathy, který se na mága rozjel, aby ho lapil.

Už to vypadalo, že alespoň přes den bude klid. Jenže místo toho skrz Ivory projela skupina mauellské těžké jízdy, následovaná oddílem lučíštníků a lehké pěchoty. Vše naštěstí proběhlo v klidu, část ozbrojenců z Mauelle pokračovala na své cestě ke Karathe a menší část zde zůstala, aby "pomohla se zajištěním bezpečnosti".

Teď jen rozhodnout, co je pro Ivory horší - temný mág nebo Mauellští?

*V Ivory bylo z rána rušno.. k věži pomalu přicházeli členové spolku*

To nebude jen tak *Prohodil kovář k čeledínovi, který přivedl okovat koně, sledujíc už několikátou postavu mířící k věži.*
Sem slyšel *utře si Vincek nos do rukávu*.. že prej tu někdo viděl temnýho mága
*Kovář bouchne do podkovy až se zajiskří*
Asi je dobře.. že je tu mistr Ali'Shah.
*Kovář zamručí* Snad ano.. ale já bych to řešil tímhle *sáhnul po sekeře a máchnul jí*
*Vincek s sebou trhnul* Jistě.. já taky *prohlásil dosti nepřesvědčivě.. a raději se otočil za mladou dámou, jež zrovna procházela kolem.*

Odchod starého pána

*Bylo příjemné jarní odpoledne, když zatněly první údery znovu.. zvedla hlavu od políčka, kam právě sázela hrášek. Zachvilku kolem se kolem prohnal mladý Ivorský pán.*

To není samo sebou.. *Zamumlala si pro sebe a napřímila se.*

Že by byl dnes lov tak rychlý? Vždyť před chvílí jsem je viděla jet k lesu. *Zmateně pohlédla na nebe.. mohly být tak tři hodiny. Bití zvonu znělo naléhavě.. a pak jí to došlo.*

Václav! *Spráskla ruce a do očí se jí draly slzy... vzala rýč.. opřela jej o stěnu domku.. z vázy na okně vzala včera natrhanou kytici lučního kvítí a vyrazila k rodovému sídlu Waclawiců.*

Růženko.. *Babička, která už stála u domu, ji k sobě přivinula.*

Tak si ho už paní zavolala. *Vlily se jí do očí slzy.*

*Růženka babičku podepřela a společně položily květiny ke dveřím domu.. pak se rozhlédly.. a spatřily, že se pomalu seběhla celá ves.*

Neodchází sám. *Hlesla Růženka.*

Děvenko.. dobrý člověk nikdy není sám. Už je mu dobře. *Pohladila svou plačící vnučku po vlasech.*