*Dlouhý srolovaný pergamen je úzkou linkou rozdělen na dvě části - první obsahuje slova, druhá odpovídající noty.*
Ledová Paní V zemi na severu, kde vítr šlehá tváře
a nocí prostupuje hvězdná záře,
v údolí nevelká osada leží.
Tam za bílé noci, když hustě sněží,
v spřežení medvědů a kouzelných saní,
žene se po pláních Ledová Paní.
Za ní jen vlaje závoj mléčných vlasů
málokdo viděl takovou krásu.
Přec každý je varován před její mocí,
před kterou jen zatěžko bývá pomoci.
Však dívka u lesní studánky
zapomněla na brzké červánky.
Ledová ruka jí přikryla zrak,
oči jí zamlžil studený mrak.
Pátrali po ní dlouhé dny a noci, jejím jménem krmili ticho,
mnozí však zapomněli jej do roku třetího.
Jen jeden hledal ji stále dál,
na strmých skalách jeho plášť vál.
Tak po letech uzřel v pasti velkého medvěda.
Ustrnul v pohybu, doslova nevěda,
co počít si tváří v tvář lapené zvěři.
V tu chvíli promluvil medvěd, sic stěží,
žádaje o pomoc sliboval muži,
že dovede jej k jeho ztracené růži.
Když mladík svolil, na cestu se dali,
míjeli jezera, strže, hory, skály,
Den s nocí na bílém loži splynul
v místech, kde poslední živý tvor zhynul.
Tak tedy dospěli k sněžnému paláci,
jež střežili medvědi jakožto vojáci.
Němé věže se tyčily vzhůru,
svou bělostí připomínaly noční můru,
co se vkrádá do neklidného snění
a vraždí dýkou v neprodlení.
Sic palác, byl bez oken či dveří,
zámků by se zde dočkal jen stěží.
"To chladem nás zde drží,
též nehostinností okolních strží,"
zabručel medvěd chmurným hlasem,
"každá duše přivykne otroctví... časem."
Postrčil mladíka mezi ledové stěny,
kde viděl mnohé dívky uvězněny
v magickém spánku ledových plání,
do něhož je uvrhla krutá paní.
...
*text je nedokončen a na pergamenu zůstává místo na dopsání zbytku...*
*pod textem je podpis: Lareth Belle a poznámka: podle severské lidové pohádky, 1526-1527 karath. letop.*
// jedná se o skladbu na klavír: Zimní krajina