Thalie

Věrozvěst zkázy

V Dolním městě přímo před Bazilikou došlo k nehezkému incidentu, když jakýsi muž oděný v rouchu, začal na všechny okolo blouznivě vykřikovat slova o pohromě a konci království.
Zašlo to tak daleko, až se ho jal lynčovat sám dav přihlížejících. Nejprve slovně, pak některými z nich i fyzicky. Falešný nebo šílený prorok měl nakonec štěstí, když dorazili strážní a odvedením pryč ho vlastně uchránili od stále víc rozčíleného davu.

Zesnulý radní

*Na několika místech Karathy se objevila rozvěšená úřední listina tohoto znění.*

Království s nesmírným zármutkem oznamuje ztrátu jednoho z nejoddanějších a ve svém úřadu nejdéle působících hodnostářů.

Radní mistr Humbertus skonal po několika týdenním zápase s nemocí obklopen svou rodinou a přáteli.

Nechť dobří bohové dbají o klid duše člověka, který tak věrně a užitečně sloužil svému království.


*Následný pohřeb proběhl především v okruhu Humbertusových nejbližších. Počínaje jeho rodinou, přes jeho přátele, několik dalších radních a dokonce i v doprovodu lorda kancléře a nejvyššího purkrabího a místodržícího města Karathy, Markuse Taberny.

Přestože obřad proběhl rychle a nebyl dopředu ohlášen veřejnosti, objevil se na místě konání obřadu nemalý zástup osob prostějšího původu, kteří se se zesnulým mistrem přišli naposledy rozloučit a vyjádřit mu svůj hold.*

“Prý se několik týdnů léčil v klášteře Milosrdných, kde měl prvotřídní pozornost a péči.“
“A nakonec mu to bylo k ničemu.“
“Byl to už starý pán, dalo se čekat, že ani tam mu nepomůžou obelhat smrt, ale určitě nemálo ulevili jeho trápení.“
“A co když mu někdo pomoh víc než by bylo zdrávo?“
“Jak to myslíš?“
“Tak jak říkám, byl to důležitej hlavou, víme? Jasnej cíl pro Imperiální vrahouny. Když se nemůžou dostat ke králi a jeho rodině, tak si do království zkusili kopnout aspoň takhle.“
“Tak to se nemuseli moc namáhat, s jeho věkem jim mohlo stačit jen chvíli počkat. Ty taky vidíš Imperiálce za každým rohem a v každým stínu.“
“A ty seš zase chytrej jak sousedovic Tonda.“

Jak se žije v království

Jak se žije v království? Dalo by se říct, že v mnohém a pro mnohé se poměry docela ustálily. Přece jen, od nešťastných událostech v Jižní Tyri a následků z toho vyplývajících, už uplynula delší doba.

Většina obyvatel uvykla životu pod stínem hrozby ze severu nebo si ji naučila vůbec nepřipomínat. Pakliže je co pít, jíst a kde složit hlavu k odpočinku, nežije se zase tak špatně.
Nelze se čemu divit, pevnůstky s osádkami v Krynských horách jsou tak daleko a nepřítel o sobě skoro nedává vědět. Aspoň se tak zdá, protože jen málokdo v království má přesnou představu, co se tam děje.

Jediní obyvatelé, kteří jsou konfliktem s Impériem nějakým způsobem dotčeni, jsou tak v podstatě ti co jsou úzce spojeni s vojáky sloužící v Karathské armádě. A to především delším odloučením od svých příbuzných nebo milovaných, pokud jde o vojáky nasazené v severních pevnůstkách. Ti v týlu si i nadále mohou povětšinou užívat tepla svých domovů.

Jak už bylo naznačeno, žádné těžké boje se na severu nevedou. Pravděpodobně. Pokud ano, už by se to jistě poznalo. Dokud nejsou významné ztráty, není moc důvod si stěžovat.
Impérium možná sem tam vyzkouší bdělost obránců, ale jinak to vypadá, že stále váhá a nedokáže se odhodlat k rozhodujícímu útoku. Aspoň to vyznívá z toho mála, co se dostává na jih až k těm prostějším obyvatelům.

Samozřejmě, vždy a všude se najdou nějací nespokojenci a hlas patřící jedné z těchto skupinek, přestože počtem stále výrazně v menšině, poslední dobou vcelku narůstá na síle.
Nečinnost Impéria paradoxně zvyšuje reptání na zdánlivou nečinnost království.

“Když se nás Impérium bojí a jen přešlapuje na místě, proč neuděláme ten rozhodný krok a nepřejdeme do protiútoku?“
“Musíme pomoct Jižní Tyri a nemyslet jen na svou obranu. Jakmile vyrazíme proti Imperiálcům, určitě to vyvolá lavinu vzpour a přidají se k nám další.“
“Tím, že budeme nepřítele na severu ignorovat, nestane se, že najednou přestane existovat. Válku nevyhrajeme jen postáváním v pevnostech.“

Tyto a další slova o tom, jak by se měla shromáždit velká armáda a v čele s rytířstvem, klérem a mágy vyrazit na zteč, lze zaslechnout stále častěji napříč celým královstvím.

Naznačuje se, že podobné nálady jsou podporovány především bývalými šlechtici z Jižní Tyri, kteří v nepatrném počtu našli v království útočiště v podobě exilu. A dodává se k tomu, že tito původem urození cizinci, stojí královskou pokladnu nemalé peníze. Je ovšem dobré zmínit, že je to dodáváno především těmi, co nikdy Tyrianským uprchlíkům, ať už urozeným, majetným či nemajetným, nebyli zrovna nakloněni.
Je těžké uhodnout kde přesně se nachází pravda, ale asi by bylo krátkozraké přisuzovat sílící volání po rozhodnější akci království, pouze hrstce uprchlých elit, snících o osvobození své domoviny.

Z různých fám se také šíří nepotvrzené zprávy o zpochybňování legitimity nástupnictví prince Doriana a to snad dokonce z řad významnější domácí šlechty. Nikdo ale není tak hloupý, aby o tom mluvil příliš nahlas.
Nelze však popřít, že téměř nijaké ukazování královské rodiny na veřejnosti a zvlášť prince, budoucího krále, také plodí své hořké plody.

A když už jsme u té hořkosti. Je jí dost i vůči Alwarielským elfům a to nejenom ze strany těch, kterým se nepozdává jak království podniká málo pro vyřešení situace na severu.
“Nechávají nás v tom celou dobu, přitom máme společného nepřítele.“ Zaznívá asi nejčastěji s těžko skrývanou výčitkou.

Mnozí navíc věří tomu, že království dávno potichu stáhlo z Alwarielu veškeré vyjednavače, protože ten setrvává neústupný ve svých postojích i nadále se ve větší míře izolovat od dění okolního světa.
Co za tím vězí chápou snad jen samotní elfové v Alwarielu, podle mnohých je však jejich počínání bláhové nebo hraničící rovnou se šílenstvím.

Naproti tomu s Khar-Durnem a Forchenhaimem udržuje království velmi pevné a přátelské vztahy, čemuž vydatně napomáhá, že obě místa jsou nedílnou součástí severní obrany.
Nelze však ani opomenout, jak pomalu, ale nezadržitelně mizí trpaslíci z království a přesouvají se zpět do svého hlavního sídla. Vypadá to, že za to mohou častější a troufalejší útoky jejich temných bratří, ale sami trpaslíci o tom opravdu neradi mluví a stěží by vám něco takového potvrdili.
Každopádně, to co se děje v Khar-Durnu, je zřejmě naplňuje větším pocitem povinnosti a odpovědnosti se postavit za svůj odkaz.

S Targothem a Kel-Al-Hazrem se vzájemný obchod o dost vyrovnal, oproti krizové situaci, která následovala krátce po porážce Tyriánské ligy.

Celkově na tom království z hlediska obchodu není zase tak špatně, ale stále se to nemůže srovnat s obdobím, když proudilo bohatství oběma směry a bujel čilý obchod s Tyriánskou ligou, o který je nyní ochuzeno.

Protipól nálad

Každý názor může mít svůj protipól a tak netrvalo dlouho, aby sílící podpora k rozhodujícímu výpadu ze strany království, měla za následek probuzení jeho odpůrců.
Přestože i tady se jedná o malou skupinu obyvatel, o to urputněji se vymezuje vůči skupině první.
Jejich postoj by se dal charakterizovat jako snaha o mnohem opatrnější přístup, takzvaně, nedráždění hada bosou nohou nebo rovnou obviňující protistranu z ohrožování budoucnosti království.
A dokonce se najdou tací co vybízejí krále a jeho radu k zahájení jednání o uzavření míru s Impériem.

“Všem nám jde přece o to samé. Aby království vzkvétalo a aby se všem v něm žilo dobře. Z přiživováním války nic dobrého nevzejde.“
“Dokud nás Impérium nechává na pokoji, měli bysme dělat to samé.“
“Pokud teď zaútočíme může to vést k dalekosáhlým následkům a rozhodně takových, co se nám nevyplatí. Raději počkejme jak se situace vyvine.“
“Kvůli téhle válce jsem musel začít znovu od začátku. K čertu s ní a i se všemi kdo po ni stále volají.“
“Ti co volají po zteči hazardují s našimi životy!“
“Král by měl urychleně vyslat vyslance nebo pozvat ty Imperiální k nám ať se to nepřátelství jednou provždy vyřeší. Jižní Tyri už stejně nepomůžeme.“

Poselstvo u dvora?

Městem se šíří zvěsti o tom, že královský dvůr na pár dní hostil jakousi vzácnou návštěvu.
Ačkoliv se nenajde nikdo kdo by se přímo zapřísahával (buď na bohy, čest, život svůj či různě jmenovaných příbuzných), že by kohokoliv z domnělé návštěvy byť jen koutkem oka zahlédl, existuje minimálně hrstka těch, jejichž svědectví zapříčinilo vznik těchto dohadů.

Mluví se o určitém kočáru taženým koňským čtyřspřežením, viděným na Karathském mostě za hluboké noci v doprovodu početného oddílu jízdních ozbrojenců.
Sami svědci se rozchází pouze ve dvou detailech, které celou pomyslnou skládačku naopak vhodně doplňují.
Ve dni kdy a způsobu jakým byl kočár viděn. Část zmíněné hrstky tvrdí, že kočár zahlédli do Karathy přijíždět první den v týdnu, druhá zase odjíždět dva dny před jeho koncem.
"Co do města přišlo, to z něj zase může odejít. A nejdřív se musí přijít a pak teprve odejít, to dá přece rozum, ne?", jak někteří Karathští rádi a důležitě poznamenávají.

Královský dvůr mlčí, zdá se, že necítí potřebu nic potvrzovat ani vyvracet.
V každém případě, přestože chybí jakékoliv oficiální stanovisko a stejně tak dobře se může jednat pouze o shodu náhod, jak to už tak bývá, zvěsti si žijou dál vlastním životem.

"A co je na tom? Do Karathy snad žádné kočáry nejezdí nebo co?"
"Ty jsi neslyšel, kolik s ním dorazilo ozbrojeného doprovodu?"
"I kdyby, šlechtici z království obvykle nepřijíždějí sami."
"Tak proč jsou kolem toho takový tajnosti? Navíc, nejezdí tyhle urozené hlavy raději v plné parádě za dne, aby bylo vidět jak jsou oproti nám, prosťáčkům, za vodou?"

"Třeba to byl někdo důležitej z Kelu? I když je od nich ta Imperiální sběř pěkně daleko, za správnou cenu by nám helfnout mohli, no ne?"
"Ti nevím, makám v přístavu a tohle by se hned rozkecalo. Navíc, zaslechl jsem, že nějakej větší průvod projížděl Isilem a to mi zrovna moc na Kelský poselstvo nesedí."

"Byla to delegace z Khar-Durnu, určitě žádaj o posily a víc vojenského materiálu."
"Pokud máš pravdu, tak doufám, jim království poskytne obojí. Nesmíme naše spojence nechat ve štychu tak jako v Jižním Tyri."

"Elfové z Alwarielu se konečně probrali a jdou nám na pomoc. Připojí se k našemu spravedlivému boji!"
"A rovnou na okřídlených jednorožcích. Jestli tomu věříš, tak by ses měl taky probrat."

"To museli být imperiální vyslanci. Jinak by se přece kolem toho nedělaly takový tajnosti. Určitě to byli oni. To dá přece rozum, ne?"
"Tak to by byla dobrá zpráva, znamenalo by to, že král konečně jedná o míru, že jo?"
"Ale kdež, jestli to jsou ti imperiální psi, tak si je král pozval jen proto, aby jim sdělil ultimátum nebo nějakou nehezkou novinku. Třeba jako, že Alwariel bude konečně bojovat po našem boku."
"Alwariel? To jsi upad hlavou na dlažbu, ne? Ti už úplně zapomněli na okolní svět. Krom toho, co z prodlužování zbytečný války!"
"Cos to řek?! Pojď ven a ukážu ti jak se padá na dlažbu, ty zbabělej ksindle!"
"Chlapi, zůstaňte tu a kašlete na to. Co tu budu dělat sám se vším tím chlastem? Hmm... ale co, když se chtěj chovat jak dva haranti, je to jejich věc."