Thalie

Amber · **Joined:** 18:45 22. Jan 2012 **Posts:** 5386

Nalkanar wrote:

Amíci jsou nechutně "společenští", ale osobně mi příjde, že je to jen přetvářka, která stojí na určitých klišé a zvyklostech. Už jen to, že součástí pozdravu je otázka "jak se máš?" a očekává se jedině kladná odpověď, i kdyby vám z těla stříkala krev mi příjde poněkud ujeté. :lol:

Nutno dodat, že s šéfem katedry anglistiky na FF MUni je docela sranda, ačkoliv prvních pár hodin, kdy se navážel do Evropanů a tak, jsem měl chuť mu říct pár nechutných připomínek. :roll:

*přikyvuje*

Molly23

Záleží na člověku, měl jsem dva učitele američany. První byla zapřísahlá patriotka a hrozná k****. Hustila do nás důležitost americké historie a mračila se na nás když viděla, že nás to nezajímá.

Druhý byl naprostej frajer, co mluvil o Americe jako o kusu hovna. Povídal jak se oženil jen aby tu mohl žít legálně

atd. Dělali jsme témata jako drogy, zbraně, politika, vztahy atd.... ale byla to sranda. Nejvíce nás naučil a ještě jsme se bavili! A pak s náma chodil na pivo.

A na záver roztomilý pejsek...

Aulus

Amber wrote:

Pobavil mě jeden náš vyučující, původem Američan, svou kritikou české mentality: "Czech students are like... zombies!" :mrgreen:

No, ono se moc není čemu divit. Půlka jich na Univerzitě stráví polovinu času na baseballu nebo basketu, kde nahodí endorfiny a těch pár dalších hodin už jen drží vychlamaný výraz.
Ta druhá má tak zkažený smysl pro humor ze sledování stupidních seriálů a "studentských" filmů (za notné konzumace hambáčů), že z učitele je pak vlastně ten nejlepší bavič

.

Samozřejmě to píšu s nadsázkou, ale myslím si, že až na pár výjimek není americké školství to, co by mělo naše studenty a hlavně ne ministerstvo inspirovat. Lepší mlčící zombie, které pak něco umí, než vyskakující rarášci, kteří plácají páté přes deváté a umí hrát dobře basket. Samozřejmě na drahých a věhlasných školách to zase bude vypadat jinak, ale tam taky nechodí průměrný americký student :wink:

.

+ ať nejsem úplně mimo topic, tak aspoň něco slabšího, co jsem někde vyhrabal:
První školní den na americké střední škole představuje učitelka nového žáka, Sakira Suzukiho z Japonska. Hodina začíná a učitelka prohlásí: „Uvidíme, kdo ovládá kulturní historii Ameriky. Kdo řekl: Dejte mi svobodu, nebo mě zabte?”
Ve třídě hrobové ticho, jen Suzuki zvedne ruku: „Patrick Henry, 1775, Filadelfie.”
„Výborně, Suzuki. A kdo řekl: Stát je národ a národ nesmí zhynout?”
Suzuki se postaví: „Abraham Lincoln, 1863, Washington.”
Učitelka se podívá na žáky a pokárá je: „Stydím se za vás. Suzuki je Japonec a zná americkou historii lépe než vy!”
Zezadu se ozve tichý hlas: „Polib mi, zasranej Japončíku!”
„Kdo to řekl?” zvolá učitelka.
Suzuki zvedne ruku a bez vyzvání odpoví: „Generál McArthur, 1942, Guadalcanal, a Lee Iacocca, 1982, při valné hromadě firmy Chrysler.”
Třída ztichne, jen zezadu se ozve: „Je mi z toho na blití!”
Učitelka křičí: „Kdo to byl?!”
Suzuki okamžitě odpovídá: „George Bush senior japonskému premiérovi Tanakovi v průběhu oběda, 1991, Tokio.”
Jeden ze studentů se postaví a otráveně řekne: „Vyhul mi!”
Učitelka hystericky: „A dost! Kdo to byl teď?!”
Suzuki bez mrknutí oka: „Bill Clinton Monice Levinské, Oválná pracovna Bílého domu, Washington, 1997.”
Další ze studentů se postaví a zařve: „Suzuki je hromada sraček!”
A Suzuki opět klidně: „Valentino Rossi, 2002, Velká cena motocyklů, Brazílie.”
Třída zcela propadne hysterii, učitelka upadá do bezvědomí. Otevřou se dveře a vejde ředitel: „Kurva, takový bordel jsem ještě neviděl!”
Suzuki: „Vladimír Špidla ministru financí při předložení státního rozpočtu, 2003, Praha.”