Thalie

To není kovový, to je plastový

Tak troku offtopic, protoze to bude k seriálu bez emo.

10 díl je dle mého názoru výborný a zlepšil dojem z celé serie, která vypadala na zvrhlý úpadek, jak je vidět, dá se natočit i díl bez sexuálních orgií.

Jinak za mne je Honza Snížek výborná postava paladina, nenávist k němu chápu, tihle lidé to maji těžké, nenavidíme je pro jejich morální čistotu, a to že jsou prostě lepší než my:).

No a co dodat na závěr, starej děda Lannister je pro mne eso, takhle nějak si představuji Machiavelliho dokonalého vládce. Mimochodem ten herc dal i nový rozměr lordu lord Vetinariumu, který byl do té chvíle obsazován hereckými chípáčky.

Jestli Jon něco není, tak paladin

Paladini se tam objeví až později, a patří mezi ně třeba Lancel Lannister.

Ovšem trouba je , což je základní podmínka být paladinem (zhusta jediná podmínka ).

Podle mě je.

Určitě né v tom jediném pravém slova smyslu.

Ale jinak paladin jak vyšitá!

Jon Sníh je prostě jak podle paladinské příručky. Vnitřně rozervaný, až příliš čestný, nemůže najít "pravou" lásku a podobně.

Je tam absence víry v boha, správnej pladin by měl být pevně věřící a jednající ve jménu svého šéfa.
Ovšem tahle drobnost v případe Honzy Sněha je nahrazena službou principům morálky.

Každej paladin kromě svýho boha slouží i principům morálky, a to dost přísně posuzovaným. Zkrátka se řídí vždy kulturním morálním maximem.

Kritériem pro paladinství je pitomost.
Paladiné jsou pitomci.
Paladiné umírají mladí.
Ne každý pitomec, co umře mladý, je ovšem paladinem.

Ačkoli Jon Sníh by byl v jiném settingu dobrým matrošem na paladina už kvůli té pitomosti, jeho morální kvality trochu pokulhávají, jak jste si mohli všimnout těch několik dílů, kdy si to spokojeně rozdával s Ygritte navzdory dobrovolné a nezrušitelné přísaze celibátu (a pak už to rozhodně nedělal z donucení nebo pro maskování, že) a do očí pravidelně lhal celé tlupě divokých, byť pro "vyšší dobro". A co se víry týče, je sice věřící, ale rozhodně víru a její prosazování nepasoval na smysl svého života, což ho z postu potenciálního paladina sesazuje zpět mezi obyčejné dobro vyznávající pitomce.

Podle mě je chvíli padlým paladinem, ale pak se zase navrací ke své "víře". Já bych z toho nedělal tak fanatickou záležitost, ono ne každý paladin vydrží bez jediného klopýtnutí. To samé se týká i hluboce věřících kněží, zvlášť v pubertálním věku (viz například Jméno růže).

A co se týče toho zápalu pro víru. To je podle mého další věc, která je u pojetí paladinů dost rozporuplná. Paladin je obránce něčeho, čemu věří. Občas o své víře může mít pochybnosti, ale vždy se ke své víře vrátí (pokud tedy trvale nepadne). Tak to aspoň vidím já. A pro někoho mohou být vírou klidně rytířské ideály jako čest, odvaha, spravedlnost a pevná víra v boha/bohy (klidně i v tomto pořadí). Není dobré do toho vždycky cpát tu oddanost v křesťanském pojetí. To by pak mohl být paladinem spíše Stannis.

Simtě, jen mu závidí, že si (ač paladin) vrznul.
A nemusel ojet vlastního panoše

A jinak ještě - nesouhlasím s Braenn v tom, že paladini jsou všichni pitomci. Většina je, to jistě, ale rozhodně nemusí být všichni.

Pokud se nepletu, tak Adso ještě nesložil v té době slib