Thalie

a kdo nejede je LAMA!

delegace z kolína taky právě dorazila.. sraz byl epickej, prodloužil bych kdyby šlo

První den: Přijel jsem někdy kolem 17:00. Hned sem si otevřel pivko, pak další a další a po osmém jsem přinesl vodku. To je to poslední co si pamatuju. Podle jistých svědectví jsem ještě chvíli vnímal, pak sem si rozbil hubu a usnul v trávě. Sorrow s pár lidma mě pak odnesl k ohni, kde jsem se na druhý den ráno kolem páté hodiny vzbudil...

Druhý den: Vzbudil jsem se kolem pátý u ohně, protože mě probudil jakýsi zvracející džentlmen. Rozdělal jsem oheň, udělal snídani. Kafe sem nenašel, ale vsadim se, že až budu vybalovat, najdu ho. Kolem druhé hodiny, kdy se všichni probudili, nastaly souboje larpovými zbraněmi. Vypadl jsem z turnaje po několika ránách KaTovým řemdihem. To prostě dvěma sekerama vykrejt nešlo...

Po pauze začala větší larpová akce, velice povedená a poměrně dlouhá. Měla hodně rychlej průběh, takže sem ke konci nestíhal. I když se to nezdá, bojování i jakousi molitanovou sekerou, je dost vyčerpávající. Zvlášť pod falešnejma fousama se blbě dejchá. Průser nastal, když jsme měli jít do hospody u Krkovičky. Očekával jsem delší pauzu a ten pochod, asi 10km jsem podcenil a myslel sem že po cestě chcípnu.

Naštěstí mě hrdinná družina doprovodila na ono místo, kde sem zůstal asi do tří do rána. PS: Tequila je fakt dobrý pití. Potom nastala cesta z hospody na jakou nikdy nezapomenu. Loupeživý nájezd na cestu mezi naším tábořištěm a Konstantinovými lázněmi ve složení Já, Artiik, Kráťa a Luelle.

Nejprve jsme se s Kráťou pokusili ukrást jakousi pamětní desku, potom jsme asi 20-30 metrů kouleli balík sena s tim, že to dotáhnem až do tábořiště. Díkybohu to bylo moc mokrý a tak sme to zahodili zpátky. Další věc kterou jsem chtěl vzít byl jakýsi pomníček. To mi Luelle zakázala vzít i přes argument "Tyvole ale ten by šel, čum jak se kejve" . Potom jsem někde narazil na tyč po dopravní značce. Tu se mi podařilo donést až do tábora, kde jsme jí hrdině zapíchli. Ta byla úžasná, co jsme s ní zažili... Třeba když jsem - což byl Luellin nápad - se s ní rozeběhnul proti balíku sena s válečným pokřikem. Tyč se zapíchla a já letěl dál. Pak jsem se s ní taky omylem dotknul elektrickýho ohradníku. Docela mě zabrněly prsty. U toho ohradníku jsme mimojiné jaksi vzbudili celý stádo krav. Už jste někdy slyšeli krávu chrápat? Já už jo. Zle se na nás koukaly, hlavně na Artiika, kterej na ně dělal "Čičíííí", takže jsme raději odešli. O chvíli později sem viděl srnky. Doteď nevím jestli to byla nějaká halda, nebo jsem je fakt viděl... Chtěl sem je ulovit tou značkou, ale dostal bych se sotva na půlku vzdálenosti, než bych padnul vyčerpáním, takže od toho jsme opustili. alší věc kterou jsme udělali bylo, že jsme s Artiikem vylezli na posed. Odtamtud jsem viděl UFO, což mi nikdo nevěřil... Když sem slejzal, docela se to kejvalo, tak sem měl docela bobky. Podíval sem se dolu a tam stál debil Artiik u toho žebříku, třás s nim a vesele se smál. PS: tam jsem si všimnul že ty balíky sena zabalený vypadaj jak ty potvory z Pacmana... Během poslední etapy cesty jsem přišel na to, že o tý tyči se dá skákat z kopce. Když jsem to zkoušel podruhý, rozbil sem si hubu, takže to zas tak dobrej nápad nebyl. Během poslední etapy cesty jsem přišel na to, že o tý tyči se dá skákat z kopce. Když jsem to zkoušel podruhý, rozbil sem si hubu, takže to zas tak dobrej nápad nebyl. Šel sem spát ke Kráťovi a Johnymu do stanu, přičemž jsme si všimli, že Bahňák vydává uplně stejný zvuky jak ty krávy na tý louce. Kráťa ve stanu našel flašku piva, tak jsme zase odešli k ohni, kde jsem opět zůstal spát. Mimochodem sebrali jsme Žoržovi vlajku a narazili jí ještě na tu značku, takže ta vlajka vlála asi na pětimetrovém stožáru. Tak jsem tedy usnul na lavičce u vyhaslého ohniště...

Když sem se po pár hodinách vzbudil, kolem ohniště a mě už byla hromada lidí. Nevim jak sem tam moh mezi nima spát tak dlouho. Každopádně to byl den třetí, jenom jsem sbalil, resp. NAŠEL moje věci, které sem už v pátek rozházel po širém okolí, když sem hledal trsátko, pobral to a konečně sem odjel domu.

Celkově bych tento sraz okomentoval slovy: "Už opravdu nepiju"