Hned na začátek musím oznámit, že jsem dostal za úkol pokusit se zapsat dění na sraze...tento rozkaz zazněl jakoby mimochodem pronesený (osobně) od Velkého Rejtyho a na mou nesmělou otázku, zda je vhodné, aby zápis dělal člověk, který první půlku srazu prospal (tj. celý den) a druhou půlku si nepamatuje (tj. celou noc) jsem dostal lakonickou odpověď: "Vymlátils ráno arénu a je to taková tradice, takže to buď napíšeš, nebo se už neloguj..." (fakt že nekecám, přesně takhle to bylo

!).
Takže po nelehkém odjezdu, kdy jsem do pátečního VELMI brzkého rána "kraftil" zbraně, protože to bylo napsané na foru (dědeček přišel o půl zlomené násady od krumpáče, babička o násadu od koštěte, dcera o dva molitanové míčky (červený a modrý) a já o dvoje ponožky (černé)). Nicméně výsledkem bylo (asi po milionu hlášek *na výrobku se objevili okuje*) po třetí hodině ráno - dva vyjímečné výrobky "Rejtyho zhouba" a "Drowí smrt". Po pár vteřinách spánku se mě ještě pokusil zastavit (zdržováním telefonem) jistý Efu_redo, který deset minut před odjezdem mého vlaku po mě chtěl vědět jak se na sraz dostane z nějaké díry po granátu... Naštěstí jsem jeho diverzní plán prohlédl zavčasu (a típnul mu telefon) a svůj vlak a posléze i sraz s Luelle a mým Nejlepším kamarádem Yohanem stihl.
Po krátké poradě kudy kam a lehkém kufrování v Plzni jsme nabrali stopující zmoklou slečnu v nesnázích s nějakým Jaarym. Kupodivu se víceméně "navíc" nabraný Jaara (slečna opravdu bez něj nechtěla jet) ukázal jako schopný navigátor a tak jsme po exkurzi po místních hradech, zámcích a JZD zakončeném půlhodinovým blouděním po lesních mýtinách, našli tábořiště, kde již třetí den vegetil Sorrow, u kterého se postupně hromadili další účastníci zájezdu. Teda srazu. Z první vlny představování jsem si zapamatoval jenom Koru a to protože po celou dobu kraftila helmičky, brněníčka a mečíčíčky pro její Isilské legie. Já naproti tomu nafasoval perfektní práci drowího kováře - kulatý štít a zaplatil za něj domluvenou (jak jinak než přemrštěnou) cenu - plechovku černých Krušovic.
Během večera se zaplnila místa kolem Soroowa táboráčku a lidé postupně upadli do katotonického alkoholického opojení. Předesílám, že vybraní jedinci už v katatonickém stavu přijeli a byli rovnou pohřbeni ve stanech (daleko od ohně, aby u těchto jedinců nedošlo k samovznícení).
*nyní následuje hluché místo, kdy si autor recenze postupně přestává pamatovat sled událostí, tak uvádím pouze momentky, které mě ještě teď když to píšu straší*
...krafterka Kora zahazuje rozdělaný výrobek, bere do ruky kytaru a zpívá (docela hezky, mohl bych to poslouchat i dýl, hehe)...
...trpaslík Sobík neúspěšně simuluje infarkt po zjištění, že v současnosti pro trpaslíky na Thalii kove sekyry elfka, která navíc kovařinu dělá nuceně, protože se jí v přípravě na lukařinu (nějak jsem nepochopil kdo to zdržuje, ale faktem je, že Nomis se vymlouval na Rejtyho a Rejty na Nomise - btw - znáte tu pohádku "O kohoutkovi a slepičce"?) kolem špalku a pece začali hromadit násady a pruty kovů bez možnosti jejich "systémového" využití...
...Bers se snaží zakousnout (vlastní) slečnu (nebo oba jeho, byla už fakt tma)...
...jistý drow dodatečně zjišťuje, že kdysi zajmul avarielku, a během velmi pečlivého výslechu si za celou dobu si nevšiml, že měla křídla...
...trpaslík Sobík se neúspěšně snaží posadit na lavičku a je posléze opakovaně zvedán ze země...
...Krata začíná psát seznam postav, které najme do gardy a které zabije..
...vypukla rvačka o kytaru...
...Luelle nás na osobním příkladu přesvědčuje, že pár panáků s člověkem vůbec nic neudělá...
...trpaslík Sobík leží na zemi zamotán do vlastního pláště a chroptí (nebo zpívá?)...
...autor recenze se přidává k Sobíkovi...a zpívá...
...přichází Efu_redo s Jogobelou (oba přišli skoro pěšky z Karlových Varů)...
...Luelle je ve stavu hlubokého "nevědomí si sebe sama" odnášena do stanu...
...počet lidí kolem ohně se z neznámých důvodů snižuje...
...autorovi recenze došlo pití a šel spát ke svému Nejlepšímu kamarádovi do auta...
Druhý den ráno mě budí nehorázný řev Nomise, který vykřikuje, že Ivory přes noc srovnalo se zemí hejno jezevců, gardistů, drowů (v mém stavu to klidně mohli být ufouni z marsu, zabil bych kohokoli kdo za to mohl!! a nenechal mě dospat). Potácím se rozpustit ospalky (teda doufám, že to byly ospalky, v noci mě několikrát probudil řev něčeho co se "uchoslyšně" snažilo vyplivnout vnitřnosti) do místního asi tak -3 stupně vlažného potůčku. Cestou zpátky jsem zapsán do domobrany pod mým dívčím jménem Bakly. Po té se několikrát snažím usnout během snídaně, ale nedaří se... Moji dva nejlepší kamarádi mě neustále budí a mumlají něco o tom, koukej prohrát až ve finále! Netuším o čem je řeč a tak jen mlčky polykám chléb a ryby. Přemýšlím, kdy naposledy jsem takhle snídal...nebo večeřel? Nejsem si jist, bude to nějaký pátek...ale tehdy k tomu snad bylo i víno. Jeden z mých Nejlepších kamarádů mi pak strčil do ruky palcát, druhý Nejlepší kamarád štít a strkali mě někam do kruhu vymezeném řvoucím publikem.
Definitvně se probouzím v okamžiku, kdy naproti mě uprostřed arény stojí krásná dívka (jiné, než krásné na srazu nebyly!!, to jen aby bylo jasno

), kterou jsem myslím zaznamenal večer předtím jako hraničářku. Co dívka?! Nádherná usmívající se víla...která...(WTF?!!) drží v ruce katanu. Poslední co jsem ještě zaznamenal byl řev publika a výkřik od urostlého mladého muže (Tao Kan): "Zabij ho Olgo!", pak následoval úder rubem katany od nějaké běsnící harpyje...hlavou se mi mihlo, kam sakra zmizela ta víla?!...
...a následující asi hodinu mám trochu okno, pamatuji jen hučení v hlavě, krev stékající mi do očí a čvachtání sandálů v něčem lepkavém...probrala mě až ztráta krve z několika ran (štenice na palci, pohmožděný koub prostředníčku) a zvuk puklého štítu, který mi sklouzl z ruky po zásahu bradaticí (sekyra) a rozechvělé volání: "Toho nezabíjej, to je rozhodčí." Na to kupodivu následovalo vyhlášení vítěze (to jako mě) a urážky od mých Nejlepších kamarádů, že jsem to celý zkazil, protože ve finále jsem měl prohrát, že si na to vsadili pár měšců. Nevím jestli to chtěli ještě nějak řešit, ale po tom co si uvědomili že stále v ruce (hlavně díky křeči v prstech) držím zakrvácený palcát mě raději nechali dojíst zbytky od snídaně.
Mimochodem v aréně proběhlo opravdu dost nádherných soubojů - např. Lubo a Bahňák na dýky, nebo souboj katan mezi Luelle a Silvou(?). Nemluvě o bratrovražedném boji Rejtyho s půlobrem, který málem(!) skončil remízou po dohodě rozhodčích, nebýt toho, že Rejty v poslední chvíli zařval, že žádnou remízu nebere a zezadu srazil mlatem půlobra na kolena, čímž zvítězil. Osobně mě zaujala práce se dvěma krátkými meči, kterou předváděl jeden z drowů, rodina na něj může být hrdá! Bylo jich mnohem víc a musím ocenit (alespon jako esteticky zážitek, protože jinak jsem co se týká šermu těžký amatér) odvahu všech co se nebáli dát kůži na trh.
Potom jsem se s mým Nejlepším kamarádem Yohanem nakufroval Kratymu do auta a vyrazili jsme na decentní oběd (rozuměj opulentní žranici). Když jsme se pořádně nacpaní vrátili do tábora, našli jsme stepujícího a lehce nervozního Nomise, který nás uvítal se slovy, kde máte Rejtyho?! Odpověď, že touhle dobou zřejmě dojedl polévku, ho...skoro rozplakala. Takže když Rejty posléze po několika hodinách(?) dorazil, ho už ani moc neproklínal, jen ukázal každému, kam má jít, rozdal role s povoláním, zašeptal pravidla a boj o vládu na zničeným Ivory začal.
Jak už to bývá vznikl neuvěřitelný chaos, v kterém se hromady mrtvol postupně přesouvali sem a tam mezi epidemiemi kapavky, hordami nemrtvých a smečkami vlkodlaků...a až ve v samém závěru většina hráčů zjistila, že cílem hry bylo pro každou skupinu dostat se do "vedení" Ivory a dosadit(a udržet při životě) "svého" starostu.
Při té příležitosti se ukázalo, že celý chaos od začátku mistrně dirigovala velitelka guildy Tuláků (náhodou jsem byl jejím členem

) Alice, která se po jednoznačném drtivém vítězství v demokratickém hlasování stala novou starostkou Ivory.
Místo jí uvolnil (díky drowímu jedu

) zeman Václav, kterému žádná z ostatních skupin nebyla (opakuji NEBYLA

) schopný vyrobit, natož posléze včas dodat...protijed. Jeden z možných protikandidátů dokonce na volbu starostu ani nedorazil.
Mimochodem - nejbohatšími a nejvyššími lvly se ve hře stali...chvíle napětí...ano!!! KRAFTEŘI! To že jim to bylo platné jak mrtvému cvičky je vám doufám jasné (starostu si zvolit přes to hamounění zlataku nedokázali

).
S blížím se večerem (po vyhlášení nové starostky) se probouzí Luelle a spolu většinou polomrtvých a pomlácených účastníků odpoledního zájezdu, teda srazu, (rozumějte napůl střízlivých/opilých (jak se na to kdo chce dívat - individuí) se vydala na třicet (no možná jen dvacetidevět) kilometrů dlouhý pochod ke Krkovičkovi.
Tam se pustily vášně ze řetězu, pivo teklo proudem, maso mizelo po kilech...někdy v průběhu večera každý vyplnil dva vědomostní testy (já osobně vyplnoval test žlutou pastelkou na hodně malý papír...ani já sám jsem nedokázal přečíst co jsem tam napsal).
Tou dobou se zábava začala zvrhávat do diskuzí typu, kdo přeskočí oheň, kdo vyleze na strom a podobně. A tady se (aspoň v mém případě) i tenhle večer začal až nepříjemně podobat prvnímu (začínal jsem zapomínat na mé pověstné francouzské vychování). Naštěstí moje pověstná pevná vůle (stejně pověstná jako vychování) mě na poslední chvíli zachránila před osudem komatózního uslintaného...prostě jsem se pokusil nedopadout jako většina výpravy, která zůstala (viz report od Sobíka). A tak jsem se donutil vyrazit s první skupinou do tábora. Cesta v naprosté tmě proběhla beze ztrát na životech, raněných bylo jen pár (vyvrklý kotník, vypíchlé oko a mokro v sandálech). U ohně se ještě chvíli debatilo...a pak jsem šel zkontrolovat, zda můj Nejlepší kamarád neobsadil mou půlku auta nějakou..takovou. Díky bohům zjišťuji, že neobsadil, hupsnul jsem tedy do spacáku a propadl se do spánku spravedlivých.
Ráno mě (pro změnu) probudil něčí řev od ohně, odpotácel jsem se tedy rozpustit ospalky..a cestou jen tak mimochodem zaznamenal Phottera, který přišel k ohni s prázdnýma rukama a posléze odcházel se dvěma uvařenými a oslazenými kafíčky (abych mu nekřivdil, ty prázné hrnky možná byly jeho, zbytek nalootil).
Pak se pročesala louka, nalezené předměty se rozdělily na zbraně, alkohol, odpadky, kusy oblečení (mnohdy bylo dost těžké jednotlivé předměty identifikovat) a rozjeli jsme se...domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny, do pr...prostě kam každého srdce táhlo!
Ámen!
