Srazy a setkání

Co se událo

 


SRAZ THALIE - ČERVENEC 2007

 

 


Report ze srazu - by Numero

Patek
Sobota
Sobota odpoledne
Sobota odpoledne - BITVA
Sobota vecer
Nedele - posledni den


Uvodni slovo autora

Podujal jsem se ukolu veru nelehkeho, bych pro nadchazejici pokoleni uchoval udalosti doprovazejici tento sraz v co mozna nejjasnejsich barvach s maximalne historickou presnosti, by byly zachovany nezmerne hloubky myslenek (byly-li jake)

Patek:

V prostorach prazskeho hlavniho nadrazi jsem ocekaval prijezd trvalym pobytem nejvzdalenejsi ucastnika - Zdeneca. TEn mne, po jistych peripetiich a dodatecnych navigacnich konzultacich, finalne objevil. Posileni zkonzumovanymi pozivatinami, vydali jsme se napospat pozustatku jednoho z mala pohrobku c.k. mocnarstvi - Ceskym Draham. Vesela spolecnost nas nezklamala, behem cestovani jsme se cim dal tim vice odchylovali od casovych harmonogramu, ale k nevyslovnemu prekvapeni jsme se nakonec dostali na misto urceni a polozili nohu dobyvatelu na prasnou, udusanou pudu Konstantinovych Lazni. Plni sebeduvery, posileni mapami z "mapy.cz" jsme vyrazili smerem ocekavane akci. Oooo jak hluboce jsme se mylili...

Po mensich potizich s natocenim mapy se mi podarilo presvedcit mistra v orientacnich bezich Zdeneca (detailni popisy jeho skvelych, lec casem i prachem notne zaslych uspechu jsem byl nucen vyslechnouti v nasledujicich 2 hodinach jeste mnohokrat), ze by bylo preci jenom dobre vyrazit alespon pribliznym smerem k mistu trvani, ze ona zluta na kterou v mape vehementne ukazoval asi nebude zluta trasa pro pochody, ale obycejne znaceni silnice, a ze bychom se alespon zpocatku mohli drzet modre (nebo zelene?) trasy smerem "nach Falkstejn". Zdenec, pln sebevedomi, vyrazil dohodnutym smerem, neustale sviral v ruce predmet posvatny (mapku) a chvilemi si i prozpevoval sve oblibene, ale pro pratele hudebniho sluchu desive "Rolnicky, rolnicky" (nastesti tak pocal az po opusteni lazenskeho mestysu).

Nekde v polovine silnice mezi Konstantinovymi Laznemi a NOvou Vsi me opet pocal presvedcovat, ze to na co se divame (Nova Ves) neni vubec Novou Vsi, lec Poloucanami a tak ze bychom se radeji meli stocit vice doleva. Poslechnout tuto pratelskou radu mistra orientacnich behu, v dobe brzke bychom byli osloveni nejak ve stylu "Halt, Stactpolizai!". Opet vytahnuta mapa. Opet uspesne hody na presvedcovani z me strany. A tak jsme se vydali smerem pres pole s umyslem jit mezi vesnicemi poloucany a Potin dokud se neseznamime s Uterskym potokem. Nabrali jsme smer, vytycili cil... A pak jsme narazili na silnici, ktera byla z jedne strany obklopena lesem... "TO tady v mape neni!" Rozciloval se zdenec. "Priste zas budu duverovat mape z mapy.cz!", zaroven zurive performujici svym velitelskym prstem papir mapy nekde u Potina. Svuj nazor v brzke dobe zmenil s tim, ze tamhle ty baraky pred nami jsou Novou vsi, neb jsme se na poli stocili a ze jdeme do nemecka misto k potoku. Zde jiz jakekoli hody na presvedcovani nezabrali, a tak jsme se vydali k domkum civilizace...

Pote, co byly domky identifikovany jako soucast seskupeni domu s nazvem Poloucany, mistr orientacnich behu jiz zanechal navigaci me osobe - a jak budouci ctenar dozajista chape, vse jiz bylo na dobre ceste, vedeno rozhodnymi rukami a rozumnym rozhodovanim autorovym.

Trasa pochodu prosla skrz Poloucany, Dlouhe Hradiste, pole s kravinci a asi dva elektricke ohradniky, byvse na chvili tapajici na vrhcolku neceho, co lze s prehledem oznacit jako kolmy skalni sraz. Ano, byl tech asi dvesta metru siroky. Ovsem prevyseni 150 metru ucinilo sve.

Jednotka rychleho pruzkumneho nasazeni nelenila a vydala se rekognoskovat teren. Pomocne ponocne sbory se bavily shazovanim kamenu, praskanim vetvicek a skucenim nad poskrabanymi nohami. Ctenar, poucen predchozim vykonem jiz dozajista chape, ze autor byl nasazen v prvni pruzkumne linii. Druhosledove, morlakou notne pokulhavajici jednotky byly tvoreny feldmarsalem DM Zdenecem.

Jiz pri samotnem slanovani skal a umistnovani skob a jinych horolezeskych pomucek jsme cas od casu slychali zvuky vskutnu neslychane. Po zdolani skalniho srazu (stale s plnou polni tizici nase bedra) jsme se vydali za skreky. Brodivse se vodou (asi dvakrat), bojujice se zakernou florou, odhanejice jeste zakerneji faunu (jmenovite dorazejiciho Zdenece), autor minul i s karavanou dvojdomek stareho mlyna a dovedl unavene cestovatele na louku utulne zastavenou stany. Ony skreky nepatrily straznym husam, ni straznym harpyjim - to pouze mala hobitata konala pripodobu rytirskych turnaju, bojujice mezi pobihavsimi vrrrky vsech velikosti, zcela ignorujich pokyty sluzebne starscih hobitanek. Tyto strazily teplo rodinnych stanu i priblizovadel magickcyh, na 4 kolech se pohybujicich.

Uvitani a rozbaleni stanu - a bojovani se zakernym plankem i stavbou samotnou nam zabralo nejakou dobu, ktera prave stacila dalsim dobrodruhum k navratu ze zricenin Falkenstejna. Nekteri se zritili na celty obdobne jako zbytky kamenneho opevneni - obzvlaste Photter ucinil ze sebe vskutku vydatne rozvaliny, dale nahlodavany zubem ne casu, lec desiveho protivnika - demona alkoholu.

Hobitata, hobitanky, nove prichozi z Falkenstejna i nove pribloudivsi skupina autorova se spojila, by zdolala nedaleky sraz se stezkou tak nestezkovatou, ze by z ni kamzik dostal navaly krve a horska koza by otocila kopytka k uteku. Svah byl finalne zdolan, hobitata poprve okusila chveni zavodnich oru kterezto osedlala a my vsichni posleze mohli obdivovat monumentlani strilnovy vyhled v opevneni novodobejsim nez je/byl hrad Falkenstejn. Predstava vojaku zdolavajicich zteci tento opevneny bod obrany byvale CSR me privadela k myslenkam na sebevrazdu, ktere silily kdyz jsem si predstavil ze budeme muset slanovat zase dolu. Nastesti zpatecni cesta byla zvolena vyhodneji a navrat do tabora se obesel bez tezkych ujm na zdravi ci majetku.

Tabornicky zdatnejsi domorodci pripravili vatru takove velikosti, ze jsem se ukosem poohlizel po nekom koho hodlaji na one hranici spalit (nasel jsem par adeptu, ale z upalovani seslo - nebylo to nedostatkem snahy autorovy). Zapaleni hranice bylo stylove, stehovani lavicek jiz ponekud mene stylove a zcela nestylove byly scenicke pripominky pane Photterova, ktery komentoval jakoukoli probiranou problematiku neustale se opakujici sentenci "CHRrrrrrrrrrrrr, CHrrrrrrrrrrrrrrrrr......"

Se zvysujici se hladinou alkoholu v krvi padaly zabrany, doslo i na kytaru (svedek mnoha putovani ovencen nekolika cistymi prustrely - dle velikosti der pochazelo perforujici strelivo bud z balisty, nebo mangonelu).

Autor byl brzy zmozen svym vlastnim kvilenim ve falesnych toninach, proto se odebral na loze pomerne brzy. Do rise snu jej doprovazelo jeste falesnejsi kvileni od ohne - soude dle disharmonich zvuku byla zbyla druzina u ohnicku navstivena asi dvojclennou skupinou notne roztouzenych siren.

Zapomenuty stripek z patecniho putovani:

Kdyz autor i se Zdenecem zdolavali nastrahy bludnych korenu, miric pres pole, tak dorazili k necemu, co na dalku identifikovali jako cestu. Bylat to cesta zvlastni... Lemovana rakosim a keri... Lec cesta bez cesty, oproti tomu obohacena vodou na dne. Pokusim se zreprodukovat rozhovor:

Numero: "Taaak, a tady mame cestu."
Zdenec: "No, vypada to spis jak strouha."
Numero, zkouma dno onoho rygolu: "Noooo, fakt je tam nejaka voda."
Zdenec, zafunel, sice beze slov, ale se zretelnym "ja_ti_to_rikal".

Strouhu jsme prekonali bravurne: Ja ladnym skokem, i pres nadmerne zatizeni. Zdenec se pokusil vznest nad strouhu, kterazto snaha bylat korunovana uspechem, bohuzel zver sveho exemplarniho vystoupeni zmaril dopadem, kdy se notnou dobu rozmyslel nad dvema moznostmi: zda spadnout po zadech zpet do strouhy, nebo se pokusit vyrvat nejblizsi trsy flory pri pokusu pritahnout se k zemi na druhe strane. Vyhrala druha sance, ovsem tam pro zmenu zanechal nohy nekde za sebou a pro zmenu vypadal na atleta prave provedvsiho ukazkovy skok do sirky.

Sobota

Sobotni rano probihalo ve znaku ozivlych, pripitomnele se klaticich mrtvol zucastnenych, neskutecne aktivnich hobitat, vodu do siroka oklepavajicich se psich milacku a autorova rozjimani, zda ma jit i rano zopakovat sebetryznivou koupel v nedaleke tunce. Tato prirodni nadrz neceho, co bylo teplotou tesne mezi skupenstvim pevnym a kapalnym bylat jedinou moznosti pravidelne hygieny. Prevazne kvuli teplote byla hygiena ponekud opomijena...

Autor seznal, ze je opet potreba ruky rozhodne a zdatne, procez se chopil funkce vskutku zodpovedne a pocal ozivovat exotermickou reakci v kuchynskem ohnisti. U teto cinnosti na jedne strane odhanel doteku chtive ctyrtlapce ruznych velikosti a tvaru, na druhe strane se pokousel ubranit pred pozrenim nedaleko se objevujicich cernych der, vznikajicich u ozivlych mrtvol v mistech kde normalni lide maji usta. Ohen, jsa konecne oziven, pocal lehce dychat plamenem, kterazto cinnost byla zivotu nebezpecna jak pro ohen, tak pro autora. Obema hrozilo udupani od kavy a tepla chtiveho davu. Nekteri jedinci na tom byli jiz po predchozim dnu natolik zle, ze loudily zasoby nalevo napravo, davaje dobre lekce i protrelym zebrakum Kel-A-Zahrskym (tito by sli svou zivnost povesit na hrebik, kdyz by vydeli Mistra v akci). Onen nejmenovany byl schopen v kratche chvili nejen vymluvne vyziskat misto u ohne, zapujcit plechacek, vybrecet caj, vymodlikat chleb a vyzebrat spekacek, ale byl schopen o necele dve minuty pozdeji proklinat dobrodince za to, ze mu nerekli ze je zebrote jineho majitele dostupny i caj sypany misto jim poskytnute pytlikove znacky Pickwick.

Po ukonceni hodu Lukulskych doslo na cisteni jidelniho naradi. Jiny podnikavec se tohoto ukolu zmocnil vpravde titansky - misto dlouhe vypravy k potoku (asi patnact kroku) dal esus vylizat psovi. Tento ctyrnohy Rudyho milacek se cisteni esusu ujal a behem par bojovych kol nebylo po zbytcich jidla ani stopy.

Spolecnost byla v mezicase bavena historkami vselijakymi. Namatkou nutno pripomenout tragikomicke vypraveni "Kterak Frem k zrcadlovemu dvojniku prisel", nebo "Samoumuceni Vroga Kurvala Vrogem Kurvalem". Pobaveni pritomnych zvysila tuzba nove pribyvsich (Kiri a JItka) po seznameni se s tajuplnou kraskou Fidorkou. Posledne jmenovana brzy snala skrabosku za kterou se ukryvala a dojala oba prichozi az k placi. V pripade Jitky k placi notne vydatnemu, ktery byl prokladan nesouvislymi vykriky o "nakupovani erotickeho pradelka na Fidorcinu radu" a "sverovani se s..!!!". S cim, to se nepodarilo odhalit ani autorovi, historikovi a vzdelanci, zvyklym resit rebusy neresitelne...

Od pane Phottera se nam dostalo prekvapiveho oznameni, ze (cituji) "... mam se svymi postavami spolecne uplne vse - az na pohlavi..." Zda vseobecne znama zvrhlost elfek patri k opomenutym vyjimkam totoznosti je taktez dosud zahaleno tajemstvim...

Prisel cas avizovany striktne dodrzovanym itinerarem cinnosti - duely. Cast osazenstva byla na stipani zbrani, stitu, udu i hlav pripravena jiz patecne-nocnim nacvikem, vetsina stala u vytrzeni a pouze sledovala, na jazyk ven se z hub plandajici chytaje mouchy a jiny drobny hmyz. Behem turnaje se obzvlaste vyznamenaly sebevrazedne jednotky hobitat, ktere nedbaly bitevni vravy a spikovaly bojujici jak sipkami z kuse, tak ranami meciku. Dalsi pochvalu pred nastoupenou jednotkou si zaslouzi bojove nasazeni valecnych psu, neznajicich rozdilu mezi pojmem "nasi" a "nepratele". Celkove kroniky o teto udalosti az na jednu lakonickou poznamku ((*1)) mlci. Pouze mezi lidem prostym se proslycha, ze sam kronikar udajne upustil brk a touhu zaznamenavat a chopil se nastroje vskutku vrazedneho, ovladaje i hul zcela magie prostou se zrucnosti budici des a hruzu u jeho nepratel i okolo povzbuzujiciho obecenstva.

((*1)) Poznamka, jsa uvedena pri dolnim okraji strany kroniky, jest vedena pismem notne roztresenym a doprovazi ji smouhy napadne pripominajici krev. Jeji obsah zni: "Prezil jsem. On tez." Zbytek stranky je pokankany dalsimi rezavymi skvrnami a zapis pokracuje az na dalsi strane, s pokrocilym datumem.


Sobota odpoledne

Obedvani a dalsi (cituji z rozpisu) "aktivity na louce" probehly v duchu pribehu. Zapisky jsou mistne neuplne, lec posudte sami:

- Liceni "Zabijaka Rejtyho", ten se branil slovy "Ja jim rikal, nechodte tam, je tam armada - a oni tam sli a tak chcipli! Za to ja nemuzu."

- Hracka Jitka barvite vykreslovala svou zranenou psychu pri spatreni pozaru Ivory. V nepredstiranem zdeseni se i pri samotne vzpomince chytala za krajinu hrudni (nutno poznamenat, ze velmi vkusne klenutou), vytvarela na obliceji grimasy hruzy a kdyby mela vzpominat jeste par chvil navic, tak by predvedla slzave udoli takove kvality, ze by zahanbila kdejakou Oscarem ocenenou hereccici, herku, nebo hercacici nebo jak se vlastne sklonuje "ta od herca".

- Caironovi, Jitce i dalsim milovnikum kavoveho napoje byly liceny utrpne osudy nasledujici po vypiti kavy zalite v te dobe se varici tekutinou. Spravne, tekutinou, ne vodou, nebot ona podivna emulze byla obohacena prichuti nekolikera druhu spekacku a jinych v ohni, na ohni a na rostu se skviricich indredienci (udajne vhodnych k pozivani). Zde je nutno opetovne citovat Jitku, upozornujici na z rostu do popela se sesouvajici spekacek: "To je muj burt - a az tam spadne (ukazuje do popela ohniste), tak to bude Kiriho burt!"

- O chvili pozdeji Jitka, uhybaje roztodivnymi prostocviky pred dusivim cmoudem vypoustenym z mokrymi vetvemi drasaneho ohne: "Me to bavi. Takovy trosku sebemrskacsky, ale bavi me to!" Posleze pokracuje v sebemrskastvi drasajicim pribehem "kterak jsem o titul Dobrodince prisla".

- Dalsi pribeh hledacu cesty, tazajicich se v nedalekem tabore omladiny: "Vy jste z Thalie?" Obdrzeli odpoved, jez jim vyrazila nejen dechu: "Ne, my sme z Mostu!" Zpovidani udajne lepe informovanych domorodcu taktez nemelo lepsich vysledku. Na otazku kde je mlejn a i kde je hostinec u Krkovicky domestifikovany domorodec rodu muzskeho pouze cim dal vydeseneji oznamoval "Ja nevim!!!" Nedivim se mu, byvse vyslichan perfidnimi individui z Ostrovu, take bych nevedel...

- Kiri vyjadrujici se o sarmem i chovanim okouzlujici Fidorce: "Vona ma normalne velitelsky prdy!" Tento citat veru udivil autora techto zapisku, nebot byl vuci nezne povaze a vybranemu chovani Fidorky notne kontrastni svou nerudnosti a neotesanou az hrubou mluvou. Po diskretnim dotazovani jsem zjistil, ze chyba byla u spatneho poslechu. Kiri nemluvil o prdech, ale o pudech.

- V prubehu odpoledne misto okolo ohniste navstivila postava veru tezko zjistitelna - stinovy tanecnik Frem. Veru nebyl k zahlednuti, kraceje volnou plani v ktere se s takovou radosti na Thalii schovaval. Presneji, mozna jej nezahledlo a nezaslechlo osazenstvo z onoho Mosteckeho tabora - vzdalene 3 kilometry pres dva kopce a jednu propast. Jinak by svym rachotem vzbudil i notne dlouho mrtveho nemrtveho...

- Drowi spolecenstvo prineslo nejake specialni podtemnove speciality. Vypadaly jako klobasky, lec byly podivne barvy a v prubehu vystavovani teplu ohne z nich poclo cosi vylezat. Autor blize nespecifikuje zda slo o jeste v okamziku peceni zive soucasti neceho, nebo zda doslo k oziveni az vlivem ocistneho ohne. Nezkoumal tyto podivnosti a radeji se vytratil.

- Vseobecne pobaveni vzbudil dalsi jedinec, nadmerne obdareny orientacnim smyslem - Zyga. Jsa navigovan mavnutim ruky k nedaleko pres louku se nachazejicim latrinam, vratil se po asi dvaceti minutach s nasaklym vyrazem, rysy tvare (o sveraci radeji nemluve) notne stazenymi a vyprskl otazku: "Kde sou tady ty hajzly?!?"

Pritomni pochopili, ze se nepta na chybejici jedince, lec na misto pro konani potreb velmi osobnich, tak jej s hulakanim a povykem navigovali lepe nez thalijsky mag sve summony. To vse obohacene komentari:

Cairon: "Ale mluvte na nej rychle - vypada ze specha!"
neidentifikovany hlas, na rev Zygy ze "FUrt to nemuzu najit!" reagujici posmesnym pokrikem: "Musis rozepnout gate a pak az poradne hledat!"

Dalsi posmesky budou radeji zakryty oponou zapomneni...

//edit, zpresneni informaci//
- Jitka o sobe prozradila mnoho dalsich veci, cituji: "Huuuuu, uuuuuuu..... Brrrrrrrrrrr - huuuuuuuuuuuuuu!!!" Na nechapavy vyraz autora odpovedela tentokrat "po nasimu": "Jsem mlsna jak koza, tak musim!" Autor posleze seznal, ze svym prvnim sveraznym verbalnim prispevkem objasnovala duvod kradeni hobitatum nabizene tatranky. Pri zahlednuti autora ciniciho poznamky si neodpustila dalsi pripominku: "Nepis to tam, zase budu za uplnyho blbce!"

Nutno poznamenat, ze jiz v prubehu dopoledne byla na autorovy zapisky i psaci potreby vyhlasena odmena ve zlate. V prubehu nadchazejici bitvy mezi Doubkovem ((*2)) a Ostrovy byla tato odmena rozsirena na samotnou hlavu autorou. Smutny to osud dejepiscu se snahou o zaznamenani udalosti historickych s nejstrannym pohledem, nebojivsich se bitev krutych, vystavovavsich vlastni udy i dusi svou zranenim trvalym...

((*2)) Nektere zle jazyky tvrdi, ze pry se strhal bitva mezi mestem Karathou a Ostrovy, lec tento poznatek se nesestava na pravde. Nikdo by nemohl donutit Liua Reynera Salidhara k ucastni na obrane hradeb karathskych...


Sobota odpoledne - BITVA

Nezli bojove voje dorazily na misto budoucich krvavych stretu, musely celit nastraham nejen nelidskych, ale tez nepulorcich, nehobitich a i neelfich podminek. HLavnim kamenem urazu byl dravy proud potoka, ktery malem do dali nemeckeho pohranici odnesl Phottera, zurive balancujiciho na klade preklenujici bystriny proud. Byt klada jen o trochu vice humorne zalozena, tak by se sama rozskocila chechotem nad freneticky-hysterickymi pokusy vyse jmenovaneho o jeji vyuziti za ucelem prechodu. Nechejme zucastnene vzpominat na obrazy, gesta a modlitby tento prechod doprovazejici... Neco takoveho nejde slovem popsat ani v podani perem nejlepe vladnoucich jedincu, autora kroniky nevyjimaje.
Bitvu provazely zmatky ruzne i hruzne. Jest jiste jen nahodou nehezkou, ze pravidla prosta nepochopil nejvyssi magickou univerzitou proskoleny, bozskymi silami disponujici DM Zdenec.
Bitva samotna se nesla v ryku bojujicich, stenani umirajicich a skreku tech, tkeri brzy meli na totalni vycerpani z behu z/do kopcu umrit bez prispeni nepritele. Za zmineni stoji obzvlaste liceni jiz zminovaneho Zdenece, vyzbrojeneho vrazednym trpaslicim bojovym kladivem, usvedcujicimi ze lzi svuj privlastek "trpaslici". Soude dle velikosti, muselo slouzit spise obrum nez trpaslikum. Zdenecuv popis bitvy se nesl prevazne v duchu rychlosti rozmazanych stromu, vyryte brazdy i v kamenitem terenu, zurazenych vetvi i kmenu stromu a doufani, ze se nekdo ci neco dostatecne mohutneho postavi mezi riticiho se Zdenece a nedaleko se nachazejici skalni sraz. Toto prani se nastesti vyplnilo, proto Zdenec prezil, jsa zastaven zaludne do prostoru trcicim hlavnim korenem mohutneho dubu (nic mensiho by to ritici se monstrum nezastavilo). Par nepratel dostatecne na hlavu padlych, kteri se tomuto mistru kladiva postavilo do cesty bylo po nekolika hodinach hledani nalezeno - byli bud zaslapani do skalniho podlozi, nebo rozdupani po nekolik verst dlouhem useku lesa.
Nemene desuplnym byl i Cairon, budicim des, zmar a zkazu v radach svych i nepratel, jsa vyzbrojen hnedle dvema remdihy zaroven. Tato kombinace se mu stala osudnou, kdyz se zapletl v souboji s jinym remdihem vladnoucim bojovnikem protistrany. MOcnym svihem Cairon vyrval nepriteli remdihovou zbran z rukou, cimz do mocneho uzlu propojil vsechny tri zbrane a zaroven se stacil prastit topurkem ukoristene zbrane mezi oci. Jako by tato rana nestacila, remdihu zbaveny protivnik briskne priskocil a rukou dovednou a dykou ostrou se postaral o vyrizeni tohoto mocneho avatara Ostrovu.


Sobota vecer

K veceru vyrazilo osazenstvo smerem k okoli proslule krcme U Krkovicky, doupeti to zravosti, hodu lukulskych a neresti a hrichu pozivacnych. Presun se konal povetsinou pesmo, byvse obohacovan ruznymi pribehy ruznych, ale i hruznych podani. Za zminku stoji udiv poutniku, kteri vyskrabaje se do strmeho svahu asi dve ste sahu nad uroven tabora uslyseli od mistra Zygy pomerne lakonickou poznamku: "Az tady sem rano hledal ty hajzly." Opravneny udiv mel pricinu dvoji: ve vskutku neopakovatelne logice mluvciho, jez hledal latriny i na horskem hrebenu snad pul mile od tabora; a taktez v jeho neorientovani i casovem, kdyz byl schopen sve vykuleni se z lihniste v pozdnich obednich hodinach nazyvat "ranim hledanim".

Teplo taboroveho ohne hlidalo nekolik malo dobrovolniku, mezi jinymi divoky Vrrrk CIpisek, bdelym okem konajici dozor nad zbylymi, jasnym usudkem mene obdarenymi jedinci - jmenovite napriklad Zdenecem.

Autorovi techto spisu se jiz v prubehu bitvy zadarilo odposlechnout kryptovanou depesi o blizici se katastrofe, ozivle zhoube a panu vsech tvoru svetloplachych - ano, mluvime o hlavnim Upirovi, Plizive Zkaze, Sosaku Zivotu, byvaleho hradniho pana z Attiju. Tento moci jako tezkym pledem obklopeny priznivec rodiny Dr. Akulovych napred pod plastikem blizicich se stinu vecernich ucinil najezd na tabor, kde k smrti vydesil hlidajiciho Zdenece. Zle jazyky tvrdi, ze prekotne zakopavani pane Zdeneca o sve vlastni koncetiny nemelo vubec nic spolecneho s touhou chopit se jakekoli bojove zbrane - ze pry usnul na strazi a tak se vydesil nahleho zjeveni, ze hledal spasu v uteku. Ponechme ovsem onem jazykum nemravnym jejich zlovolne pomluvy, zcela jiste se nezakladajici na pravde.

Upir, byvse nasledovan suitou, tvorenou ctyrnovym masotrhajicim zplozencem pekelnych vlku, dvema huriskami a dalsimi dvema teprve vampiri promenou prochazejicimi mladaty dorazil i do krcmy. Pri jejich prichodu vse ztichlo, obrovsky strazny dobrman za vedlejsim plotem schoval hlavu za sve tlapy, a knucic, odplizil se do nejblizsiho ukrytu. Chladnokrevnejsi - a po zivote a sve krvi vice bazici dobrodruci - se pocali ladovat cesnekem, doufaje v kratkodobe vyvolani nevolnosti pana z Attiju, a tim ziskani alespon mizive moznosti uteku. Nastesti pro vsechny desivy posel dorazil znacne vysilen, tak si netroufl zautocit na dobre dvaceticlenny - ac do morku kosti vydeseny - dav. S postupujicim mnozstvim alkoholu jiz bylo davu jedno kdo s nimi popiji a svou obezretnost ztratily jiz zcela.

Behem rokovani, popijeni a pojidani vyhravalo nekolikero truberu pisne nerusive, budiz jim za to chvala (Blackmore's Night pokud si pamatuji ). Truberi se ztisili pouze nekolikrat. Poprve, kdyz na pana z Caironu byl spachan atentat - perfidni individuum Lorelai jej zakerne napadlo svym odchodem, pridavaje mu dalsi osklive podlitiny na tele a jeset horsi poskozeni na dusi. Zde opet zli jazykove dodavaji - cituji: "Jo, na dusi, pokud ji nekdy mel! Tfuj!"

Druhym pripadem utiseni hudebniku bylo hromadne spisovani. Jako autor, historik cerpajici pouze z overenych, pravdivych a nezkreslenych informaci se stale nemohu rozhodnout, zda se mam citit potesene ci urazene, jsa zminen v znalostnim vyslechu vetsinu zucastnenych. Jsem vice naklonen tomu byti urazen, neb na potechu bylo me jmeno zmineno pouze v jedne otazce z asi dvou tuctu. Snad pri pristich prilezitostech si to hlavy po(d)mazane vynahradi a s patricnou pompou vyzvednou ty prave zasluhy muzu brku, inkoustu a ((3)) cinu.

((3)) nejaky zlotrilec pred slovo "cinu" naskrabal predponu "zlo". Nejde o ruku autorovu, to se mu spise nejaky lump vplizil do laboratoria behem intenzivniho ponoreni se do vyzkumu a takto znehodnotil historickou presnost prave ctenych zapisku. Necht je onen provinilec nadosmrti proklet pritomnosti spolecnosti elfi, to jest neustalemu naslouchani blekotani mysli mdlych a uvazovani prostych....

Behem vecera doslo k usilovnemu bratreni mezi "temi ostatnimi" a zastupci drowich komunit, kteri k udivu vsech nikoho nezbicovali, nepodpichli, ani neotravili - tedy pokud otravili, tak ne jedem rychle pusobicim. Vytvorivse skupinu soustredenou okolo stroje jako by utekleho z autorova laboratoria, snazili se dlouze zvladnout manipulaci s ohnem a posleze se jim podarilo vyloudit nekolikero notne dymivych krouzku. Ovsem absence tepla ci dokonce zaru by nebyla vhodna ani na zteplani amalganove smesi, coz muze autor kvalifikovane konstatovat.

V pozdejsich hodinach dosedla unava i na skupinu vampiristu - nekteri byli se silami tak v koncich, ze do prineseneho kapucina vhazovali i sacky od sladidel a tyto posleze vybiraly zpomezi pres rty couhajicich spicaku.

Radeji se nebudu zminovat o ponekud zahadnem rvani pane Caironove. Toto v sobe obsahovalo nejake narazky na v stinech se neslysne pliziciho Frema - bylo to neco o prime spojitosti mezi kuzi, ocima a - damy v budoucnu si kroniku ctouci prominou - ritnim otvorem. Hlubsi smysl - pokud tam nejaky byl - zustal mi ukryt v oparu alkoholickeho silenstvi pokrikujicich.

Zabavou bylo tez lvoeni ryb umelych na udici, jak bylo i nekterymi majiteli kouzelnych obrazku zaznamenano.

Prijemnym zpestrenim masite hostiny byly nadychane palacinky, jiste pripravene zrucnou rukou pani Dobrojedky Krkovickove.

V narustajicim hluku tez doslo k nekolika preslechum - mezi obzvlaste zabavne patri identifikace sdeleni "koukal jak zaba z praku". Dotycni si marne predstavovali prakere, kterak toci zmatene vypadajicim zelenym tvorem v praku... Autor totiz pouzil prirovnani "koukat jak zaba z prachu".

Ve velmi pozdnich hodinach cast spolecnosti zustala nadale likvidovat tekute zasoby pane Krkovickovych, cast se odebrala hledat tabor. Bohuzel, nebyt techto kronik, zustane historii zcela zkryta anabaze strastiplneho bloudeni autora a clena rodiny Photteru. Tito nevybaveni jakymkoil viditelnou zari emitujicim zarizenim, brodili se pres luhy a hlavne lesy, zapadaly do mocalu, a byli vedeni korytem horske bystriny v domneni, ze jde o lesni stezku. Jsa vybaven pevnymi skronemi, ujmy jsem nedosel, ale muj spolecnik susil sve svrsky i spodky jeste pul nasledujiciho dne. Sve vystoupeni obratne se plizicich zlodeju korunoval Photterovec (nebo snad Potterovec?) zlatym hrebem noci, kdyz i po upozorneni na povrch kluzky, natahl se do sirky hned u prvniho stanu tabora.


Nedele - posledni den

Pocate dne byl vice nez pozvolny - nevim jak ostatnim, ale ja se probudil s pocitem, ze jsem snad musel cely vcerejsek behat po lesich a u toho behani me nekdo mlatit cepem a holemi po zadech!

K priblizeni atmosfery necht poslouzi zdrapy autentickych rozhovru, zapsanych hbitou rukou autorovou i pres zivotu nebezpecne nastrahy okoli:

Zdenec: "Clove-UAAAAaaaaaaaaaaaa //zivnuti// - clovece, ja bych spal!!!"
Kdyz me videl zapisujiciho tuto poznamku, tak trval na tom, ze udajne jenom tise brumlal...
Nedalo mi nez odvetit - presne dle skutecnosti: "Jo, tohle uz slycham pravidelne tretim dnem..."
Zdnec: "To je taky ma nejoblibenenjsi zivotni cinnost." Vida me zapisovat i tuto poznamku, lakonicky zvestoval: "Priste sbudes ve stanu s nekym jinym - pokud ten stan prezije!" To dodal pri pohledu vzhuru na bortici se klenbu nasima vlastnima rukama postaveneho stanu.
//Pozn.: Vypadal ze jej staveli dva realite odtrzeni vysokoskolaci. //

Po jiste dobe prevalovani autor konecne urcil druhovou prislusnost pane Zdenecova. Na autoruv prikaz by nekdo ci neco zjistilo pocasi mimo stan "VYpustte kontrolniho chrousta!", zdenec odpovedel (a cimz se i doznal): "Ani me nehne!" CImz potvrdil svou zemskou prislusnost k chroustum tisnovskym.

Behem jeho "protahovani se" me castoval popisem bitvy z ejho pohledu - ty nezapomenutelne popisy rozmazanych stromu jak se ritil nejakym krpalem tazen vahou bojoveho obourucniho kladiva byly nezapomenutelne. Autor dospel k nazoru, ze sam zdenec doufal, ze pri tom kamikadze utoku trefil alespon ten strom cimz se zastavi rped propasti. Zdenec opet vida autora zapisujiciho tato slova, temne komentoval: "Ja mam pocit, ze budes vstavat... Donesu studenou vodu!!!"
Autor: "Jo, dik, dal bych si neco na piti..."

Posleze zazival i autor a glosoval svou predchozi cinnost notne vycerpavajici svaly mimicke i celistove: "TY jo, kdybych otevrel tu hubu jeste trochu, tak tam ten sesit narvu celej."
Zdenec, libeznym tonem, milym usmevem: "Otevri pusinkuuuuu....."

Jako priklad vrcholu drzosti necht slouzi Zdenecuv pocin vytukavat do autorovy hlavy zpravy - morseovkou a necim silnym a tvrdym - Zdenec hodlal zacit s necim obsahove i objemove nenarocnym... Zvolil klasicke dilo "Vojna a mir", ale nemohl se shodnout na autorovi tohoto romanu. Cituji: " Byl to nejakej Rus, to ja vim, ale kerej?!? Hmmmm Ja jich moc neznam, ale Zukov to mozna nebyl..." TImto projevivsi hluboke znalosti z oboru literatury i historie se pocal protahovat tak usilovne, ze autora pocastoval uderem kolenem mezi lopatky (do mista pocastovaneho podlym drowim uderem z minuleho dne vseobecne bitvy). Autor se pocal skladat k zemi, knockoutovan timto uderem, cimz mu bylo vnoreno zdenecovo koleno do temer intimni blizkosti autorovy prave ledviny. Zdenec pocal vykrikovat, ridic se prastavym heslem 'zlodej vola chytte zlodeje': "Mlati me ledvinou do kolena!!!"
Autor byl stizen zachvatem ne smichu, ne noblesniho usmevu, lec chechotem vyhanejicim divou zver z lesu. O vyluzuvsich se zvucich se Zdenec vyjadril lakonicky: "Slo pravdepodobne o exorcizmus."

Jako trest mi opet zakerne a svevolne vypustil vzduch z nafukovaci karimatky, nutic tim pravdua nic nez pravdu zaznamenavajiciho kronikare ke svijeni se na zaspicatele, beztak predem taktez zakerne zdenecem nachystane spaci psaci polozce.

Za zminku stoji i jine odposlechnute (a zapsane) rozhovory:
Loreleai: "CO se mi cpes do pelechu?!?"
Cairon, pokorne odpovidajici na vyse polozenou otazku: "Vyplachnu ti hubu pesti, tos jeste nevidel!!!"

Ranni ohen musel - jako obvykle - rozdelat ohnomilec LIu. Marbulka mezicase ochutnavala ohnomilnou cokoladu (zapalovaci pepo v hnede barve). Take se probiraly ridicske schopnosti Lorelai - kratka instruktaz kterak mozno nechati auto zapadnout.
Perlil hlavne Cairon: "Chtel jsem rict ze bud eslepici vyvar, ale Marbulka by se urazila." To kvakal kdyz se snazil zalevat horkou vodou caj, ale podarilo se mu jen podlevat nohy okolosedicich. O chvili pozdeji se hajil: "Jeji kuri oko na me svudne mrklo!" A jeste pozdeji smerem k Marii: "Drzel jsem se drubeziho tematu, nic jsem nerekl o kachnich prsickach. Marbulka si na svych kachnich prsickach hreje hada."
Na to se dotcene ozval Atti, toho casu spocivajicich na damskych atributech Marbulky: "Ja jsem drak a ne had!"

Autor: "Ne ty intimnosti, ne pred detma!"
Na to Cairon: "Dobre, Freme! Freme, bez se projit!"
Frem, totalne zmateny neb neslysel predesly hovor: "Co zas? CO je?!?"

Zaverem cairon predvadel dvouhlaveho ogra zkrizeneho s mumii. A hobitata placala bramborove placicky.

Nasledoval hromadny exodus vsech.

Mikes gallery Fantasy Planet