Kroniky Podtemna

Dějiny Podtemna

Úvod

Nikdo ze smrtelných nebyl přítomen tomu, když na Thalii vznikly ohromné podzemní prostory, které dnes zoveme Podtemnem. Kroniky Bezesných však neříkají, že by je Nord vytvořil, když svým zlatým kladivem přetvářel Stvoření do dnešní podoby, byť se považuje za prakticky jisté, že on sám a jeho Zlaté síně leží kdesi v podzemí. Avšak sídla Nordrim jsou obvykle těsně pod povrchem zemským, nebo ještě spíše v nitru velkých hor a neleží tedy pohřbena v hlubinách.

Někteří proto vyslovují názor, že Podtemno vzniklo za dob Velké války, kdy se tvářnost světa změnila a věci získaly jiný vzhled. Mystici Thala, kteří vídají nepozemské věci ve svých vizích, prohlašují, že Podtemno leží již 'za hranicí', tedy na odvrácené straně Stvoření, směrem k Temným sférám a sídlům démonů. Potom by bylo možné, aby ohromné podzemní sály vznikly působením těchto strašlivých bytostí.

Ať je již pravda jakákoliv, považuje se ta jisté, že se Podtemno stalo útočištěm Temné trojice, bohů povstalých ze tří podob Astarotha poté, co je z jeho tváře sejmul Nord svým zlatým kladivem a Thal jim dal, byť nezamýšleně, podobu a vůli. Po sněmu bohů ukryli se v kořenech bytí, aby čekali na svůj čas.
Zde pak temní spřádali své plány, ale Gordul byl příliš divoký a nezkrotný, takže pro něj Helgaron a Xi´an neměli pochopení a on se vrátil zpět na povrch konat své zamýšlené dílo, byť se čas od času vracel a prováděl své rejdy v obou světech.
Tak zbyla Temná dvojice sama v hlubinách a jala se vymýšlet intriky proti živým bytostem, aby získala uctívače oddané jejich kultu.

Helgaron se ve svém bádání zaměřil hlavně na lidi a později na trpaslíky, neboť jejich bojovnost se mu zalíbila; naproti tomu elfové mu přišli změkčilí a dávající přednost magii před ostrou ocelí. Xi´an však elfové pro její záměry vyhovovali, neboť na rozdíl od svého druha upřednostňovala intriky, pomalé mučení a dlouhodobé věci. Pohlédla na elfy svým božským zrakem a uzřela, že v skrytu jejich myslí jsou zasuty nezkrotné myšlenky a elfí způsob života, resp. jeho individuální pojetí, se jí zdál velm vhodný. Stačilo jen najít správnou osobu, s níž mohla začít.
Legenda říká, že vyvolenou se stala Niqué z rodu šedých elfů, adeptka kněžské služby Lothianovy, avšak není možno pominout roli, jen málo známou a z útržků složenou, kterou hrál v celé věci otec Niqué, proslulý čaroděj Achill.

Drowové

Jen o málo osobnostech bylo napsáno více během celých dějin světa a jen málokdo byl tak nenáviděn, obdivován i podrobován bádání jako tento šedý elf. Údajně potomek Naernardilův, řadil se k elitě elfí společnosti i přes svůj relativně mladý věk. Jeho moc a schopnosti byly ohromné, leč přestože je mnohokráte prokázal, nedostalo se mu nikdy mezi elfy uznání, neboť mu chyběl potřebný věk. Ve skutečnosti byl vážen i ctěn a obdivován, ale ne v tom rozsahu, jaký pokládal pro sebe za přiměřený. Postupně se v jeho mysli otevřela nezhojená rána, způsobená ctižádostí a neuznanou touhou. Byl to právě Achill, kdo uposlechl našeptávání Temných a pozvedl zbraň proti trpaslíkům a zahájil tím Smutnou válku. Jeho rozpolcená mysl se zdála býti ideální pro záměry božstev Odvrácené strany. Lze předpokládat, že mnohé ze své nespokojenosti přenesl i na svou dceru, která se mu rovnala bystrostí i talentem k ovládnutí moci i vůdcovství. Ba její touhy byly ještě prudší, neboť se jimi začala zaobírat ve velmi mladém věku, dříve než dovršila první století svého života, což bylo v elfí společnosti považováno za neslýchanou troufalost.
Přestože tedy Niqué je pokládána za první vůdkyni drowů, nelze pominout roli, kterou měl v celém procesu její otec. Jeho role nepřímá je zjevná, zformoval svou výchovou osobnost Niqué tak, že se stala vhodnou nádobou pro přijetí učení Xi´an a její první velekněžkou. Mnohem zastřenější je však role přímá, kterou snad mohl hrát v událostech vedoucích k vzniku drowů na Thalii. Vlastně lze říct, že Achill byl prvním drowem, aniž by byl poznamenán vnějšími vlastnostmi drowů, zejména jejich černou barvou pleti, kterou získali poté, co se zasvětili Pavoučí bohyni. Na rozdíl od své dcery si Achill nikdy nenechal nikým poroučet, ať se jednalo o smrtelného či boha a byl veden vždy jen svými vlastními pohnutkami.

Činy Niqué a jejích stoupenců jsou dobře známy z elfích balad, byť o tom elfové hovoří neradi. Snad jen 'Nářek pro krásnou Erethiel', složený údajným milencem zavražděné velekněžky Dailianem Túmildem, se občas připomíná při měsíčních slavnostech.
Jest rovněž známo, že Niqué se nedočkala svého vítězství, nýbrž v rozhodující chvíli zmizela ze světa a její stoupenci čelili trpké porážce a krutému pronásledování svých rodných. Zachránili se útěkem do Podtemna a tam někteří objevili schopnost ovládat veliké pavouky, kteří obývali tyto podivné jeskyně.
V čele prvních drowů stanul muž, blízký stoupenec Niqué jménem Qotarnil. Ten organizoval vojenské akce během ústupu před vojskem elfů, ale jakmile nebezpečí pominulo, pozvedly se proti jeho vůdcovství hlasy, které říkaly, že vůdcem může být jen žena, neboť nové náboženství tak káže. Mezi drowy vypukl spor, ale Qotarnil se svými stoupenci zvítězil a poražení uprchli do hloubi Podtemna. Nový vůdce pak založil v Podtemnu první osídlení, Ust Che´el, později zkrácený na Usthel.

V Usthelu vznikl zárodek drowí společnosti, jak jej známe dnes. Své stoupence jmenoval Qotarnil šlechtici a ti se stali zakladateli urozených domů. Sám si vzal za družku elfku jménem Doriena, která si později začala říkat D´rien a jejím jménem byl pak nazván jeden z nejmocnějších domů drowů. Ta byla jmenována velekněžkou Xi´an a vůdkyní v prvním chrámu. Za dob Usthelu se konstituoval systém zastoupení jednotlivých domů v chrámu, který je dnes základem drowské vládnoucí moci.

Ostatní drowové, kteří byli vyhnáni, se potulovali po Podtemnu, kde se postupně setkávali s dalšími skupinami z různých jiných částí Thalie, které byly přivedeny do Podtemna svými lokálními vůdci. Tyto postupně zesílily a přijaly plán, že dobijí Usthel a svrhnou vládu samozvaného vůdce Qotarnila. Tento byl nakonec realizován, síly drowstva se spojily proti prvnímu městu a zradou a silou byl Usthel v krvavé bitvě dobyt, mnoho drowů přešlo na stranu útočníků, dům D´rien byl pokořen a vyhnán a sám Qotarnil zajat, mučen a na pokraji smrti svržen do temné propasti jako oběť Xi´an.

I přes rázné zúčtování se 'starou gardou' vítězové záhy přijali jak kněžskou, tak mocenskou organizaci zavedenou Qotarnilem, ovšem bez osoby vládce, jehož pravomoci byly přeneseny nejprve na radu vůdců domů (kde v této době zasedali i někteří muži) a později na kněžské kolegium (které bylo od počátku výsadním spolkem žen). Najít tak osobu vůdce drowího společenstva je těžké, neboť se rozhodovalo spíše kolektivně. Přesto situace nebyla klidná, mocenský boj kvasil pod povrchem a přispívaly k tomu aktivity domu D´rien, který se již vzpamatoval a soustředil v hlubinách Podtemna své síly.

Po prvotním 'diktátorském' uspořádání, kdy struktura moci byla pevná, nastoupilo období vád a rozmíšek, kde se ke slovu začaly dostávat skryté intriky a vraždy nepohodlných. Stále více a více osob bylo nuceno uprchnout v obavách o vlastní život do hlubin Podtemna, někteří se přidali k domu D´rien, jiní zakládali vlastní, vesměs malá osídlení.
V této době dům D´rien sestoupil hluboko do propasti pojmenované Tu´fyr Da´uren a na jejím dně založil nové sídlo, známé v legendách jako D´rien A´raix, později též zkráceně Draix. Díky znalosti Podtemna, kterou získal během vyhnanství a kontaktech na další skupiny dokázal dům D´rien shromáždit velké množství otroků, kteří pracovali na stavbě a výzdobě tohoto mocného města. Draix v krátké době povstal mocí na úroveň Usthelu, kterému začal konkurovat. Nastala doba válek mezi oběma městy, která trvala několik desetiletí a brzy se rozšířila na celé Podtemno, neboť do ní byli zataženi jak duergaři, kteří se nechávali najímat oběma stranami jako žoldnéři, tak další rasy podtemna včetně monstrózních bytostí (beholdeři, mozkožrouti a další). Za této války vzrostla moc a síla duergarů, původně malé skupiny trpaslíků, které zachutnalo zabíjení a válka a odvrhla tak učení Norda, aby přijala kult Helgarona Temného bojovníka. Drowí válka upevnila postavení duergarů a ti založili v podzemí několik pevností, které se později rozrostly do měst.

Drowská nejednotnost a touha po moci časem způsobila, že ostří konfliktu bylo otupeno, neboť mocenská základna obou měst se dále drolila, protože prakticky každá významnější skupina toužila po moci a vládě. Tak vznikala postupně další sídla v Podtemnu, nekterá zanikla, jiná přežila a ještě jiná přerostla do velkých měst. Drowové a duergaři se postupně stali prostředníky v obchodu s otroky, které nejen využívali sami, ale i dodávali beholderům a dalším rasám. V hlubinách Podtemna sídlilo mnoho tvorů vhodných k zotročení, koboldi, hirani a černí skřeti, jejichž původ je nejasný a mnozí jej hledají ve snaze Gordula o vznik dalších ras, či snad snahou démonů v dobách jejich vlády, nebo činností jiných mocných bytostí.
Drowí pocit nadřazenosti však brzy vyvolal spory s ostatními rasami, zejména s duergary, kteří se stejně jako drowové považovali za nadřazenou rasu. Dokud mezi Xi´an a Helgaronem trval jistý pocit spřízněnosti a společných zájmů, byla nevraživost mezi rasami vyznavačů tlumena, ale posléze došlo k tomu, že prakticky naráz získali vyvolení obou stran znamení a věštby, které hovořily o nově vypuknuvším nepřátelství. Činy duergarského hrdiny Dwargrima Pána Hlubiny způsobily drowům mnoho škod, dokonce tolik, že léta pěstovaná zášť mězi Usthelem a Draixem byla potlačena a došlo k uzavření nejistého spojenectví proti duergarům.

V době, kdy armády Usthelu obléhaly duergarskou pevnost Khardrak a město samo bylo oslabené, objevil se v jeho zdech nečekaně povrchový elf, který přicházel sám. Veškeré dění kolem této události je nejasné; zdá se však, že se jednalo o starého známého Achilla. Co tento šedý elf, jehož vliv a myšlenky stály v prvopočátku vzniku drowstva, v Usthelu pohledával, je dodnes neznámo, zdá se však, že se brzy dostal do konfliktu s mocnými města. Těžko říct, zda tomu bylo kvůli osudu Niqué či jejího druha Qotarnila, který byl blízkým Achillovým žákem, nebo snad z jiných důvodů. Každopádně došlo k rozporu a velekněžka chrámu vydala pokyn, aby byl Achill jat a obětován Xi´an na oltáři, což byl poslední rozkaz, který vydala. Ani veškerá moc chrámového společenství nestačila na pouhé polapení elfího velemága a jak se ukázalo, šedý nepřišel sám. Jako bouře se na podzemní město snesl velký černý drak, který bořil a ničil. Několik dlouhých hodin trvala agónie Usthelu, avšak když Achill skončil se svým běsněním a na dračím hřbetě zmizel v hlubinách Podtemna, nezbývaly z hrdého města prvních drowů nic než kouřící trosky.

Zkáza Usthelu byla prvním velkým neúspěchem drowů v Podtemnu. Armády zničeného města se stáhly z války a pokoušely se z ruin opět vybudovat osídlení, ale zásadním způsobem je rozdělil tzv. 'dračí rozkol'. Část drowů považovala předvedenou ukázku síly za nesmírně působivou a hodlala se vydat na cestu většího spříznění s draky, druhá část se postavila ostře proti, ať už z náboženských nebo praktických důvodů. Došlo k bratrovražedné válce mezi vznešenými prvního města, zakončené vzestupem mocné kněžky Er´xait, vůdkyně protidračí frakce. V boji byla Er´xait nezastavitelná a šířilo se, že jí požehnala sama Pavoučí bohyně. Vůdci dračích stoupenců S´warne a Zak´hat, netající se svou dračí krví, byli zajati a obětováni Xi´an na oltáři v obřadu, který dostal jméno 'Oběť dračí krve'. Paměti tvrdí, že bohyně byla tak potěšena touto obětinou, že se nakrátko ukázala celebrujícím ve své nejskvělejší podobě. Všichni přítomní tomuto obřadu se považovali za Požehnané mocí bohyně, což mělo za následek, že mezi nimi vypukly vády a spory a jednota frakce se rozpadla, neboť nikdo nechtěl snášet nadvládu druhých. Cesty Požehnaných se rozešly a každý vládnoucí dům Požehnaných založil v Podtemnu vlastní sídlo.

Přízeň Xi´an je však vrtkavá a štěstěna těmto drowům příliš nepřála. Skupina putující na východ Thalie byla podrobena tíniawskými drowy domu Y´awata a její sláva zanikla; nedobře se vedlo i dalším. Věštkyně Man´lor tvrdila, že bohyně odvrátila od Požehnaných svou tvář, neboť porušili svou oddanost jí a dali přednost malicherným válkám o moc.
Nejsilnější skupina Požehnaných, vedená samotnou Er´xait, postavila svou pevnost proti pyšnému Draixu a nazvala ji Ch´arein D´araxxs. Stejně jako v mnoha předchozích případech, byl i tento název záhy zkrácen na Charaxxs. Er´xait dosáhla ve městě absolutní moci a začala se zvát královnou drowstva, valsharess. Do této doby byla tak titulována jen sama Pavoučí bohyně. Vláda domu Er´xait skončila krátce poté, co královna nařídila, že oběti mají být přinášeny i jí a ona sama má být uctívána. Během velkého obřadu se chrám otřásl, pukla země a z hlubin vystoupili podivní tvorové, vyhlížející jako kříženci drowa a pavouka. Tak byli poprvé spatřeni drideři. Jejich vůdce, impozantně vyhlížející bojovník, sevřel královnu ve svém objetí a zmizel i s ní v temnotách. Někteří starší pamětníci pak říkali, že drider měl tvář Qotarnila, dávného vůdce drowstva z dob zbudování Usthelu, zrazeného a svrženého do propasti.

Charaxxs upadl poté do zmatku a bojů o vládu; občanskou válku ukončil rázně Xu´tarl S´Zai, generál charaxxské armády vyslaný proti duergarům Tento legendární hrdina si vedl v boji mimořádně zdatně, porazil vojska duergarů a zabil chmurného krále Urgthrina Krvoběsa v boji muže proti muži.
Věhlas Xu´tarla S´Zai a síla jeho vojska, v němž se nacházel i kontingent zničeného domu Er´xait, stačily na zastavení bojů. Během velké slavnosti, která následovala, Xu´tarl osobně zabil chrámovou starší Dyn´harru, která odporovala jeho záměru a přímo z chrámové školy pozvedl svou vyvolenou Mr´heir, ženu nesmírně oddanou uctívání bohyně, na post velekněžky. Mr´heir a Xu´tarl vládli městu mnoho desítek let, než Xu´tarl padl v hlubinách, zrádně zavražděn temnými půlčíky ve službách mozkožroutů. Po jeho skonu Mr´heir dlouho truchlila, až nakonec se vrhla do propasti, aby ukončila svůj život; ale záhy se vrátila z temnot v podobě velkého dridera. Nikdo neví, proč ji Xi´an ušetřila a vrátila mezi živé.

Mezitím Draix vzkvétal v péči domu D´rien v nejvýstavnější a nejskvělejsí město podzemí. Usthel již nebyl nikdy obnoven, neboť krátce pod odchodu Požehnaných se drak, který jej zpustošil, vrátil zpět, doprovázen skupinou vyhnanců z řad prodračí frakce. Všichni obránci byli zahubeni a drak se usídlil v ruinách, které jsou od té doby jeho domovem.
Válka Prastarých však neušetřila ani Podtemno. Zástupy nemrtvých a zrůd, vedených démonickými bytostmi, přinášely zkázu všemu živému. Draix se stal obětí války a byl vojskem Prastarých úplně zničen, stejně jako mocné pevnosti S'dhrii a Jallirn a od té doby nejtemnější hrůzy sídlí v jeho nitru. Nikdo se jej nepokusil nikdy dobýt zpět, jen občasné výpravy dobrodruhů hledají v jeho ruinách staré poklady. Hledači však musí být obezřetní, neboť dům D´rien přežil zkázu města a nárokuje si všechny cennosti v něm ležící. Na ty, kdož nevydají díl náležící domu, pak posílá vrahy a splétá proti nim intriky.

Zkáza Draixu podstatně změnila mocenskou rovnováhu v Charaxxsu, neboť několik domů uprchlých z města se nyní usídlilo zde. Nejmocnějším z těchto byl dům N´Xial, který okamžitě vytvořil protiváhu moci S´Zai a jsa podporován mnoha oponenty, vystupuje proti suverenitě Mr´heir S´Zai.

Ostatní rasy

Duergaři jsou druhým z mocných ras Podtemna. Stejně jako drowové i oni sestoupili pod zem poté, co se odcizili svým rodným. Trpaslíci jsou mlčenliví a tak se z raných dob duergarstva lze dovědět jen zlomky, které naznačují, že tento odchod nebyl zdaleka tak krvavý jako drowský. Navíc prvních duergarů bylo málo a museli držet těsně při sobě, aby přežili v nehostinných podmínkách Podtemna. Časem se však rozmnožili a navíc stále získávají další stoupence, neboť temné učení Helgarona často přivede povrchové trpaslíky na scestí a nakonec do hlubin k jejich odpadlým bratrancům. Za válek drowů duergaři sílí a sami posléze s nimi vedou své války; nakonec však uzavírají s drowy opatrný mír.

Svirfneblini a hlubinní půlčíci jsou poslední, kdož přibyl z povrchu. Jejich osídlení je nečetné a žijí většinou v duergařích městech, nebo kočují temnotou jeskyní. Mnozí jsou v otroctví mocnějších ras, drowů, duergarů, beholderů nebo mozkožroutů. Tyto chapadlovití humanoidi jsou známi svou krutostí a potřebou parazitovat na jiných bytostech, jakož i psychickými silami. Jejich civilizace je vyspělá, ač není znám její původ; někteří tvrdí že pochází od samotných démonů. Je pravdou že síně mozkožroutů svou architekturou někdy stavby z dob vlády démonů připomínají. Po dobytí Ss´an Iss´hilmidiru, mocného sídla mozkožroutů, mnoho slabších drowů zešílelo hrůzou.
Mozkožrouti sami nicméně nejsou výbojní a nesnaží se o kolonizaci tak jako sestoupivší rasy. Dávají přednost obchodu, kterým získávají otroky a maskování svých sídel. Dovedou sice bojovat s velkou mocí a mají mnoho kreatur jako válečné otroky, ale činí tak málokdy.
Beholdeři, další rasa Podtemna, je ještě zvláštnější, zejména svou fyziologií. Nicméně, jsou ochotni k obchodu a komunikaci a mnohdy nabízejí své služby jiným rasám. Jsou dlouhověcí a mají mnoho zvláštních schopností. Jejich sídla jsou údajně organického původu, ale příliš o nich známo není.
Ghrellové, hirani, koboldi a další rasy žijí buď kočovným životem nebo ve městech jiných ras.

Povrch

V dobách po pádu Qotarnila a první "vlády" Usthelu bylo rozhodnuto radou vůdců domů a chrámovým kolegiem, že hlavním cílem drowstva by mělo být konečné vítězství a ovládnutí povrchu. Za tímto účelem byli vysláni špehové, aby zjistili situaci a navázali kontakty a věštci zaměřili svůj žhnoucí zrak na vhodné objekty.
Situace v Redaan-Teru nebyla příznivá. Síly Světla se zdály dominovat širým pláním a jen obtížně se prosazovaly jiné vlivy. I přesto byly navázány kontakty s vyvrhely či některými skupinami žijícími na pokraji společnosti. Nicméně i když tito přijali uctívání Xi´an (či Helgarona), křivili je k obrazu svému a mnohdy stavěli nové bohy na úroveň jednoduchých bůžků primitivních národů. Úspěchy drowů na povrchu jsou v této době jen skrovné a v dalších dobách zájem o dění na povrchu utichá. Leč zárodky byly zasety a učení Temných se šíří samo, ve skrytu, byť v pokroucených podobách.

Krátce před Válkou Prastarých se vyslanci drowů dostali na Mlžné ostrovy, kde v podzemí objevili zapomenuté chrámy démonů. Vůdci drowů zde spatřili možnost k rozšíření své moci a Draix a další města vyslala velkou armádu (včetně silného kontingentu duergarů), aby vyrvala Ostrovy z moci Ochránců světla.
Mise byla stoprocentně úspěšná. Emisar domu D´rien dojednal spojení s baračskými piráty a kontaktoval ujařmené potomky původních obyvatel, jakož i deportovaných nomádů kmene Navahrí. Spojenými silami poté, co vojska Lionela Udatného opustila Har Ganeth, napadli spojenci oslabenou obranu Ochránců a v krutém boji brzy ovládli celé souostroví.

Vliv drowů a posléze i duergarů na dění na Mlžných ostrovech byl od té doby značný a kontinuální. V původním plánu bylo vytvořit zde jakousi povrchovou kolonii Podtemna, ale závěrečná fáze Války Prastarých obrátila vše vniveč. Draix a několik dalších měst bylo zničeno stvůrami a nemrtvými a vojska byla odvolána zpět. Moc na Ostrovech přešla do rukou Uctívačů démonů, kteří obnovili své původní zvyklosti a vliv Podtemna zůstal omezen na pomocnou roli. Někteří kronikáři mají za to, že Melxa´ss D´rien, věštkyně paní domu, se setkala se zástupcem povrchových elfů v pokusu dosáhnout spojenectví proti Prastarým, ale co je na tom pravdy těžko říct. Následné děje vzbuzují spíše otázky a pocit chaosu a náhody a účast drowů v bitvě u Čtyřdubí nebyla nikdy řádně vysvětlena. Rovněž kroniky elfů o ní mluví jen skrovně a o Galathionově jednání s drowy se nezmiňují. Naproti tomu Thar´ste N´Sgirh, generál armády sil Podtemna, je oslavován v kronikách za "tvrdý úder povrchovým elfům".

Na Ostrovech se mezitím rozmáhají kulty Xi´an a Helgarona, kteří jsou bližší, hmatatelnější než staré učení démonů. Prastaří byli poraženi a Temná dvojice získává množství vyznavačů.
Kult Xi´an je v této době na vzestupu a jeho první vůdkyní se stává exoticky vyhlížející elfka, snědá, ostrých rysů a silné vůle, jejíž původ není zřejmý, vládne však neuvěřitelnou mocí. Její jméno není známo, byla obecně nazývána 'Bič Xi´an'. Ohromující na ní bylo prakticky vše, současníky však udivovalo, že sama projevovala úctu bohyni jen formálně, přestože ji od jiných striktně vyžadovala. Stejně jako se objevila i záhadně zmizela a novou velekněžkou se stala bývalá věštkyně, nazývaná pouze 'Zahalená'.

Byla tak zvána protože téměř neodkládala kápi se síťkou a tak se málokomu povedlo pohlédnout do její tváře. Zahalená byla rozporuplná, nejspíše rozdvojená osobnost. Navenek udržovala zdání silného a jednotného kultu, ten se ale zmítal ve vnitřním chaosu. Zahalená byla elfka nezřízeného sexuálního chtíče a byla známa zálibou v krutých a krvavých praktikách a nemírném užívání narkotik. Tyto záliby se staly osudné nejen jí, ale málem i celému kultu.
Ačkoli navenek prosperoval a bohatl, vnitřní struktura se rozpadala a hroutila. Zahalená nedělala rozdíly mezi kněžkami a ostatními a cesta ke kariéře se otevírala přes její lože. Došlo to tak daleko, že při jejích obřadech již nebyla přítomna žádná zjevení ani jiné známky přízně bohyně. Kultu se nicméně dařilo.

Po návratu poraženého invazního vojska se sice velekněžka účastnila křižování zajatců, které sleduje z první řady, dochoval se však doslovný záznam jejího komentáře: "...jak ubohá, nedočkavá a uspěchaná pomsta..."
Po vypuknutí velkého moru v Redaan-Teru vyhlašuje oslavy, které nazývá 'Dny Dobré Pomsty' a uzavírá se se svými oblíbenými kněžkami do svatyně. Když se po deseti dnech mladší kněžky odváží vyvrátit dveře, nacházejí všechny účastnice mrtvé, přičemž některé je obtížné identifikovat, jiné dokonce poskládat - oslavy se zjevně vymkly z rukou.
Kult se rázem ocitá bez velekněžky, starších kněžek a Xi'An je již delší dobu zahalena mlčením. Tehdy, aby předešly dalšímu krveprolití, které by mohlo znamenat zánik kultu, rozhodnou se přeživší kněžky k něčemu naprosto překvapivému a v historii kultu zcela ojedinělému - velekněžku určí volbou. Tato samotná pak přinese další překvapení - do čela kultu není podle očekávání zvolena elfka, nýbrž lidská žena, téměř dívka. Teprve šestnáctiletá Xyella, energická a cílevědomá se chopila své příležitosti oběma rukama. Jako většina lidí byla organizačně schopná a zároveň toužila po moci, pravidlech, zákonech. Vtiskla kultu na Ostrovech pevný řád a organizaci, díky níž přežil většinu vnitřních bojů o moc.

Podtemňané se velkou měrou angažovali na vzniku Temné Legie, hlavní bojové síly Ostrovů. Účastnili se odražení útoku Alberikova a pod velením Urxaela Dar´Thre vyslali silný kontingent k výpravě proti Karathě. Když byla většina invazních sil pobita, Podtemňané spořádaně ustupovali nejprve do lesů na severu a pak pokračovali slavným 'Nočním pochodem' až do zemí Severního Tyri, kde založili proslulou Citadelu démonů, skrze níž se teprve po mnoha letech mnozí vrátili do hlubin. Pomáhali i při odražení útoku Brana a Treverii na Har Ganeth a při zakládání Hag Graru.

Nejzdařilejší akcí drowské špionáže bylo přepadení Karathy a zavraždění krále Lamberta III. Bohužel se jednalo o nekoordinovanou akci slabého oddílu, který nemohl být rychle podpořen vojskem a tak byla Karatha opět drowům vyrvána, přesto se jednalo o pozoruhodně úspěšný čin. Povzbuzeni rostoucím počtem odpadlíků a vyznavačů Temných sil na povrchu, rozvíjí drowové a duergaři své aktivity k ovládnutí světa i nadále.

//autor: DenGrasse

O stavbě mostu a děravém zubu

řemostit Ix'Rafh v místě, kde přetíná Dhull'Bhar bylo odedávna touhou cestovatelů a obchodníků jak z Charaxssu tak z Hagolu. Existují samozřejmě i jiné cesty ale žádná tak pohodlná, rychlá a bezpečná. Charaxsským obchodníkům se pro myšlenku mostu podařilo nadchnout Idrauthiho, nekromanta a stavitele, který se skupinou dalších mágů vytvořil odvážný projekt a čekal na vhodnou politickou situaci. Ta po jednom jednání Matky s představiteli Hagolu skutečně nastala. Charaxss dodal projekt a řízení stavby, zatímco Hagol přispěl mnoha vynikajícími řemeslníky, obě strany pak bezpočtem otroků a jejich pohaněčů. Stavba rychle rostla k oboustranné spokojenosti. Nebyli by to ale drowové, kdyby jednali s druhou stranou na rovinu. Částí stavby mělo být i schodiště, vedoucí kamenným pilířem vyrůstajícím ze dna Ix'Rafh, který byl využit jako střední pilíř mostu. Nazývá se Zub Ix'Rafh. Traduje se, že otrok, který byl jednou určen k práci uvnitř Zubu, už z něj nevyšel, aby tajemství nevynesl.

Práci v Zubu řídil vždy jeden z Idrauthiho mágů. A nebyli by to mágové, aby jejich pýcha a neopatrnost vše nezhatily. Jednou, mágovi vracejícímu se ze Zubu tajnými dveřmi vyprchalo zneviditelňující zakletí a byl spatřen skupinkou Duergarských kameníků. Ti později vše vyprávěli svému předákovi Malhornovi. Toho nepoctivá hra drowů rozlítila, sebral všechny duergary a společně šli a oblehli věž, kterou si drowové postavili jako štáb stavby, dnes je známa jako Prokletá věž. Marně se dožadoval vysvětlení a marně se pokoušel vylomit magicky zapečetěnou bránu věže a rudý vztek v něm doutnal. Pak se slovy „ hlad je naučí “ přerušil veškeré práce na mostě a oblehl věž plnou silou, již měl k dispozici. Jeho vojsko se utábořilo v nedaleké hrobce, kde byly pohřbívány oběti stavby. Idrauthiho ani nenapadlo s Malhornem jednat, očekával, že brzo dorazí zásobovací výprava s čerstvými otroky a obklíčení bude prolomeno. O své tajemství se nehodlal dělit, dobře znal jeho strategickou cenu a co víc, jeho existenci zatajil i samotné Matce. Hlad jej a jeho družinu ale neúprosně soužil. Když už měl na výběr jen smrt hladem, kapitulaci nebo zoufalý útok, rozhodl se použít zatím nevyzkoušený magický rituál, na kterém dlouho pracoval, ale jehož výsledkem si nebyl jist. Měl proměnit jeho a jeho družinu na panickou hrůzu nahánějící, téměř nehmotné bytosti. V této podobě pak chtěl rozprášit voje duergarů u paty věže a prchnout do Charaxssu. Byli přivedeni otroci pro krvavou oběť a Idrauthi s podporou ostatních mágů začal dlouhé zaříkání. Světla v místnosti pozvolna ubývalo, až se ponořila do hluboké temnoty a ticha, jen mágův tichý hlas nevzrušeně pronášel složité formulace. Pak se oslnivě zablesklo a Idrauthi se s výkřikem zhroutil k zemi. Když se mu podařilo zvednout se i v temnotě, která opět nastala viděl kolem sebe zcela ostře a spatřil, že rituál se nejspíš podařil – všichni přítomní i on sám měl podobu strašlivého přízraku. S vítězoslavným chechotem ukázal k bráně věže a sám se hnal v čele své družiny ven. Tam ale strnul. Snad ze vzteku, snad nedostatkem soustředění hladové mysli nebo chybou v přípravě, působení zakletí přesáhlo zdi věže a rovněž vojsko obléhatelů bylo proměněno. Sice ne v přízraky, z duergarů se stali podivní kostlivci, ale obě strany zjistily, že si nejsou schopny vzájemně ublížit, ani kladivy, ani nekromancií. Do rozpačitého ticha se ozvaly zvuky přicházející zásobovací výpravy z Charaxssu. Idrauthi s Malhornem si vyměnili krátký pohled a pak se obě skupiny beze slova vrhly na výpravu a uspořádaly krvavý masakr. Mágové – přízraky se pak stáhli zpět do věže a duergaři – kostlivci do hrobky aby z těchto míst už nikdy nevyšli. Kdokoli živý ale do těchto míst vstoupí, musí počítat se zuřivou nenávistí jedněch či druhých.

Novinky od mostu se dostaly rychle do Charaxssu, některým členům zásobovací výpravy se podařilo uprchnout. Byla narychlo svolaná hotovost a vojsko drowů se hnulo na trestnou výpravu. Mezitím k mostu dorazila i karavana z Hagolu, na staveništi ale našla jen bezcílně bloudící otroky. Stopy bojů kolem věže ale vypovídaly jasně. Hagolské velení vědělo, co může čekat. Byla sebraná hotovost Chmurné Stráže a jejich štíty a kladiva zaujaly pozice v úzké jeskyni Baghar Nar, kde drowské vojsko nemohlo využít očekávanou přesilu. Srážka byla drtivá a o jejím průběhu vypráví pomník v Baghar Nar. Přesila drowů byla odražena ale ztráty byly děsivé. Obě vojska se později ještě několikrát srazila na mostě a na obou předmostích ale žádné straně se nepodařilo strhnout vítězství na svoji stranu, jen ztráty narůstaly. Hagolští i Charaxsští obchodníci a cechy se začaly obávat o osud mostu a jejich obchody vázly. Nasadili proto všechny páky a lobbovali za uzavření příměří a dokončení stavby. A vůdci obou znepřátelených táborů to nakonec udělali, tím spíš, že vlastně nevěděli, proč se válka vede. Tajemství schodiště odešlo do věže a do hrobky. Přesto se z výslechů přeživších otroků podařilo zrekonstruovat tento příběh, jeho pravdivost by však mohl dosvědčit jen nález ztraceného schodiště.