Věda, řemesla a život

Níže si můžete pročíst popis běžného života na Thalii. Budeme průběžně doplňovat vědecké vynálezy a projevy technického pokroku, stejně jako umělecká díla, kupecké počty či otázku, kterak kdo nazírá na určitá ožehavá témata. Tato sekce reálií zkrátka znázorňuje, jak se a kde se v našem fiktivním světě žije, jí a spí, myslí, věří a koumá, bydlí, bojuje a dobývá, učí a pracuje...



Míry a váhy

Následující list patří jakožto dodatek ke vzorníku karathských měr a vah, aby pomohl komukoliv se lépe orientovat v nepřeberné přehršli termínu, používaných k rozdělování a hromadění. V celém textu se objevují věrtele výrazů, pročež ony nejzákladnější z nejpoužívanějších v našich oblastech, záchytné pro další počty, jsem zvýraznil majuskulou.

Nemusíme představovat, že nejen v Karathském království, ale v široširém světě se při kupeckých počtech tradičně používají tucty, jejich štěpení a násobky. Pro přehlednost přikládáme tabulku:

1 kus = 1 kus
1 TUCET= 12 kusů
1 Morusův tucet = 11 kusů
1 mandel = 15 kusů
1 KOPA = 5 tuctů = 60 kusů
1 veletucet = 12 tuctů = 144 kusů
1 velekopa = 60 kop = 300 tuctů = 3600 kusů

Stovky, tisíce a další násobky deseti jsou díky vlivu vzdělanců chápany (a obvykle lidově překrucovány ve výrazy jako dvoulibra, podnos, meloun apod.), ovšem na vesnicích, trzích a ve městech rozhodně převažují tucty.

Čas pak počítáme po kopách. Tedy, podle úzu athelských učenců, hodina odpovídá velekopě, kdežto okamžik čili minutka kopě. Vteřina, zvaná také kmit, jest pak nejmenší možnou hodnotou. I když je pravdou, že někteří gnómové se snaží štěpit i ji, ku čemuž užívají podivné předpony. Toto počítání dobře funguje, nicméně zvlášť na jihu v horkých oblastech, kde se prý čas odvíjí po jiných, Lilith protahovaných oběžnicích, jsou ty samé časové jednotky chápány odlišně. Proto kupříkladu nemůžeme očekávat od obyvatele Kel-A-Hazru, že když "to udělá za okamžik", to udělá dříve než zítra - nedejthale za minutu. Stejně tak má nomádské "pracovní kmitání" podstatně odlišný charakter.

Starší, nesmírně dlouhověké národy, odpočítání času někdy přebírají, ale povětšinou řešit vůbec nemusí...a spokojují se s přírodním koloběhem.

Délkové míry

Dosah a rozsah však musí měřit každý řemeslník či obchodník, nehledě na jeho původ. Po celém Redaan-Teru se ustálilo víceméně jasné názvosloví, odvíjející se převážně od kusů těl, dle nichž porovnávali naši prapředci. Jenže toto pojetí s sebou přináší četné potíže, neboť Thal nám uložil růst do pestrosti, nikoliv jednolitosti. Proto se jeden palec liší od druhého palce. Co teprve takový doubkovský nebo khar-durnský loket...onen dozajista značí nepatrně odlišnou míru než ten karathský. Proto v každé obci bývá na radnici či jiné úřední budově umístěna ukázka místních měr, aby si mohl dovozce své zboží přepočítat. Po celém Karathském království platí vcelku ujasněný systém, a to díky sjednocení za vlády Feudala I.

Nejmenší zemskou délkovou měrou jest jedno zrno (ječmenné*).

1 PRST (v různých regionech palec, coul) = 4 zrna
1 dlaň (pěst) = 4 prsty = 16 zrn
1 píď = 10 prstů = 40 zrn
1 LOKET = 3 pídě = 30 prstů = 120 zrn
1 sáh = 3 lokte = 9 pídí = 90 prstů = 360 zrn
1 LÁTRO = 4 lokte = 12 pídí = 120 prstů = 480 zrn
1 prut = 2 látra = 8 loktů = 24 pídí = 240 prstů = 960 zrn
1 provazec = 42 loktů a 2 pídě nadělbůh = cca 1690 zrn
1 hon = 5 provazců = celá sejpka zrn
1 MÍLE = 60 honů = 300 provazců = cca půlmilion zrn

* Ano, druh obilí byl za Feudala přesně udán. Máme totiž záznamy i o takových vykucích, kteří za jedno zrno údajně považovali zrno pampelišky.

V menší míře se používají i změněné či nezmíněné termíny. Například pulčíci rádi říkají "sáh" a myslí tím "karathský loket". Ještě drobnější než ječné zrno je tzv. "čárka". Na provazce pak se nejraději měří u moří a v Targothu, kde bývají používány takzvané "rybářské provazce", zatímco Karatha má založeny delší "zemské provazce". Trošku vyčuhující a přesto oblíbenou je "stopa" neboli "střevíc". Jí hojně užívá Targoth, ovšem ten má ostatně díky odlišnému dialektu smluvní řeči rozličné jednotky, kupříkladu "yard", "nail", "ell", "chain" (obdoba provazce), "furlong", "goad", "fathom"...

Námořníci obecně užívají vzhledem k rozlehlosti oceánů vlastní míry, z nichž nejvýznamnější je "námořní míle". Mezi dalekosáhlé míry vedle klasické míle patří i neobvyklý "stadion", kteréžto oba názvy jsou pravděpodobně dědictvím civilisace athelské.

Plošné míry

Zemědělci jsou nuceni znát výměr své půdy, ať už kvůli sousedům nebo daním. Ve všech všech oblastech chodívá o délkové míry převedené na čtverec.

1 čtverečný loket = loketkrát loket
1 čtv. provazec = provazeckrát provazec
1 JITRO = pole zoratelné od rána do poledne = 5 čtv. provazců
1 čtv. prut = prutkrát prut = 5 jiter
1 selský LÁN* = 16 celodenních oreb = 64 jiter
1 zemanský lán = 75 jiter
1 královský lán = 90 jiter

*Běžné jest pouze počítání po selských lánech, a to i při hovoru úředním.

Duté míry

Host chce mít proslulém Hostinci u Krkovičky načepováno ležáku. Jenže kolik, aby to nepřehnal? Máz? Půlku? Korbel? Žejdlík? Či snad škopek?

Chaos v dutých mírách je nejspíše dán tím, že odedávna každému vědru byl vytesán jiný průměr dna, každý uplácaný hrnek měl rozličný tvar. Všichni se chtěli přiblížit dokonalému řemeslnému vzoru Nordovu, ale nikomu nebyla dána do vínku taková přesnost, aby božskou práci svedl totožně. Dnes se však zažily stálé objemy, i když zde více než jinde platí, že co kout Thalie, to jiné názvy, navíc odvozené podle oblíbených nádob. Nesmíme navíc pominout rozdíl mezi tekutými a sypkými mírami.

Ve většině Karathského království jest základní měrnou jednotkou "žejdlík". Zde uvádíme jen ty, jejichž objem byl naší velebnou vládou kdy stanoven. Opomíjíme proto "máz", který někde značí pintu, jinde o žejdlík méně než pintu a jindy něco něprosto jiného. Nezaobíráme se všemožnými "kalíšky", "kalichy", "poháry", "koflíky", "holbami", "džbery", "kbely", "kyblíky", "věrtely", "neckami", "okovy", "sudy", "láky", "vázami", "urnami", "hrnci", "miskami", "kapkami", "slzami", "flakónky" nebo "přehršlemi", "mejtníky", "truhlami", "prosticemi", "řepicemi", "kárámi", "vozy", "stodolami"... Mimoto hlavně trpaslíci jakožto známí pijáci s oblibou používají o kus objemnější výrazy.

1 čtvrtka = 1/4 žejdlíku
1 půlka = 1/2 žejdlíku
1 ŽEJDLÍK= tak akurát pivečka
1 číška = 3 žejdlíky
1 PINTA = 4 žejdlíky
1 lahvice = 3 pinty = 12 žejdlíků
1 soudek = 2 lahvice = 6 pint = 24 žejdlíků
1 ŠKOPEK = 8 pint = 32 žejdlíků
1 vědro = 4 škopky = 32 pint = 128 žejdlíků

Pro sypké zboží kromě jednotlivých kusů nejčastěji užíváme věrtel, měřice a korec neboli strych.

Hmotnostní míry

Karatha její osady hmotnostní míry převzaly od zkušenějších horníků z Khar-Durnu. Stalo se tak nejspíše prostřednictvím Tartenu, neboť právě pro naprosto přesné vážení kovů a drahého kamení jest trpasličí um klíčový.

1 (nordrimský) KARÁT*, v zemědělskách oblastech též zrnko = 1/6 mince
1 mince = váha khar-durnského stříbrného
1 unce = 4 mince
1 HŘIVNA = 8 uncí = 32 mincí
1 FUNT (LIBRA) = 2 hřivny = 16 uncí = 64 mincí
1 kámen = 20 liber = 40 hřiven = 320 uncí = 1280 mincí
1 centnýř = 100 funtů = 200 hřiven = 1600 uncí = 6400 mincí

* Karát jest pochopitelně přebrán do oboru zlatnického, kde značí jednu čtyřiadvacetinu váhy ryzího kovu ve slitině. Má-li tedy krásný prsten čtyřiadvacet karátů, pak to, spíše než že váží unci, značí, že jde o ryzí zlato.


Toliko rychlý přehled měření v končinách redaan-terských. Dodejme, že obskurnější veličiny pátraví badatelé věd fysických, tedy zkoumající, za jakých pravidel bohové Thalii uspořádali, měří za použití kombinací výše uvedených jednotek. Například rychlost je odhadována časem, za který je překonaná určitý vzdálenost. Slimák tak může urazit dva sáhy za hodinu.

***
Platidla a pregéřství

Na závěr stručně zopakujme, bez čehož se žádný kupec neobejde, aneb jak se to má s penězi a mincovnictvím v Karathském království. Měna nejenže slouží na trhu, leč zároveň podtrhuje legitimitu Koruny.

Ačkoliv v průběhu dějin z athelské oblasti přicházely zlaté statéry a drachmy, v Karathském království se po konci vlády prvních kupeckých lordů zabydlovalo placení stříbrnými mincemi. Lidé ražbu stříbrňáků převzali z Krynských hor. Jak se Říše rozvíjela, nabývala na síle nominální hodnota mincí a solidní stříbro ze zemských dolů způsobovalo, že tuto měnu pro běžný obchod preferovaly i starší národy. Ti pulčíci, kteří si pod obchodem představovali i něco více než výměnu jablek za švestky, brzy odhalili užitečnost společného platidla. Stejně tak gnómové, kdož při své věčné cestě světem nechtěli utrácet příliš cenné drahokamy. Nakonec se přidali i elfové, jimž sice kov nevoněl, ale pro komunikaci s "hamižnými" lidmi a trpaslíky byl nejjistějším prostředkem. Samotní trpaslíci, ač původci nápadu stříbrné mince, karathskou grešli vbrzku podnikavě převzali...ovšem výhradně pro vnější obchod. Vlastní nebývale silnou a čistou stříbrnou měnu pak khar-durnští bedlivě chrání, nepouštějí do světa a užívají pouze pro platby v rámci rodilých klanů.

Podle zvěstí platí, že se placení kovovými mincemi podobně vyvinulo též v Podtemnu.

Za Borica I. Hrdého nicméně nastaly potíže. Vyčerpání ložisek v Dorenském hvozdě vedlo ke vzpouře havířů a založení Tartenu. Boric zlou finanční situaci řešil odvážně a rázně - znehodnotil královskou pokladnicí ražené mince. Většinu stříbra v mincích nahradil obyčejnou slitinou. Snížení poměru přispělo k nepokojům za jeho vlády, ovšem Boricovi se podařilo zemi stabilizovat a obnovit důvěru v již, co se týče kovu, takřka bezcenné platidlo. Právě díky tomuto kroku je dnes jeden takzvaný "stříbrňák" nicotný drobný a vážné nákupy se počítají ve velekopách či celých měšcích. A stejným způsobem se jimi platí po všech blízkých zemích.

Je pravdou, že karathské mince se za různých časů nazývaly různě, někdy "groš", jindy "brakteát", v době oslabené měny i posměšně "parvus", dnes převážně "karathská grešle". Posléze jest zřejmé, proč se ustálilo označení, že něco "nestojí ani za zlámanou grešli". Karathskou grešli by se nevyplatio lámat ani tomu nechudobnějšímu žebráku, neboť za její úlomky by si nenakoupil ani pár drobků, kterými by doplnil síly ztracené lámáním.

Při panování různých králů též platidla různorodě vypadala, neboť se stala nezbytností ražba vládcovy podobizny na líc, zatímco na rubu se trvale skví královská orlice. Okraj pak lemují slova státnosti, zvolená panovníkem a posvěcená církví Světla. Ovšem skutečnost, že jde po staletí o "stříbrné" a že jsou stále universálně platné, jest pro nekonečný proud řemesel a obchodu jediným významným.
***

Kéž máte vy a všechna vzkvétající hospodářství i nadále co počítat.

Na pokyn rady kr. m. Karathy sepsal Jan Ocimbur r. 1333 k.l.
***

Jakožto písaři mi dovolte na rozloučenou zmínit, kterak řemeslníci krájejí papír. O mnoho snadněji a rozumněji než klasické kupecké zboží. "Kniha" znamená 24 "listů", "rys" se pak skládá z 20 knih, tedy 480 listů. Krásné, že?

//autor kupeckého počítání: Žorž


Pojednání o moci magické

Z pera Ur´billaca aen Sabadel z rodu Šedých elfů, sepsané v době pobytu jeho v klášteře Milosrdných sester v Karathě, královně Redaan-Teru, na žádosti četné Azurové věže i Jhienally, představené Juanina řádu.

Síly magické, stojící mimo physius smrtelných, jsouť arci předmětem mnoha úvah i theorií. Existuje jich řada od vulgárních, šířených mezi prostým lidem, uzpůsobených jednoduchému pochopení, až po hluboce filosofické či mystické, obepínající Ókeanos hvězd i veškerenstvo Bytí, hledajíce jejich původ v hloubi Všehomíra.
Jest pravdou, že mnohými od počátku Času bylo bádáno nad původem a zdrojem těchto sil, které leží zdánlivě mimo dosah vnímání smrtelných; tento pohled jest však zkreslený, vlastní zejména trpaslíkům a lidem, zatímco u lidu Lothianova se s ním lze setkat jen výjimečně. Snad je to tím, že právě elfové jsou silami magickými obdařeni nejčastěji a zejména šedí elfové, kteří zasvětitli své životy dlouhému bádání nad tajemnem arkán, dokazují, že téměř každý jedinec smrtelných ras může vládnouti magickou silou, pokud se rozhodne vydat se po křivolakých stezkách magie a pokud žije dostatečně dlouho. Což, uznávám, může býti u ras, jejichž věk čítá necelé století, poněkud problematické.

Na úvod jest třeba sděliti, že theorie Bezesných, spatřené v jejich transu, se vzácně shodují mezi sebou i s učením mystiků a filosofů v jednom bodě, který tudíž můžeme považovati za axiom podstaty Magie, neb Magie jest sama silou i živlem v jedné osobě. Magie jest tu od nepaměti Thalie, neboť má svůj počátek již v samotném aktu Stvoření.

Není představitelné oku a mysli smrtelníka, by zřel čin moci tak obrovské jakým jest Stvoření v jeho pravé podobě. Nezměrné síly uvnitř proudů Ókeanu byly zotročeny hlasem Moci a jsa poslušny příkazů Pána, daly vzniknout celé matérii světa Thalie, od nejvyšších sfér éteru až po nejhlubší jámy pekel, byť v prvopočátku ještě svět nevypadal jako nyní ani v Základní rovině, ani v rovinách sfér a teprve později mnoha činy a jinou Mocí vzal na sebe tuto podobu.
Tak byla Magie vložena do světa již v prvním okamžiku jeho bytí a od té doby zde byla přítomna, mocná, syrová, nezkrocená síla.
Jest třeba říci, že podstata Magie pochází z Vnějšího světa Ókeanu a z Thala či skrze Thala vnikla do našeho světa jako prvotní Síla, která Tvoří a Tvaruje. To byl první zdroj Magie.
Ve Věku spánku povstali první bohové, Nesmrtelní, a Síla byla jejich částí, sloužila jim stejně jako physius slouží smrtelníkům a užívali ji s prostou samozřejmostí. Ta z nich rovněž vyvěrala a měli moc obdarovat smrtelné její částí; to bylo poprvé, kdy smrtelné rasy okusily Magii, jako Dar Vyšších.

Na počátku Věku temnoty přišel Ten, jehož jméno nevyslovujeme a tím se staly spodní sféry Thalie nečisté a zkažené jeho Mocí. Bytosti v nich žijí pokřivené, které zoveme démony a tři Temné odrazy jeho Podoby sídlí ve světě. To byl druhý zdroj Magie, jiné než Thalova. Zoveme ji Temnou stranou Síly, neboť má dar Ničení.
Magie je však stále jen Magie, proto se obě síly ve světě Reality mísí a prolínají a splývají; stávají se jednou silou, kterou byly na počátku, předtím, než Stvoření oddělilo Thalii od proudu Ókeanu. Magie jest částí prvotního Chaosu, bezbarvá Síla s mnoha paradoxy, která není ani dobrá ani zlá; avšak její nositelé již býti mohou. Tak skrze Stvořitele přišla do světa Světlá strana a skrze Odvráceného strana Temná, které opět splynuly v jeden celek Magie.
Leč v tom splynutí skrývá se veliké nebezpečí, neboť svět Thalie může trvat jen do té doby, dokud je ovládán Řádem, který jej poutá okovy Stvoření; a kdyby tato byla uvolněna, svět zanikne a splyne s prvotním Chaosem a nezměrné Síly Ókeanu hvězd jej roztrhají na kusy. Proto je třeba Magie užívati opatrně, neboť má jen sloužit a nikoli vládnout.

Řekli jsme si již, že první způsob, jak smrtelní okusili Magie, byl Dar Nesmrtelných. Dnes již se těžko setkáme s tím, aby bůh (či jiný Nesmrtelný) předal část Moci smrtelnému, stojíc mu tváří v tvář, jak se dělo v časech Zlatého věku. Dnes jsou způsoby získávání Moci jiné. Známe Tajemství, Podstatu, Splynutí a Službu jako hlavní a některé další způsoby jako vedlejší praktiky magické.

Tajemství jest doménou čarodějů a osob zvídavých. Dobrati se jej jest nejobtížnější ze všech cest. Tajemství, též zvané tajemství arkán, jest v podstatě způsobem hlubokého poznání zákonitostí světa a Stvoření, tedy principů, na nichž Moc a Magie, která ji přináší, stojí. Složité formule, rozsáhlé znalosti tajných či skutečných jmen věcí, tvorů a míst dávají čaroději moc nad Silou, kterou formuje myšlenkou cizelovanou k dokonalosti použití. Mnozí říkají, že ovládnutí Tajemství jest Mocí bohů, ale není tomu tak. Bůh užívá své síly přirozeně a žádný smrtelný se mu nemůže v tomto rovnati; nejméně pak čaroděj, který musí pracovat s formulí stejně jako zručný řemeslník s nástrojem či hudebník s melodií. Jediný falešný tón, jediný špatný pohyb a celé dílo je zmařeno. A přestože existují jedinci, nadaní schopností hlubokého pochopení, kteří se ponořili do tajemství Vysokých arkán, přec je cesta čarodějova klopotná a plna odříkání.

Podstata jest cestou zvláštní a jedinou, jíž lze nabýt bez vlastního přičinění. Mnozí vysvětlují Podstatu všelijak; já se přikláním k thesi Lartanově, která odmítá všechna vysvětlení komplikovaná a tvrdí, že klíčem ke všemu jest krev. Rozumí se tím nikoli krev v pravém slova smyslu (i když i ta přirozeně pak jistou moc skrývá), leč Krev ve smyslu duchovním, tj. celé dědictví Zrození. Je bráno za prokázané, že žádní smrtelní ovládající Magii cestou Podstaty ve Zlatém věku nebyli známi a povstali až mnohem později, když bytosti sfér sestoupily na zem během Velké války. Zde se zkřížily s plemeny smrtelných a zanechaly svůj otisk v krvi potomků; tento odkaz jest početnější a rozsáhlejší než by kdo pomyslel. Jednali tak celestialové i démoni a ještě stvoření jiná, vesměs plemene dračího, jehož spojení s bohy jest dlouze diskutováno a hádáno; zůstává však tajemstvím skrytým i očím Bezesných.
Mnohdy nosí takový jedinec svou Moc ukrytou a mnohý zemře aniž by jí v sobě objevil; avšak pokud se tak stane, rozvíjí se u něj schopnost ji ovládat postupně, jak odhaluje skryté síly. Tyto osoby vládnou mocí jako největší z čarodějů, leč nemusí vynaložit jiného umu než poddat se vlastní krvi a naslouchat šepotu Magie, již nosí ukrytou v sobě.
Tato cesta jest podle mého nejblíže bohům, neboť stejně jako oni i mistři Podstaty nosí sílu v sobě; leč i zde platí, že kde bůh užívá Moci samozřejmě, musí smrtelný vyvinout velké soustředění, by vichry magické uvolnil a zkrotil. Není však jasné, zda to není pouze délkou užívání a kdyby některý ze smrtelných živ byl dobu jako bůh, zda by stejného umu a samozřejmosti dosáhl.

Cestou třetí jest Služba, kterážto ponejvíce cestu prvotní, totiž Dar, připomíná a odkaz jeho uchovává. Ačkoli nelze již Nesmrtelných v pláních Základní roviny potkati v tvář, stále ve snech a viděních spatřeni být mohou, či komunikovat skrze znamení a posly. Protože však cesta je mnohem delší než bývala kdysi, nestačí již Dar obdržeti jen z vůle Nesmrtelných, nýbrž je třeba službu svou jim přinésti. Mnozí tak činí různě, od vzývání a prošení přes velebení jména a činů boha; taktéž konání činů jež mají jemu za libé nebo napodobování skutků jeho až po přinášení obětin včetně krvavých praktik drowských či orčích. Taktéž konání askeze jest známou cestou jak moci dosíti. Jest však nejisto, zda bůh odpoví na zavolání a jakou částí Moci (pokud vůbec) uctívače a služebníka podaruje. Každopádně, osoby takto obdařené nemusí míti daru Podstaty ani znalosti Tajemství; většinou nechápou složitost Síly jíž vládnou, mají však mnohdy cit větší nežli jiní, neboť cestu svou k bohu si zvolili a té se drží a kráčejí po ní. Jsou obdařeni darem porozumění a pochopení na úrovni pocitové a nemají potřebu znáti složitosti tajů Magie.

Poslední z velkých cest jest Splynutí. Již v dávných časech mnozí zjistili, že Magie je přítomna ve všem živém, zejména v hloubi hvozdů a hájů, neboť staré stromy, které pamatují časy Azharovy, jsou prosycené Silou z úsvitu věků a ve stromech se stále koncentruje Moc. Proto přichází do lesů, kde žijí a snaží se dosíci splynutí s přírodou a světem kolem; jest těžko definovat tento stav osobě neznalé a i já sám mám problém s jejím pochopením. Spokojím se tedy s konstatováním, že Moc Splynutí jest prostředníkem mezi Silou obsaženou v přírodě, zejména živé a hmotným světem. Osoba Moc tuto ovládající transformuje Magii přírody, surovou Sílu v ní obsaženou a činí tak prostřednictvím dlouhé přípravy, kdy se snaží navázat kontakt s přírodou.
Pouze síla Života jest vhodná pro užívání Splynutí; avšak možno jest splynouti i se silami jinými, temnými. Avšak toť neblahé následky mívá a osobu smrtelného, která se toho dosíci pokouší, obvykle změní k nepoznání nejen v psýché, ale i v physiu, pakliže vůbec takové počínání přežije.

//autor pojednání o magii: DenGrasse

Mikes gallery Fantasy Planet