Planární bytosti

Na povrch Thalii se mohou různými způsoby dostat bytosti, které mají původ v jiných sférách. Může se jednat o svým založením dobrá a zlá stvoření

Celestialové

Protipólem démonů jsou bytosti nebeské, které bojovaly ve Velké válce na straně dobra. Měly hlavní zásluhu na porážce Astarothových hord, ale cena za vítězství byla strašlivá - přemnoho z nich zahynulo. Tehdy se jejich počet velice zmenšil a v nebeských sférách jich přebývá mnohem méně, než démonů se sférách pekelných. S démony se navzájem nenávidí a od pohledu na sebe útočí. Jejich podstata je úplně opačná - světlo a láska, jsou jakýmsi ztělesněním dobra. Žijí ve svých nebeských zahradách v klidu a blaženosti a jen zřídkakdy se dostávají na svět. Když se tak stane, je to radostná událost a pokud někdo spatří anděla, ještě dlouho poté se o tomto zázraku vypráví. Jejich touhou není ničit, ale pomáhat, konat dobro a chránit slabé a bezbranné. Nejsou nesmrtelní jako démoni a tak se jejich počet pomalu ale jistě zmenšuje. Pokud na Thalii při své pouti zemře andělská bytost, ostatní andělé pro ni dlouho truchlí a pláčí. Říká se, že to se na Thalii strhnou obrovské lijáky, které bičují celou zemi, ale kdo ví, co je na tom pravdy...

Duše celestialů jsou neposkvrněné a jejich mysl je čistá. Mají různá nadání, zpravidla však dokáží uzdravovat, ať už choroby či zranění. V boji se zlem jsou neústupní protivníci, kteří nikdy neprchají a pokud není jiná možnost, obětují i vlastní život. Na svět většinou sestupují  nižší andělské bytosti. Ty vyšší tak činí jen s velkým posláním, např. je-li třeba čelit velkým démonům nebo jinému zlu. Samotná jejich přítomnost na Thalii je považována za zázrak a říká se, že místa, která navštívily se ještě desítky let po jejich přítomnosti těšila velkému štěstí a hojnosti.

Nebeské sféry jsou místa věčného světla, klidu a míru. Jsou zde přenádherné zahrady s květinami, stromy neustále plodícími čerstvé ovoce, řekami a potoky plnými křišťálově průzračné vody, která prý má omlazující a léčivou moc. Celestialové zde žijí ve vzájemné harmonii a navzájem si pomáhají. Jen málo smrtelníků mělo to štěstí sem vkročit a možnost okusit tamější ovoce či získat věčné mládí po vykoupání ve zdejších vodách. Někteří hrdinové jsou pozvednuti do těchto míst odměnou za své zásluhy a mohou věčně žít po své smrti a užívat si tak věčného klidu a míru. Ale takových vyvolených by se dalo na prstech jedné ruky spočítat a spíše se jedná o hrdiny z dávných věků.

Jen ti, jejichž srdce je čisté a mysl nezkažená, se mohou pokusit povolat nebeské bytosti. Takové rituály nejsou složité, avšak víra dotyčného musí býti silná. Anděl rád pomůže se šlechetným cílem, ale pokud jsou záměry nečisté či malicherné, rituál se nezdaří a zaklínajícího může i postihnout cosi nepříjemného. Často dobří bohové propůjčují svým vysokým kněžím moc otevírat portály a získávat tak spojence v jejich spravedlivém boji.

Démoni

Démoni jsou tvořeni temnotou a nenávistí. Povstali z vůle Astarotha a náleží k nejnebezpečnějším a nejobávanějším stvořením Thalie. Méně mocní z jejich řad mají jediný zájem -  zabíjet vše živé a ničit vše krásné, sytit své zvrhlé choutky emocemi a krví. Právě oni nejčastěji vstupují do světa. Vyšší jsou pak schopni spřádat promyšlené plány a ovládat nižší démony, na svět se však dostávají jen zřídkakdy, v časech velkých krveprolití a válek, ale o to bývají krvelačnější a zuřivější. Nejvyšší mezi nimi, královna a tři démoní lordi, nesmějí sestoupit na zem až do časů Konce, kdy Thalova vůle přestane být respektována a všechen mír a krása ze světa zmizí. Jejich jména jsou zapovězená a jen málokterý smrtelník se je odváží vyslovit, dokonce ani samotní bohové o nich nemluví, neboť pouhé jejich vyslovení může přivolat neštěstí či pozornost temných sil. Dlouho a netrpělivě čekají, až přijde jejich chvíle a oni budou moci ztrestat vše živé a nastolit krutovládu nad tímto světem. Nechť tento čas nikdy nepřijde.

Pekelné sféry, v nichž démoni žijí, jsou místem věčného utrpení, nářku, nenávisti a planoucího ohně. Přebývají zde všichni démoni, kteří jsou zde uvězněni a čekají na svojí příležitost dostat se na svět. Dlouhé čekání si démoni zkracují neustálým bojem mezi sebou. Pokud je některý démon zapuzen ze světa zpět do pekelných sfér, je opovrhován celou démoní společností až do té doby, než se opět dostane na svět a získá tak příležitost opět ukázat svou moc. Jen málo smrtelníků mělo možnost a odvahu sem vstoupit a ještě mnohem méně se jich vrátilo zpět.

Někteří mágové zasvětí svůj život temné magii a studiu zakázaných nauk. Ti nejmocnější pak dokáží využít své schopnosti k otevření dočasných bran do pekelných sfér. Tak mohou způsobit, že do světa vstoupí ďábelští zplozenci a nižší démoni. Ovšem tyto praktiky jsou mimořádně nebezpečné a démoni se v mnoha případech obrátí proti černokněžníkovi a bez váhání ho roztrhají na kusy. Avšak těm, kterým se podaří je ovládnout, pak slouží a stávají se mocným nástrojem zkázy v jejich rukách. Žádný mág nemá schopnost vyvolat vyšší démony, jejich podstata je tak temná a zvrácená, že jen nenávist a utrpení tisíců je dokáže povolat na svět. Pouze války a ohromné obětní rituály mají tu moc.

Démoni i celestialové zanechali na Thalii svou stopu. Během let se křížili  rasami Thalie a tak vznikli aasimarové a tieflingové, jejich potomci. Ti mají v sobě část jejich essence.

//autor: Rejty a DenGrasse